Trollové
Trollové patří k nejznámějšímu druhu nižších severských mytologických bytostí a skandinávského folklóru. Traduje se, že jsou potomky obrů, a proto jsou tak vysocí. Nejčastěji žijí v horách, kopcích a jeskyních. Někteří však číhají podél cest nebo pod mosty, aby mohli přepadnout nic netušícího pocestného. Za volný průchod vybírají mýtné a tímto způsobem si v průběhu života nahromadí spousty zlaťáků. Buď pocestný dobrovolně zaplatí a oni jej nechají projít, nebo si vezmou všechno, co dotyčný má, a navrch k tomu ho zabijí – a pak sní.
Občas se trollové vydávají na lov lidí, kteří pro ně představují pochoutku. Sní vše od lesních plodů až po zvěř, ale klidně si pochutnají i na jednom ze svých soukmenovců (kupodivu to nepovažují za kanibalismus). Přece nebudou plýtvat dobrým masem, že?
V pověstech se trollové od středověku postupně zmenšují, a snad z tohoto důvodu je v současnosti v obecném povědomí lidí známých vícero druhů. Pochází z linie válečníků a kuchtíků.
Jeskyní trollové se nejraději pohybují v budovách, sklepních prostorách, kopcích, pod mosty, podél cest a samozřejmě v jeskyních. Od nich nemají daleko k lesním trollům, kteří se vyskytují na paloučcích a v lesech. Někteří z nich ovládají základy magie a dokážou levitovat nebo se zneviditelnit. Ti nejlepší dokonce zvládnou primitivní kouzla, díky nimž škodí kolemjdoucím nebo tomu, na koho si zasednou. Trollové mají strach z víl, a asi právě proto po nich jdou, aby jich co nejvíc zlikvidovali. Není to tedy možná strach, ale spíš odpor k těmto krásným bytostem, které představují jejich protiklad.
Velmi vzácným druhem jsou mořští trollové (trowové či drowové), kteří jsou tvořeni převážně slanou vodou, minerály a pískem. Obývají podmořské město, které vytvořila kasta dlouhověkých mořských trollů. Struktura jejich těla se neustále mění, a to jak barvou, tak velikostí, ačkoliv je to hlavně kvůli nutnosti zůstat nezpozorován. V normální podobě mají poloprůsvitnou modrozelenou barvu. Dokážou se přizpůsobit složení mořské vody, a tudíž jim nečiní problém nechat s sebou něco prostoupit. Občas se jimi mihnou malá hejna rybek, výjimečně i nějaká větší ryba, ale raději se jim vyhýbají ze strachu, že by je mohl troll pozřít.
Při mluvení se jejich ústa otvírají v malém chomáčku pěny a zavírají se úplně stejným způsobem, jakým se voda zavírá nad vhozeným kamenem. Pouhé přikývnutí, stejně jako jakýkoli pohyb mořských trollů, doprovází slabé zašplouchání. Trollové vodní podstaty jsou na zemi velmi vzácní proto, že zde trpí chronickými přílivovými a odlivovými obtížemi a neustále hrozícím nebezpečím odpaření nebo zmrznutí. Nachází se převážně na Orknejských a Shetlandských ostrovech.
Nejznámější o těchto bojechtivých tvorech je jejich hloupost, ačkoliv trollí ženy bývají chytřejší a lstivější. Mají strach z denního světla, které je mění v kámen, a proto vylézají ze skrýší až po setmění. Někdy jsou popisováni jako malé škodolibé bytosti, ale z převážné většiny jako svalnatí, nebezpeční a velice silní obři s šedou, zelenou či hnědou barvou kůže. Ti menší žijí v určitých společenstvech, zatímco ti velcí utvářejí menší skupinky nebo jsou samotářští. Dle některých legend mají velké kly, dlouhé uši nebo ocas. Jednou za čas vymění své děti za lidské, což dělají převážně typické fae. Bojí se hůlek a zbraní vyrobených z oceli. Nesnáší zvuk kostelních zvonů, spíš kvůli vysoké tónině, kterou zvon vydává, než proto, že by se báli kostela.
Kdo chce spatřit kamenného trolla na vlastní oči, může si prohlédnout toho Fremontského, který je „ubytovaný“ pod Aurora Bridge v americkém státě Washington. Zmínka o něm je i v knize Loviště od Patricie Briggs. Hlavní hrdinka hledá v Seattlu Trolovu ulici, ale nakonec nachází most, který hlídá trol – menší nedorozumění (zde je psán pouze s jedním „l“).
