Mortal instruments: Město z kostí

Od úspěchu filmové ságy Stmívání uplynula už nějaká ta doba a není divu, že filmoví tvůrci zběsile hledají, čím úspěšnou paranormální romanci nahradit. Po vlažně přijatých Mrtvých a neklidných a v propadlišti dějin zmizelých Nádherných bytostech přichází s premiérou řada na dlouho očekávané Město z kostí, filmovou adaptaci celosvětově úspěšného prvního dílu série Nástroje smrti z pera Cassandry Clare.

 

Clary je obyčejná holka z New Yorku, která svůj volný čas tráví s nejlepším kamarádem Simonem na autorských recitálech pochybné poezie. Náhoda je zavede do klubu Pandemonium, kde Clary jako jediná spatří vraždu spáchanou podivnými lidmi s ještě podivnějšími zbraněmi a tetováními. Tím se před Clary otevírá svět plný upírů, démonů, vlkodlaků a také tajemství o její vlastní minulosti.

Město z kostí představuje vizi světa, v němž lidé netuší, že nejsou na vrcholu potravního řetězce. V rozpadlých budovách se skrývají upíři, v autoservisech vozidla opravují vlkodlaci, holčičky hrající si po setmění v ulicích jsou ve skutečnosti démony bažícími po krvi. A rovnováhu mezi Dobrem a Zlem udržují lovci stínů, potomci andělů schopných vidět a zabíjet démony. Nyní jich ale už mnoho nezbylo, a tak je pro ně nalezení Clary darem.

Clary (Lily Collins) donedávna neměla tušení, že by mohla být něčím výjimečná. Její osobnost se v průběhu děje vyvíjí, z naivní holky nevěřící v cokoli nadpřirozeného se mění v sebevědomou bojovnici uvědomující si, že je v ní víc, než se dosud domnívala. Sekundantem a pravou rukou je jí kamarád Simon, s nímž tráví veškerý volný čas a jemuž důvěřuje více než komukoli jinému. Simon (Robert Sheehan) je sympaťák, kamarád do nepohody, jemuž ze všech nejvíc záleží právě na Clary. Zcela očividně by chtěl být víc než je kamarád, proto není příliš nadšený z toho, že se na obzoru objevil drsňák Jace, jeden z posledních lovců stínů. Jace (Jamie Campbell Bower) je sebevědomý, namyšleně působící frajírek naprosto odevzdaný svému poslání lovce démonů. Prototyp „bad boye“ házejícího hlášky, uzavřeného do sebe, a přesto schopného se otevřít té pravé.

Ústřední trojlístek doplňují zajímavé vedlejší postavy, jež mají v příběhu svou důležitou úlohu. Alec (Kevin Zegers), nejlepší přítel Jace, není z přítomnosti Clary nadšený a dává to více než najevo, má pro to své osobní důvody. Isabelle (Jemima West), neohrožená lovkyně ohánějící se bičem z hadů, připomíná svým vzhledem a bojovností Laru Croft. Jocelyn (Lena Headey), matka Clary, ukrývá nejedno tajemství o sobě i své dceři. Luke (Aidan Turner), Jocelynin přítel, o sobě také netvrdí úplnou pravdu. Lovce stínů cvičí a chrání nejslavnější z nich, agorafobik Hodge (Jared Harris), bojující proti mocnému nepříteli, Valentýnovi (Jonathan Rhys Meyers). A nesmím zapomenout na Magnuse Banea (Godfrey Gao), mocného čaroděje s oblibou v honosných večírcích a krásných mužích.

 

 

Výběr herců na jednotlivé role provázely kontroverze a vlny odporu, svých rolí se ale zhostili očividně s chutí a uvěřitelně, byť si především v romantických scénách někteří z nich neodpustili větší či menší míru přehrávání, čímž tyto scény nabývají na nechtěné komičnosti, až trapnosti. Humoru je ve filmu více než dost, o to se svými hláškami postarali především Simon a Jace, stejně tak odkazů na jiné filmy. Pozorný divák ve filmu odhalí, ať chtěnou či nechtěnou, inspiraci Hitchcockovými Ptáky, seriálem Hvězdná brána či výše zmíněným Stmíváním.

Zcela očividné pak na tomto filmovém zpracování je, že série Mortal instruments vznikla původně jako fan-fikce na slavného čarodějnického učně Harryho Pottera. Interiéry Institutu jako by Bradavicím z oka vypadly – nejvíce je to vidět v chodbách, ošetřovně i visutém zastřešeném mostě mezi věžemi Institutu. I ochrana sídla lovců stínů naprosto odpovídá ochraně Bradavic před nechtěnými návštěvníky; stély, nástroje, jimiž si lovci stínů vyřezávají runy, mají i další magické využití a jsou zcela jasně inspirované čarodějnickými hůlkami.

Triky celkově jsou překvapivě hodně povedené a mnoho scén je vizuálně velice pěkně zpracovaných. Problémem filmu je ovšem jeho až přílišná uspěchanost. Lze to vidět na velmi rychlém vývoji vztahu obou hlavních hrdinů, kteří se v jeden den neznají a hned nazítří si skoro lezou do postele – ačkoli se jedná o žánr pro dospívající. Vztah Clary a Jace je příliš přitažený za vlasy, kýčovitý a nerealisticky okamžitý, aniž by mezi nimi byla jakákoli skutečná chemie, jakkoli se o to tvůrci snaží diváky možná až násilně přesvědčit.

Děj celkově letí jak splašený kůň, nejsou v něm hluchá místa, což je na jednu stranu pozitivum, na druhou se toho stane od začátku až po závěrečné titulky tolik, že vše dohromady působí překombinovaně. Postavy jdou z akce do akce, z nebezpečí do nebezpečí, a když už nastává chvíle kýženého klidu, postavy i divák odhalí další detaily ze světa lovců stínů, které jen přidají na dojmu překombinovanosti, až chaotičnosti. Ve filmu se také zcela otevřeně hovoří o tématice homosexuality a incestu, což je na jednu stranu v žánru poměrně průlomové, na stranu druhou je to jen další střípek do už tak přeplácané mozaiky událostí. Tvůrci si také pohráli s teorií gematrií, vzkazy zapsanými do not, které ve své tvorbě využíval Johann Sebastian Bach. Pro neznalé této teorie, a vlastně i pro znalé, je pak Bachova role také jen prvkem dodávajícím na přeplácanosti celého filmu, jakkoli svou úlohu její využití ve filmu má. Logika navíc často dala nejen chování postav, ale také ději sbohem a šáteček – je jen otázkou, nakolik tyto logické díry vyplňuje znalost knižní předlohy. A nakolik na to tvůrci spoléhají.

Jako divačce, která se na knižní předlohy teprve chystá, na mě film působil chaoticky, jako by se tvůrci snažili do snesitelné stopáže nacpat všechno zajímavé, co svět Nástrojů smrti nabízí, a ještě něco navíc. Vše, co by divák považoval za důležité, je pouze naznačeno, činy, děj a akce nemají žádné závažnější následky, a to, co by se mělo vyřešit, je smeteno ze stolu, jako by se tím hrdinové ani nechtěli zabývat. Jednotlivé frakce nadpřirozených bytostí jsou představeny samostatně, scény s nimi působí spíše jako medailony, aniž by byly propojeny do komplexnějšího celku. Setkání s upíry – střih – setkání s vlkodlaky – střih – setkání s démony.

Město z kostí tak více než co jiného působí jako pouhé představení světa, seznámení s politikou jednotlivých bytostí, aniž by tyto části propojovala jiná linka než rozvíjející se romance mezi Clary a Jacem. Nebo tedy to, co se nás tvůrci snaží přesvědčit, že mezi nimi existuje. Mnoho vážných scén odkrýváním dalších a dalších charakteristik a prvků světa tak působilo komicky, chaoticky, nelogicky a přecpaně. Nabízí se otázka, čeho nového se pak může divák dočkat v chystaném pokračování Město z popela naplánovaném na následující rok.

Město z kostí má určitě svá pozitiva (herci, hlášky, triky), má ale mnoho poměrně závažných negativ (překombinovanost, nelogičnost chování postav, uspěchanost, trapnost a kýčovitost mnoha scén). Město z kostí je spíše komedií, která vás pobaví velkým množstvím povedených hlášek a nechtěnou zábavností scén, které byly míněné jako vážné a/nebo romantické, takže pokud film nebudete brát příliš vážně, budete se dobře bavit. Pokud ale od filmu očekáváte něco víc, pak se s největší pravděpodobností dočkáte zklamání.

 

Osobní hodnocení: 40%

Akční / Dobrodružný / Drama / Fantasy / Mysteriózní / Romantický
USA, 2013, 130 min
Premiéra ČR: 12.9.2013
Režie: Harald Zwart
Scénář: Jessica Postigo
Hudba: Atli Örvarsson
Hrají: Lena Headey, Lily Collins, Jonathan Rhys Meyers ad.