Melissa de la Cruz: Polibek čarodějky (Čarodějky z East Endu 2)

Ukázky z knih / 29.8.2013 /

Joanna Beauchampová a její dvě dcery, intelektuálka Ingrid a divoška Freya žijí vcelku poklidný život v ospalém městečku North Hampton a na první pohled se nijak neliší od jeho ostatních obyvatel – až na to, že po zrušení zákazu uvaleného před staletími mohou opět provozovat čarodějnictví.

Anotace:
Cruz_Carodejky_East_End2

Freya, která pracuje v kdysi zapadlém baru, míchá kouzelné nápoje lásky a „její“ bar teď pulzuje životem, a Ingrid pod oficiální hlavičkou „poradenské služby“ využívá svou magii a ve svém poledním volnu v knihovně pomáhá přátelům a ostatním obyvatelům městečka, které se tak trochu nachází mimo normální časoprostor. Joanna se jako každá matka stará, aby byly její dcery šťastné a spokojené, uklízí dům, peče a pečuje o zahrádku – a přitom luští mystické vzkazy z minulosti a její srdce váhá mezi manželem, od něhož již celé roky žije odloučená, a nově získaným přítelem.

Zdánlivě poklidný život všech tří žen a jejich blízkých se začíná obracet vzhůru nohama. Joannina zahrada vadne a pořádek v domě mění kdosi v chaos, Ingrid odhalí skupinku elfů, chycenou ve Středozemi bez možnosti vrátit se zpět do svého světa, a rozhádá se kvůli nim se svou první vážnou známostí, místním detektivem Mattem Noblem, protože jí vadí jeho příliš pragmatický přístup k tajemným a nadpřirozeným věcem. Freyina láska k milovanému Kilianovi dostane trhlinu, když se objeví její bratr Fryr, který unikl z předpeklí, a tvrdí, že je nevinný a z dávného zločinu (zničení mostu Bofriru a krádeže trojzubce) obviňuje Killiana. Fryr, který si teď říká Freddie, nutí Freyu, aby mu pomohla najít důkaz, který by jej zprostil viny a zároveň usvědčil Killiana. Zprvu neoblomná Freya začíná váhat a neví, komu má věřit. Klidný život je definitivně ten tam, když se Joannu pokouší kontaktovat duch kohosi, kdo zemřel v 17. století, a ona netuší, co po ní chce a zda přináší pomoc, nebo zlo.

Kolotoč záhad a podivných a nebezpečných událostí se roztáčí a opět to vypadá, že ne všichni aktéři tohoto dějství jsou těmi, za koho se vydávají. Podaří se Joanně a jejím dcerám odhalit, kdo stojí za zločiny z minulosti, kdo je vinen a komu je třeba sejmout masku falešného přátelství? Skončí jejich milostné vztahy dobrým koncem nebo povedou k tragickému rozuzlení? A je vůbec v jejich moci vyřešit záhady dávno uplynulých let a zvítězit nad silami, na které jsou i jejich magické schopnosti krátké? Možná, že je minulost dohonila a že čarodějky do tohoto světa vůbec nepatří…

Ukázka z knihy:
Bylo nebylo, v North Hamptonu…

Tři velice neobyčejné ženy vedly velice obyčejný život. Šedovlasá Joanna Beauchampová, vyhlášená svým zahradnickým uměním, bydlela v krásném koloniálním domě na severním a zároveň nejvýchodnějším cípu Long Islandu. Žila tam se svými dvěma dcerami – Ingrid, místní knihovnicí, a Freyou, svůdnou barmankou. Nespočet let už žily v klidu a míru mezi obyvateli jejich malého města, ukrytého za mlžným oparem.
Joanna trávila většinu času neustálými úpravami domu, zahradničením, obavami o dcery, a lásku, kterou dříve cítila ke svému ztracenému synovi, věnovala Tylerovi, šestiletému chlapci jejich hospodyně. Vyzývavá rusovláska Freya si získala srdce bohatého filantropa Brena Gardinera, jehož rodina vlastnila vilu Fair Haven, postavenou na jejich, tedy Gardinerově ostrově. Své zasnoubení oslavila vášnivou pletkou s Branovým mladším bratrem Killianem, tmavovlasým mužem s uhrančivou krásou a lehkomyslným přístupem k životu.
Ingrid, blondýna světlé pleti, hrdá a přitom bolestně plachá, pracovala v knihovně jako archivářka historických architektonických výkresů. Když zrovna nebojovala o záchranu své milované knihovny před demolicí, ke které se chystal jeden místní stavitel s nekalými praktikami, odmítala různé nápadníky, včetně vášnivého čtenáře Matthewa Noblea, pohledného detektiva northamptonské policejní jednotky.
Avšak i přes zdánlivě obyčejný život, který vedly, sdílely všechny tři jedno velké tajemství. Původem bohyně z Asgardu byly v našem světě čarodějky. Obyvatelé North Hamptonu neměli ani tušení, že právě Joanna, Ingrid a Freya patřily k mnoha bohům a bohyním, kteří zůstali uvězněni ve Středozemi, když se za tajemných okolností zřítil legendární most Bofrir, spojující oba světy.
Zůstaly uvězněné v našem světě, bez možnosti návratu ke svým blízkým. Kromě toho nesměly používat své čarodějné schopnosti, protože jim to po salemských procesech s čarodějnicemi zakázala Bílá rada vydáním oficiálního Zákazu používání magických sil. Toto nařízení prakticky znamenalo konec provozování magie ve Středozemi. Všechny tři byly ale po tolika letech potlačování své přirozenosti čím dál neklidnější a pomalu začaly své nadpřirozené schopnosti znovu využívat. Joanniným oborem bylo uzdravování a obnova. Dokázala vrátit mrtvé k životu, oživila dřevěné vojáčky. Ingrid byla léčitelka, která se uměla dostat k čarám života a vidět budoucnost. Svými kouzly a zaříkáním začala pomáhat všem, kdo se soužili nějakým domácím problémem. Freya se specializovala na srdeční záležitosti a v baru North Inn, kde pracovala, servírovala opojné nápoje lásky.
Zdálo se, že jejich čarodějné eskapády nevyvolávají žádnou odezvu, proto začaly být ve svém počínání odvážnější: Joanna přivedla zpět k životu jednoho muže, Ingrid dala starostově manželce mocný uzlík věrnosti a díky Freyiným koktejlům se každý večer v North Inn změnil v nevázané hédonistické dovádění. Všechno to byla neškodná, nevinná, trochu začarovaná zábava, ale pak se ztratilo jedno místní děvče, několik obyvatel městečka začalo trpět podivnými nevysvětlitelnými nemocemi a v okolních vodách Atlantiku se objevila narůstající temná hrozba, která ničila vše živé.
Když byl pak starosta nalezen mrtev, začali lidé ukazovat prstem a na chvíli to vypadalo, jako by se vrátil Salem s čarodějnickými procesy.

INGRID, HNANÁ PŘEKOTNOU TOUHOU co nejrychleji záhadu vyřešit, objevila starobylé severské symboly na výkrese Fair Havenu, sídla rodiny Gardinerů, zděděného po předcích. Když už měla rozluštění tajemného kódu na dosah, výkres zmizel. Freya se ocitla v milostném trojúhelníku s Branem a Killianem. V trojúhelníku, který měl své počátky už v dobách samotného Asgardu, před dávnými lety, kdy se tvořil svět a kdy Freya ještě nebyla čarodějkou ve Středozemi, ale mladou bohyní, které nadbíhali Balder, bůh radosti a její pravá láska, a jeho bratr Loki, bůh zlomyslnosti. Bran a Killian nebyli obyčejní smrtelníci, byli to bratři Balder a Loki – ale kdo byl kdo? Zvolila správně? Navíc to vypadalo, že se kolem volně pohybuje zombie. Joannino vzkříšení se nepodařilo.
Brzy se na scéně objevil Norman Beauchamp, Joannin dávno ztracený bývalý manžel, a všichni se pokoušeli zachránit nejen své městečko, ale devět světů univerza před Ragnarokem, prastarou legendou, která předpověděla konec bohů.
Uspěli a Loki byl vykázán ze Středozemě a poslán zpátky dírou, kterou udělal ve Stromě života, v naději, že ji jeho zpáteční cesta zahojí. Avšak záhada zříceného mostu přetrvávala, i když byli za jeho zničení potrestáni dva mladí bohové – zlomyslný Loki a Freyino dvojče Fryr, jehož kouzelný trojzubec byl nalezen mezi ruinami.
Beauchampovi si mysleli, že je pro ně Fryr navždy ztracen, ale k Freyině překvapení se její bratr-dvojče jednoho večera náhle objevil v uličce za barem North Inn. Fryr utekl z Předpeklí a své sestře prozradil, že byl za zničení Bofriru falešně obviněn a že zná totožnost pravého viníka.
Ne. Ten, koho Freya znala jako Brana Gardinera, nebyl Loki.
Fryr, který teď chtěl, aby se mu říkalo Freddie, jí tvrdil, že to byl Balder, kdo to na něj hodil a za koho si stále ještě odpykával trest. Za zničení mostu mohl Balder, neboli Killian Gardiner. Muž, kterého Freya milovala.
Freddie se teď chtěl pomstít a chtěl, aby mu s tím Freya pomohla.

Halloween – Zlomyslné hry

První kapitola
Zpátky v náruči mé lásky

Z jukeboxu v baru North Inn se linuly kolísavé tóny zamilované písně, interpretované truchlivým altem Patsy Cline. Bylo to tak trochu vybočení z obvyklé rokenrolové jízdy, která zvedala letní hosty ze židlí a nutila je mávat nad hlavou pěstmi se zdviženými ukazováky a malíky. Tahle hudba se dobře hodila k náladě prvních říjnových dnů – komorní, uklidňující, sladká s nádechem nostalgie. Babí léto už skončilo. Když obloha před západem slunce zezlátla, do vzduchu se vplížil chlad doprovázený vůní podzimu. Atlantik, viditelný z oken North Inn, teď divoce bouřil a vysoké vlny s urputností narážely do pobřeží. Na pláži nedováděla těla v bikinách a oblohu nebarvily bouchající ohňostroje. Davy lidí, přítomné na vrcholu sezony, se rozptýlily a zanechaly odloučené městečko místním. Pláže osiřely a oblíbené místo schůzek a setkání téměř zelo prázdnotou.
Uprostřed parketu pomalu tančil osamělý pár, zatímco několik štamgastů, kteří se sem zatoulali po práci, postávalo v malých hloučcích. Zdejší barmanka, Freya Beauchampová, využila pomalého tempa a udělala si na chvíli přestávku v roznášení nápojů. Pohledná zrzka seděla u baru, opírala se o něj lokty a hlavu měla položenou v dlaních. Oči jí zářily, když pozorovala Killiana Gardinera, který stál u barového pultu a zpíval se zpěvačkou. Jeho hluboký sametový hlas, hebký jako pohlazení uprostřed noci, vytvářel spolu s jejím dobře sehraný duet. „Jsem zpátky tam, kam patřím, zpátky v náruči mé lásky.“
Tohle Freya na Killianovi milovala: stále se jí neúnavně dvořil. Neomluvně. I když byli zasnoubeni a brzy se měli brát, hra na svádění s ním nebrala konce. Nehrozilo, že se spolu změní ve znuděný pár, který přepíná mezi televizními kanály a zoufale touží po nějaké zábavě, frustrovaný životem stráveným na gauči, když už se žhavá romance stala jen vybledlou vzpomínkou. Bylo to dobře, protože Freyi svědčilo drama, věčné vzrušení z flirtování, neustálý lov, úprk z neočekávaných něžných chvilek, jako byla tato smyslná serenáda.
Jako v extázi sledovala, jak Killianovi spadly vlasy do čela a zakryly tmavé řasy, když se natáhl pro šejkr a začal míchat obvyklý koktejl pro hosta, který líně vešel dovnitř. Rozmáchlým gestem nalil na ledové kostky ve stříbrné nádobce vodku a přidal kapku vermutu.
Freddie se v něm hrozně mýlí, usoudila. Když se Freddie, její dvojče, před měsícem vrátil z Předpeklí, vařilo to v něm divokými obviněními, která všechna mířila na jejího milého. Freddie věřil, že mu Killian ukradl trojzubec, použil ho ke zničení mostu a naaranžoval ho na místě činu tak, aby bohové obvinili ze zničení mostu zlatovlasého syna moře.
Její brat byl pevně rozhodnut se pomstít, ale váhavě souhlasil, že dá Freyi šanci, aby sama celou situaci prošetřila, když mu na oplátku slíbí, že mu pomůže najít pravdu a zjistí o svém příteli co nejvíce. Freya s těžkým srdcem souhlasila. Stěží mohla uvěřit, že by byl Killian schopen takové proradnosti. Dobře věděl, jak jsou si Freya a její bratr blízcí, tak jak by mohl udělat něco tak závažného, krutého a neodpustitelného? A pokud to udělal, jak to, že to neviděla? Mohly jí snad úsudek zamlžit city, vulkanický a mysl zatemňující sex? Ne. Freddie určitě nemá pravdu. Strávil příliš dlouhý čas v Předpeklí a nedokázal myslet nezaujatě. Freya Killianovi věřila. Byli od sebe nadlouho odloučeni, ale teď jeden druhého našli. Cítila, že tak je to správné. Perfektní, opravdu. Zpátky v náruči svého milovaného, přesně tak, jak se zpívalo v té písničce.
