Rovnováhu mezi Světlem a Temnotou udržují Hlídky Sergeje Lukjaněnka

Obyčejní lidé nemají tušení, že na světě nejsou sami, že mezi nimi žijí Jiní – mágové, čarodějové, vědmy, upíři a vlkodlaci. Jiní se dělí na Světlé a Temné a mezi nimi odpradávna zuří válka. Když už se zdálo, že by boje mohly zničit svět, uzavřely obě strany Dohodu a zřídily úřady, které mají na dodržování Dohody dohlížet: Noční a Denní hlídku a jejich kontrolní orgán zvaný Inkvizice.

Sergej Lukjaněnko zasadil  příběhy do současné Moskvy. Na stránkách knih seznámuje čtenáře s fungováním svého fantastického světa a postavami z moskevské Noční a Denní hlídky. Autor píše tak poutavě, že čtenář snadno uvěří, že v ulicích narazí na Jiné, kteří se ho, bude-li mít štěstí, pokusí iniciovat.

Jak se stát Jiným
Jiní se dělí do kategorií podle síly a schopností. Nejvyšší Jiní bývají označováni jako mágové mimo kategorie. Do své kategorie se Jiný nerodí, ale musí ji pracně získat skrze zkušenosti a zkoušky. Většina Jiných začíná svůj život jako lidé. Pokud má člověk schopnosti stát se Jiným, bývá označován za Potenciálního Jiného. Když ho Jiní objeví, snaží se ho iniciovat a tím dostat mezi sebe. Při iniciaci se rozhoduje, zdali se člověk vydá mezi Světlé, nebo Temné. O straně, na kterou se člověk přidá, může rozhodnout jak jeho celoživotní postoj, tak momentální nálada. Jiní mohou procházet Šerem a z tohoto místa čerpat energii. V Šeru fungují fyzikální zákony jinak a je to právě Šero, co umožňuje Jiným čarovat.

Ruský kolorit
Jednotlivé knihy jsou rozděleny do třech částí, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale v závěru se vždy ukáže, že vše souvisí se vším. Akční pasáže střídají pasáže filozofičtější a celkově se ukazuje, že Světlo a Temnota jsou jen dvě strany jedné mince a dostatečným působením se z černé a bílé stane šedá.

Na rozdíl od amerických sérií podobného žánru najdeme v Hlídkách méně bojů a akce. Ani ruská série není nudná nebo bojů prostá, ale zmlátit a zabít nestvůry není hlavním cílem. Zápletky na boji nestojí a s bojem nepadají. Ději to však nechybí a příběhu spíše naopak prospívá. Autor je skutečný mistr slova a dokáže nás napínat bez toho, aby kolem tekly potoky krve, i když na nějaké ty půtky taky občas dojde. K ruskému koloritu patří vodka a nadávání na režim a politiky.

Ač hlavní dějová linka a zápletka se ve většině případů tváří jako jednoduchá s naprosto předvídatelným koncem, Sergej Lukjaněnko nám v každém díle znovu a znovu dokazuje, jak pomýlená je naše představa, že můžeme uhodnout konec po pár stránkách.

Noční hlídka (1998, česky Triton 2005)
Anton Goroděckij se stal mágem teprve nedávno. Přesvětlý Geser, šéf Noční hlídky v Moskvě, se ho snaží pošoupnout a dostat do vyšší kategorie. Pošle ho z klidného kancelářského místa do ulic. První případ, který Anton řeší, se týká upíra, který saje lidi bez povolení. Kromě starostí s upírem má ještě starosti se slečnou Světlanou, která je silná potenciální jiná. Na svou stranu ji chtějí získat Světlí i Temní.
V Noční hlídce se dozvíme, jak vlastně Hlídky fungují a seznámíme se s jednotlivými postavami. Jednotlivé díly se dají číst i samostatně, ale bez Noční hlídky by nebylo na čem stavět.

Anton Goroděckij, průvodce světem Hlídek, je mladý nadějný mág, který má ovšem spoustu pochyb o tom, jestli si zvolil správnou stranu a jestli Světlo není přece jen temnější než Temnota.
Přesvětlý Geser, největší hlavoun na straně Moskevské Noční hlídky, nám ukazuje, jak si správně věci vykládat, a ví všechno nebo se tak alespoň tváří.
Olga, velká čarodějka, která byla potrestaná za prohřešky v minulosti spáchané, se drží při zemi a pomáhá Antonovi, ale není to pro ni úplně jednoduché, pracovat s takovým začátečníkem. Nechce udělat chybu a prodloužit si tak svůj trest.

 

Denní hlídka (2000, č. Triton 2005)
Při jednom zásahu se Temná vědma Alice úplně vyčerpá a není schopná používat magii. Na zotavenou ji pošlou na dětský tábor, kde může čerpat jemnou dětskou energii. Alice se zamiluje do vedoucího Igora, není to však člověk, ale Světlý Jiný, který tam byl také poslán na dovolenou. Může dopadnout dobře láska ctižádostivé vědmy a kladného mága? Ve druhé části čtenář sleduje, jak Noční hlídce snižuje stavy cizí mág Zrcadlo, který má za úkol udržovat rovnováhu mezi hlídkami. Ve třetí části nastupuje Inkvizice, které byl odcizen mocný artefakt Fafnirův dráp.
Na této knize spolupracoval se Sergejem Lukjaněnkem ještě Vladimír Vasiljev. Místo světlého mága Antona v tomto díle vystupuje temná vědma Alice. Pronikneme tak trochu víc do tajů Denní hlídky a ještě si vše prohlídneme z ženského pohledu.

