Alexandra Ivyová: Upír, můj pán

Upír Gideon Ravel našel své útočiště za Závojem, který je mimo obyčejný svět smrtelných lidí. Jemu a ostatním za Závojem zůstala jen jediná touha – po informacích a vzdělání. Zbavili se hladu po krvi a povznesli se nad brutální a malicherné tužby. Jenže i mezi Nesmrtelnými jsou zrádci. Gideon musí mezi londýnskou smetánkou najít a ochránit nositele kouzelného Medailonu, jinak bude klid a mír za Závojem nadobro zničen.

Jednu třetinu Medailonu nosí lady Simone Gilbertová, proslavená hostitelka, pokušitelka a žena, jež za sebou nechala mnoho zlomených srdcí. Vzájemně si do oka zrovna nepadnou, i když myšlenky na Simone Gideona ruší v jeho pátrání po zrádci Tristanovi.

Upírka Nefri se rozhodla vybudovat pro svůj druh klidné útočiště a s pomocí mocného Medailonu se jí podařilo stvořit svět za Závojem. Upíři tam žijící se vzdali chtíče (nejen po krvi) a zůstal jim jen hlad po vědění. Bez pití lidské krve přišli o některé schopnosti, ale naopak získali výhodu pobytu na denním světle. Úplná rajská upíří zahrada, ale i tenhle ráj má svého hada nebo spíš hady.

Skoro to vypadá, jako kdyby Alexandra Ivy stvořila univerzální příběhovou šablonu, kam s ohledem na požadavky trhu přihodí historické období, doladí vzhled úžasných hrdinů, přidá odpornému záporákovi konkrétní značku slizu a doplní kapku omáčky kolem. Mohla to být naivní historická romance, ale protože poslední dobou více letí upíři (minimálně od dob Stmívání), tak co nepřihodit i kapku nadpřirozena. Malinko  promíchat a na světě je historická paranormální romance. Tento žánr není v zahraničí nic neobvyklého, ale do českého rybníčku knih z tohoto ranku zatím moc nepřiplavalo.

V textu samotném se neskutečně přemnožilo slovíčko gentleman. Na čtenáře vyskakuje i několikrát v jednom odstavci. Na druhou stranu mohly se stát horší věci. Třeba Levet. Naštěstí se toto trapné stvoření v příběhu nevyskytuje, což je docela s podivem. Samotáři z rodu Nesmrtelných se odehrávají na počátku 19. století. Strážci věčnosti na počátku 21. století. A obě série nejsou na první pohled vůbec spojené. Bohužel jen na ten první. Ve Spoutáni temnotou (osmý díl série Strážci věčnosti) se objevuje tajemná Nefri a Santiagovi se plete pod nohy. Bylo by naivní se domnívat, že existují dvě upírky stejného jména, vzhledu a pověsti. Takže nakonec možná dojde i na „mladého“ Leveta. Vzhledem k provázanosti obou sérií se nabízí otázka, proč nejsou v knize žádní upíři zdržující se mimo Závoj.

Upír, můj pán, první díl trilogie Samotáři z rodu Nesmrtelných, nepatří mezi nejzajímavější knihy od Alexandry Ivy, ale třeba potěší čtenáře, kterým jde nadpřirozená erotika už na nervy a dají přednost něčemu, kde se hlavní hrdinové sexu nevěnují.

Vydaly: Levné knihy; 2013