Připoutaný milenec – 10. část (Bratrstvo černé dýky ff)

Těžký je osud upířího chlapa. A těžká jsou rána opilé Vee.

Pokračování fanfiction k sérii Bratrstvo černé dýky
(předchozí díly)

Pocit, který se zčistajasna objevil, když ji vedl za sebou, ho vyděsil. Neměl by se cítit takhle spokojeně. Neměl by mít radost z toho, že si ji vede pryč a žádnej podělanej kytarista se na ni už nebude moct ani podívat. A neměl by si uvědomovat to příjemné teplo, které se z její drobné ruky rozlévá do jeho dlaně. Ani její vůni, která ho málem omráčila. Byla vzrušená, zatraceně. To byla rozhodně komplikace. Ale byla opilá, takže se to vlastně ani nedalo brát vážně. Nebo dalo?
Pomohl jí nastoupit do auta. Když se naklonil, aby jí mohl zapnout pás, pohnula se a on těsně vedle ucha ucítil teplý a vlhký dotek. Olízla ho?! Narovnal se tak prudce, až se praštil do temene o rám dveří a kšiltovka se mu posunula až do očí.
„Kurva!“ vyhrkl překvapeně. Vee se na něj široce zazubila a její vůně zesílila. V měl co dělat, aby udržel špičáky schované. „Seď!“ ukázal na ni prstem a prudce zabouchl dveře. Zatraceně, tohle bylo… Proč se sem vydal? Co teď bude dělat? Co si s ní počne? Kam ji uklidí?
Zapálil si svou silnou cigaretu a snažil se uvažovat logicky. Nešlo mu to. Jediný obraz, který se mu v hlavě promítal pořád dokola, byla Vee v jeho posteli.
Naštěstí oblečená a spící.
„Kurva,“ zamumlal a teď už to znělo spíš rezignovaně. Dobře, tak ji vezme do sídla, ubytuje ji v některém s těch volných pokojů a bude tak mít jistotu, že je holka v pořádku. Fajn.
„Řeknu ti, bratře, dlouho jsem se takhle nepobavil,“ ozvalo se za Escalade. Rhage byl vysmátý a v  jeho ruce se téměř ztrácela koktejlová sklenička s tyrkysově modrým nápojem ladícím s barvou jeho očí. Paraplíčko a střapeček byly stříbrné. V se pohrdavě ušklíbl. Rhage přimhouřil oči a pak vesele odpověděl:
„Chlap, co právě předvedl žárlivou macho scénu před plným klubem, mě nemůže urazit!“
„Já nepředvedl…“ začal V, ale pak se zamračil. A pak znovu zaklel. „Nech mě,“ odsekl nakonec. Nenápadně se zaměřil na Vee, aby zjistil, jak to zvládá ona. Vzrušení se pozvolna vypařovalo a její dech byl klidný a pravidelný, stejně jako tlukot srdce. Usnula. Ve Vishousově hrudi se to zase nějak smrsklo. Měl by se postarat o to, aby se jí leželo pohodlně. Jestli bude spát v autě v sedě, bude ji bolet za krkem. Možná by měl dojet jen k nejbližšímu hotelu, kde by ji mohl uložit do postele a pak ji hlídat…
„Kurva!“ Napůl zaklení, napůl zaúpění, které ze sebe V vyrazil, Rhage rozesmálo.
„Tohle mě fakt baví, V,“ oznámil. „Copak tě sere tentokrát?“ V neodpověděl, místo toho vytáhl mobil a vytočil Butchovo číslo. Seřval svého bydlícího za to, že zdržuje, a doporučil mu, aby se okamžitě dostavil k autu, jinak že odjedou bez něj. Vztekle nacpal telefon do kapsy, zahodil zbytek cigarety a obešel auto, aby se mohl posadit na místo řidiče. Jakmile se ale dotkl kliky, ztuhl. Zamračeně se podíval na Rhage s tím jeho podělaným ksichtem. Pak se otočil, aby si prohlédl blížícího se Butche s panákem jeho oblíbené skotské. Frustrovaně zavrtěl hlavou a snažil se uvažovat normálně. Oba bratři mají své shellan. Oba bratři milují své shellan. Oba bratři by v životě nevystartovali po žádné jiné ženě. Ani jeden z nich by se Vee nevhodně nedotkl.
Tak proč se mu chce vrčet při představě kteréhokoliv z nich vedle ní? Ve tmě auta? V čem je sakra problém, co?
„Ona na tebe neječí? To je hezké,“ uculil se Butch.
„Usnula,“ vysvětlil Rhage a upil svého modrého pití.
„To je roztomilý,“ řekl Butch a chystal se napít se Lagavulinu, kvůli kterému se zdržel uvnitř u baru. Než to stihl udělat, vytrhl mu V panáka z ruky a strčil ho k místu řidiče:
„Dělej, jedeme!“
„Ale já jsem si to…“ začal Butch.
V do sebe kopl skotskou, trochu se zaksichtil, podal mu prázdnou skleničku a zalezl na zadní sedadlo.
„…chtěl dopít,“ dokončil Butch svou námitku. „Fakt se z tebe zblázním,“ zabručel, ale bez dalších námitek se šel usadit za volant.
Rhage moudře mlčel a při nastupování dával pozor, aby mu nevyšplíchla ani kapka. Jakmile Butch zahnul do vedlejší ulice, dal si záležet na tom, aby se mu nepodařilo vyhnout se tomu výmolu u chodníku. Část koktejlu skončila na Rhageově triku a moc se mu to nelíbilo.
„Ty poldo jeden!“ křikl a vzápětí schytal šťouchanec do ramene od Vishouse, který výhružně syčel:
„Jestli ji vzbudíte, tak vás z toho auta vykopu a půjdete pěšky!“
Butch otráveně protočil oči a Rhage zašeptal:
„Já se můžu domů dostat dřív než tímhle autem, blbečku.“
Vee začala potichu chrápat.
***
Vee se několikrát probrala natolik, aby si uvědomila, že je v posteli a tudíž může dál spát. Pak už ale nemohla ignorovat ani obrovskou žízeň, ani plný močový měchýř, takže se s rozmrzelým zabručením převalila na kraj matrace a sedla si. K těm dvěma nepříjemným pocitům se ještě přidalo bolestivé tepání ve spáncích. Skoro to vypadalo, že má kocovinu. Nechtěla vědět, co se dělo večer. Nechtěla si vzpomenout. Chtěla si dojít do koupelny, vyřešit močák a sušák a zase zhynout. Panebože, co pila? Proč ji Sahv nechal? Takhle hrozně jí po alkoholu snad nikdy nebylo.
Otevřela oči, ale prakticky okamžitě je musela zavřít, protože seděla přímo proti rozsvícené lampě. I to tlumené světlo, které vydávala, jí na sítnici vytvořilo hromadu jasných fleků a hlava se ozvala ještě důrazněji.
Kdo sem dal ten krám?! Odkdy se dali na sbírání starožitností, sakra?
Podruhé otevřela oči se sklopenou hlavou. Uviděla koberec. Vínový s nějakým složitým květinovým vzorem. Starožitný. Mozek se konečně taky probudil a začal třídit informace. Tak moment. Vee si uvědomila, že poslední dny netrávila doma, ale u Julie, ale ani ono, ani Martin nebyli fanoušky starých, divných a drahých věcí. Veronica hlasitě polkla a zvedla hlavu, aby se mohla rozhlédnout. Těžké vínové závěsy, dlouhé až na zem. Lesklá velká komoda z nějakého načervenalého dřeva. Zrcadlo ve stejně dřevěném rámu. Divný stolek se zašupovacím krytem, židle s květovaným čalouněním, které ladilo s kobercem. Postel, na které Vee seděla, byla stejně divně stará.
Rozhodně nebyla u nikoho známého. Což znamenalo, že…
„Kurva!“
… ji někdo musel unést!
Zbrkle ze sebe odhrnula přikrývku a částečně se jí ulevilo, protože na sobě měla triko, podprsenku i kalhotky. Kalhoty ani svetřík ale nikde neviděla, po kabelce taky nebyla nikde žádná stopa. O Julii ani nemluvě!
„Kurva, kurva, kurva!“ opakovala si a snažila se nepodlehnout hysterii, která se jí plížila po zádech. Věděla, že musí udělat jediné. Zmizet odsud.
Postavila se, pár sekund počkala, dokud se jí nepřestala motat hlava, a vydala se ke dveřím. V duchu je zaříkávala, aby byly odemčené. Než ale vůbec sáhla na kliku, uvědomila si, že útěk je až druhá nejdůležitější věc. První byla záchod.
Zahnula doleva a prošla krátkou chodbičkou s vestavěnými skříněmi po obou stranách. Za dalšími dveřmi byla koupelna, díkybohu. A byla to úžasná moderní koupelna, žádné starožitné necky a kadibudka! Zvuk splachování ji trochu vyděsil – co když tím někoho přivolá? Zatímco pila vodu přímo z kohoutku, snažila se vzpomenout si na večer.
Byla s Julií v restauraci. A pak šly s tou lahví vína do nějakého klubu a vyhazovač řekl, že je s doneseným alkoholem dovnitř nepustí, takže to musely vypít venku a docela rychle, jelikož zevnitř hrála fakt dobrá hudba a ony se nemohly dočkat, až tam vlezou. A pak tam vlezly a tancovaly… A byla tam kapela? Nebo karaoke? Vybavovala si mikrofon… Sakra… a Julii, která se skvěle bavila…
Ale proč je ona teď tady? Ať už ji sem dovezl kdokoliv, zadělával si na pěkný průser. Protože jakmile se dostane ten šmejd Veronice do rukou, udělá z něj hromádku kostí a slizu! A pak sem ještě pošle Sahva! Jo, sráči, Sahv ti nakope prdel!
Vyzbrojena těžkou skleničkou, která byla jedinou použitelnou zbraní, kterou v pokoji našla, se vydala ke dveřím. Pokud budou odemčené, hrozně nenápadně se vyplíží ven a uteče k nejbližším sousedům, aby zavolali pomoc. Hlavně ať jsou ty dveře odemčené!
Byly. Tenkou škvírou se podívala za ně. Uviděla sochu. Zamračila se. Zatím to vypadalo, že ji unesl hlídač v muzeu, nebo tak někdo. Pozitivní na tom bylo, že ve všech muzeích měli i výstavu zbraní, takže tu někde sebere nějakou bambitku nebo kopí a hned si bude jistější.
Chodba byla naštěstí prázdná a tichá, nikde nikdo, takže byl čas na velký úprk. Ještě několikrát se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahu. Pak otevřela dveře dokořán a tak, jak byla, vykročila na chodbu.
A jen co se otočila doprava, protože to byla strana, kterou měla vždycky radši, uviděla starého chlapa v nějakém černém obleku. Nesl tác s takovým tím stříbrným poklopem a široce se na ni usmíval.
Nebude blbý, když zkopu důchodce? blesklo Vee hlavou. To krátké zamyšlení stačilo dědovi k tomu, aby došel blíž a řekl:
„Už jste se vzbudila, madam? Právě vám sem nesu tylenol na bolení hlavy a džus, určitě musíte mít žízeň.“
Zůstala úplně zkoprnělá, neschopná pohybu. Tak nějak počítala s tím, že ten pán spustí alarm, začne křičet na nějaké hlídače nebo ji aspoň seřve, že si dovolila vystrčit nos. Jenže on jí přinesl prášek na hlavu. A džus! Panebože, za džus by dala cokoliv!
Muž mezitím došel až k ní a hrozně elegantním pohybem sundal poklop. Sklenice džusu a celá lahvička tylenolu. A on se pořád usmíval, oči mu doslova zářily.
„Echm,“ udělala Vee zmateně.
„Ano, madam?“ zareagoval pán okamžitě. To, jak s ní mluvil, vzbuzovalo ve Vee nutkání se narovnat a mluvit slušně.
„Mohl byste mi říct, jak se dostanu ven?“ zeptala se nakonec na nejpalčivější věc. Lehce naklonil hlavu na stranu a řekl:
„Jestli potřebujete někam dojet, odvezu vás.“ Vee cítila, jak se jí překvapeně otevírá pusa. Odveze? Tak jo! „Jen si prosím vypijte ten džus, určitě jste dehydrovaná. A tylenol budete potřebovat?“ Odveze ji a ještě se stará o její hydrataci? „Zajdu říct panu Vishousovi, že jste se už vzbudila a chcete si někam dojet.“
„Vishous?“ hekla Vee. Starý pán se hrdě usmál.
„Ano, madam. Pan V mě poslal s tímhle. Chtěl, abyste to měla připravené vedle postele, až se vzbudíte.“
Vee byla naprosto zmatená. Poslední vzpomínka na Vishouse byla ta z večeře, kdy si uvědomila, že po vínu se na něj přestává soustředit a cítí se líp. A pak se o pár hodin později vzbudí a je někde u něj? Cože?
„Jak jsem se sem dostala?“ hlesla potichu překvapeným hlasem.
Starý pán se uculil a z jeho hlasu zazněla hrdost, když řekl: „Pan Vishous si pro vás dojel, madam. Přinesl vás sem, uložil vás a pak seděl tady na chodbě a nutil všechny, kdo šli okolo, aby se chovali tiše a nebudili vás.“
„He…“ udělala Vee, neschopná nějaké souvislé myšlenky.
Tvář toho muže se trochu zasmušila, když dodal: „Potom se sám na sebe rozzlobil a odešel k sobě, ale před chvílí mi volal, abych sem šel, takže předpokládám, že už je to zase v pořádku.“
„Aha,“ přikývla Vee, ačkoliv nechápala vůbec nic.
Mužík se zase usmál, vtiskl jí do ruky sklenici s chladným džusem a řekl: „Zavolám mu, že jste vzhůru. A pak si klidně můžeme vyjet na vyjížďku.“
„Jo,“ zamumlala Vee. Automaticky nastavila druhou dlaň, do které jí muž nasypal jednu pilulku. Hodila si ji do pusy a vypila džus. Vrátila sklenici na podnos a zůstala bezradně stát.
Potřebovala si vzpomenout, co se stalo v noci a jak se sem dostala. Proč dovolila Vishousovi, aby ji sem vzal. Jak ji našel? Proč ji našel? Nebo přišla ona? Panebože, jestli se úplně ožralá vrátila do Caldwellu a našla ho, tak se hned teď půjde oběsit na tom těžkém závěsu! Nemohla být tam pitomá, že ne? Julia by ji nepustila. A neměla se sem jak dostat – určitě u sebe neměla dost hotovosti na taxi z centra New Yorku do Caldwellu! Sakra, tohle je ale zasraná situace!
„Navrhoval bych vám, abyste se vrátila do pokoje. Ve skříních je nějaké oblečení, které by vám mohlo alespoň přibližně sedět. Zajel jsem pro pár věcí, když vás pan Vishous přivezl. Vyzvednu vás, až bude připravené auto, ano?“ brebentil starý pán mile a vzal Vee jemně za loket, aby ji mohl nasměrovat do pokoje. Nechala se od něj odvést, nechala ho, aby za ní zavřel dveře. Stála tam a netušila, co se sakra děje.
Mohl jí ten prevít zase vymazat paměť? Cítila bolest hlavy, jenže tahle byla jiná a navíc pozvolna ustupovala. Navíc neměla problém si vybavit jakýkoliv detail Vishousovy tváře. Ty ledově šedé oči, tenký proužek tmavě modré barvy hned na kraji duhovky. Vypadaly trochu jako oči huskyho, ale byly zatraceně sexy. A to tetování na spánku, které se snažil schovávat pod čepicí a vlasy. A rty, které nikdy neviděla jinak než naštvaně sevřené, a stejně věděla, prostě to věděla, že budou úžasné na dotek a určitě budou i skvěle chutnat.
Trhla sebou. Něco s ochutnáváním se dralo na povrch toho zamlženého oblaku, který aktuálně měla místo vzpomínek na večer. Něco ochutnala… Bylo to jako… Tequilla? Ne, tequillu přece nemá ráda. Něco jí hrozně chutnalo. Božsky to vonělo a nemohla se toho nabažit… Navlhčila si suché rty špičkou jazyka a ta vzpomínka ji najednou skoro plácla do čela.
Olízla Vishousovi ucho! Nebo se snažila trefit na ucho, ale asi se jí to nepovedlo, každopádně to bylo úžasné! Protože jeho kůže nejen voněla, ale i chutnala dokonale.
V ten moment se za ní otevřely dveře. Přistiženě sebou cukla a otočila se, aby se pohledem střetla s Vishousovým pohledem.
S jeho naštvaným pohledem.
„Kam si sakra myslíš, že jedeš?“ štěkl.
Její hlava se bleskově přepnula ze vzpomínání na tamtoho Vishouse, co ji nechal, aby ho ochutnala, na tohohle Vishouse, kterého měla chuť nakopat, jen ho viděla. Jak je možné, že ji ten chlap dokázal rozčílit už jen tím, že se ukázal?
Založila si ruce na bocích a oplatila mu to: „Co tady dělám, ty sráči?“
„Vyspáváš se z kocoviny, holčičko.“ Jeho hlas doslova přetékal jedovatou ironií.
„Jo? Takže tys využil toho, že jsem byla trochu opilá, a sprostě jsi mě unesl? Polib si prdel, jedu domů!“
„Nikam nejedeš!“ odsekl. „A ničeho jsem nevyužil, jen jsem tě dostal pryč dřív, než jsi mohla spadnout do nějakýho průšvihu!“
„Nepotřebuju tvoji pomoc! Počkej, až řeknu Sahvovi, že jsi mě sem odvezl, aniž bych o to stála, ty jeden zkurvysynu!“
Chladně se ušklíbl a řekl: „Tímhle mě nemůžeš urazit. Osobně si o své matce myslím to samý. A tvůj bratr ví, že jsi tady, takže se zklidni.“
Vztek na chvilku ustoupil do pozadí, protože se soustředila na hořkost, která se v jeho hlase na okamžik objevila, když mluvil o své matce. Co se mu stalo? Ublížila mu nějak? Vee se přistihla, že má chuť ho začít utěšovat. Nesnášela představu, že by mu někdo něco provedl. Ale pak jí došel i zbytek toho, co jí řekl. Sahv ví, že je tady? Proč nic nedělá? Proč pro ni nepřijel?
„A co tu jako dělám?“ zeptala se nechápavě.
V se zamračil a obešel ji. Došel k závěsům, rozhrnul je a Vee uviděla, že za oknem jsou nějaké železné okenice. V je pohledem zkontroloval a jakoby mimochodem zamumlal: „Bydlíš tady.“
Vee ze sebe místo proudu nadávek, který jí běžel hlavou, dostala jen zajíknutí. Vishous zase zatáhl závěsy a vydal se zpátky kolem ní ke dveřím.
„Kdybys měla hlad, můžeš si telefonem zavolat Fritze. Jen stiskni nulu. A nikam nechoď. Já, hm, zas přijdu.“
A odešel.
Vee začala ječet asi o pět vteřin později.

Pokračování příště
Původně vyšlo na webu bez-hranic.cz