Darren Shan: Oceán krve (Sága Lartena Hroozleyho 2)

Larten Hroozley a jeho přítel Wester Flack se přidají k Vlčatům – skupině divokých mladých upírů, kteří se chtějí předtím, než se plně zapojí do záležitostí upířího klanu, vybouřit. Libují si v bezduché zábavě, pitkách, dobývání žen a hostinách na bitevních polích. Ale pak přijde chvíle, kdy si Larten uvědomí, že tenhle způsob života není nic pro něj, přesto však cítí, že se ještě úplně nevyvázal ze světa lidí. A tehdy se musí rozhodnout, jestli zůstane věrný svému mistrovi a jeho zásadám, nebo jestli se utopí v krvi…

První kapitola

Upír známý pod jménem Rtuť vyhodil nůž vysoko do hustě zakouřeného vzduchu. Všichni, kdo seděli v hospodě okolo něj, s vypoulenýma očima a s krvežíznivým ohromením sledovali, jak zaklonil hlavu, otevřel co nejvíc ústa a čekal, až nůž začne padat. Několik lidí vyjeklo, ale Rtuť sebou ani necukl a zkušeně sledoval dráhu letu nože. A v přesně tom správném okamžiku scvakl zuby a zachytil čepel pět centimetrů za špicí. Jílec se chvěl a on se pomalu otáčel, aby to všichni viděli. Vyndal si nůž z úst, zabodl ho do stolu – mimochodem až po jílec – a uklonil se.

Diváci šíleli nadšením a Rtuť se usmíval a potom se svalil na židli vedle dalšího upíra a ke skupince mladých obdivovatelek. „Tak vidíte,“ prohlásil rozzářeně. „Říkal jsem vám, že to dokážu.“

„Jednou si to načasuješ špatně a skončíš s kudlou v patře,“ poznamenal ten druhý obyvatel noci.

„Nebuď taková baba, Westere,“ zasmál se Rtuť. „Poděsíš tyhle krasotinky a já bych k smrti nerad, aby šly do postele s vyhlídkou na noční můry.“

„Na to, abys nás vyděsil, by bylo potřeba o moc víc než tvoje nudné historky,“ odfrkla si jedna z dam, ale bylo zcela jasné, že to na ně udělalo dojem.

„Jak se jmenuješ doopravdy?“ chtěla vědět druhá a přitulila se k tomu muži s divnými oranžovými vlasy, nažehleným šedým oblekem a oslnivým úsměvem.

„To prozrazuji jen těm nejdůvěrnějším známým,“ odsekl Rtuť. A když se začervenala, pošeptal jí do ucha: „Larten Hroozley.“ Pak se s křikem začal dožadovat dalšího vína a zbytek večera proběhl velmi příjemně.

—
Ztahaný Wester vstal dřív než Larten a dopotácel se k oknu hospody, ve které přes den přespávali. Nakukoval přes závěsy do sluníčka, pak sykl a nechal látku, aby se zašustěním zase klesla. Uběhne ještě několik hodin, než budou moct ven. Slunce nezabije upíry na místě, ale v několika minutách začnou rudnout a ani ne za hodinu by bolestí šíleli. A kdyby byli jeho paprskům vystaveni po dvě nebo tři hodiny, nezbyly by z nich než zuhelnatělé kosti.

Wester se opláchl v umyvadle a v zrcadle nad ním si prohlédl svůj obličej. Holení je pro upíry složitá záležitost. Normální břitvy na jejich tuhé vousy nestačí. On i Larten si před několika lety pořídili obzvláště tvrzené nástroje, ale Wester svou břitvu na cestách ztratil. Požádal Lartena, ať mu půjčí svou, ale o maličko starší upír řekl, že je nejvyšší čas, aby se Wester naučil líp starat o svůj majetek. Larten to myslel jen žertem, ale Wester mu nechtěl dopřát to potěšení, že by škemral, a tak si od té doby nechával vousy růst.

„Moje hlava,“ zaskučel Larten, posadil se, ale pak se zase svalil. „Kolik je?“

„Na vstávání moc brzy,“ odsekl Wester.

„Kolik jsme toho včera v noci vypili?“

„Nechci na to myslet.“

Upíři dokáží zkonzumovat o hodně víc alkoholu než lidé a je pro ně těžké se opít. Ale Westerovi s Lartenem se většinu nocí dařilo tuhle tělesnou nevýhodu překonat.

„Byly tam pěkné dámy,“ uchechtl se Larten. „A ten můj trik s nožem se jim zamlouval.“

„Měl bys to zkusit v Circo Mostruoso,“ poznamenal suše jeho přítel. „Všem by se to ohromně líbilo.“

Před nějakým časem narazili na svého starého spojence, pana Topola. Strávili s lidmi z panoptika několik velice zábavných nocí a Larten předvedl při představeních něco ze svých starých kouzelnických triků. Odvykl tomu a ze začátku to drhlo, ale rychle se zase přizpůsobil. Měl neuvěřitelně rychlé ruce, dokonce i na upíra. Díky tomu získal svou přezdívku – jeden ze známých svého času poznamenal, že se mu ruce míhají, jako kdyby byly ze rtuti.

Larten s Westerem se potulovali po světě už skoro dvacet let – od té doby, kdy byli poprvé na Radě. Oba se toho hodně naučili, nejen o způsobech upírů, ale také o ženách. Lartenovi to ze začátku nešlo, ale pak to začal brzy dohánět a kam se poděl, tam obluzoval dámy úsměvem, sebevědomím a šikovností.

Sem tam se potkali se svým mistrem, Sebou Nilem, ale většinou cestovali jen spolu nebo s jinými upíry svého věku, kterým bylo kolem třicítky, čtyřicítky, padesátky nebo šedesátky. Na upíří poměry to bylo časné mládí. Tito mladíci se odtrhli od svých mistrů a zkoumali svět lidí – naposledy, před tím, než se oddají požadavkům klanu.

Dveře do jejich pokoje se rozletěly. Wester se bleskově otočil a chystal se k obraně, ale pak se uklidnil, protože dovnitř se vpotácel obrovský upír s dlouhými plavými vlasy. Byl to Yebba. Poslední měsíc jezdil s nimi, ale teď ho už několik nocí neviděli.

Vydal: Albatrosmedia – CooBoo; srpen 2013