Lili St. Crow: Andělé noci 2 – Zrádce
Podruhé se setkáváme s mladou Dru, která se bezpečně dostala do Scholy, místa, kde se vychovávají mladí džampíři a vlkodlaci. Slibované bezpečí se ovšem nekoná, protože někdo ze školy se snaží Dru zabít, a škola navíc čelí útokům Nosferátů.
Větve mě plácaly do obličeje a do rukou. Přeskočila jsem vyvrácenej kmen, krčící se pod haldou listí, a upadla. Blátivý listí se mi protlačilo mezi prstama. Temnou oblohou prosvítaly drobný diamantový tečky měsíčního světla, který se ostře odráželo od jinovatky na větvích. Vyhrabala jsem se na nohy a znovu vyrazila vpřed. Vyhýbala jsem se děsivejm ostrůvkům mlhy. Medailonek mě studil na prsou jako kus ledu. (str. 84)
Mezi mladými džampíry a vlkodlaky se Dru cítí dost osamělá, jediná holka mezi tolika samci, jejichž sebeovládání zdaleka není nejlepší a jejichž hormony se bouří. Vlkodlaci a džampíři sice spolupracují, ale ve škole se podporuje třídní boj a kluci mezi sebou dost často bojují nejen v rámci výcviku, ale i o všech přestávkách. Dru by se chtěla v boji taky cvičit, ale má to zakázané. Světochy, jak se říká ženské verzi džampíra, jsou vzácné, a když dospějí, taky nebezpečné. Ovšem než rozkvetou, zůstávají lidmi a nemají schopnosti a sílu mladých džampírů a vlkodlaků.
Dru se ve Schole moc nelíbí. Nikdo jí nic neřekne a nevysvětlí, všichni ji drží stranou jak od vědomostí, tak od problémů a nikoho pořádně nezajímá, co dělá. Dru se tak potuluje po škole a její zuřivost narůstá. Puberťák, s kterým se nikdo nebaví, se snadno naštve a dostane do maléru. To by se ale Dru, která je ohrožovaná upíry i někým ze Scholy, stávat nemělo. Trochu nad vodou ji drží její kamarád Graves.
Vlkodlak Graves tráví spoustu času výcvikem a poznáváním svého nového já. Na rozdíl od Dru do Scholy snadno zapadne, ostatní ho berou jako jakéhosi šlechtice mezi vlkodlaky, protože se nepřeměňuje úplně, ale jen částečně. Jeho nadšení z nového života a to, že má spoustu kamarádů, se Dru dotýká. Sama je přece opuštěná a nikdo ji nechce.
Život Dru ovlivňuje ještě džampír Christopher. První přátelský nečlověk, s kterým se potkala a který se o ni stará. Našel jí místo ve Schole, občas se za ní zastaví a baví se s ní. Jenže ani s Christopherem není vše růžové. Zdá se, že i on by mohl být tím, který se ji snaží zabít.
Lili St. Crow používá nespisovný a hovorový jazyk a vedle toho se snaží o jakousi vyšší úroveň jazyka. Výsledný efekt pak působí, jako by knihu psali dva lidé. První, který se vyžívá ve vzletných frázích a poetických popisech, a druhý, který do textu začleňuje fráze a myšlenky z blogů puberťáků. Dohromady to pak působí značně nesourodě.
Čtenáře zřejmě neoslní ani permanentní naštvání, které hlavní hrdinka předvádí. K pubertě to ovšem tak nějak patří a mládež, pro kterou je kniha určena, to možná negativně vnímat nebude. Mladí čtenáři naopak mohou mít pocit, že se lze do Dru snadno vžít, protože zažívá stejný pocit křivdy jako oni.
Pokud se vám líbil první díl Andělé noci, tak si druhý určitě nenechte ujít.
Vydal: Bbart; 2012
