Připoutaný milenec – 12. část (Bratrstvo černé dýky ff)

Fan-fikce / 15.9.2013 /

Je to fakt na přesdržku a začíná to na V. Co je to?
18+

Pokračování fanfiction k sérii Bratrstvo černé dýky
(předchozí díly)

Byly to nejpodivnější dny, jaké Vee zažila. Sdílela jeden byt, dokonce jeden pokoj a koupelnu s chlapem, který dělal, jako by ji neviděl. Když se ptala, proč tu sakra má být, když o ni evidentně nestojí, zabručel jen něco o tom, že to tak prostě má být.
Později z Butche vytáhla, že V je v jedné ze svých vizí viděl spolu, a proto se nemá stresovat, protože spolu nakonec opravdu budou. Smířila se s tím mnohem snáz, než by čekala. Protože se jí ta představa líbila. Ale pak ji zase V okázale ignoroval a všechno nadšení a tetelení bylo pryč.
Několikrát denně měla chuť to zabalit a zmizet, ale vždycky si vzpomněla na to, jak moc ji Butch prosil, aby vydržela, že je otázkou jen pár hodin, maximálně dnů, než se Vishous probere. A přestože byl ten upír pako a magor, nechtěla odejít, protože ji to k němu táhlo. Strašně moc. Navíc bylo snadné ho přivést do rozpaků nebo rozzuřit, takže mu to dávala hezky sežrat.
Chodila ven za světla a nic si nedělala z toho, že na ni po návratu ječel. Vstávala kolem druhé odpoledne a hlasitě si zpívala ve sprše, aby ho připravila na to, že za chvíli vleze do obýváku. Jen co to udělala, pustila si v notebooku nahlas rockovou hudbu, k tomu zapnula televizi a občas vzala telefon a volala Julii, klukům z kapely i zákazníkům. Pokaždé, když se ta zkroucená hora svalů pod rezervní dekou zavrtěla a začala vrčet, přehnaně hlasitě se mu omlouvala, že ho budí.
Nikdy by nahlas nepřiznala, jak moc ji ničí vidět Vishouse na gauči, ze kterého mu přes područku trčely nohy. Ale on se rozhodl, že Vee zůstane v Doupěti a zároveň v jeho ložnici, zatímco on si ustele na gauči. A nikdy by nikomu nepřiznala, jak moc ji unavuje ho pořád provokovat. Že každou noc, když je V na hlídce ve městě, se ona bojí a ze všech sil se snaží nemyslet na to, co by se mu tam mohlo stát. Že se chce zabořit do jeho náruče, přitisknout nos k jeho pokožce a zhluboka se nadechnout jeho vůně, kterou byl naplněn celý domek a která ji přiváděla k šílenství. Chtěla jeho silné paže cítit kolem sebe, chtěla vědět, že všechno je v pohodě a že se jí nic nemůže stát. Ujišťoval by ji o tom tím svým bručivým hlubokým hlasem a každé slovo by rezonovalo v jeho hrudi. Nikomu, ani Sahvovi, by neřekla, že toho mrzouta, který má hromadu problémů sám se sebou, tak strašně chce.
A že to bolí.
„Mohl bys přestat pozorovat moje záda a hledět si svého?“ zeptala se od notebooku. První den pracovala na gauči, počítač položený na konferenčním stolku. Po pár hodinách ji hrozně bolelo za krkem, měla ztuhlá záda a ruce namožené z toho nepřirozeného úhlu, pod kterým psala. Když se následující odpoledne vzbudila, u zdi za fotbálkem stál psací stůl a úžasně pohodlné kancelářské křeslo. Samozřejmě co nejdál od jeho počítačů a tak, aby seděla čelem ke zdi. Zatetelila se blahem, ale když uviděla na jednom z gaučů chrápajícího Vishouse, došlo jí, že to udělal jen proto, aby se k němu náhodou ve spánku moc nepřiblížila.
Neodpověděl nic, ale rozechvělé teplo, které cítila na zátylku, se rozplynulo. Vishous se zvedl, na chvíli zmizel v ložnici, aby se mohl vrátit včetně kožené bundy a kšiltovky. Ještě se nesetmělo, ale to mu nezabránilo v tom, aby tunelem zmizel do velkého domu a nechal ji tam.