Někdo vytvořil z betonu obrovské humanoidní monstrum zvedající se z písku: trola pod mostem. Jedno oko mu zakrývaly betonové vlasy, druhým hleděl přes Anninu hlavu na vodu pod svahem, po kterém právě i s autem vyšplhali nahoru. Jednu ruku měl položenou na opravdovém VW Broukovi a byla dost velká na to, aby v ní sevřel celé auto. (s. 34, Patricia Briggs: Loviště; vydal FantomPrint)
Trollové se objevují ve filmové i knižní podobě, stejně jako v počítačových (World of Warcraft; Dračí doupě) a stolních hrách (Cave troll). V seriálu Čarodějky, epizoda 3×03 Bylo nebylo, představují trollové nepřátele víl, jsou rychlí, mrštní a ovládají základy magie. Vzhledem jsou to menší, leč zuřiví tvorové vysocí okolo půl metru a pro lidi neviditelní. Spatřit je mohou pouze děti nebo čarodějky posypané vílím prachem. V Dívce odjinud se troll párkrát jen mihne, zatímco v Merlinovi (epizoda 2×05+6 Kráska a zvíře) si střihne hlavní roli. Najít jej můžeme i ve Svatyni (epizoda 2×02 Konec temnoty 2) nebo v Teorii velkého třesku (epizoda 4×04 Kyber-sexuální deviace, kde se Howard vyspí s trollicí – samozřejmě ve hře za pomoci avatara). V novém zpravování filmu Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, musí trollové sloužit čarodějkám, protože je to jejich přirozenost.
V knihách jsou trollové například v Paranormálech od Kiersten Whiteové, Pánovi prstenů od J. R. Tolkiena, Harry Potterovi od J. K. Rowlingové, Laurel od Aprilynne Pikeové, V říši Lorů od Kresley Cole, Elfech od Bernharda Hennena, Trhlinové válce od R. E. Feista, Zeměploše od Terryho Pratchetta (Trollí most), Moři trollů od Nancy Farmerové a mnoha dalších.
Doporučená literatura:
Kvideland, Reimund, Sehmsdorf, Henning K. – Scandinavian Folk Belief and Legend (Nordic Series). ISBN 978-0-8166-1967-2.
Lindow, John (1978). Swedish Folktales and Legends. ISBN 0-520-03520-8.
MacCulloch, John Arnott (1964). The Mythology of All Races In Thirteen volumes, Vol. II., Eddic. Cooper Square Publishers.
Narváez, Peter (1997). The Good People: New Fairylore Essays. University Pressof Kentucky. ISBN 978-0813109398.
Orchard, Andy (1997). Cassell Dictionary of Norse Myth and Legend.ISBN 9780304345205.
Simek, Rudolf (1996).Dictionary of Northern Mythology, ISBN 0-85991-513-1.
Použité obrázky:
Fotografie Fremontského trolla je od Andrewa Collinse: Seattle Gay Guide and Photo Gallery.
Obrázek trollí matky a jejích synů pochází z knihy Swedish Folk Tales od Johna Bauera z roku 1915.
Ten troll pod mostem je úžasný. To jsem netušila, že to fakt v Seattlu existuje :)
A ten trow je třeba v Merry Gentry – pan Grey z Greyovy agentury. Jen tam není nic o tom, že by měl něco společného s mořem.
To mi v hlavě neutkvělo, ta zmínka o trowovi v Merry. Jak jsem četla jen jeden díl a teprve až v češtině, bylo toho na mě moc. Nechápu, jak si dokážeš zapamatovat tolik věcí, Renčo. Respekt. LKH využívá hodně mytologických zdrojů, takže si užívám, když čtu její příběhy. Druhý díl Merry by mi mohl být inspirací pro další článek :)
Ono je to v druhém díle párkrát zmíněno, já ho kvůli korekturám četla přes léto asi třikrát, proto si to pamatuju. Jinak bych to nevěděla.
Můj norský kamarád mi vyprávěl hodně o trolech. Jeho prarodiče si postavili nový chlívek pro kravičky. A po krátké době se u nich objevila před domem Trolka a poprosila babičku, zda by ten nový chlívek nemohli přestěhovat jinam. Už jim tam prý dolů pod zem prosakuje močůvka a jejich malé Trolátko je z toho nemocné. Babička i děda prý tomu jejímu přání vyhověli. Nebylo to těžké. (Taková menší roubenka se přesune snadno i jedním párem koní. )
A věřte nebo nebo nevěřte, od těch dob se jim tak dařilo, že to ani prarodiče jeho babičky a dědečka nezažili.
Podle vyprávění Olafa od Hemnes M.H.
(Jinak těch Trolů v Norsku prý žije strašně moc a mají i různou moc, asi tak jak Bohové žijící na Olympu.) Dlouhé zimní večery Norům zřejmě dokázaly uchovat jejich báje a i dávnou pohanskou minulost.