Gordon Andrews: Setkání ve Fernando‘s

Gordon Andrews pro čtenáře série o Kate Danielsové připravil scénu viděnou očima Pána šelem Currana. Ocitáme se v prvním dílu Magie mrtvých, kde Curran právě spatřil Kate v podniku Fernando‘s.

 

Seděl jsem za stolem ve Fernando‘s. Nebyl to můj nejoblíbenější podnik – příliš nóbl, příliš veřejný – ale Myong se tu líbilo. Zákazníkovi tu splnili, co mu na očích viděli, jídlo bylo dobré, ale k Fernandovi se nechodí kvůli jídlu. Lidé sem chodí, aby byli viděni. Většina z nich si sem jen přišla vychutnat pocit, že na to mají. Já mezi ně nepatřil a bylo mi jedno, jestli mě tu vidí, nebo ne.

Myong vzhlédla od jídelního lístku. Ona na druhou stranu do Fernando‘s dokonale zapadala. Byla krásná a vyzařovala kultivovanou eleganci, jakou lidé získávají, jen jsou-li si vědomi bohatství a privilegií. Kterýkoli z přítomných mužů by byl nadšený, kdyby ho sem doprovázela právě ona. Jako by byla odměnou za to, že máte ve rukách moc – přenádherná žena dokonale vhodná pro úspěšného muže. A ona tuto představu jen podporovala. A teď jsem byl jejím doprovodem já. Byl jsem v restauraci, kterou jsem neměl nijak v oblibě, mezi lidmi, které jsem nemohl vystát, a nudil jsem se.

Přelétl jsem pohledem návštěvníky – muži a ženy seděli u stolů, tiše si povídali a popíjeli víno. Mezi stoly procházela žena, následovala uvaděče. Měla na sobě šaty barvy šampaňského. Zaujalo mě, jakým způsobem se pohybuje, v jak dokonalé rovnováze jsou její pohyby. Většina lidí by se soustředila na uvaděče, ale ji více zaujalo její okolí. Nezdála se nijak zneklidněná, ale byla ve střehu, posuzovala možná nebezpečí a hodnotila přítomné.

Uvaděč zatočil. Žena ho následovala a já spatřil její tvář.

Kate. Kate Danielsová, tady ve Fernando‘s. Položil jsem menu na stůl. Kde v těch mnohé odhalujících šatech ukrývá svůj meč? To si ho připoutala ke stehnu?

Kate dál kráčela na vysokých podpatcích. Vypadala úchvatně. Vlasy měla rozpuštěné, rámovaly jí tvář a spadaly jí po ramenou na záda. Šaty jí skvěle padly, téměř jako by byly ušity na míru její útlé, svalnaté postavy. Odhalovaly to, co džíny a příšerná trika obvykle ukrývají. Vypadala, no, žensky. Dlouhé nohy. Odhalená ramena. Šaty ji zjemňovaly, ale na pažích se jí rýsovaly pevné svaly. To se na lidských ženách obvykle moc nevidí.

Za tu krátkou chvíli, co jsem ji znal, jsem zjistil, že je statečná, věrná, chytrá, ale dnes byla jednoduše krásná. Docela jsem zalitoval, že odmítla mou nabídku, aby se ke mně připojila v nádrži.

Uvaděč ji odvedl k jejímu stolu, u něhož čekal osamělý muž. Měla tu schůzku. A ten ubohý blázen neměl při ruce ani zbraň. Neměl šanci.

Kate obešla stůl a nabídla mi pohled na svá elegantní záda. Hmmm. Stoupla si k židli, od níž uvidí na dveře. Ha. Na vteřinu mě napadlo, jestli si ji otočí a posadí se po kovbojsku rozkročmo, s opěradlem chránícím břicho.

„Něco vtipného?“ zeptala se Myong.

„Ne.“

Její doprovod, pohledný muž v drahém tmavém obleku, ji propaloval pohledem, ústa měl lehce pootevřená. Jsme v tom oba, kámo.

Uvaděč jí podržel židli. Její doprovod ani nevstal. No tak, nóbl chlapáku, vstaň, řekni něco okouzlujícího, podrž jí židli. Copak na škole pro mladé gentlemany neučí etiketu?

Kate se posadila. Nóbl chlapák na ni dál zíral.

Bože, kámo, tos nikdy předtím neviděl dámu?

Konečně se vzpamatoval a něco řekl. Ona mu odpověděla. On se usmál. Očividně konečně probořili ledy.

Podíval jsem se přes stůl na svou partnerku. Myong vypadala v dokonalých malých černých šatech skvostně. Zachytila můj pohled a jako vždy ostýchavě sklopila zrak. Ano, ano, chápu to, nevyzýváš mě. Nebylo nutné, aby mi pokaždé, kdy se na ni podívám, dokazovala svou podřízenost. Už mě tohle hraní si na krásku a zvíře unavovalo.

V porovnání s Kate, která vyzařovala sílu a potenciál násilí, byla krása Myong mnohem křehčí, jako drobný křišťálový pták. Ten kontrast byl až udivující. Znovu jsem se na Kate zadíval. Kdybych zašel k jejich stolu a vyvolal scénu, Myong by se, navzdory faktu, že je kožoměnkou, uchýlila do bezpečí, než aby riskovala zranění. Možná by se přikrčila pod stolem a v pěstičce by jako zbraň svírala vidličku. Kdysi prohlásila, že násilí považuje – jak to sama označila – za „nechutné“. Mě by velmi často shledala nechutným.

Přesto byla inteligentní a vzdělaná a já chtěl, aby ty dva zhodnotila.

„Ten pár dva stoly od nás. Nenápadně se na ně podívej a řekni mi, prosím, jaký na tebe dělají dojem.“

Myong vypadala překvapeně, ale udělala, o co jsem ji požádal. Opatrně se na ně zadívala a po chvíli tiše řekla:

„On má módní a drahý sestřih. Oblek je očividně ušitý na míru, a to velmi zručným krejčím. Boty má z italské kůže. Ruce má elegantní a pěstěné. Neřekla bych, že to bude rváč. Nemá mozoly ani jizvy, nehty má upravené. Zdá se, že se v tomto prostředí cítí jako doma, bude důležitý. Číšník ho podle všeho zná, takže sem musí chodit pravidelně. Ona ne. Má vhodně vybrané šaty, ale je jisté, že je moc často nenosí. Podpatky má vysoké akorát a boty jí sedí k šatům, ale je zřejmé, že z nich není nadšená. Kdyby musela utéct, nejdřív by si ty boty musela zout.“ Myong se zarazila a pak se lehce povýšeně pousmála. „Pokud by nastala nebezpečná situace, určitě je použije jako zbraň.“

Přistoupil k nám číšník, aby doplnil Myong vodu. Dával si pozor, aby se ke mně nepřiblížil více, než je nutné, a zrak měl upřený na vodu. Bylo zřejmé, že mě někdo poznal, a předal zaměstnancům jasné instrukce. Za žádnou cenu neprovokujte psychopata, který velí všem kožoměncům ve městě, nebo nás všechny pozabíjí. Násilné zvíře se nedokáže ovládat. Uch.

„Kdo je ten muž, který sedí dva stoly od nás?“ zeptal jsem se.

„Doktor Maximillian Crest,“ odpověděl číšník.

„Doktor medicíny?“

„Mám dojem, že je plastický chirurg.“

Číšník odstoupil, bez pochyb byl vděčný, že mi unikl nezraněn.

Crest, jak znělo jeho jméno, pořád něco plkal, zatímco Kate očividně poslouchala jen na půl ucha. Neslyšel jsem ho jasně, ale podstata toho, co říkal, mi byla jasná.

„Bla bla bla. Jsem pohledný, prachatý, tenhle oblek mě stál majlant a moje boty jsou z té nejlepší kůže, ručně je pod svitem měsíce ušily italské panny. Samozřejmě, chtěl jsem se věnovat pediatrii, ale vzhledem k mým úžasným schopnostem byla plastická chirurgie jedinou správnou cestou. Krása je důležitá, nemyslíte? Ach, Kate, jste téměř tak přitažlivá jako já. Co kdybychom byli krásní spolu?“

Vadilo mi, jak se na ni dívá. Upíral pohled na její tvář, jako by hledal ty nejjemnější nedokonalosti, které by mohl napravit. Kate má na víc.

Zatlačil jsem na Myong. „Co si o nich myslíš jako o páru?“

Aniž by zaváhala, odpověděla: „On má na víc.“

„Vskutku?“ Do hlasu se mi vkradlo podráždění.

Myong jako by se vtáhla do sebe. Bylo zřejmé, že své poznámky lituje. „Můj pane,“ začala.

Pokaždé, kdy jsem si dovolil trochu povolit uzdu, se přikrčila. Tohle nebude fungovat.

„V pořádku. Neboj se.“

Nebylo její vinou, že jí přišel přitažlivý. Byl pohledný a byl to jistě také slušný muž. Neměl jsem jediný důvod ho nenávidět, to by ovšem nesměl sedět u toho stolu. Nabídl jsem jí koupel ve své nádrži. A ona odmítla, aby se pro něj mohla takhle vyparádit.

Crest měl na míru šitý oblek a drahé boty, zatímco já měl vybledlé džíny a pohodlné triko. Zajímavé bylo, že Kate tu bylo stejně nepříjemně jako mně, a to navzdory jejím nóbl šatům a botám. Hmm. Napadlo mě, co by se stalo, kdybych k ní přišel a nabídl jí, aby se vykašlala na ty miniporce tady a zašla se mnou na burger. Nejspíš by se zasmála. Připadalo mi, že se jí líbí být ve Fernando‘s středem pozornosti. Mnoho přítomných mužů po ní házelo pohledem. Její šaty sloužily jen jako přetvářka a podle toho, co jsem slyšel od Jima, má rozpočet hodně napjatý. Dnešek je pro ni určitě jednou z mála příležitostí zazářit a ona si to užívala.

Crest si všiml, že na ni zírám, a něco Kate řekl. Otočila se. Maličko vytřeštila oči. Překvapená, že mě tu vidíš?

Pak sjela pohledem na Myong a zpátky na mě. Zakřenil jsem se.

Jo, můj doprovod je téměř stejně pohledný jako tvůj, zlato.

Kate mávla na číšníka, zatímco mě ten hezoun stále pozoroval. Nejspíš se snažil mě uzemnit pohledem. Potlačil jsem úsměv. Milý doktůrku, do tohohle se nechceš pouštět. Věř mi.

Oči ze mě nespustil, tak jsem mu pohled oplatil. Byl jsem docela zvědavý, jestli sebere odvahu, aby za mnou přišel a něco mi řekl.

Na druhou stranu, co já vím, mohl právě přemýšlet, jak by mi mohl opravit nos. Věř mi, doktůrku, mou druhou tvář spatřit nechceš. Napadlo mě, že ho nechám nahlédnout. Jen na vteřinu mu ukážu své tesáky.

Kráčel k nám číšník a na stříbrném podnosu nesl misku. Co teď?

Číšník položil misku přede mě. Mléko. Ha! „Pozdrav od dámy u tamtoho stolu, pane.“ Tak tohle bylo hodně dobré. Podíval jsem se Kate do očí a zvedl misku. Dívala se. Zvedl jsem misku ke rtům a na jeden zátah ji vypil. Na zdraví! Jsi na řadě, zlato.

Usmála se.

Crest jen zíral. Položil ubrousek na stůl. Kruci. Napadlo mě, jestli bych neměl omdlít nebo uprchnout.

Sjel pohledem ze mě na Myong. Nejspíš mě tím chtěl vyprovokovat, ale místo toho se na ni jen překvapeně podíval, jako by si až teď uvědomil, že tu je a že je překrásná. Nejspíš si představoval, jak by vypadala bez těch upnutých černých šatů. Oba se můžeme jen dohadovat, kamaráde. Pokaždé, když jsem se jí pokusil dotknout, objevil se jí na tváři ten výraz, jako by můj dotek jen statečně snášela. Nemusela se bát. Nehodlal jsem na ni položit ty své „velké drsné ruce“, dokud si nebudu jistý, že to také chce. Sice by mi dala svolení, ale nechtěla mě, a to samo ničilo jakoukoli mou touhu hned v samém zárodku.

Uvědomil jsem si, že ten muž otevřeně zírá na mou partnerku a mně to bylo v podstatě jedno. Co to o mně a o Myong vlastně vypovídá? Že nikdy k ničemu nedojde.

Kate měla v očích zvláštní výraz, který jasně vypovídal, že si představuje, jak mi teď vráží jednu facku za druhou. Uklidni se, holčičko. Nehodlám před tebou ztrapnit toho tvého pana Dokonalého a tím tě připravit o možnost dostat se mezi horních deset tisíc.

Krátce jsem na Cresta mrkl, jen abych ho naštval.

Vypadal překvapeně. Něco Kate řekl. Ona se na mě téměř lítostivě zadívala, nebo jsem si to asi jen představoval. Vstali. Ani teď jí nepodržel židli. Jako vážně?

Odešli. A zrovna, když jsme si tak začali rozumět.

Kam to sakra jdou? Nejspíš se na ni pokusí udělat dojem operou nebo něčím. Podíval jsem se na Myong. Usmála se. Z povinnosti.

Kate odcházela s Crestem. Nejspíš s ním stráví noc. A já se domů vrátím sám. Odvezu Myong domů a pak se pokusím zachránit zbytek svého večera.

 

Zdroj: ilona-andrews.com