PragoFFest 2013 aneb jak jsme se odhodlaly přednášet

Nevím, zda by se dalo říct, že jsem „ostřílenou conařkou“, ale na několika setkáních fanoušků fantastiky jsem už byla. No, setkání fanoušků fantastiky je velmi, velmi vágní pojem, ale jak jinak stručně, krátce a výstižně popsat dny, které trávíte v jednom obrovském baráku s několika stovkami nadšených, usměvavých lidí, které spojuje zájem o hry, filmy, literaturu a mnoho dalšího? Letošní PragoFFest byl mým třetím únorovým PragoFFestem a pokud dobře počítám, tak devátou conovou akcí vůbec – a první, na které jsme s kolegyněmi redaktorkami Dětí noci přednášely.

Mnohem zkušenější conaři by asi řekli, že i po třech letech conování trpím „nováčkovským syndromem“, tedy většinu dne trávím na přednáškách. Cony jsou sice skvělou příležitostí, kdy si můžete popovídat tváří v tvář s přáteli a známými, se kterými jinak člověk zbytek roku komunikuje jen virtuálně, na conu, který nabízí (v letošní verzi) na 450 přednášek, si ale nešlo nevybrat.

Sice jsem si zarezervovala vstupné jen na páteční a sobotní program, kteréžto dny jsou tradičně programově nejnabitější, nicméně využila jsem toho, že jsem pražská a od Modré školy, dějiště této nezapomenutelné události, mě dělí jen několik stanic autobusem, a na poslední chvíli jsem se rozhodla zaskočit na con i ve čtvrtek.

Čtvrteční program začínal na naší domovské linii Nightconu v 19 hodin, kdy noví vedoucí linie Kuchy a Porty, kteří se ujali žezla po dlouholeté vedoucí Antrey, zahájili Nightcon a představili přednášky, jež na návštěvníky letošního conu čekaly v místnosti číslo 14. Sice jsem stihla jen posledních patnáct minut, ty mě ale přesvědčily, abych krom přednášky o Cassie Palmerové zůstala i na následující přednášku o Nástrojích smrti.

Darkwitch se, coby naše recenzentka románů o jasnovidce Cassie, rozhodla čtenářům tuto výjimečnou a neokoukanou hrdinku představit. Sice její přednáška od čtení této série nejednoho návštěvníka odradila, nicméně byla to příjemná hodinka plná povídání nejen o Cassie Palmerové, ale překvapivě také o Anitě Blakeové. Přece jen se obě hrdinky a jejich série v nejednom aspektu střetávají. Následující Charlottina přednáška o Nástrojích smrti mě navnadila k přečtení této série. Vyšlo z ní sice, že série je vykrádačkou všeho možného včetně Harryho Pottera (série, pokud vím, vznikla jako HP fanfikce), autorka ovšem podle Charlottky nabízí výjimečný akční a temný příběh, který mě určitě chytne.

Následujícího dne jsme se na conu sešly všechny z Dětí noci před polednem, abychom zašly na Darkwitchinu přednášku Upíři a vlkodlaci na stránkách knih, při níž se probírala různá pojetí nadpřirozených potvor v dílech různých autorů od Lukjaněnka přes Pilipiuka po moderní pojetí urban fantasy. Poté jsme se s Renčou, Komet a Finkou odebraly do nedaleké pizzerie Galaxie (která od loňského PragoFFestu prošla výraznou rekonstrukcí a modernizací) na oběd. Není nad to strávit nad skvělým jídlem hodinu či dvě povídáním o knihách a filmech.

Na obědě jsme se rozhodly zajít na Portyho přednášku o chystaných filmových novinkách z žánru new adult. Sice měl Porty připraveno mnoho trailerů, nakonec se dostalo jen na zlomek z nich – zhlédli jsme trailery na Hostitele, Chutná těla, Nádherné bytosti, Nástroje smrti a první díl Hunger games (trailer na druhý díl ještě nebyl zveřejněn). Je obtížné stihnout za hodinu na patnáct trailerů, když se ke každému strhne debata.

Pak už přišla na řadu naše přednáška o moderním pojetí urban fantasy, kterou Renča nazvala zcela výstižně Ženské versus monstra. Sérií ze žánru urban fantasy u nás vychází velké množství (kompletní přehled se na webu brzy objeví), my jsme se rozhodly návštěvníkům přiblížit ty série, v nichž se stvůrám, děsům a běsům čelem staví dívky, ženy a slečny. Rozdělení paranormální fantastiky na urban fantasy, paranormální romance (o nichž ještě bude řeč) a young adult skvěle zpracovala Renča ve svém článku, proto představení žánru vycházelo nejen z našich zkušeností, ale především právě ze zmíněné studie. Návštěvníkům naší přednášky jsme představily poměrně podrobně osm sérií a dalších devět v rychlosti ke konci vyměřeného času zmínily. Vzhledem ke stavu žánru na českém knižním trhu jsme materiálu měly tolik, že na debatu nezbyl čas, ale na conech se čas na povídání o knížkách najde dřív nebo později vždycky :-)

Poté jsme zašly na besedu s redaktory Pevnosti, kteří potvrdili sotva pár hodin starou zprávu, že časopis Pevnost po více než desetiletí působení z rozhodnutí vydavatele končí. Beseda, původně plánovaná jako seznámení čtenářů časopisu s plány redakce na tento a další rok, tak získala poněkud hořkou pachuť. Z besedy jsem odešla dříve, abych stihla začátek přednášky 88 věcí, které jste nechtěli vědět o KLDR, organizované v rámci OrientConu. Přednášející Jarda posluchače seznámil se současnou vojensky zaměřenou politikou, upadající ekonomikou a mocenskou hierarchií Severní Korey a jeho představení rozvětvené vládnoucí rodiny Kimů nejednomu z nás svou zamotaností a spletitostí osudů jednotlivých příslušníků připomnělo jihoamerické telenovely. Nemohly jsme vynechat Kuchyho a Portyho besedu o Twilightu aneb když se dva kluci vydají na promítání závěrečného filmu této třpytivé série.

A pak už jsme nastoupily tentokrát s Kometkou na přednášku Romance nejen s upírem, kde jsme návštěvníkům představily u nás vydávané série z tohoto subžánru. Vzhledem k tomu, že jsem orientovaná spíše na urbanky, i mě samotnou překvapilo, že paranormálek u nás vychází mnohem více, než jen ty nejznámější a na DN recenzované série. Přehled těchto sérií opět můžete v nejbližší době čekat na tomto webu. Paranormálních sérií u nás vycházelo a vychází vskutku hodně, a tak jsme čas určený na přednášení využily do poslední vteřiny.

Poté jsme se rozdělily a já jsem si zašla odpočinout si při poslechu japonské (ne)hudby v rámci přednášky Sedm chutí japonské hudby. Japonsko obecně je velmi zvláštní země a vzhledem k počtu obyvatel musí člověk přijít s něčím opravdu originálním, aby zaujal. Mně z těch sedmi klipů nejvíce utkvěla v hlavě tříčlenná dívčí kapela, které očividně nikdo neřekl, že na kytary skutečně hrát neumí, a oproti nim devětadvacetičlenná skupina tvořená slečnami vydělávajícími si coby nahé moderátorky zpráv. Páteční večer jsme zakončily opět na Nightconu na Kuchyho opakované přednášce o sexualitě upírů a vlkodlaků, kdy Kuchy pouštěl videa s (dá-li se to tak říct) milostnými scénami z několika žánrových filmů a seriálů. U mě vede scéna Erica Northmana s Talbotem :-)

V sobotu jsem sice původně měla v plánu zajít na Charlottinu přednášku Creepy Hunger games, to bych ale ve vyhlášeném buFFetu nesměla zahlédnout v družném hovoru kolegy Renču, Siria ze Sardenu a wiwi z Fantasy Planet, takže jsem se k nim připojila a conový den tak započal více než příjemně.

Redaktorka Sevia pak dorazila na Dětmi noci organizovaný knižní kvíz, který se setkal se značným úspěchem, ačkoli otázky byly poměrně těžké. Na příště se polepšíme :-) Poté jsem se Sevií zašla na Orientcon na přednášku o bláznivých japonských rekordech. Víte, kolik trenek je potřeba k tomu, aby se z jednoho hubeného Japončíka stala obrovská chodící koule? Téměř tři stovky. A pokud byste chtěli překonat jistého japonského rekordmana, museli byste za minutu rozlousknout svými půlkami přes čtyřicet vlašských ořechů. Se Sevií jsme poté zašly také na přednášku o upířích komiksech, kde jsem se naprosto nechytala v terminologii, ovšem Porty mě nalákal na komiks I, vampire. A zatímco si zbytek redakce povídal o Krevních poutech, se Sevií jsme ještě zašly na přednášku o vojenských průšvizích v historii lidstva, kde nás sympatický a do tématu velmi zapálený přednášející seznámil s průběhy několika bitev, které se (slabě řečeno) nevyvinuly tak, jak velitelé plánovali – aneb když moc nad vojskem dostane naprostý debil.

Poté jsme si zašly s redaktorkami do cukrárny naproti Galaxii na kávu a dort a další povídání o knížkách (já vím, už zase, ale co nadělat, jsme holt fanynky a čtenářky :-) ). Do školy jsme se vrátily právě včas, abychom zahájily, dá-li se to tak nazvat, náš vrchol pragoFFestového Nightconu, přednášku o sérii Anita Blake. Prezentace byla sice původně koncipovaná na to, abychom se světem Anity a s tím, co vše pod tímto jménem najdeme, seznámily začínající čtenáře, ovšem vzhledem k tomu, že všichni návštěvníci byli čtenáři a fanoušky série, se přednáška rychle zvrhla v besedu a velmi příjemné popovídání nad bytostmi, které v sérii najdeme, nad postavami, komiksy i jednotlivými díly. Příjemným bonusem byly zážitky čtenářů, jak se se sérií seznámili.

Poté jsme zašly na přednášku šéfredaktora Fantasye Jana Nohovce Velká Británie očima geeka, kde nám představil život v Británii, studium, cestování, stručnou historii a tipy, co zajímavého vidět krom těch nejznámějších míst a čemu se naopak vyhnout. Neméně zajímavé byly informace o místech, kde se natáčel Harry Potter, Doctor Who, nebo která místa inspirovala velikány jako J. R. R. Tolkiena či G. R. R. Martina. Poté se Kometa a Renča odebraly na vědeckou přednášku Lykantropie a vampyrismus na buněčné úrovni a já zašla na přednášku o tokijských čtvrtích, kde své posluchače přednášející seznámili se zajímavými aspekty Tokia, kam zajít a čemu se vyhnout. Nejen pro mě, ale i pro Kometku a Renču byly přednášky v tuto hodinu také posledními přednáškami letošního PragoFFestu. Následujícího dne, v neděli, jsme se všechny sešly na Hlavním nádraží, kde jsme nad kafem probraly zážitky a slíbily si, že se určitě zas uvidíme nejpozději na letním Festivalu fantazie.

Určitě doporučuji všem, kdo váhají, zda na nějaký con přijet, abyste váhat přestali a přijeli. Dny na těchto festivalech jsou plné programu organizovaného stylem „fanoušci pro fanoušky“, takže si můžete být jisti, že se sejdete se stejně naladěnými lidmi. Čas na conech utíká. Ani se nenadějete a je večer a vy máte pocit, že celý den trval jen vteřinu. Na conech není čas se nudit. Na conech si každý, kdo chce, najde to své. A pak se se starými i novými známými loučíte unavení, protože poslední dny daly zabrat vašemu jídelnímu, pitnému i spánkovému režimu, v peněžence máte vymeteno, a přitom se už nemůžete dočkat, aby těch pět měsíců do dalšího většího conu uteklo a vy jste se zas ocitli mezi těmi, se kterými si máte vždy co říct.

Přijeďte na Festival fantazie. Bude to bomba! :-)

 

Foto: finka, Jan Kovanic
Více fotografií najdete zde