Mad lover – 5. část (Bratrstvo černé dýky ff)

Fan-fikce / 13.4.2013 /

Pokračování fanfiction povídky k Bratrstvu černé dýky.

První trénink

mad34. kapitola

„Co prosím?“ zeptal se udiveně Wrath před úsvitem, když všichni obyvatelé domu byli v pořádku zpět a okna a dveře právě zakryly bezpečnostní rolety. Bratři se sešli v jeho pracovně, aby probrali uplynulou noc. Když se nakonec řeč dostala k Maddy, Zsadist poprvé za večer promluvil a jeho sdělení Wratha překvapilo.

„Čemu jsi nerozuměl? Chtěla, abych ji učil bojovat,“ zopakoval nedůtklivě Zsadist.

„Co jsi udělal?“ zajímalo krále. Zsadist trhl ramenem a ušklíbl se. Jizva při té grimase ještě víc vynikla.

„Co asi. Uřízl jsem jí hlavu.“

Wrath se ostře nadechl, ale než stihl cokoliv říct, Rhage vyndal z úst lízátko a vesele prohlásil:

„Leda houby. Vyděšeně zdhrnul. Maddy se ho vůbec nebála. Ta holka to fakt nemá v hlavě v pořádku.“

„Nevím, komu při útěku bezduší málem usekli ruku, blonďáku,“ zavrčel vztekle Z. Rhage se jen zářivě usmál.

„Prostě se jí bojíš, jen to přiznej. Ta holka nereaguje normálně a ty nevíš, co si s ní počít, když neječí a nezdrhá před tebou.“

Celou místnost ovanul ledový vzduch, který vycházel z rozzuřeného Zsadista. Rhage se pohyboval na velmi tenkém ledě; do tohoto bratra si nedovolil nikdo rýpnout, natož tvrdit, že se bojí ženy.

„Takže co s ní budeme dělat?“ Tohrment se pokusil odvést pozornost od napětí, které se dalo krájet.

„Nemůžeme ji něco naučit, to je nesmysl,“ řekl rázně Wrath. „Vážně čeká, že s námi bude trénovat a pak ji necháme jít, aby zabíjela bezduché?“

„Přesně to čeká,“ souhlasil Vishous. „Kdykoliv je někde poblíž, křičí to na mě její myšlenky. Chce je zabíjet. Těší se na to. Je to cvok.“

„A kdo za to asi může?“ zamručel Phury. Chvíli před schůzkou si ve své ložnici dal své oblíbené kuřivo a až doteď byl uvolněný a klidný, ale zmínka o Maddy ho zase probrala. Vishous zvedl hlavu, aby přes kšilt čepice, zaražený hluboko do čela, viděl Phurymu do očí.

„Budu to mít na talíři hodně dlouho, co?“

Phury se líně usmál a naklonil hlavu na stranu. Světlo křišťálového lustru dodávalo jeho vlasům lesk a vypadal dokonale. Kterákoliv upírka by se mu s radostí vrhla do náruče, ale Phury byl vůči jejich výzvám a náznakům zcela imunní.

„Měl jsi trochu přemýšlet, než jsi jí poradil takovou kravinu,“ řekl a Vishous se ušklíbl.

„Jasně. Měl jsem jí říct, ať neumírá, protože musí ještě vyšívat dečky, nebo tak něco. To zabere.“

„Phury má pravdu,“ ozval se Wrath. „Žena má být doma v bezpečí, ne bojovat. Je to nesmysl. Pošlete ji pryč.“

Tohr souhlasně kývl.

„To nejde!“ vyhrkli shodně V a Phury a zamračeně se na sebe podívali.

Rhage se rozchechtal. „Pánové by rádi hrášek?“

Oba ho ignorovali a dívali se na Wratha.

„Když ji pošleš pryč, stejně se bude motat po městě a lovit bezduché na vlastní pěst. Zabijou ji,“ řekl naléhavě Phury.

„A co mám dělat? Naučit ji bojovat? To je nesmysl!“ zlobil se Wrath.

„Nemusíme ji pak nechat bojovat venku. Dej tomu čas. Řekneme jí, že musí pár týdnů trénovat. A bude trénovat. Nezvládne to. Nechá toho sama. Nedokáže držet krok s těma mladejma, co je učíme, natož s námi,“ navrhl Vishous. Ačkoliv měl Wrath na očích neprůhledné tmavé brýle, V si byl jistý, že ho král upřeně pozoruje. Trpělivě čekal, co na jeho návrh řekne. Nakonec se Wrath zhluboka nadechl a pak nabroušeně řekl:

„Dobře. Ale nechci, abyste ji dali k mladým upírům. Mají dost práce sami se sebou, rozhodně nepotřebujeme, aby je rozptylovala žena. Prostě si ji někdo vezměte na starost a něco ji naučte. Přesvědčte ji, že je moc slabá.“

Členové bratrstva se po sobě rozpačitě podívali. Zsadist se mračil a znovu se od něj šířil ledový vzduch. Její přítomnost v sídle ho iritovala. Rušila. Neměla tu co dělat. Dokázal si zvyknout na přítomnost Beth, protože to byla královna. Dokázal snést přítomnost doggenek, protože prakticky nebyly vidět – ale tahle ženská se potulovala po sídle celou noc a nad ránem do něj prakticky vrazila na chodbě. Byla nesnesitelná.

„Nehlaste se všichni,“ ušklíbl se Wrath. Rhage se nadechl, ale král ho zarazil: „Ty rozhodně ne!“

„Proč?“ rozhodil rukama blonďák.

„Protože když s ní budeš každou noc spát, začne se jí tu líbit a nezbavíme se jí,“ zazubil se na něj Tohrment.

Rhage bezstarostně pokrčil rameny. „Zkusil jsem to.“

„Phury,“ řekl oznamovacím tónem Wrath. Žlutooký bratr se zamračil.

„To není dobrý nápad,“ zavrtěl hlavou.

„Proč? Učíš nováčky, takže víš, jak ji cvičit. A u tebe nehrozí, že bys s ní…“ Král se na okamžik odmlčel, zatímco Rhage se rozchechtal. „Trénoval něco jiného,“ dokončil svou myšlenku a zamračil se na smějícího se bratra. Phury chtěl něco namítnout, ale Wrath se naklonil dopředu směrem k němu a naléhavě řekl:

„Komu jinému bych ji měl svěřit, bratře? Navrhni někoho, kdo se jako její učitel hodí víc. A já tě poslechnu.“

Phury zavřel oči. Jeho dobrá nálada, kterou měla na svědomí ta velmi speciální cigareta, kterou vykouřil, byla ta tam. Ani se nemusel rozhlížet po místnosti, aby věděl, kde stojí který bratr. Své dvojče vyřadil rovnou. Zsadist by Maddy dřív nebo později ublížil, a pokud ona nemá pud sebezáchovy, sama by ho k tomu vybídla. Rhage by jí neublížil fyzicky, ale Phury dobře věděl, jak okouzlující Hollywood dokáže být, když si chce užít. A Maddy by rozhodně také podlehla – a výčitky vůči svému mrtvému muži by ji pak zničily. Vishous sice všechny překvapil tím, že jí dal napít, ale Phury si nedovedl představit, že by vydržel být trpělivý a něco ji učit. Tohr je skvělý učitel, ale dost času mu zabírá obstarávání chodu bratrstva a akademie pro nováčky, navíc chce co nejvíc doby trávit doma s těhotnou Welsie. A královi Maddyina přítomnost spíš vadí, bude ji muset obhájit před Stvořitelkou.

Wrath měl pravdu.

Phury potřásl hlavou. Tohle mu ještě chybělo.

 

***

 

Maddy nervózně pochodovala po pokoji. Cítila jakési podivné vnitřní uspokojení. Ráno se u ní stavil Phury a stroze jí oznámil, že večer po prvním jídle ji bude čekat dole v hale. A pak bude mít první hodinu boje. Otočil se a odkráčel pryč dřív, než mu překvapená Maddy stihla poděkovat. Nebo jakkoliv zareagovat. A zcela nesmyslně ji jako úplně první věc napadlo, že má oproti Phurymu vážně tragické vlasy, zvlášť teď po tom neumělém zásahu nůžkami. Hned potom ji ale přepadla radost z toho, že se skutečně rozhodli vyjít jí vstříc. A dokonce ji bude učit Phury, kterého zatím znala nejvíc.

Skoro nespala. Nemohla se dočkat. Když jí chvíli před setměním Fritz donesl jídlo, ani se ho nedotkla, přestože měla hlad. Nedokázala se najíst. Nedokázala čekat ani o vteřinu déle, takže do haly seběhla chviličku poté, co Fritz odešel z jejího pokoje. Veselé hlasy z jídelny jí ale napovídaly, že jim to bude ještě chvíli trvat, takže sebrala poslední zbytky soudnosti a vrátila se do pokoje.

Kde teď vyšlapávala cestičku v perském koberci

Dokázala vydržet přesně patnáct minut. Devět set vteřin. Osm set čtyřicet tři kroků. Pak prakticky vyběhla na chodbu a málem se přerazila na schodišti.

V hale stále nikdo nebyl, ale v jídelně už byl klid. Povzdechla si a začala opakovat stejnou cestičku, kterou podnikala v pokoji. Byla tak zabraná do počítání kroků, že neslyšela, kdy se k ní přiblížil. Ale když byl dostatečně blízko, ucítila ten chlad. Zastavila se a prudce otočila. Zsadist stál metr od ní a mračil se.

„Dobrý večer,“ řekla váhavě. Udělal krok k ní, naklonil se dopředu a hluboce se nadechl, až se mu rozšířily nosní dírky. Maddy tázavě zvedla obočí.

„Neměla by ses tu potloukat sama,“ procedil skrz zuby a pak předvedl něco, co mohlo být nepovedeným úsměvem, stejně jako výhružkou. Maddy pohled na jeho špičáky zaskočil. Připomněl jí, že začíná být slabá a potřebuje krev. Zsadist si její ztuhnutí vyložil po svém a naklonil se ještě blíž.

„Nikdy nevíš, kdy se rozhodnu tě zabít,“ zašeptal mrazivým tónem. Maddy se vzpamatovala a podívala se mu do černých očí.

„Až se rozhodneš, udělej to hodně pomalu a bolestivě, ať si to pořádně užiju,“ řekla a snažila se znít klidně, přestože ji Zsadist vyděsil. Nevěřila, že by něco takového udělal – už měl tu možnost, když byli o samotě v přístěnku. Podle ní se jí prostě jen snažil nahnat hrůzu. A dařilo se mu to. Její odpověď ho ale zaskočila. Narovnal se, takže byl zase o hodně vyšší než ona, a měřil si ji s nerozluštitelným kamenným výrazem.

„Nech ji na pokoji, Z,“ ozval se za jeho zády Phuryho hlas. Zsadist se nehnul, dál pozoroval Maddy. Došlo jí, že čeká, až si ona teď úlevně oddechne a poběží se schovat k Phurymu. A Maddy si byla jistá, že by to byla velká chyba. Nehodlala se nechat vystrašit bezduchými, tak proč by ji měl děsit jeden z bratrů?

„Tvůj zachránce je tu,“ ušklíbl se Zsadist a její oči automaticky zamířily ke koutku úst, který znetvořila jizva.

„Možná jsem nechtěla být zachráněna,“ zamumlala Maddy. Zsadist si znechuceně odfrkl, otočil se a bez další známky zájmu odešel do patra. Teprve teď si Maddy uvědomila, jak moc byla napjatá. Rozladilo ji to. Nesmí se nechat rozhodit Zsadistem. Nesmí se nechat rozhodit ničím.

„Raději se mu vyhýbej,“ řekl jí Phury tiše. „Můj bratr je nevyzpytatelný a nechci, aby ti ublížil.“

„Možná založím Klub bláznů a nevyzpytatelných a budeme si u čaje vyprávět o tom, jak jsme si užili týden,“ vyhrkla Maddy dřív, než si dokázala plně uvědomit, co říká. Zamračila se, zlobila se sama na sebe. Měla by být zticha. Měla by být vděčná.

Ve skutečnosti se už zase cítila netrpělivě.

„Jdeme na to?“ zeptala se s úsměvem. Phury zaskočeně zvedl obočí.

 

***

 

Byla překvapená, jak rozsáhlý komplex místností se skrývá pod sídlem. Tělocvičny, učebny, šatny, sklady. Bludiště chodeb. Nebýt Phuryho, ztratila by se do minuty po tom, co prošli skrz kumbál dovnitř. Z jedné místnosti slyšela něčí hlas, který něco vysvětloval, ale Phury ji bez zpomalení minul a pokračoval dál. Když se zeptala, co se tam děje, neodpověděl. A neodpověděl ani na další její zvídavé otázky ohledně Bratrstva. Nakonec otevřel dveře do menší místnosti vystlané žíněnkami a nechal ji vejít dovnitř.

„A teď?“ zeptala se nadšeně. Phury se zamračil. Nechápal, z čeho je tak natěšená.

„Naučím tě základy sebeobrany,“ řekl.

„Nepotřebuju se bránit, potřebuju útočit,“ nesouhlasila Maddy. Potutelně se usmál a začal si svlékat kašmírový svetr.

„Maddy,“ řekl shovívavým tónem a přetáhl si výstřih přes hlavu. Pod svetrem měl černé přiléhavé triko, které zatraceně přesně kopírovalo svaly na jeho pažích a hrudi. Maddy zaujatě pozorovala jeho  břicho a jen tak mimoděk ho opravila.

„Mad.“

Dokončil pohyb, vlnité vlasy se mu zase rozprostřely kolem pohledného obličeje. Rychle zvedla oči.

„Mad?“ opakoval s lehkým pobavením. Ušklíbla se na něj. „Dobře, tak tedy Mad,“ opravil se a složený svetr položil na lavičku vedle dveří. Pak se postavil proti ní s lehce rozkročenýma nohama a trochu se nahrbil. „Tak na mě zaútoč.“

„Rukama?“ zeptala se pro jistotu Maddy. Phury se usmál.

„Rukama, nohama… Jak ti to vyhovuje.“

„Ale já se s nima pak nebudu prát. Prostě je složím na zem a zabiju,“ řekla nejistě. Nevěděla přesně, co po ní Phury chce.

„A jak je složíš na zem?“

„Střelím je?“ navrhla. Přikývl.

„Proč jsi nestřelila ty dva, co tě dostali na zem a ztloukli?“ zeptal se mírně. Maddy se zamračila a zavřela oči. Vybavila si, jak se ten třetí bezduchý nečekaně objevil zpoza auta.

„Dobře, takže potřebuju umět bojovat i tělo na tělo,“ pochopila. Phury přikývl. Maddy se rozhodla využít momentu překvapení. Když do něj rychle vrazí ramenem, Phury ztratí rovnováhu a spadne na zem. Pak nebude problém ho nějak zpacifikovat. Nepřemýšlela nad tím, jak přesně. Prostě věřila, že ho zaskočí.

„Tak jo,“ řekla a sáhla si rukama na zip mikiny, jako by si ji chtěla rozepnout. Najednou se však dala do pohybu a vyrazila proti Phurymu. Ve chvíli, kdy očekávala náraz do jeho těla, se něco přihodilo a ona najednou s heknutím dopadla na záda na žíněnku. Pozorovala strop a došlo jí, že ta žebra vážně nejsou úplně zahojená.

V jejím zorném poli se objevil Phury.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě.

„Jo,“ odsekla nedůtklivě a sbírala se ze země. „Ještě jednou,“ vyzvala ho. Pobaveně zavrtěl hlavou a kývl.

O dvě vteřiny později se mu Maddy zase válela u bot. Zaklela.

„Ani jsem si nevšimla, že by ses pohnul!“ vztekala se. Podal jí ruku, ale dělala, že ji nevidí.

„Nemusel jsem se moc hýbat,“ souhlasil Phury. „Spadla jsi v podstatě sama.“

„Znovu!“ zamračila se na něj. Tentokrát si dobře rozmyslela, co udělá. Svou nohu zahákne za jeho a podrazí mu ji, aby ztratil rovnováhu. Pak ho na tu zem prostě nějak dotlačí.

Svou nohu zvládla za jeho zaháknout, ale vzápětí se zase ocitla na zemi a Phury nemusel ani pohnout rukama.

„Dobře,“ řekla, když odlepila obličej od žíněnky. „Nauč mě sebeobranu.“

Po hodině a půl vysvětlování a ukazování byla utahaná tak jako ještě nikdy v životě. Bolelo ji celé tělo a její tvář důvěrně znala všechny kousky žíněnek v místnosti. Přišlo jí, že celou tu dobu strávila na zemi. Phury nebyl ani rozcuchaný.

„Vedla sis slušně,“ řekl uznale, když si zase oblékl svůj módní svetr a vyšel za ní na chodbu. „Nečekal jsem, že to vydržíš celou hodinu a půl,“ přiznal.

„Zítra to můžeš zkusit naplno,“ zabručela na něj unaveně. Nemohla si nevšimnout, že s ní zachází vážně opatrně a na tu zem ji v podstatě pokládá, aby si prudkými pády neublížila.

„Mad,“ postavil se před ni, aby ji zastavil. Zvedla k němu hlavu. „Tohle vážně není věc, kterou bys měla dělat. Bezduší se nezastaví před ničím, a pokud se jim dostaneš do ruky…“ Nedokázal doříct, co přesně by s ní prováděli. Přestože po odevzdání svého srdce Omegovi byli všichni impotentní, byl si jistý, že kdyby se jim do rukou dostala upírka, našli by spoustu věcí, kterými by jí mohli hodně ublížit.

Maddy mu váhavě položila ruku na předloktí.

„Tak mě to nauč tak, abych se jim do rukou nikdy nedostala. Prosím.“

Chvíli ji pozoroval a pak si povzdechl. „Jsi vážně blázen.“

Zářivě se na něj usmála.

„Děkuju!“

Když pak o něco později ležela v té obrovské vaně a nechala bublinky, aby uklidnily její rozbolavělé svaly, znovu se jí vybavila ta síla jeho mohutného a pevného předloktí. Došlo jí, že se jí moc líbilo mít na něm položenou dlaň.

Trhla sebou.

Na co to ksakru myslí?! Zavrtěla vztekle hlavou. Potřebuje krev. Potřebuje zase ten zázračný sen. Začíná být vážně mimo.

Pak si ovšem uvědomila něco mnohem horšího.

Od probuzení si nevzpomněla na Fihrma. Zaplavila ji vlna hanby, následovaná obrovským smutkem. Hlasitě se rozplakala a její slzy putovaly po tváři a pak padaly do vody, která ji konejšivě hladila a objímala.

Pokračování příště.

Původně publikováno na webu Bez-hranic.cz

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít