Anita Blakeová a její Micah

V Inkubových snech si Anita na adresu Micaha pomyslela toto: „Byl příliš dokonalý. Tak dokonalý, jak jsem ho potřebovala mít. Musel to hrát, ne? Nikdo není tak dokonalý, jak ho potřebujete. Každý vás nějakým způsobem zklame, je to tak?“ A v třináctém příběhu nazvaném Micah, jenž vydá příští týden nakladatelství Epocha, je se svým milencem Anita sama. A opět ji svírají obavy a pochyby.

Anotace:
Oživovat mrtvé je hračka. S láskou je to těžší…
Existují různé důvody, proč povolat mrtvého – některé soukromé, jiné veřejné. Tentokrát zemřel svědek ve federálním případu dříve, než mohl poskytnout svědectví. Anita Blakeová se ocitá na cestě do Filadelfie, aby ho oživila. Není však sama – letí s ní Micah, vůdce saintlouiského pardu leopardodlaků. Její milenec a král k její královně, jediný milenec, který jí rozproudí krev pouhým pohledem zelenožlutých kočičích očí.
Jeho společnosti si užívá do chvíle, než se Micah zmíní o tom, že to je poprvé, co budou spolu sami. Bez Jean-Clauda, bez Richarda i kohokoli jiného. Jen ona a Micah. A všechny její obavy a pochyby…

 

Citáty:

Vzhledem k tomu, že Nathaniel je striptér, příliš často naléhavé hovory nemívá. Což je koneckonců jenom dobře, nejsem si jistá, že bych chtěla vědět, v jaké záležitosti by někdo mohl naléhavě volat striptérovi – všechno, co mě napadlo, bylo buď hloupé, nebo nemravné.

Anita: „Já nezabíjím lidi jen tak pro legraci, zvláštní agente Foxi.“
Fox: „Slyšel jsem něco jiného.“
A: „Nevěřte všem drbům, co slyšíte, Foxi.“
F: „Kdybych věřil všemu, tak vás nenechám ani překročit hranici svého města, Blakeová.“

Anita: „Můžu vám zaručit, Foxi, že žádný chlap, od kterého jste o mně slyšel špinavosti, neměl možnost se mnou spát.“
Fox: „Jste si tím pěkně jistá.“
Anita: „Naprosto.“
Fox: „Takže říkáte, že to všechno jsou jen závistivé řeči, protože nezískal hlavní cenu.“

Anita: „Foxi, jsem žena, pečuju o sebe, mám odznak a zbraň, živím se oživováním mrtvých a zabíjím upíry. Hodně lidí má s něčím z toho problém. Sakra, jeden poručík v Novém Mexiku na mě dokonce použil citát z Bible.“
Fox: „Co citoval?“
Anita: „Čarodějnici nenecháš naživu.“

Anita: „Nechám jednoho muže držet mě za ruku a všichni ostatní muži si hned myslí, že s ním spím. Panebože, občas vážně nenávidím to, že jsem jediná žena, co se motá kolem těchhle sraček.“
Fox: „To, co jste teď řekla, není fér, šerife. Kdybych Ramireze objal já nebo ho nechal, ať mě drží za ruku, taky by z toho byly řeči.“

Je těžké se mračit, když člověk bojuje s tím, aby se hloupě neculil. Nemůžete být naštvaní a zároveň se culit. Sakra.

Proč je zločin, když žena vypadá dobře? Rojilo by se kolem mě míň drbů, kdybych se oblékala hůř? Možná. … Občas ať děláte, co děláte, stejně nevyhrajete.

Nemůžete se schovat před sebou samými. Nemůžete se schovat před hnusnými věcmi ve své vlastní hlavě. Bohužel.

Micah: „Kdy už přestaneš panikařit kvůli tomu, že jsi zamilovaná?“
Anita: „Nikdy, brzy, nevím.“
M: „Nehodlám ti nikam zmizet, Anito. Líbí se mi tady, přímo vedle tebe.“
A: „Proč?“

Nemyslím si, že bych byla příliš hodná lásky, tak proč mě miluje? Proč mě kterýkoli z nich miluje?

Oživovat mrtvé je hračka, s láskou je to těžší.

Pravda vás nemusí vždycky osvobodit, ale když se použije s citem, může vaše nepřátele zatraceně zmást.

Anita: „Pokud bych se moc zabývala věcmi, které se můžou pokazit nebo které se pokazily v minulosti, měla bych problémy dělat svoji práci.“

Micah: „Mohl bych říct, že mám v plánu tě šoustat do bezvědomí, ale potom by sis mohla myslet, že se chvástám.“
Anita: „Nikdy jsem při sexu neodpadla.“
M: „Vždycky může být něco poprvé.“

Věděla jsem, jaké to je – být odlišná a nechtít nic, absolutně nic tolik, jako být normální. Tu touhu jsem vzdala už dávno. Být normální pro mě není možné a nikdy nebylo.

Hodně mužů s vámi bude chodit, někteří s vámi budou spát a pár z nich se spokojí s tím, že u vás budou hrát druhé housle, ale kolik z nich pro vás bude doslova cedit krev? Mnoho ne.

Anita: „Zavražděné zombie vždycky udělají v první řadě jednu věc: zabijí svého vraha. Dokud jejich vrah není mrtvý, nikdo je nedokáže ovládat. Dokonce ani já ne.“

Čas u soudu je odlišný od normálního času, je to něco jako čas v americkém fotbale. Co by mělo trvat pět minut, trvá třicet.

Anita: „Nevěděla jsem, že lidi od FBI smí připustit, že se mýlí.“
Fox: „Pokud to někomu řeknete, tak to popřu.“

Vydá: Epocha; září 2013