Epica: The Divine Conspiracy

V roce 2007 se země otřásla a kapela Epica vydala svoje třetí řadové album s názvem The Divine Conspiracy. Skupině se povedlo navázat na předchozí dvě alba, výsledek je totiž daleko lepší. Simone Simons se hlasově posunula opět o něco dál. Největší změna ale nastala v hudbě, která je ještě propracovanější a zajímavější.

Vše začíná intrem Indigo (Prologue), skvělým úvodem, který plynně přejde v divokou The Obsessive Devotion. Možná se zdá zvláštní, dát něco takového hned na začátek. Teatrální věc, dlouhou něco málo přes sedm minut. Hned ale poznáme, že Epica energii rozhodně neztratila.

Menace of Vanity jen pokračuje v stylu svého předchůdce. Jen tu má více prostoru Mark. Epica má takových písní na skladě celkem hodně a už se z toho stává jakýsi standard. Pořád ale jde o něco, co u jiné skupiny nenajdeme.

Chasing the Dragon trošku zkrotí celkové tempo alba. Hlas Simone Simons volně proplouvá hudbou. Zanedlouho ale všechno vygraduje do nadpozemských výšin. Sice jde o skladbu, která by se mohla zařadit do škatulky „uspávačky“, ale má překrásnou atmosféru. Písnička vyšla jako singl a vznikla prudce osekaná verze, která bohužel částečně ztratila kouzlo.

Dalším pomalejším kouskem je i následující Never Enough. Klidnější písnička, která je jako stvořená pro rádia. Tohoto si všimlo i vydavatelství zastupující skupinu, a vznikl tak další singl. Na rozdíl od  Chasing the Dragon se ale  Never Enough dočkalo i videa.

Dlouhý název La’petach Chatat Rovetz (The Last Embrace) v sobě skrývá jen něco ke dvěma minutám dlouhý úvod k další části alba.  Další plnohodnotnou skladbou je až následující  Death of a Dream (The Embrace that Smothers – Part VII) se strhující energií a zpěvem Simone.

Living a Lie (The Embrace that Smothers – Part VIII) je první méně výrazná skladba alba.  Po prvním poslechnu CD jsem si nedokázal vzpomenout, jak písnička vlastně zněla. Nejde o nepovedenou věc, jen jí převálcovala konkurence na zbytku alba.

Fools of Damnation (The Embrace that Smothers – Part IX) patří k mým oblíbencům na albu. Dlouhá, orientální a atmosférická píseň. Uslyšíme zde hlasy Simone i Marka. Vše graduje do největší možné míry.

Další slabším kouskem CD je Beyond Belief, platí o ní totéž co o  Living a Lie. Věc, která připluje a odpluje do zapomnění. Přispěje k tomu i další skladba, rychlá Sancta Terra. Povedený úvod je jen předzvěstí toho, co má ještě přijít.

Pomalu se blížíme ke konci celého alba. Závěr obstará titulní The Divine Conspiracy. Poslední výbuch energie v podobě rychle skladby, které se už pro Epicu stali tradicí. The Divine Conspiracy trvá téměř čtrnáct minut, nudit ale rozhodně nezačne.

Epica vytvořila opět monumentální dílo, které zastínilo své předchůdce. Skupina šla ještě dál a použila v textech koncept vyprávějící o náboženství. Veškerá víra na zemi má podle Simone a spol. stejný základ. Je ale stále na vás, jestli s nimi budete souhlasit. Jedno se jim ale odepřít nedá, hudbu dělat umí. Celkové hodnocení se tak dostává na 96 %

Skladby:
01 – Indigo (Prologue) 2:05
02 – The Obsessive Devotion 7:13
03 – Menace of Vanity 4:13
04 – Chasing the Dragon 7:40
05 – Never Enough 4:47
06 – La’petach Chatat Rovetz (The Last Embrace) 1:46
07 – Death of a Dream (The Embrace that Smothers – Part VII) 6:03
08 – Living a Lie (The Embrace that Smothers – Part VIII) 4:57
09 – Fools of Damnation (The Embrace that Smothers – Part IX) 8:41
10 – Beyond Belief 5:25
11 – Safeguard to Paradise 3:45
12 – Sancta Terra 4:58
13 – The Divine Conspiracy 13:57