I když se jí v krku udělal těžký knedlík a musela dýchat zhluboka, nepřestala pracovat na webových stránkách soukromé střední školy z Kansas City. Až když se o něco později ozvaly z Butchovy a Marissiny ložnice nezaměnitelné zvuky, doprovázející jejich milování, opustily ji poslední zbytky sebeovládání.
Uložila práci, zaklapla notebook a vydržela nebrečet až do koupelny v druhé ložnici. Nesnášela se za to, že z ní dělá takovou trosku. Nedovedla to vysvětlit, ale prostě fyzicky i psychicky potřebovala, aby byl u ní, aby se choval jinak, aby se jí dotkl. Bylo jí čím dál hůř a nedokázala s klidem přecházet projevy lásky ostatních v tom domě, a že jich rozhodně nebylo málo.
Po nějaké době se otevřely dveře od koupelny a Marissiny zářivě blonďaté vlasy jako by tmavou místnost prosvětlily. Vee se nenamáhala skrývat ubrečený obličej. Jen se narovnala, odhrnula pryč několik pramenů vlasů, které se přilepily k mokrým tvářím, a hořce se usmála.
„Nová pleťová procedura. Sůl v slzách vyhlazuje ty jemné oční vrásky,“ řekla dutě. Natáhla se po toaletním papíru, kus odtrhla a hlasitě se vysmrkala. „Ale nezkoušej to. Kdyby Butch zjistil, že kvůli mně brečíš, něco by mi udělal. Navíc jsi už takhle o dost hezčí než já, takže rozhodně nepotřebujeme, abys ještě zkrásněla. Na svých milion let vypadáš zatraceně dobře.“
Marissa se přestala tvářit ustaraně a naklonila hlavu na stranu.
„Za ty tvoje urážky ohledně mého věku bych ti měla nalít do šampónu lepidlo,“ oznámila povzneseně. „Ale neudělám to, protože jsem šlechetná.“
„Lepidlo do šampónu!“ vyjekla Vee nadšeně. „To mě ještě nenapadlo! Nepozná to po čuchu?“ Marissa se rozesmála nahlas. „Nebo bych mu mohla nakapat vteřinové lepidlo do tý jeho frajerský rukavice, aby si ji už nikdy nemohl sundat,“ pokračovala Vee v plánování svých pomstychtivých naschválů. Marissa zvážněla.
„On ji nosí, aby nikomu neublížil,“ řekla opatrně. Veronica se na ni nechápavě podívala. Už několikrát přemýšlela o tom, proč Vishous machruje s černou koženou rukavicí na své pravačce. Nesundával ji nikdy, dokonce ho viděla s ní jít i do koupelny. Byla v pokušení se mu kvůli ní začít pošklebovat, ale pak si řekla, že počká, až se dostane někam do obchodu a koupí mu dámskou, nejlépe růžovou. A pak mu v nestřeženém okamžiku sebere tu jeho a bude se dívat, jak V bude muset svou frajeřinku oželet, pokud se nebude chtít ztrapnit před bratry.
„Jak neublížil?“ zeptala se. Marissa rozpačitě pokrčila rameny.
„Možná by bylo lepší, kdyby ses zeptala jeho,“ navrhla.
„Neřekne mi nic,“ ušklíbla se Veronica. „Nemluví se mnou, pokud to není vyloženě nutný.“ Marissa si povzdechla. Pak se narovnala a mrkla na Vee.
„Jedu do Bezpečného domova, jen na otočku. Co kdybys jela se mnou a pak bychom se mohly stavit ve městě? Uděláme si dámskou jízdu. Nebudeš tu pořád jen sedět a čekat na lepší časy.“
„Jsem rozhodně pro! Dej mi čtvrt hodiny, ať se dám dohromady.“
***
Vishous tu noc neměl hlídku, ale stejně se snažil motat venku aspoň do doby, než Vee usne. Většinou vydržela do jedné nebo do dvou, občas seděla u notebooku skoro až do rána a nechala toho, až když se vrátil z hlídky a vrátil se do Doupěte. Nebyl si jistý, jestli na něj čekala, nebo jen využila Marissiny přítomnosti a pracovala o něco déle. Nebyl si jistý vlastně už ničím.
Hrozně ji chtěl. Nedokázal se na ni nedívat, nemohl si pomoct a vdechoval její vůni, jakmile se přiblížila. Když si byl jistý, že spí, chodil se na ni dívat. Pak se uložil na gauč a dělalo mu velké problémy usnout. Protože správně měl ležet vedle ní, držet ji u sebe a ruku měl mít připravenou k tomu, aby zabil každého, kdo by ji chtěl probudit. Měl pocit, že se zblázní. Že jeho mozek nemůže tohle přepětí vydržet dlouho. Boj mezi jeho vědomím a podvědomými pudy byl čím dál ostřejší a Butch ho dokonce jednou přistihl v posilovně, když nadával sám sobě a zároveň si vysvětloval, proč to dělá. Schizofrenie jako vyšitá.
Chtěl se toho napětí zbavit a zavolal jednu z žen, které navštěvovaly jeho podkrovní byt v Commodore. Její nadšení a vzrušení doslova tryskalo z telefonu. Vydržel ten drtivý pocit viny deset minut; pak jí zavolal, že se rozmyslel. Poděkovala mu, pořád stejně nadšená. Nejspíš čekala, že to je jen zkouška, předehra a že jí zavolá znovu. Neudělal to. Místo toho strávil notnou dobu ve sprše, kde se snažil pomocí ledové vody probrat, ale nakonec si pustil horkou. Zatímco se jednou rukou opíral o kachličky, druhá v nemilosrdném rytmu doslova ždímala jeho penis. Za ty poslední dny měl erekci snad pořád, a i když si ulevil, stačila jedna myšlenka na Vee a zase se mu nesedělo úplně pohodlně. Jedna jediná představa toho, že je ve sprše s ním a ta pevně sevřená dlaň je její, a vyvrcholil. Uvnitř se cítil prázdný, neúplný, ale nemělo to nic společného s ejakulací.
I teď, když se zhmotnil u Sídla, ho vědomí, že za pár minut uvidí Vee, vzrušilo. Aniž chtěl, rozjela se mu v hlavě představa sebe samého, otevírajícího dveře do Doupěte. Vee seděla u jeho počítačů a jemu to nevadilo, naopak, vzrušovalo ho, že si s nimi dokáže poradit. Došel k ní a bez jediného slova ji zvedl, dlaněmi sjel na její zadeček, zakrytý jen tenkou látkou kalhotek. Přimáčkl si ji k sobě, aby cítila, co s ním dělá. Aby věděla, co ji čeká. Vzal by si ji rovnou tam, na stole. Posadil by ji na něj, rozepnul si poklopec a prostě se do ní zabořil. A pak by nepřestal, dokud by neprosila, ať jí dovolí…
„V?“ S trhnutím se probral a uvědomil si, že mu Phury mává rukou před očima. „Jsi v pohodě? Byl jsi úplně mimo.“
„Jo,“ zachraptěl Vishous a váhavě přešlápl. Napětí v jeho penisu bylo mučivé a těsné trenýrky a pevné kožené kalhoty tomu vůbec nepomáhaly. Vishous se podíval na svého bratra, který složil slib celibátu, a najednou měl pocit, že se jeho obdiv k němu dostal na úplně novou úroveň. „Potřebuju panáka,“ dodal a opatrně se vydal ke dveřím. Vlézt teď do Doupěte by byla vražda jeho hrdosti, protože by se pravděpodobně udělal, jen co by Veroniku uviděl.
„Chceš jít do ZeroSum?“ nabídl Phury. Vishous nestál o otravné pohledy cizích upírů a lidí. Nechtělo se mu strávit noc tím, že bude mazat lidské vzpomínky a odhánět šlapky.
„Dal bych si partičku kulečníku, co ty na to?“ zeptal se. Phury se usmál a navrhl:
„O deset dolarů?“
„Dvě hry ze tří, o dvacku,“ řekl V. „Jen doufám, že si nás nevšimne Beth, minule mě obrala prakticky o všechno, co jsem měl v peněžence.“
