Karen Chance nejen o světě Cassie Palmerové

Na počátku června 2011 poskytla spisovatelka Karen Chance, autorka série o Cassie Palmerové, rozhovor, v němž na sebe prozradila deset zajímavostí a rozpovídala se o spisovatelském řemesle.

 

Co kdybyste nám pro začátek o sobě prozradila deset věcí?
1. Když jsem byla mladá, chtěla jsem se stát šéfkuchařkou. Konkrétně jsem se chtěla zaměřit na dezerty. Má stehna jsou mi vděčná, že jsem od toho snu upustila

2. Zbožňuji umění australských Aboriginců. Jestli jednou budu bohatá a slavná (haha!), chtěla bych jejich umění sbírat. Prozatím mám jen jeden kousek, malbu, kterou jsem si před lety koupila v galerii aboriginského umění. Od té doby visí u mě doma na zdi.

3. Mnoho nezbývalo a zůstala bych v New Orleans, když udeřil hurikán Katrina. Na samotný odjezd z města si nevzpomínám, jen jsem slyšela starostu Nagina v rádiu: „Pokud mě slyšíte, napište na svou paži voděodolným inkoustem své jméno, abychom mohli po bouři identifikovat vaše těla“. O půl hodiny později jsem se probudila v autě a mířili jsme z města.

4. Když jsem se vrátila do New Orleans, vezla jsem v autě čtyři věci: ve spěchu zabalený kufr s oblečením, láhev vody, výše zmíněnou malbu a několik banánů. Nevím, co to o mně vypovídá.

5. V roce 1992 jsem se účastnila otevření DisneyWorldu v Evropě. V tu dobu jsem pracovala v Epcotu, abych si vydělala při studiu na univerzitě, a oni se rozhodli, že do Paříže pošlou všechny zaměstnance, kteří umí francouzsky. Měli velké zpoždění a park měl otevřít do dvou měsíců. Navzdory tomu, co se říká v té písni, je duben v Paříži studený a deštivý. A byty, ve kterých jsme bydleli, byly stále rozestavěné a neměly zabudované vytápění. A já nemluvím francouzsky, jen trochu rozumím, když na mě někdo francouzsky mluví. Ale tohle byl můj první výlet do Evropy a já si to tam skutečně užila.

6. V šachách podvádím.

7. Ve World of Warcraft jsem dosáhla na nemrtvého bojovníka osmdesáté úrovně. Ne, za tohle se omlouvat nehodlám. Vážně, s tím nepočítejte.

8. Už od dětství jsem chtěla psát, ale léta jsem si myslela, že na to nemám dostatečný talent.

9. Mám titul PhD. z oboru britské imperiální historie se zaměřením na dějiny Indie. Studovat tento obor byla opravdu zábava, už proto, že jsem se specializovala na britskou špionážní síť – předchůdce Jamese Bonda.

10. Neumím hrát na žádný nástroj, který kdy člověk vynalezl. Ani na jeden. Tím jsem si jistá, protože jsem jich mnoho vyzkoušela. Zoufale jsem se toužila naučit na něco hrát, ale nakonec jsem se smířila s faktem, že k tomu nikdy nedojde. Přesto hudbu dodnes miluji.

Představila jste výborně vystavěný svět. Je složitý, ale úžasný. Přišla jste s těmi nejšílenějšími zvraty a překvapeními a myšlenkami, které by mě ani ve snu nenapadly. Kam na všechny ty nápady chodíte? Přichází k vám inspirace náhodně, nebo už od začátku víte, jak se budou věci vyvíjet?
Zjistila jsem, že psát podle nějakého hrubého náčrtu u mě nefunguje. Zkoušela jsem to, ale výsledek nebyl dobrý. Píšu spíš tím způsobem, že mám pět nebo šest věcí, které potřebuji v románu mít, a pak se jen soustředím na to, abych je do příběhu co nejzajímavěji zapasovala.

Ve vašich románech najdeme velké množství postav, ale každá je úplně jiná. Jsou to zajímavé osobnosti, díky čemuž si je čtenáři snadno zapamatují. Jak vás takové postavy napadly? Stojí za tím hodně přemýšlení a postupného vývoje, než jste je stvořila takové, jaké jsou? Nebo se vám v mysli objevily už takové, jak jste je představila?
Řídím se zápletkou, takže mé postavy se v příběhu objevují a jsou takové, jaké je potřebuje zápletka. Snažím se, aby byly různorodé a zapamatovatelné, takže děkuji za vaše slova. Ale ve zkratce bych řekla, že jsou takové, jaké jsou, a jsou takové proto, protože je takové potřebuje zápletka.

 

Pro příběh jsou velmi důležitá jména, ale ta se ne vždy snadno vybírají. Proč jste svým postavám zvolila právě ta jména, jaká jste zvolila?
Některé mé postavy jsou odvozeny od skutečných historických osobností, takže jsem jen převzala jejich jména. Některá jména mají skrytý význam, který čtenáři napovědí následující zápletky, jiná jsou jednoduchá, aby seděla k době, kdy se postavy narodily, a já to tak mám ráda.

Jaké největší překážky jste musela při psaní překonat?
Řekla bych, že strach. Bála jsem se, že to, co píšu, nebude dost dobré / nebude k sobě pasovat / nebude se líbit čtenářům. Roky jsem se toho bála, částečně asi proto, že jsem perfekcionista, a částečně proto, že čtu, co se o mých knihách píše na internetu. Nakonec jsem se s tím víceméně vypořádala, hlavně proto, že jsem přestala sledovat různá fóra a řekla jsem si: „Podívej, je to tvůj příběh. Napiš to tak, jak se ti to jeví správně, ne tak, jak to chtějí jiní.“

Ve vašich knihách najdeme snad všechny možné nadpřirozené prvky. Opravdu, asi všechny. Jaký je váš nejoblíbenější?
Ráda beru prvky různých mytologií a ukazuji je v novém světle. Co mě zaujalo naposled, tak to je Bonnacon, keltská legenda o obrovském nadpřirozeném býku, který, no, vylučuje oheň. Už jsem na to v různých sbírkách mýtů a legend narazila a smála jsem se tak, až jsem brečela. Nemůžu uvěřit, že to ještě nikdo nikde nepoužil. No tak, lidi, vždyť ten býk se*e napalm! Co chcete víc?

Umíte dokonale popsat sexuální napětí mezi postavami. Je to až frustrující. Víte, co myslím, taková ta frustrace, kdy se pročítáte příběhem a doufáte v jeden dokonalý polibek. Je to pro vás stejně frustrující jako pro čtenáře? Jde si Cassieina série svou vlastní cestou, když vy chcete, aby se vyvíjela určitým způsobem, ale ona si žije vlastním životem?
No, ona se vyvíjí tak, aby seděla do hlavní zápletky série, takže… Nevím, jak na tohle vlastně odpovědět. Jsem ale ráda, že se série líbí. Někomu by už mohly zprofanované milostné trojúhelníky lézt krkem, ale v mé série má ten trojúhelník svůj smysl.

Jsou vaše postavy založené na skutečných žijících lidech?
Ne.

Kdybyste měla možnost cestovat časem, kam byste se podívala?
Tohle asi hodně lidí překvapí, ale nevím, kam bych se podívala. Možná do doby blízké, asi bych neodolala, kdybych měla možnost slyšet živé vystoupení Elvise. Ale někam dál? Ne. Studiem historie jsem strávila příliš mnoho let, abych věděla, že žijeme v té nejlepší době. Navíc, jak se znám, bych někde v minulosti chytla dýmějový mor a umřela.

A kdybyste měla vybrat jednu zemi, kam byste se podívala?
Moc si přeji navštívit Skandinávii. Dávní předci z matčiny strany byli Norové a já vždy chtěla spatřit fjordy. Také bych se chtěla podívat na sopky na Islandu.

Jaký je váš neoblíbenější autor či román?
To se mění. Záleží, kdy se mě na to lidi ptají. V tuto chvíli čtu romány Agathy Christie. Dalo by se říct, že byla mou první nejoblíbenější autorkou a její romány jsem četla po mnoho let.

 

Zdroj: Candacebookblog.com