Alice je mladá ctižádostivá vědma, která rychle stoupá v hierarchii Denní hlídky, jenže stejně rychle jako stoupá, může taky začít klesat.
Zavulon zastává v Denní hlídce stejnou pozici jako Geser v hlídce Noční, je to zmetek, který se snaží ovládnout všechno a všechny a nedá se mu věřit ani nos mezi očima, ale jeho temná povaha si čtenáře získá, protože se chová tak, jak se od pravého záporáka dá čekat.

 

Šerá hlídka (2003, č. Triton 2005)
Noční hlídku děsí anonymy s výhružkami, že někdo Jiné prozradí lidem a ještě lidi v Jiné přemění. Anonym přišel i Inkvizici. Jak se dostal dopis k Noční hlídce a k Inkvizici zůstává záhadou, kterou je třeba vyřešit. Přece jen by na těch řečech, že se lidé dají změnit v Jiné, něco mohlo být. Anton  na dovolené na chatě narazí na milou paní bylinkářku, která asi nebude tak nevinná, jak na první pohled vypadá. V poslední části se autor vrací na začátek, k legendě o tajemné knize Fuahranu, která obsahuje zaklínadlo na proměnu lidí v Jiné a Jiným zvyšuje kategorie.
V Šeré hlídce Sergej Lukjaněnko uplatňuje pravidlo, že cesta do pekla je dlážděna dobrými skutky a ukazuje to na případech různých režimů, za které samozřejmě můžou Jiní a jejich touha převážit jazýček vah na stranu té či oné strany, aniž by byla porušena Dohoda.

Světlana rychle dorostla v mocnou léčitelku, její schopnosti hravě překonají ty Antonovy, a to i když zůstává na mateřské dovolené a od Hlídek se drží dál. Svojí povinnost splnila, když přivedla na svět dceru Naděnku.
Naďa je ještě malé dítě, ale moc, která v ní dříme, je nesmírná, větší než má kdokoliv z okolních kouzelníků včetně Gesera.
Arina je vědma mimo kategorie, která sehraje významnou úlohu v několika Hlídkách. Stojí mimo skoro jako Inkvizice. Když se dostala mimo kategorie, vyměnila Temnou stranu za Světlou, ale otázkou je, zda se jí dá tato proměna skutečně věřit.

 

Poslední hlídka (2005,č. Triton 2006)
Anton jede na služební cestu do Edinburgu, kde upír zabil člověka ve strašidelném domě. Vypadá to jako lehká a odpočinková práce, ale kdyby to tak bylo, Geser by tam Antona neposílal. Když se nic nevyřeší v Edinburgu, třeba bude mít Anton štěstí v Uzbekistánu a poputuje na výlet i tam.
Autor čtenáře nechá  přemýšlet i nad tím, jak se chovají cizinci v jiné zemi, jaké je potkat krajana mezi cizinci, a aby lidé nepřemýšleli málo, načrtne velkolepý koncept pojetí Šera.

 

Nová hlídka (2012, č. Triton 2012)
V Nové hlídce jde o budoucnost všech Jiných. Na světě se objevil Prorok, což je fakt zlé povolání, skoro totožné s rozsudkem smrti. Jenže Proroka objevil Anton a nemůže to nechat jen tak. Navíc se prorok přátelí s jeho dcerou Naďou.
V tomto díle ubral autor trochu na ději a nechal Antona mnohem více filosofovat, ale i tak z toho vznikl velmi povedený příběh. (recenze)

 

Temná hlídka (2003, č. Triton 2006)
K cyklu Hlídek patří i Temná hlídka, kterou napsal Vladimir Vasiljev. V knize je zachován stejný nebo velmi podobný styl jako u Hlídek ostatních. Čtenář se zde nesetká s Hlídkami z Moskvy, ale s Temnou hlídkou z Kyjeva, která jede zasahovat do Petrohradu. V Petrohradu se rozmáhá kult Jiných, kteří si říkají Černí. Temná hlídka něco takového nemůže tolerovat, ještě by byli nařčeni ze spolupráce a museli dělat ústupky Světlým.

Je těžké vybrat, který díl z cyklu Hlídek je ten nejlepší. Každý díl má něco do sebe, ale když bych si musela zvolit,  tak Denní hlídku, v které dostává prostor mladá temná vědma Alice, která je mi charakterově mnohem blíž než filosofující Anton. Jinak je úroveň dílů hodně podobná, záleží tak na každém čtenáři, který díl je jeho srdci nejbližší. Trochu slabším dílem se jeví Nová hlídka, ale může to být způsobeno i čekáním na tento díl, a tedy vzrůstajícím očekáváním čtenářů, které nebylo zcela naplněno.

Knihy byly také zfilmovány, Noční hlídka v roce 2004 a Denní hlídka v roce 2006, obě pod režijní taktovkou Timur Bekmambetova. Zejména v Rusku filmy zaznamenaly velký úspěch.

Původně vyšlo na webu časopisu XB1.