O dvě hry později měl v sobě V několik panáků Grey Goose a byl připravený Phuryho rozdrtit ve velkolepém finále. Měl radost, že díky hře, vodce a bratrovi si na Vee prakticky nevzpomněl, nebo aspoň ne častěji než jednou za pět minut. Zatímco se chystal poslat do pravé boční díry modrou kouli, zastavilo před vchodem auto. Zhluboka vydechl, aby byl na šťouch plně koncentrovaný. A ve chvíli, kdy se chystal k akci, uslyšel tlumený, ale snadno rozpoznatelný hlas.
„Nepošbuju spát tady! Teď pudu a skopnu ho z toho psranýho gauše!“
Tágo se mu sklouzlo po straně koule a odmrštilo ji do shluku u zadních děr. Phuryho červená a žlutá skončily v dírách. V zavřel oči a snažil se zůstat klidný. Bylo mu tak dobře, když byl přesvědčený, že Veronica je v Doupěti a pravděpodobně už spí. A teď tohle. Sáhl do zadní kapsy, vytáhl svazek bankovek a dvě desetidolarové oddělil a položil na plátno stolu.
„Omluv mě,“ řekl Phurymu. „Musím jít někoho zabít.“ Vzal si ze židle bundu a rázně se vydal ke dveřím. Slyšel, jak se Marissa pokouší Veronice domluvit, aby se s ní nepřetahovala a nechala se odvést do jednoho z hostinských pokojů v sídle, aby se mohla vyspat z té opice, kterou si pořídila. Vee se bránila a měla v plánu jít a vysvětlit Vishousovi, co všechno dělá špatně a že se chová jako zasranej krtén. I teď, když zuřil a měl chuť ji roztrhnout a seřvat jako malou holku, což ostatně byla, cítil někde vzadu radost, že ji uvidí. Rázně otevřel vnitřní i venkovní dveře a vyšel ven přesně v okamžiku, kdy Marissa vyhrožovala, že si Veroniku hodí přes rameno a do toho pokoje ji prostě odnese.
„To nebude potřeba,“ řekl ledově. Marissa se zatvářila provinile.
„Je to moje chyba. Chtěla jsem, aby se trochu odreagovala, ale nenapadlo mě, že se rozhodne ochutnat Goose, protože ji viděla u tebe.“
Jeho chlapská ješitnost se cítila polichoceně. Chtěla ochutnat pití, které pil on. Když ale viděl, jak nepřátelsky si ho měří, zamračil se:
„Předpokládám, že ti zachutnala, co?“
„Nech ně!“ doporučila mu nesrozumitelně.
„Stává se z tebe alkoholik,“ zavrčel a koutkem oka si všiml, že Marissa se rozhodla pro ústup a zmizela za dveřmi.
„To řžíká ten pravej,“ ušklíbla se Vee a o dva kroky ucouvla, aby si to vzápětí uvědomila a zase se pohnula dopředu. „Já se tě nebojim!“ vyhrkla a bojovně zvedla bradu. Pak něco zahučela a zavřela oči, protože se jí zjevně začala točit hlava. Když udělala nechtěný úkrok doprava, jak se její mozek snažil vypořádat se zkreslenými informacemi z vnitřního ucha, přestalo ho to bavit. Došel k ní, zastavil její cupitání tím, že ji chytil za paži, a řekl:
„Jdeš spát.“
„Jo?“ vyjekla posměšně. „Ne!“ A vyplázla na něj jazyk. Vidět růžovou špičku jejího jazyka bylo jako dostat ránu palicí. Okamžitě si mu vybavilo, co všechno mu jím už v jeho představách dělala. V kombinaci s její neposlušností a odmlouváním to byla absolutně afrodiziakální věc a V byl okamžitě vzrušený na nejvyšší míru. Zavrčel, částečně výhružně, částečně vzrušeně. Škubl její rukou, aby jí ukázal, kdo je tu pánem, a chystal se ji odvléct do Doupěte a tam… Tam se uvidí. Jenže Veronica se odmítla podvolit a zapřela se patami, místo aby za ním poslušně šla.
„Vyser si…“ Nestihla říct, co přesně, protože ji popadl v pase a prostě si ji přehodil přes ramena jako pytel. Hekla, pak zaúpěla. A pak ho začala nekoordinovaně plácat do stehen a zadku, podle toho, kam se zrovna trefila. Vyhrožovala, že ho zabije, jestli ji okamžitě nepustí, a Vishousovi z toho hučelo v uších a cukalo v penisu a varleti. Po pár krocích směrem k Doupěti její násilné výpady a hlasité nadávky ustaly a začala kňourat, že jí není dobře. Ignoroval ji, protože byl přesvědčený, že jen zkouší další trik. Kódem otevřel dveře, pak druhé, a vešel dovnitř. Pohled mu okamžitě padl na jeho počítačový stůl. Jo. Ano. Sere na to. Tahle malá zlobivá holka dostane, co si zaslouží.
Jenže jakmile se předklonil a postavil ji na zem, věděl, že žádné potrestání se nekoná. Ani žádné hluboké průniky a hlasité steny, které by z ní dostal. Vee byla úplně zelená a bylo vidět, že má co dělat, aby ho nepozvracela. Naštěstí mu to myslelo mnohem bystřeji než jí v tom strašném stavu. Bylo mu jasné, že je otázkou několika vteřin, než jí dojde, že to musí z žaludku ven. A že nejlepší místo, kam umístit všechnu tu vypitou vodku je přímo Vishous. Otočil ji zády k sobě, znovu ji popadl v pase a bleskově se s ní vydal ke koupelně. Netušil, kde se to v něm vzalo. Nesnášel opilé ženské. Nikdy by se jich nedotkl ani tyčí. Teď jednu naprosto ožralou postavil před toaletní mísu, a když nešťastně zakňourala, pomohl jí na kolena a řekl:
„Jen do toho. Bude ti líp.“ A pak nabral do hrsti její vlasy a sledoval, jak zvrací. Jediné, co ho v tu chvíli trápilo, bylo to, že ona trpí.
Byla jako hadrová panenka, když ji svlékal z propoceného a kouřem nasmrádlého oblečení. Jednou paží si ji držel na klíně a v druhé držel mokrou žínku, kterou jí omýval obličej. Vyčistil jí zuby a dost neobratně se pokusil jedním z jejích vatových tampónů otřít rozmazanou řasenku z dolních víček. V náruči ji donesl do postele, opatrně, jako nejcennější poklad, kterým byla. Donutil ji spolknout jeden tylenol a vypít celou sklenici vody, aby jí po probuzení nebylo tak špatně.
Seděl u ní a pozoroval její bledou tvář a kruhy pod očima. Byla nádherná. S přehledem strčila do kapsy všechny upírky, které kdy potkal. I takhle zřízená doslova zářila, a i přes pach alkoholu, který jí pronikal póry, pořád voněla jako směs nejdražších parfémů. Podle dechu si byl jistý, že usnula. Natáhl levou ruku a prsty opatrně položil na její tvář. Když zamžourala okem, lekl se a okamžitě se stáhl.
„V?“ zašeptala unaveně.
„Hm?“ Na chvíli měl pocit, že znovu usnula, protože trvalo dlouho, než promluvila.
„Ta tvoje vize…“ Mlčel, čekal. Nevěděl, co by řekl. „Byli jsme v ní šťastní?“
Zavřel oči a přestal dýchat. Hlavou mu znovu probleskl ten obraz. Překvapilo ho, jak dychtivě si ho chtěl vybavit. Jak se nemohl nabažit pohledu na výraz, se kterým se na něj dívala.
„Jo,“ broukl.
„Tak já to vydržím,“ zamumlala. O dva nádechy později tvrdě spala.

Pokračování příště
Původně vyšla na webu bez-hranic.cz

Komentáře: 2

  • andrea Dvořáková 22.3.2014na14.27

    dobrý den,je teda pokračování Bratrstva černé dýky?Moc tomuhle přispevku nerozumim,je to od začátku ta kniha?napsala J R Ward-nové pokračování?Proč má V novou družku?jestli víte děkuji za odpověd.

    • Renča 22.3.2014na18.52

      Připoutaný milenec je tzv. „fanfiction“, tedy povídka, kterou si vymyslela napsala Nebraska a která se odehrává ve světě Bratrstva černé dýky.
      Další díl Bratrstva od J.R.Ward vyjde v originále v dubnu 2014 pod názvem The King, česky zřejmě letos na podzim.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít