Mad lover – 10. část (Bratrstvo černé dýky ff)

Pokračování fanfiction povídky k Bratrstvu černé dýky.

9. kapitola

Když ji Phury dovedl do svého pokoje a zavřel za sebou dveře, srdce jí vyděšeně a zároveň vzrušeně bušilo tak, že ho cítila až na patře. Zůstala stát uprostřed místnosti a za každou cenu se snažila pohledem vyhnout velké posteli, která celému prostoru dominovala.
Cvaknutí zámku se tichem neslo jako výstřel. Maddy sebou trhla, a přestože by neřekla, že to ještě jde, její tep zrychlil.
Chtěla utéct, zmizet od něj co nejdál a nechat ho tu stát.
Chtěla se mu stulit do té obrovské voňavé náruče a nechat se hýčkat.
Chtěla mu zabořit ruce do jeho hustých vlasů, přitáhnout si jeho obličej k sobě a zlíbat ho za to, že pro ni přišel. A za to, jak se o ni od začátku staral. Za to, že kdykoliv zavře oči, vidí před sebou jeho tvář, cítí jeho vůni a celé tělo ji bolí touhou po něm.
Nakonec prostě jen zůstala nehnutě stát.
„Napustím ti vanu.“ Phuryho hlas zněl chraplavě. Prošel jí za zády do šatny, kde se odzbrojil. Bez jediného pohledu na ni zamířil do koupelny a pak slyšela jen šumění vody. Objala si hruď pažemi, schoulila se. Byla nervózní z toho, jak se cítí, a zároveň z toho, že Phury najednou vypadá jen rozzlobeně. Před chvílí, když ji téměř vlekl za sebou do schodů, by přísahala, že cítila vůni jeho vzrušení, ale teď byl pokoj plný jen nějaké umělé vůně z koupelové soli. Napadlo ji, že je to vlastně dobře. Jeden z nich dvou by měl mít rozum. Měla by Phurymu poděkovat za to, že se sama před sebou nemusí stydět kvůli tomu, jak snadno v jeho přítomnosti zapomíná na Fihrma.
Když jí došlo, že už zase úplně vypustila svého mrtvého hellrena z hlavy a představovala si, plánovala, co bude provádět s Phurym, do očí jí vyhrkly slzy.
Musí odsud zmizet. Teď už ne, do úsvitu by se nestihla sbalit si věci a dostat ani do svého starého domu, ani do hotelu, ale jakmile se setmí, odejde. Slíbí Slepému králi, že už se nebude do ničeho míchat a že ji nemusí nikdo hlídat, a odejde. Odjede z města někam daleko.
Byla si jistá, že to je to jediné řešení.
Když se Phury spolu s oblakem páry objevil ve dveřích koupelny, vypadal zaskočeně. Maddy si rychle hřbetem ruky otřela slzy a zamumlala:
„Jsem v pohodě.“
Chvíli si ji beze slova měřil pohledem a pak ukročil do strany a ukázal rukou za sebe.
„Vana už bude plná. Dojdu pro jídlo.“
„Nemusíš,“ zavrtěla hlavou Maddy. Nechtěla, aby kvůli ní musel něco dělat. Nechtěla, aby tu byl i potom, až vyleze z vany. Vzhledem k tomu, že byla v jeho pokoji ho nemohla poslat pryč, ale aspoň se rozhodla po něm nic nechtít. „Nemám hlad.“
Zavřela za sebou dveře od koupelny a až tam ze sebe začala svlékat pouzdra se zbraněmi a oblečení.
A jako pokaždé, i teď jí horká voda přinesla úlevu a slané slzy nevypadaly na její mokré tváři tak nepatřičně.

Phury dupal po schodech tak hlasitě, že za normálních okolností by nejspíš sám sebe napomenul. Teď zuřil.
A nedovedl si rozumně vysvětlit, proč.
Nechtěla jídlo! Řekl jí, že dojde pro jídlo, aby ji mohl nakrmit, aby mohl každé sousto brát prsty a vkládat jí je do úst, aby mohl pokaždé rádoby nenápadně zavadit o její rty a užívat si ten dotek. Chtěl vidět, jak jí jeho jídlo, chtěl vidět spokojený výraz na její tváři, klid v jejích očích.
Zatraceně! Chová se jako naprostý idiot!
Ještě než vešel do kuchyně, slyšel Vishousův dunivý hlas. Trochu huhňavý. Připomnělo mu to, co provedl dříve tu noc, a rozpaky trochu zmírnily jeho vztek. Na co myslel? Proč to udělal?
„Protože jsi pitomej svázanej samec,“ utrousil Vishous, aniž by Phury řekl cokoliv nahlas. V k němu seděl zády a přímo v kuchyni si právě naléval svou oblíbenou Grey Goose. Butch byl proti němu a teď se na Phuryho pobaveně zubil. Fritz dělal, jako by v místnosti vůbec nebyl, ale pravidelné zvuky krájení zeleniny ho prozrazovaly.
Phury si projel v zoufalém gestu vlasy a zhluboka vydechl.
„Mrzí mě to,“ řekl potom. Absolutně to nevystihovalo to, co cítil.
„Už to nech bejt,“ uklidňoval ho Vishous. „Asi jsem se měl vyjádřit nějak… jinak. Nechal jsi ji o samotě?“
„Hm,“ přikývl Phury.
„A to proč?“ Vishousovy nosní dírky už nebyly vycpány tampóny, výhoda rychlého hojení upírů. I tak ale vypadal jako profesionální boxer. Tetování na spánku u oka hezky ladilo s temně fialovými kruhy pod jeho očima.
Phury chvíli váhal. Odešel, aby připravil jídlo. Které ona nechce – ale předpokládal, že když už ho tam přinese, nechá se přemluvit. Ale jídlo nebylo tím hlavním důvodem.
„Nevím, co mám dělat,“ přiznal nakonec. V s Butchem se na sebe překvapeně podívali. Vishousovi jen zacukaly koutky, ale Butch se rozchechtal nahlas. Phury zaraženě sledoval své dva přátele a netušil, co přesně je tak pobavilo. Na faktu, že se nedokáže rozhodnout, jestli má Maddy dát prostor a nechat všemu dost času, nebo jestli se má zachovat jako opravdový samec a prostě jí žádné váhání nedovolit, okouzlit ji vůní vázacího pouta, dotykem svých prstů a rtů, dokud nebude prosit, aby byla jeho, celá jeho – na tom rozhodně nic vtipného nebylo.
„Neříkej mi, že ses nikdy ani nepodíval na žádný filmy nebo videa. Internet je toho plnej!“ Polda si vyčerpaně mnul tváře, namožené od smíchu. Phury se nadechl, aby vyslovil pochybnosti o tom, že by se v nějakých těch neuvěřitelně stupidních upírských filmech řešilo vázací pouto, když vtom mu došlo, čemu přesně se ti dva smáli.
„Dobrá Stvořitelko,“ zaúpěl. „Vy dva,“ ukázal na ně prstem, „jste ti největší cvoci, jaké znám.“ Otočil se k nim zády a přes Fritzovy nevrlé pohledy začal prohledávat ledničku, aby mohl své ženě připravit jídlo. A díky tomu, že ho V s Butchem tak rozptýlili, mu ani nepřišlo divné, jak Maddy říká.
„Takže nepotřebuješ pomoc? Klidně bych ti s Maddy názorně ukázal, co kde máš dělat,“ nabídl Vishous škodolibě. Chystal se znovu napít, ale panáka už jeho ruka ke rtům nedonesla. Než stihl zareagovat, ležel na zemi a Phuryho rozzuřený obličej byl zatraceně blízko.
„Hej!“ Butch vyskočil od stolu a snažil se Phuryho sundat, ale neměl šanci.
„Vidíš?“ procedil Phury skrz zuby. „To jsou ty tvoje řeči! Mám chuť tě zabít!“
„Ne, bratře.“ Vishousův úsměv Phuryho trochu mátl. „To nejsou moje řeči, to je tvoje hlava. Doufám, že už máš jasno a víš, co máš dělat.“
„Jednou ti někdo vážně ublíží, jestli toho nenecháš,“ zavrčel Phury, ale napětí v jeho tělě povolilo a on se zvedl na nohy.
„Ryju jen z lásky,“ ujistil ho Vishous a sebral se ze země. „Vylil jsi mi vodku,“ vyčetl Phurymu. „Mám u tebe celou láhev za psychickou újmu.“
Phury protočil oči ke stropu a vrátil se ke kuchyňské lince. Zjistil, že velký podnos s několika talíři a miskami, který pro Maddy připravil, drží Fritz v koutě na opačné straně kuchyně. Tázavě se na něj podíval.
„Jen jsem nechtěl, aby pánové zničili všechno to s láskou připravené jídlo,“ řekl Fritz úslužně a donesl mu tác zpátky.
„Užij si to,“ pronesl Vishous, když Phury vycházel z kuchyně. Než stihl výhružně zavrčet, V dodal: „Myslím to vážně upřímně! Přeju vám to.“ Jen to mu zachránilo dalšího panáka vodky.
Stoupal do schodů a dával pozor, aby se nic nevysypalo nebo nepřelilo přes kraj talíře. Už věděl,co udělá. Maddy je prostě jeho. Jeho tělo to ví a jemu samotnému to už konečně také došlo. Maddy je jeho a on by pro ni zabíjel. Je jeho a on se o ni postará, udělá pro ni všechno.
Je jeho a on ji nakrmí, nasytí ji svou krví a pak se s ní pomiluje.
Maddy je prostě-
Maddy mu prostě zkazí každý plán, uvědomil si, když ji potkal na podestě. Měla úplně mokré vlasy,   na sobě měla totéž oblečení, ve kterém ji přivedl domů, a vypadala zaskočeně. Zjevně ho nechtěla potkat.
„Kam jdeš?“ zeptal se a doufal, že všechna ta frustrace z toho, že mu zase utíká, není slyšitelná. Maddy sklopila oči, ale neušlo mu, že se její pohled na krátkou chvilku zasekl na jídle, které jí nesl. A kručení jejího žaludku se přeslechnout vážně nedalo.
„Chtěla jsem se jít projít,“ hlesla tiše.
„Je tam zima,“ namítl Phury. A okamžitě si připadal jako idiot. Jeho pudy na něj řvaly, ať zahodí ten pitomý tác, popadne Maddy a odnese si ji k sobě, aby si to jednou pro vždy vyjasnili, jenže on nebyl typ, co by podléhal pudovému jednání, ne mimo boj. Takže tu radši mlel o počasí. Velmi mužné.
„Omlouvám se,“ zašeptala Maddy. Věděl, že se neomlouvá za to, že je venku zima. Nebo za to, že v té hloupé vaně nevydržela ani čtvrt hodiny. „Já nemůžu.“ Podívala se na něj a on viděl slzy v jejích očích, cítil její smutek, hnusný zatuchlý pach, a cítil její touhu, nádhernou vůni, která ho doháněla k šílenství a způsobovala, že jeho pudy mu zatemňovaly mysl. Ona ho chce. Stejně, jako on touží po ní. Tak proč?!
„Na to samé se ptám já už poněkolikáté,“ ozvalo se nad nimi. Oba zvedli hlavu. Nad schodištěm stála drobná ženská postava v dlouhém plášti. Nic víc z ní nebylo vidět, ale pod pláštěm bylo něco zářivého. Něco nádherného. Phuryho kolena změkla úctou, poklekl, ani nevěděl jak. Maddy pozorovala Stvořitelku s pusou dokořán. Stvořitelka se rozesmála a její hlas jako by promlouval přímo k jejich nitrům, duším, pudům. Phury věděl,že i Maddy musí cítit energii, která ze Stvořitelky proudí každým jejím slovem.
Plášť se zavlnil a Stvořitelka udělala krok směrem k prvnímu schodu, krok k nim.
„Madeline, proč to děláš těžší, než to je?“ Hlas Stvořitelky zněl laskavě. Tón, jakým mluvíte k dítěti. Maddy neodpověděla. Phury se odvážil zvednout hlavu, doteď pokorně sklopenou k tomu jídlu na podnose, a uviděl, jak jeho leelan pozoruje Stvořitelku se směsí nevěřícného překvapení a zbožné úcty. „Phury je skvělý bojovník a dobrý muž.“
Maddy pořád mlčela. Phury začínal mít strach; Bratrstvo se se Stvořitelkou stýkalo, ale pro běžné upíry byla něčím téměř neskutečným. A teď Maddy vysvětlovala, že on je dobrý muž.
„Já vím.“ Nakonec dokázala odpovědět, přestože to byl spíš jen výdech, ne slova. Od Stvořitelky se rozšířila vlna spokojenosti. Phury si matně uvědomoval, že pod schodištěm se objevili bratři, stejně tak cítil přítomnost Wratha v chodbě za Stvořitelkou. Nikdo z nich se ale neodvážil ji oslovit.
„To je dobře,“ pochválila ta postava v plášti Maddy. „Přestaň si vyčítat, co k němu cítíš. Už nemusíš truchlit. Tvůj hellren je se mnou ve Stínu a ví, že ho budeš mít ve svém srdci navždy, ale teď musíš jít dál.“
Po tváři tekly Maddy slzy. Phury se cítil bezmocný. Chtěl ji ukonejšit, uklidnit, odnést ji někam do ticha, ale místo toho jen klečel, protože protivit se Stvořitelce by se mu nemuselo vyplatit. Chtěl namítnout, že je to jen Maddyina věc, jestli a kdy se rozhodne přestat truchlit, ale Stvořitelka nesnášela, když se jí někdo protivil. Nezbylo mu nic jiného, než pozorovat Maddyin zármutek a i teď držet své pudy pevně na uzdě.
„Pomůžu ti. Pomůžu vám.“ Hlas Stvořitelky zněl laskavě a Phurymu blesklo hlavou, že už o ní nikdy nesmí smýšlet jako o škodolibé a nevypočitatelné.
Jenže pak periferním viděním zahlédl, že Stvořitelka zmizela. A v tu samou chvíli Maddy vykřikla bolestí a zhroutila se na zem. Schoulila se do klubíčka a znovu vykřikla.
A pak se přes Phuryho přelila vlna její potřeby.
Jeho tělo zareagovalo okamžitě. Podnos s jídlem mu vypadl z rukou a on si uvědomoval, kde přesně stojí Vishous, že Zsadist nepřišel až do haly, ale poslouchal všechno dění z místnosti pod schody. Věděl, že Wrath je nebezpečně blízko schodišti a uvědomoval si dokonce i možnou hrozbu ze strany Butche, obyčejného člověka.
„Tohle nejde!“ zasténala Maddy nešťastně. „Ještě tři roky. Je to moc brzo!“ Víc ze sebe nedokázala dostat, protože další vlna jejího vzrušení, touhy a potřeby zachvátila její tělo a pak vyrazila do okolí.
Přestože měl pocit, že všichni muži v její blízkosti jsou ohrožením a měl by je zabít, dokázal se soustředit na Maddy. Slýchával o období potřeby, věděl, že žena trpí, dokud – básnicky řečeno, ovšem velmi trefné – nedojde naplnění, ale netušil,že je to takovéhle. Nemělo to přijít postupně? Nemělo to přijít za tři roky, když to Maddy říká?
Došlo mu to ve stejný moment, kdy Wrath napjatým hlasem zaklel.
Stvořitelka vážně je manipulativní zlá mrcha!
„Dostaň ji do pokoje,“ nařídil mu Král. „Vy vypadněte do hotelu dřív, než se rozední, hned!“ křikl dolů. „A zavolejte Rhageovi, ať se nevrací. Jeho apetit tu rozhodně nebude potřeba.“ Phury uslyšel zavrčení. Zvedl hlavu a spatřil Wratha, který vypadal v tmavých velkých brýlích nečitelně, ale Phury velmi dobře cítil pach jeho vzrušení. V hrudi mu začalo dunět, jak chtěl dát najevo, že Maddy je jen jeho, ale Wrath se jen otočil a topornou chůzí se vydal ke své a Bethině ložnici.
„Mohl by mi někdo vysvětlit, co se tu děje? A, ehm, co se to děje mně?“ Butchův hlas byl ten spouštěč, který donutil Phuryho vzít sténající a bolestí ztuhlou Maddy patrně do náruče. Pomalu přestával zvládat myslet logicky. Cítil, jak se skrz oblečení z jeho kůže line vázací pach, a jediné, na čem záleželo, bylo dosáhnout toho, aby bylo Maddy líp.
A samozřejmě aby tahle jeho vůně naplnila každičkou buňku Maddyiina těla.
Pokračování příště

Původně publikováno na webu bez-hranic.cz