Jim Butcher: Masky smrti
Po páté se setkáváme s jediným čarodějem, který své řemeslo provozuje profesionálně na očích běžných smrtelníků. Navštívíme drsné Chicago plné gangsterů, úplatné policie, nemrtvých, smrtících kleteb, ale i rytířů ochotných položit při ochraně nevinných svůj život.
Harry si také přivydělává prací pro policii, a aby se po večerech nenudil, tak se zapletl do války mezi čaroději a upíry. Vlastně ji přímo způsobil, když nenechal bez trestu jejich snahu vysát jej, jeho přítelkyni a spoustu dalších nevinných lidí. Překvapivě mu decimaci upírů v Chicagu nevyčítají jen krvesajové, ale i někteří jeho kolegové.
V pátém díle Masky smrti se Dresden opět potýká s řadou problémů, které řeší s urputností a ironií sobě vlastní. Co ostatně mu také zbývá, když mu jde po krku každý druhý, nikomu nemůže věřit a nepřátelé z vlastních řad jen čekají na každý jeho chybný krok.
V příběhu je rozehráno několik linií. Jednak Harry řeší záhadné zabití související s krádeží svaté relikvie, která může v nesprávných rukou způsobit smrt tisíců lidí. Snaží se ho zabít nájemní vrazi. Je vyzván na souboj na život a na smrt prastarým zabijákem z řad upíří šlechty. Ovšem pojem fair play se s tímto soubojem nespojuje. Koneckonců smrtí mu hrozí i jedna malá holčička. Do toho všeho Harryho navštíví jeho láska Susan a vypadá to, že ji doprovází nový přítel. Na Harryho místě by být asi nikdo nechtěl.
Příběhy Harryho Dresdena patří mezi urban fantasy, které lze jednoznačně označit za detektivky. Hrdina je sympaťák, který se dokáže do případu zakousnout a dere se za každou stopou. Není Sherlock Holmes, takže vše poctivě oddře a často při tom dostane přes hubu. Příběh je postaven logicky. Dialogy jsou jak z běžného života. A v neposlední řadě není žádná postava černobílá, takže čtenář chápe, proč se kdo jak chová. Kniha se skvěle čte a nenutí člověka, aby si u toho ťukal na čelo.
Jim Butcher vymyslel fungující svět, kde většina populace o nadpřirozených bytostech a magii nemá ani ponětí. Společenství čarodějů, lykani, upíři, propojení se světem víl, vše je navrženo uvěřitelně. Ve většině urban fantasy knih bývají napsané takové blbosti, že se autoři snad ani nesnaží při psaní uvažovat, nebo v jejich knihách snad žijí jen mentálně retardovaní lidé, když si nedokážou všimnout všech těch magických potvor. To zde naštěstí neplatí. Magie se tu sice nesnáší s technikou, což lze považovat za berličku, ale pokud autor jasně vymezí pravidla a pak je neporušuje, čtenář se s tím srovná.
Sérii zatím tvoří uzavřené příběhy a můžete je číst bez znalosti předchozích knih, připravíte se tím však o zajímavý vývoj hlavního hrdiny a informace o jeho minulosti, rodině, lásce nebo Bílé radě. Jim Butcher plánuje 22 až 24 knih. Vše má vyvrcholit „Velkou apokalyptickou trilogií“. Doufám tedy, že se autor a naši překladatelé nebudou flákat. Příběhy Harryho Dresdena totiž patří k vrcholu urban fantasy vydávané v češtině.
Hodnocení: 90 %
Vydal: Triton; 2013
Ukázka
Koupit knihu
Kdybych sérii neznala, docela bys mě nalákal :-))
Samozřejmě jsem zkoušela Harryho číst, ale dost mě to nudilo. Hrdinovo mamlasovství a nepřítomnost citového pnutí táhnoucí se sérií. To nevyčítám jenom já. Prostě tam chybí „je ne sais quoi“. Nemyslím tím nějakou vyloženě romantickou linku, na to já opravdu nejsem. Nebo to prostě pro mě nemělo koule? Nebo to bude tím, že neupřednostňuju detektivky a musí v nich být něco víc, aby mě zajímaly?
Hodně škody napáchal také seriál, který mi kupodivu připadal lepší než knihy, ale už napořád budu vidět Dresdena v podání Paula Blackthornea. Takže v seriálu Řeka i v Arrow si říkám: hele Dresden :-(
Chci víc tvých recenzí, brouku. Líbí se mi tvé racionální shrnutí, tvá proslavená uvěřitelnost a funkčnost:-)
Řekl bych, že je to psaný pro kluky. Holky to budou vidět jako ty. Prostě my muži preferujem tenhle styl. ;)
Teď čtu Znamení vlka, je jasně vidět jiný pohled, kdy jednání hrdinky ovlivňují spíše city.
A za recenzi hlavně pochval Renču. Byla jako brusiš, který dostane nevzhledný diamant a pod jeho rukama se změní v briliant. :)
To o Renče mi ani nemusíš říkat, mě taky brousila, většinu z nás brousila :-)
Pro kluky? Víš, že já čtu většinu klučičích věcí, spíš ty jsi schopen dát něco, z čehož mě slejzaj nehty… :-)
Dle mého čteš ráda akční věci. Hustá drsná akce. A to je většinou označováno jako čtení pro kluky.
Když se tam nic moc jinýho neřeší, tak tím líp. Ale když se tam nic extra neřeší, tak nejde poznat, jakým způsobem postavy uvažují. Zda spíš city, nebo logika.
Ty máš problém při čtení obou pólů, ale přikláníš se k ženskému myšlení. Harry je příklad silně mužskýho myšlení. Což mi naprosto vyhovuje. ;)
Ta recenze mě zaujala, ale ta vaše následná diskuze mě láká ještě víc, abych si to taky zkusila přečíst. Až někdy bude čas… :D
Ať zvedne ruku ten, koho články Renča nebrousila. :)
Mě Renča brousila taky. A až si tohlec přečte, nabrousí si na nás na všechny rovnou kudlu :-))) Dresdenem jsem nepolíbená. Ale baví mě vaše diskuze, prdelky .-)
Jasně, že myslím jako ženská, což není nic tak divnýho, když ženská jsem – i když drsná :-)))
Jo, a problémy při čtení někdy mám a veliký, což taky není nic divného, jsem starý (doslova) knihomol. Teď jsem si pěkně potvrdila, že používám ve větě spisovné i nespisovné koncovky, což bylo paní Majar jednou recenzentkou vyčítáno, prý tak nikdo nemluví (nepíše), to by holka čuměla, co ze mě a z mé rodiny padá za perly…
Jo, Kometo, Renča je brusič, otázka je, jestli z nás udělá drahokamy :-)))
Co řikáš na city v té sprše??
Ne, neřikej nic! :-)) Řítí se na mě morčata, vidím to.. :-)))
Tak za prvé – přečetla jsem tři díly Dresdena a ano, je to typicky mužská UF, stejně jako třeba Noční strana, dobrá detektivka, ale hrdina je mi ukradenej, což je u mně problém. Podobný problém mám s Druidem. Podle mě je to tím, že tam chybí emoční stránka. Kupodivu mi to nevadilo třeba u Finčina oblíbeného Takeshiho. Takže je v tom i něco dalšího – možná to, že hrdina shazuje sám sebe, fakt nevím, čím tohle přesně je, že sice to jsem schopná dočíst, ale nijak extra mě to nebaví.
A za druhé – i moje recenze na Fantasyi či Sardenu brousí jiní, prostě víc očí víc vidí, já nevidím v recenzích svoje chyby, vy nevidíte svoje :) Ale pokouším se řídit radami zdatnějších a zkušenějších a ty přenášet na ostatní tady v redakci.
Na to, že Petr psal první recenzi, tak hodně dobře, takže doufám, že bude pokračovat :)
Renčo, přesně. Jak jsem psala, něco tam chybí a tím pádem nám není hrdina blízký. Takeshiho miluju, Morgan je výborný autor, jde do hloubky, takže jeho postavě rozumíme. Druida můžu, je mi sympatický, mám ráda i Oberona, jen všechno okolo je strašně průměrné a brakové, dá se to číst jen jednou, podruhý po tom nasáhnu. Možná příliš jednoduché?
Chtěla jsem napsat, že to je kvalitou spisovatele, ale zase na druhou stranu Morganův hl. hrdina ve Třináctkách byl pro mě jako Dresden, byl mi u pr…..
Brusičům zdar!
Renčo, Finko, to je přesně to o čem mluvím. :)
Jakým způsobem řeší Takeshi problémy? Co je základem jeho výcviku? Popření všeho logického, nikdy nic nepředpokládat, dát na pocity.
Komu tedy takové uvažování a řešení problémů přijde přirozenější? ;)
A pokračovat budu rád. Spolupráce byla super, takže nic nebrání dohodnout se na další.
Aha. Ano Takeshi vědomě popírá logiku a dá na intuici (musí k tomu mít chudák výcvik, já nemusím).
A právě ta intuice mu často zachrání život :-))))))
Ach, ti logičtí mrtví muži!
Teď jsem si potvrdila, co dávno vím. ŽENSKÁ PŘEŽIJE! A chlap je logicky mrtvý.