Pro koho vlastně… (Mercy Thompson ff)

Fan-fikce / 18.5.2013 /

Tak ještě jednou Bran.
Další střípek.
Tentokrát Bran a Leah.
A ještě Mary. Překvapení :-)
Velmi volně navazuje na Pro tebe, lásko…

Aspen Creek, Montana, podzim roku 1863

hunting_groundSlyšel Charlese, jak sesedl z koně. Jako vždy mu v řeči své matky pošeptal několik uklidňujících slov. Pro žádné zvíře nebylo snadné smířit se s blízkostí šelmy.
Do srubu vešel bez klepání. Balíček s poštou, pečlivě omotaný kusem voskovaného plátna, byl mnohem větší než obvykle. Rozbalil ho a rychle přelétl všechny obálky. Víc čichem než pohledem. Až v tom okamžiku si uvědomil, jak velké byly jeho obavy.
Teď už mohl být klidný. Na první setkání severoamerických smeček dorazí všichni alfové. Desetiletí, kdy je s Charlesem, Samuelem a několika dalšími vlky hledali a postupně učili pravidlům života v Novém světě, se měla začít vyplácet. A také měla být potvrzena jeho pozice maroka, i když podle Samuela už o ní dávno nikdo nepochyboval.
Charles si vyslechl další rozkazy a odešel. Až příliš rychle, zdálo se mu. Přitom neměl kam spěchat. Žil sám a jeho zřídkavé zálety Branovi na klidu nepřidaly. Ve svém věku už měl mít nejméně třetí družku. Souviselo jeho samotářství s otcovým špatným příkladem? Nedivil by se. A jako pokaždé, když se jeho myšlenky dotkly jindy pečlivě střeženého tématu dobrovolné samoty, uslyšel něžný hlas Modré sojky.
Zlobila se na něj. Už spoustu let. Věděla lépe než on, že berserk v něm nemůže zůstat tak dlouho sám. Ale ještě pořád vzdoroval. Sobě, jí… a hlavně jemu.
Po její smrti byl tak blízko zkáze, že teď, když znovu získal křehký vnitřní mír, nehodlal o nové družce ani uvažovat. Jenže Sojka byla pořád s ním. V čerstvém jarním větru, v ledové vodě Aspen Creeku, v posledním stenu každého zvířete, které ulovil. A především v jeho hlavě a v jeho srdci. A bála se o něj.
A pak tu byl jeho vlk. Byli si vzdálenější než kdykoliv během uplynulých staletí. Člověk Bran Cornick byl odhodlaný navždy tesknit pro Modrou sojku. Jenže jeho vlk toužil po doteku. Bez pouta druhů slábl a až příliš často pomáhal povolovat klec, kterou v sobě Bran vybudoval pro berserka. Až příliš často zatoužil ztratit se v nevědomém šílenství…

 

Věděla, proč ji otec bere sebou. Vlkodlačky byly vzácné. A ona… příliš dominantní. V jeho smečce působila jen potíže. Uhlídat její panenství ho stálo život několika nejlepších vlků. Ale byl dost chytrý na to, aby chápal, že mu může dopomoci ke spojenectví s některou z nejsilnějších smeček. Jeho moc vzroste a zároveň se jí zbaví. Ušklíbla se na sebe do zrcadla a zavrčela na děvče za sebou. Věděla, že ji v pase dokáže stáhnout ještě o několik palců. Štíhlý pas, oblé boky, plná prsa, jemné vlasy a zářivá pleť. I mezi vlkodlačkami platila za krasavici.
Když vycházela z oblékárny, Mary právě opouštěla svou ložnici. Nevěnovala jí ani pohled. Nestála jí za to. Její sestra kdysi odmítla podstoupit riziko proměny. Všichni ale věděli, že to udělala hlavně kvůli otci. Nechtěla, aby musel veřejně přiznat, že to nedokáže. Vyzařovala cosi… Ani Leah pro to neměla jméno. Žádný z vlkodlaků si neuměl představit, že by ji napadl. Otupovala jejich přirozenou útočnost. Teď jí táhlo na třicet. Ubohá stará panna. Stala se přítěží, která měla Leah ještě několik desetiletí připomínat, jaké štěstí ji potkalo, když přežila proměnu. Proč bral otec i ji, nepochopila, ale rozhodla se to ignorovat. Jako všechno, co se jí nelíbilo.

 

Přijeli až třetí den. Bran nepochyboval, že to je jedna z mála možností, jak mu Callum McManaman může ukázat, že na něm plně nezávisí. Ještě nepochopil, že marok bude především jeho ochráncem.
Nepřekvapil ho svým chabým pokusem o vzdor. Překvapil ho svým doprovodem. Přivezl svého druhého a třetího zástupce jako ostatní, ale také přivezl své dvě dcery. Oslňující Leah a lidsky nedokonalou a tak sladkou Mary. Vnímal Leažin snaživý úsměv, to, jak se při vystupování z kočáru zhoupla v bocích. Ten zlomek vteřiny, o který pozdržela pohled do jeho očí. Vlk v něm se spokojeně protáhl.
Ale lidská část jeho já prudce zatoužila zabořit prsty do hladce sčesaných Maryiných tmavých vlasů. Držela se v pozadí, za otcem a za svou nepřehlédnutelnou sestrou. Zhluboka se nadechl, a jak se snažil oddělit její vůni od ostatních, přivřel oči. Uniklo mu, že Leažin pohled ztvrdl.

 

Nechápala to. Byl přeci marok. Nejmocnější z mocných. Ta síla se přes ni přelila ještě před tím, než vystoupili z kočáru. Bylo to, jako by se zachumlala do matčiny teplé voňavé přikrývky. Dávno předtím, než zemřela na nějakou ubohou lidskou chorobu…
Díky tomu dokázala nevnímat, že vypadá mnohem méně impozantně, než si ho představovala. A od první vteřiny to věděla – chce ho. Jen jeho. S nikým menším se nesmíří. Věděla, že se jí v očích objevila její vlčice. I ona po něm toužila okamžitě a bezvýhradně. Její srdce tepalo v rytmu těch dvou slov: moc a síla, moc a síla, moc a síla. Konečně to pochopila. Někdo ji mohl spoutat. Někdo ji mohl ovládnout. Potřebovala to.
Jenže pak viděla, že vzal na vědomí Mary. Svaly na jeho lících se napjaly. I v jeho očích prokmitl vlk. A ještě něco, ale Leah to nedokázala zachytit. Zhluboka se nadechl a ona si byla jistá, že nehledá její, ale Maryinu vůni.
Poprvé v životě tu bylo něco, co nedokázala ignorovat. A bolelo to. Jen o málo míň než poznání, že tento boj nevyhraje.
Pokud si Bran Cornick vybere Mary, ona, Leah, s tím nic neudělá.

 

Našel ji, jak se choulí u vyhasínajícího krbu. Beze slova vyběhl ven a vrátil se s náručí dřeva. Její otec a její sestra zřejmě příliš nemysleli na její lidské potřeby. Prohrábl poblikávající uhlíky a teprve pak na ně naskládal několik silných polen. Zíral do rostoucích plamenů, jako by bez jeho upřeného pohledu mohly vyhasnout.
A pak jí vyprávěl.
O své samotě. O své lásce. O Modré sojce, která mlčí ode dne, kdy se ona, Mary, objevila v jeho životě. Ale její mlčení není smutné. Je spokojené. Souhlasné.
Vyprávěl, a ona mu dovolila, aby ji přitáhl k sobě. Na kožešinu, která se tak snadno zahřála jeho teplem. Dovolila, aby vdechoval její vůni.
Mluvil dál. O člověku, kterým kdysi býval. O vlkovi, kterým se nechtěl stát, ale nedostal na vybranou. O berserkovi, kterého nenávidí, ale nikdy nedokáže úplně zkrotit.
Vyprávěl, a když se dostal k tomu, proč to nemůže být ona, dovolil, aby plakala do jeho ramene.
Když domluvil, dovolil sám sobě jediné objetí.
Víc nebylo možné. Pouto bylo příliš blízko.

 

Otec se ve svém odhadu nespletl. Tři dny a ona měla tolik nabídek! Ale její vlčice byla tvrdohlavá. Dokonce mnohem tvrdohlavější než ona sama. Stočila se v koutě a trucovala. Vybrala si přeci Brana!
Moc a síla, moc a síla, moc a síla.
Jak jí měla vysvětlit, že marok je zřejmě naprostý hlupák, když nechápe, že právě ona, Leah, je pro něj ta pravá?
Když ji k sobě následující noc pozval, málem se zalkla nadšením. Otec se to své snažil potlačit.
Jeho srub byl větší než ostatní stavby v Aspen Creeku, ona si ale uměla představit, v jak honosném sídle by mohl marok bydlet.
Posadil ji do jednoho z odřených křesel u vyhaslého krbu.
Nemluvil dlouho.
V několika větách jí pověděl o svém životě. Kdo je, kým byl. O zrůdách ve svém nitru. O poutu druhů, které potřebuje, aby přežil. Aby přežili všichni jemu podřízení vlci.
Nezarazilo ji, že nemluví o citech. Láska zemřela už dávno. Zemřela s její matkou a vzpomínka na ni vyprchala jako její vůně z té staré teplé deky.
Chtěla se zeptat na Mary. Ale Bran ji předběhl. Zeptal se, jestli si ho vezme. Než stihla vyslovit své nadšené ano, slíbil, že jeho vlk se určitě podřídí jeho rozhodnutí a že je jistě brzy spojí pouto druhů. Tohle nemusel říkat. To přeci věděla od první chvíle.
A tak se jen usmála, vstala, poklekla před krbem a opatrně foukla do vlažného popela. Nějaká jiskřička se vždycky najde. Stačí, když je člověk dost trpělivý a opatrný.
Když se jí podařilo vzkřísit oheň, požádala ho, aby jí uvolnil šněrování na zádech. Nepotřebovala čekat. Cítila žár ohně a cítila žár jeho moci a síly. A pak před ním stála nahá a dívala se, jak se jeho oči mění. Pomohla mu. Její vlčice zavolala jeho vlka. Cítila, že si není dost jistý, ale v tom mu mohla pomoci. Byla panna, ale nebyla hloupá.

 

Sledoval to odhodlané děvče a v duchu zpíval jednu ze Sojčiných ukolébavek. Po léta s ní uspával berserka v sobě. Teď se s její pomocí loučil.
Modrá sojka stále mlčela. Ale viděl její tvář a ta se usmívala. A tak jí úsměv oplatil a vzal si tu ženu, která, aniž by tušila, jak velkou má moc, mohla jen svým tělem utišit zrůdu v něm.
Muselo to stačit.
Aspoň prozatím.

 

Mary zemřela o sedm let později.
Montanu pokrýval sníh a smutek. Na její pohřeb poslal Samuela. Svěřil mu své tajemství i svůj žal.

Původně vyšlo na webu bez-hranic.cz

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít