Deborah Harkness o Času čarodějnic

Spisovatelka a profesorka Deborah Harkness se v žánru paranormální fantastiky proslavila již svou románovou prvotinou Čas čarodějnic, jež je prvním dílem plánované trilogie. Druhý díl této trilogie, jehož vydání v českém překladu je pod názvem Stín noci plánované na srpen tohoto roku, vyhrál ocenění Goodreads choice award pro nejlepší paranormální román roku 2012. Autorka si v lednu 2011 popovídala o své románové prvotině s e-zinem LoveVampires.com.

Povězte nám pro začátek něco o sobě.
Páni, kde začít? Jsem vzděláním historička, profesí učitelka, zbožňuji degustaci vín a píšu, protože si nemohu pomoci.

A něco, co nenajdeme ve vašem oficiálním životopisu?
Velmi nerada se nudím, a ačkoli žiji v Los Angeles, doma se více cítím v Londýně.

Co byste nám pověděla o své prvotině, Času čarodějnic?
Jedná se o příběh historičky něco po třicítce, Diany Bishopové, která je posledním žijícím potomkem první Američanky popravené za čarodějnictví. Diana při svém pátrání v oxfordské knihovně objeví něco, co vzbudí nechtěnou pozornost všemožných stvoření včetně velmi starého, velmi krásného a velmi tajemného vědce jménem Matthew Clairmont – který je náhodou také upírem. Román sleduje, jak se oba snaží porozumět Dianinu objevu a jak si začínají čím dál víc uvědomovat, že jsou oba svobodní a rozumějí si.

Je snazší psát fikci nebo literaturu faktu? Jaké se před vás staví výzvy při psaní fikce a faktu?
Ani jedno není snadné, oba žánry před autora staví podobné výzvy. V literatuře faktu občas sama fakta odmítají spolupracovat. Pohádáte se, pak to jde jak na drátku a pak zas nějaký kousek faktu odmítá dosednout do příběhu, který se snažíte vypovědět. Ve fikci postavy neustále dělají věci, jaké byste si sami nikdy ani nedokázali představit. Ať píšete cokoli, brzy jako autor zjistíte, že ne vždy jste vy ten, kdo má poslední slovo.

Čas čarodějnic je ovlivněn vašimi zkušenostmi coby historičky a praxí v blogování o víně. Odkud se tedy vzala inspirace na upíry, čarodějnice a démony?
Na dovolené jsem byla v Mexiku a tam jsem uvažovala nad současnou vlnou pobláznění po upírech. Samotný příběh doslova začíná úvahou, kdyby upíři existovali, čemu by se po celý svůj nemrtvý život věnovali? Proč by nemohli pracovat coby detektivové nebo doktoři? A s kým by trávili všechen ten čas? Smáli by se historkám, které si o nich vyprávějí lidé? A brzy se zrodil nápad na román. V hotelovém obchodu jsem si koupila zápisník a první věc, co jsem si do něj zapsala, bylo jméno Diana Bishopová.

Čas čarodějnic je prvním dílem trilogie. Mohla byste svým čtenářům napovědět, co mohou čekat v pokračování?
Ne, pokud nechci těm, kdo první díl nečetli, vyzradit jeho závěr. Obvykle tak říkám, že další kniha začíná přesně tam, kde první díl skončil. Čtenáři se mohou těšit na více historie, více tajemství a další vývoj vztahu Diany a Matthewa, která od „lásky na první pohled“ přechází v něco trvalejšího.

Podle vašeho profilu na Twitteru jste „ve dne profesorkou historie, po večerech blogerkou o vínu a po nocích spisovatelkou“. Kdy spíte? A jak dlouho trvalo napsat tak dlouhý román, jako je Čas čarodějnic?
Psát jsem začala v září 2008 a rukopis jsem nakladateli poslala o rok později. Během té doby jsem toho moc nenaspala. Vstávala jsem v šest ráno, několik hodin psala, pak odvykládala několik přednášek o historii a pak až do noci zas psala. Celý první měsíc jsem nikomu neřekla, že vůbec píšu, bála jsem se, že to bude mizerné – a příliš jsem se bavila, než abych s tím skončila. Po dvou měsících psaní jsem pověděla své agentce, která se stará o mé publikace literatury faktu, že píšu román. První verze rukopisu měla 1100 stran. Přestože výsledný román je poměrně dlouhý, stále je mnohem kratší než původní verze.

Čas čarodějnic ještě nebyl ani vydán, ale práva na překlad se už prodala do více než třiceti zemí. Překvapilo vás, jak obrovský zájem se o vaše knihy strhl?
Nikdo takovou reakci nepředpokládal, takže ano, překvapilo mě to. Po pravdě to je jen velmi slabě řečeno. Naprostý úžas to vystihuje lépe. Román se líbil dokonce i lidem, kteří předtím prohlašovali, že mají upírů a čarodějnic dost. Jsem moc ráda, že editoři a nakladatelé měli dojem, že můj román dodá regálům s již vydanými příběhy něco, co tam chybělo.

V Času čarodějnic se dočteme také o různých vínech. Jaké je podle vás nejlepší víno k večernímu počtení vaší knihy?
Řekla bych, že určitě červené. Matthew má ve velké oblibě vína z oblasti kolem Rhony a červená vína z Languedocu.

Jací autoři či jaké knihy měly na vaše psaní ten největší vliv?
Všichni říkají, že je ovlivnila JK Rowlingová, a já budu velmi neoriginální a řeknu totéž. JK Rowlingová má úžasnou schopnost přesně popsat scénu nebo postavu jen za pomoci několika málo krásných slov. A připomíná jak dospělým, tak dětem, že si ve svých životech vždy musíte nechat místo na trochu té magie.

Kterou knihu jste četla jako poslední?
Soulles od Gail Carrigerové. Zábavné počtení. Zbožňuji ústřední hrdinku Alexii, která se po nadpřirozených stvůrách ohání svým slunečníkem a zamiluje se do vlkodlaka. Navíc se mi velmi líbí její verze viktoriánské společnosti a vědy a techniky využívané v 19. století.

Kdybyste si musela vybrat, zvolila byste upíra, čarodějnici nebo démona?
Líbilo by se mi být upírem, jednoduše proto, že žijí velmi dlouho. A to se dá jen těžko nezávidět, zvláště když jste historikem. Přesto když píšu, jsem spíše na démony.

Kdo je vaším nejoblíbenějším upírem?
Bez diskuzí Spike z Buffy. Zbožňuji jeho charakter „bad boye“, jeho uštěpačný smysl pro humor a také skutečnost, že ho naprosto změní láska k ženě, která ho dokáže přeprat a je mnohem chytřejší než on. Komu by se takový muž nelíbil?

 

Zdroj: lovevampires.com