Jeaniene Frost: Noční lovci 2 – Bones a Catino tetování

Po vydání Jednou nohou v hrobě v originále se fanoušci série ptali autorky na jejím foru, jak Bones zareagoval, když poprvé spatřil Catino tetování. V románu nebyla tato chvíle popsána, ale v první, needitované verzi se tato scéna odehrála během Catiny návštěvy v klubu GiGi. Autorka na žádost čtenářů tuto původní scénu zveřejnila na svém webu. Jak tedy Bones zareagoval, když zjistil, že si Cat nechala vytetovat stejné zkřížené hnáty, jaké má na paži on? A poznáte, který detail byl ve vydané verzi v porovnání s touto původní pozměněn?

„Jednoho jsi zapomněla.“
Právě jsem se chystala vrhnout další nože, když mě zastavil jeho hlas. Dovnitř vešel Bones a pomalu přejel pohledem masakr. Většinu upírů jsem poslala na věčnost nožem, ale ty, kteří zabili ta děcka, jsem roztrhala holýma rukama. Alespoň to jsem mohla udělat.
„Koho?“
Mile se usmál. „Tu malou potvoru, co se snažila proplížit ke zbrani. Žádné potíže už ale nezpůsobí.“
Musel mít na mysli Brandy s růžovými nehtíky. Jeho vlídný úsměv mě nijak neoblafnul. Jak ho znám, právě tenhle odstín ukazuje všem tam dole v pekle.
„Dvě dívky jsou stále naživu. Dej jim krev. Tvoje zafunguje rychleji než moje.“
Já mohla nabídnout jen svou krev, ale ta nemá takové léčivé schopnosti jako krev čistokrevných upírů. A vzhledem k tomu, že jsem dnes ani neměla být v práci, jsem u sebe neměla ani žádné bramy.
Podala jsem Bonesovi nůž, on ho přijal, rozřízl si dlaň a pak přistoupil ke každé z dívek a donutil je polknout svou krev.
„Bude v pořádku?“ zeptal se duch klečící u přítelkyně.
Slyšela jsem, jak bušení jejího srdce s pomocí Bonesovy krve zesiluje, až tepalo opět pravidelným rytmem. Po chvíli jsem se usmála. „Ano. Teď už bude.“
Úsměv mi oplatil. Bylo jasné, že za života měl ve tvářích dolíčky. Bože, byl tak mladý! Pak začal mizet, ztrácel se v oparu, až po něm nic nezbylo.
Dívala jsem se na místo, kde duch ještě před chvílí stál. Potom jsem vydechla: „Je pryč?“
Bones věděl, jak to myslím. „Předpokládám, že ano. Dostalo se mu toho, co chtěl, tudíž šel dál. Někdy duchové velmi tvrdohlavých lidí zůstanou na místě takhle dlouho, aby vykonali to poslední, co by si přáli. Musel ji hluboce milovat.“
Pravá láska. Vrátila se mi mizerná nálada. „Proč tu vlastně jsi? Myslela jsem si, že tě Felicity dostatečně zaměstnala, alespoň to tak vypadalo.“
Povytáhl hnědé obočí. „Nehodlal jsem s Felicity šoustat. Jen jsem ji políbil, abych dokázal, že ti na mě záleží více, než jsi ochotna přiznat.“
Byla jsem tak ráda, že se mezi nimi nestalo nic víc, že jsem se téměř usmála. Pak jsem se opanovala.
„Nezáleží.“
Bones si odfrkl a ještě jednou se rozhlédl po krví pocákaných zdech. „Pravda. Je zřejmé, že jsi naprosto vyrovnaná.“
Někde ztratil sako, ale stále měl na sobě kalhoty a košili, které měl na svatbě. Kravatu taky někde nechal, takže košili měl u krku rozhalenou. Přes to měl černý kožený plášť, jenž mu sahal až na lýtka…
„Svatá prostoro, je to, co si myslím?“ vyhrkla jsem.
Bones se otočil dokola. „Líbí se ti to? Přece jen, svůj vánoční dárek sis nechala, takže mi přišlo fér, abych došel pro svůj, zvláště když sis nechala moji bundu “
Plášť, který jsem mu před více než šesti lety koupila k Vánocům, mu seděl dokonale Kde ho najde, jsem mu řekla den předtím, než jsem ho opustila. Nikdy mě nenapadlo, že by se tam pro něj vrátil. Na druhou stranu, nikdy by mě ani nenapadlo, že mě bude hledat tolik let.
Potřásla jsem hlavou, abych si pročistila mysl. Musím se od něj dostat pryč. Když jsem s ním, nejsem schopna přemýšlet rozumně. Práce, soustřeď se na práci.
„Musím to nahlásit. Mohla bych použít tvůj telefon?“ Já měla na sobě jen své spodní prádlo, krev a pár nožů.
Bones vytáhl z kapsy mobilní telefon a podal mi ho.
„Tate, tady Cat. Potřebuju uklízeče do klubu GiGi. Mám tu několik mrtvých upírů a několik obětí, které budou potřebovat lékařské ošetření a nové vzpomínky. A taky mi tu bohužel leží několik lidských těl.“
„Copak jsi nešla na svatbu? Co děláš v klubu GiGi? Měli jsme tam provést zátah spolu! A až zítra v noci!“
Z Tateova tónu bylo jasné, že je pořádně naštvanej, ale já nebyla v náladě, abych se pohádala ještě s dalším chlapem. „Hodláš mi dělat přednášku, nebo sem povoláš naše lidi?“
„Budeme tam co nejdříve. Z jakého telefonu to voláš? Tohle není tvoje číslo.“
„Sebrala jsem telefon jednomu chlapovi,“ zalhala jsem. „Půjdu mu ho vrátit. Pospěš si, je tu spousta lidí.“
Bez rozloučení jsem zavěsila. Bones mě pozoroval zvědavě, ale ne znepokojeně. Vrátila jsem mu mobil a on si ho uložil zpátky do kapsy. Zapálil si cigaretu a pak si hluboce potáhl.
Tohle je novinka. „Odkdy kouříš?“
Znuděně se na mě podíval. „Od doby, co jsem potřeboval nějak zaměstnat své ruce.“
Tohle byla oblast, kam jsem se nechtěla pouštět.
„Musíš zmizet. Brzy sem vtrhnou mí lidé.“
Až teď jsem si uvědomila, že stojím sotva tři metry od něj jen v podprsence a kalhotkách. Byla jsem sice zacákaná krví, ale to upíra neodradí. Pro něj je krev totéž, co pro člověka šlehačka.
Upřel na mě své oříškové oči a pak si mě pomalu prohlédl.
„Jsi nádherná, Cat. Úchvatná.“
Bones zatípl cigaretu a vykročil ke mně, ale já se stáhla do nejvzdálenějšího kouta místnosti. Na tváři se mu objevil podivný výraz a při pohledu na můj nahý bok přimhouřil oči. Sakra. Na tohle jsem zapomněla.
„Ty sis vskutku nechala udělat stejné tetování. Ian mi o tom pověděl, ale já mu nevěřil. A nyní ho vidím, vykreslené na tvé pokožce.“ V jeho hlase se ozýval mírný údiv.
„Nedotýkej se mě, Bonesi. Nedělej to.“ Hlas se mi chvěl, protože jsem věděla, že pokud se mě dotkne, bude po všem.
„Chceš mě. Vidím ti to na očích. A tvá vůně tě zrazuje.“ Bonesův hladový tón mě vyděsil. A jeho další slova ještě víc. „Nehodlám ti to ale usnadnit. Už před lety jsem ti řekl, že nejdu tam, kde nejsem vítán. První krok budeš muset udělat ty. Já nikam nejdu. Chceš se mě nadobro zbavit? Budeš mě muset zabít.“

Zdroj: frostfans.com
Část textu byla převzata z knižního vydání Jednou nohou v hrobě, Fantom Print, 2012