Killian si všiml, že na něj hledí, a v modrozelených očích se mu zablýsklo.
Freya jeho úsměv opětovala a zahleděla se mu hluboko do očí, ale celou dobu hledala náznak, který by ho prozradil. Jaká tajemství ukrývá? Pohledem čarodějky hledala něco, co se ukrývá v nejhlubších zákoutích Killianovy duše, ale jediné, co viděla, byla jeho upřímná, čistá láska zacílená přímo na ni.
Patsy Cline dozpívala. Killian vyhodil koktejlový šejkr do vzduchu a obratně ho chytil za zády, aniž by ztratil oční kontakt s Freyou. Postavil šejkr na pult a mrkl na Freyu – a právě v ten okamžik, na pouhý zlomek vteřiny, možná milisekundu, by Freya přísahala, že v jeho očích zahlédla něco, co tam dříve neviděla a ani vidět nechtěla: nejnepatrnější záblesk zlomyslnosti. Než ho dokázala přesně zaměřit, zmizel. Ale i to jí stačilo, aby se zachvěla.
„Je ti zima, zlato?“ zeptal se Killian, natáhl se přes barový pult a chytl její dlaň do své, aby ji zahřál.
Freya se otřepala. „Je mi skvěle.“ V duchu se ale ptala, nakolik Killiana zná. Celá staletí byli odloučeni. Za tu dobu ho mohlo něco změnit. Avšak zdálo se, že ji teplo jeho dlaní ujišťuje o opaku. Nechal její dlaň vyklouznout ze své, přelil nápoj z šejkru do martini sklenice a podal ho štamgastovi, který seděl na konci baru.
Když byl teď Zákaz zrušen, mohla Freya i ostatní členové její rodiny používat své magické schopnosti, takže bar byl nyní skutečně začarovaný. Přípravné práce znamenaly desítky nožů, které se vznášely ve vzduchu, krájely mátu, citrony, limetky a pomeranče, loupaly spirálky z kůry. Nápoje lásky se vrátily a drinky se někdy míchaly samy, ale Freyino čarování sahalo i do jiných oblastí – poopravila něčí špatný účes nebo poněkud neupraveného hosta v mžiku změnila v oslnivého elegána. Ostatní hosté si řekli, že jde o nějaký trik nebo hru světel, kouře a zrcadel, nebo že si dali příliš mnoho skleniček.
Killian sešel dolů naplnit led do kbelíků, a zatímco byl pryč, Freya se přesvědčovala, že je paranoidní a že nic neviděla. Jeho oči pouze zachytily odlesk zapadajícího slunce. To je všechno, nic víc.
Někdo hodil do jukeboxu čtvrťák a atmosféra v baru se změnila s divokým rytmem kytary skupiny Kings of Leon. Takhle to tam vypadalo od té doby, co Sal obohatil hudební knihovnu o staré hity – po baladě Roye Orbisona Feist, Aretha Franklin před Metallicou, Sex Pistols následovaní rodinnou skupinou Jackson 5. Hudba se přelévala tam a zpátky historií hudebních žebříčků, stejně jako tenhle malý kousek Long Islandu, který sám o sobě existoval tak trochu mimo čas. Když se pár na parketu začal kroutit v rytmu hudby, Freya si všimla, že do baru vešla Bethy Lazarová.
Bylo jí něco přes čtyřicet, pracovala jako právní asistentka a vypadala naprosto ztrhaně. Chudinka, pomyslela si Freya. Ve městě ji nějakou dobu neviděla. Když se Betty pomalu šinula podél baru, bleskla Freyi hlavou série výjevů: únavný den, tři otravní advokáti, večeře ohřátá v mikrovlnce, tři kočky. Než se Betty stihla usadit, jako kouzlem se před ní z víru lehkého oparu objevila obří sklenice, naplněná ostře modrou tekutinou s tenounkou vrstvou mořské pěny.
„Vyskakovací drink!“ zakřičel někdo a asi deset hostů se přidalo zatleskáním a veselým smíchem.
Ohromená Betty upila doušek nápoje a slastně vydechla. „No teda, Freyo, jak jsi věděla, co přesně chci? Nebyla jsem tu celé věky. Tomu říkám servis! Co se to s tímhle barem stalo?“
„Jen pár malých zlepšováků,“ usmála se Freya a pomyslela si, že taková pěkná žena, jako je Betty, by neměla marnit večery o samotě s televizními kriminálkami.

TEN VEČER ZAVŘELI BRZY. Bylo úterý a poslední host se vytratil už před desátou. K večeru teplota klesla a lávka na Gardinerův ostrov skřípala a houpala se, jak do ní narážely vlny oceánu. Freya se držela Killiana za ruku, zatímco kráčeli tmou, do které zdálky slabě zářil Fair Haven a maják.
„Pěkná noc,“ řekla a stiskla mu prsty. Milovala podzim. Bylo to její oblíbené roční období: zlaté listy, svěží vzduch, vůně dýní – zemitá a plná, značící dobrou úrodu.
„Mmm,“ souhlasil Killian, sklonil se a políbil ji.
Freya jeho polibek opětovala a přitáhla si ho blíž, až skončili v pevném objetí. Jeho polibky byly tvrdé a energické, tak, jak to měla ráda. Pevně se k sobě vinuli a teplota mezi nimi stoupala. Nikdy se nemohli nabažit vzájemných doteků. Killian ji zvedl z úzké lávky, aby mu mohla obtočit nohy kolem boků. Přitiskl se k ní a Freya ucítila, že ji tlačí po římse příliš daleko, až ztratila rovnováhu a vyklouzla mu z náruče. Přepadla dozadu přes zábradlí, zrzavé kudrny a šátek se rozlétly ve větru. Několik strašlivých vteřin si myslela, že spadne do inkoustově temné vody, až ji Killian konečně popadl za kolena. Ale místo toho, aby ji vytáhl zpátky nahoru, uslyšela, jak se směje.
„Killiane! Přestaň!“ křičela. Ale Killian neudělal sebemenší pohyb, aby jí pomohl, když bezmocně visela přes okraj mostu.
„Myslím to vážně! Vytáhni mě nahoru!“ řekla ostře. „Vůbec to není k smíchu!“ Měla pocit, že nemůže dýchat, a srdce jí divoce bušilo v hrudi.
Ten děsivý pocit v mžiku zmizel, když ji Killian vytáhl nahoru, narovnal ji a nechal po sobě sklouznout, dokud nestála nohama pevně na zemi.
Upřeně se na něj zadívala a vystrašilo ji, když viděla, že jeho tvář na ni hledí jako maska se zastřenýma prázdnýma očima. Co se to k čertu stalo? Co to mělo znamenat?
„Ale no tak. Jen jsem tě tak škádlil,“ řekl Killian a zatvářil se ustaraně. Freya se od něj odtáhla, schoulila se do sebe a skryla tvář za hřívou vlasů.
„Omlouvám se,“ řekl, přistoupil k ní, naklonil se jí přes rameno a zabořil jí hlavu do ohbí krku. Opět cítila na kůži jeho teplo, které ji rozechvívalo. „Byl to špatný vtip. Nedošlo mi, že se opravdu bojíš. Obvykle máš takové ztřeštěné věci ráda.“
Jeho hlas zněl tak něžně a Freya věděla, že je to stále stejný Killian, její sladký, milovaný Killian. Nikdy, nikdy jí neublíží. Znala pravdu, cítila ji hluboko v kostech. Kromě toho nelhal, byla na adrenalinu závislá, milovala nebezpečné hry. „Taky se omlouvám,“ řekla a obrátila se čelem k němu, přejela mu rukou po strništi a po kyprých rtech. „Nevím, proč jsem se tak vyděsila.“

KDYŽ SE VRÁTILI NA PALUBU DRAKA, zalezli hned do postele. Freya pozorovala Killiana napůl přivřenými víčky. Skřípal zuby, měl ospalý pohled, zastřený potěšením z milování. Silnýma rukama ji vedl za pás, palce zabořené do jejích boků, zatímco se nad ním pohybovala a kajuta lodi se houpala do rytmu.
Když skončili, Killian ji ospale políbil a usnul, ale Freya ještě dlouho ležela a nemohla spát, protože v ní narůstal podivný nepříjemný pocit. Nedokázala si nic nalhávat. Viděla, co viděla. V baru i na mostě.
V obou případech pohlédla do Killianových prázdných očí a spatřila v nich svou vlastní smrt.

Info o knize:
Nakladatelství: BBart
Překlad: Alexandra Kolašínová
Vychází 28.8.2013
Stran: 304
Vazba: brožovaná
ISBN: 978-80-7461-377-7
Cena: 229 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít