Jim Butcher: Masky smrti (Harry Dresden 5)

HARRY DRESDEN – ČARODĚJ
Vyhledávání ztracených předmětů.
Paranormální vyšetřování.
Konzultace. Poradenství. Ceny přiměřené.
Nedělám nápoje lásky, bezedné váčky a podobné legrácky.
NEDĚLÁM: Nápoje lásky, prokletí na věky, večírky ani jiné zábavné akce.

Anotace:
Harry Dresden, jediný praktikující profesionální čaroděj v Chicagu, by mohl být rád, že živnost konečně šlape bez větších problémů. Jenže najednou se začínají vršit události, s nimiž rozhodně nepočítal:
Lord Rudého dvora upírů vyzývá Harryho na souboj, chce ho zabít, aby ukončil válku mezi upíry a čaroději…
Profesionální zabiják si zkouší na Harrym svou mušku…
Je ukradeno Turínské plátno…
Chicagská policie nedokáže identifikovat jisté tělo…
Navíc se vrací Harryho bývalá přítelkyně Susan, která stále těžce zápasí se svým polovičním upírstvím. A v jejím životě se zřejmě objevuje jiný muž…
Někdy je prostě nejlepší vůbec nevylézat z postele.

Na motivy knih o Harrym Dresdenovi vznikl televizní seriál, příběhy byly zpracovány i do komiksové podoby nebo RPG hry.

Kapitola první

Některé věci prostě nejdou dohromady. Třeba olej a voda. Pomerančový džus a zubní pasta.
Čarodějové a televize.
Reflektory mi svítily přímo do očí. Bylo mi hrozné horko a jen jsem čekal, kdy stružky potu prorazí tuhým líčidlem, které na mě před chvílí napatlal nějaký vlasatý asistent. Světla na kamerách začala blikat, někdo pustil znělku talk–show a publikum začalo tleskat a skandovat: „La-rry, La-rry, La-rry!“
Dveřmi v zadní části studia vstoupil drobný muž v dokonalém obleku. Larry Fowler si to namířil k pódiu, nasadil bělostný porcelánový úsměv a cestou si potřásal rukama s tuctem lidí sedících na krajních sedadlech. Publikum hvízdalo a jásalo. To na mě bylo skoro moc. Zavrtěl jsem se v křesle, cítil jsem, jak mi pod bílou košilí a sakem stéká pramínek potu. Napadlo mě, že začnu ječet a vezmu nohy na ramena.
Nemyslete si, že snad trpím trémou nebo něčím takovým. Netrpím. Prostě tam bylo jen příšerné horko. Olízl jsem si rty a zkontroloval nouzové východy. Čistě pro jistotu. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat rychle vypadnout. Kvůli těm světlům a hluku jsem se nedokázal pořádně soustředit a cítil jsem, jak kouzlo, kterým jsem se zaštítil, zakolísalo. Zavřel jsem na okamžik oči a znovu kouzlo stabilizoval.
V křesle vedle mě seděl zavalitý chlapík před padesátkou. Jeho oblek vypadal mnohem lépe než ten můj. Mortimer Lindquist čekal klidně, zdvořile se usmíval, ale koutkem úst procedil: „Jsi v pořádku?“
„Už jsem byl u několika požárů a bylo to příjemnější.“
„Tys chtěl tohle setkání, ne já,“ opáčil Mortimer. Zamračil se, když Fowler dlouho nedokázal pustit ruku pohledné mladé ženy. „Kašpar.“
„Potrvá to dlouho?“ zeptal jsem se Mortyho.
Pohlédl na volné křeslo vedle sebe a pak na to vedle mě. „Dva tajemní hosté. Myslím, že to ještě chvilku zabere. Chtějí natočit hodně materiálu, aby pak mohli sestříhat nejlepší kousky.“
Povzdechl jsem si. Byl jsem v Show Larryho Fowlera jen krátce po tom, co jsem začal pracovat jako soukromý detektiv. Byla to chyba a dostal jsem to tehdy pořádně sežrat. „Cos zjistil?“ zeptal jsem se.
Střelil po mně nervózním pohledem. „Nic moc.“
„Vysyp to, Morte.“
Už otevíral ústa, ale pak zahlédl Fowlera, jak křepce vybíhá po schůdcích na pódium. „Teď ne. Počkej na reklamu.“
Larry Fowler dohopsal až k nám, potřásl mi rukou a se stejně přehnaným nadšením provedl totéž i Mortymu. „Vítejte v show,“ řekl do mikrofonu, který držel v ruce, a obrátil se k nejbližší kameře: „Naše dnešní téma má název ‚Čarodějnictví a magie – šarlatánství, nebo mýtus?‘ O své názory na věc se s námi dnes podělí místní medium a okultní poradce pan Mortimer Lindquist.“
Publikum zdvořile zatleskalo.
„A vedle něho Harry Dresden, jediný profesionální čaroděj v celém Chicagu.“
Spolu s potleskem se ozvalo hihňání a řehot. Nemůžu říct, že by mě to překvapilo. Dneska už lidé v nadpřirozeno nevěří. Nadpřirozené věci nahánějí strach. Je velice uklidňující držet se bezpečného vědomí, že vás nikdo nemůže v tichosti zabít magií, že upíři existují jenom ve filmech a démoni jsou výplodem duševní nedostatečnosti.
Je to naprosto scestná představa, přesto ale velice uklidňující.
Přes veškerou snahu jsem začínal rudnout. Nesnáším, když se mi lidé smějí. K nervozitě se přidala stará zasunutá bolest a já se snažil udržet potlačovací kouzlo.
Jo, řekl jsem kouzlo. Jsem totiž doopravdy čaroděj. Ovládám magii. Měl jsem co dělat s upíry a démony a jinou havětí a mám jizvy, které to dokazují. Potíž je v tom, že technologie a magie se spolu moc nesnášejí. Kolem mě padají počítače, bouchají žárovky, požární hlásiče a alarmy aut bezdůvodně kvílejí. Vyvolal jsem kouzlo, které aspoň dočasně potlačovalo projevy mé magie, abych neodpálil studiové reflektory a kamery nebo nespustil požární poplach.
Už ze své podstaty to byla hodně ošemetná záležitost, kouzlo jsem udržoval jen s obrovským vypětím. Zatím to šlo, ale zahlédl jsem, jak sebou nejbližší kameraman cukl a strhl si sluchátka. Slyšel jsem tenounké pištění zpětné vazby.
Zavřel jsem oči, pokusil se zapomenout na neklid a nepohodlí a soustředil se na kouzlo. Zpětná vazba přestala.
„Tak tedy,“ pronesl Larry po půl minutě prázdného tlachání. „Morty, vy jste byl už několikrát hostem mé show. Mohl byste říct něco o tom, co děláte?“
Mortimer vykulil oči a řekl: „Vidím mrtvé lidi.“
Publikum se rozesmálo.
„Ale vážně. Většinou vedu seance, Larry. Dělám, co můžu, abych pomohl lidem, kteří ztratili někoho milovaného, nebo těm, kteří se potřebují spojit s někým na věčnosti, aby vyřešili záležitosti, které na zemi zanechali nedořešené. Také nabízím věštecké služby, abych klientům pomohl při rozhodování v nadcházejících záležitostech a pokusil se je varovat před možným nebezpečím.“
„Jistě,“ opáčil Larry. „Mohl byste nám to předvést?“
Mortimer zavřel oči, přitiskl si prsty pravé ruky na kořen nosu a dutým hlasem pronesl: „Duchové mi říkají… že brzy přijdou další dva hosté.“
Publikum se rozesmálo a Mortimer mu s uvolněným úsměvem pokývl. Věděl, jak na ně.
Larry se na Mortimera shovívavě usmál. „A proč jste tady dnes?“
„Chci se pokusit zvýšit všeobecné povědomí o hájemství okultismu a paranormálních jevů. Téměř osmdesát procent dotázaných dospělých Američanů prohlásilo, že věří v existenci duší mrtvých, v duchy. Chci jen lidem pomoci pochopit, že opravdu existují a že je mnoho lidí, kteří se s nimi setkali za podivných a nevysvětlitelných okolností.“
„Děkuji, Morty. A Harry… můžu vám tak říkat?“
„Jasně. Poslužte si.“
Larry se zakřenil ještě o něco víc. „Můžete nám říct něco málo o své práci?“
„Jsem čaroděj. Hledám ztracené předměty, vyšetřuji paranormální jevy a pomáhám lidem, kteří si nevědí rady, když jejich schopnosti náhle překročí běžnou míru.“
„Je pravda, že někdy radíte Oddělení zvláštního vyšetřování chicagské policie?“
„Příležitostně,“ opáčil jsem. Oddělení zvláštního vyšetřování jsem se chtěl pokud možno vyhnout. Chicagská policie rozhodně nestála o reklamu v Show Larryho Fowlera. „Mnoho policejních sborů po celé zemi využívá podobné externisty, když ostatní metody selžou.“
„A proč jste tu dnes?“
„Protože jsem na dně a váš produkční platí dvakrát tolik, než je můj obvyklý honorář.“
Publikum se tentokrát docela srdečně rozesmálo. Fowlerovi se za brýlemi netrpělivě zablesklo v očích a místo úsměvu zaskřípal zuby. „Ne, Harry, opravdu. Proč jste tady?“
„Ze stejných důvodů, proč je tady Mort… tedy Morty.“ To byla pravda. Byl jsem tady, abych se sešel s Mortem a dostal z něho nějaké informace. On tu byl kvůli mně, protože odmítal sejít se se mnou na ulici. Nepatřím mezi lidi, v jejichž společnosti je přehnaně bezpečno.
„A tvrdíte, že ovládáte magii,“ pokračoval Larry.
„Jo.“
„Můžete nám to předvést?“
„Mohl bych, Larry, ale jsem přesvědčen, že by to nebylo rozumné.“
Larry přikývl a věnoval diváctvu vědoucí pohled. „Proč myslíte?“
„Protože by vám to zřejmě zničilo vybavení studia.“
„No jistě,“ opáčil Larry a mrknul do obecenstva. „A to bychom určitě nechtěli, že?“
Znovu se ozval smích a občasný pískot. Hlavou se mi mihly scény z Carrie a Firestarteru, ale ovládl jsem se a utužil zadržovací kouzlo. Mistr v sebeovládání, to jsem já. Ale opět jsem se toužebně zadíval na nouzový východ vedle pódia.
Larry pokračoval a vyptával se na křišťálové koule, mimosmyslové vnímání a tarotové karty. Většinu hovoru obstaral Mort. Já se občas připojil jednoslabičnou poznámkou.
Když tohle trvalo několik minut, řekl Larry: „Následuje krátká přestávka.“ Asistenti zvedli nápisy POTLESK a kamery se zaměřily na hvízdající a hulákající publikum.
Larry si mě otráveně změřil a zamířil z pódia. Cestou odchytil maskérku a začal na ni štěkat kvůli svému účesu.
Naklonil jsem se k Mortymu. „Tak dobře, na cos přišel?“
Obtloustlý duchař potřásl hlavou. „Nemám nic konkrétního. Stále ještě nejsem úplně ve formě, co se týká kontaktů s mrtvými.“
„Přesto máš v téhle oblasti mnohem víc styků než já. Moje zdroje nemají přehled o tom, kdo v poslední době zemřel, takže beru, co je. Je aspoň naživu?“
Přikývl. „Žije. To je všechno, co vím. Je v Peru.“
„V Peru?“ Byla to obrovská úleva, slyšet, že není mrtvá, ale co u všech čertů dělá Susan v Peru? „To je přece teritorium Rudého dvora.“
„Některých členů,“ souhlasil Mort. „Ale většina z nich sídlí v Brazílii a Yucatánu. Snažil jsem se zjistit, kde přesně je, ale zablokovali mě.“
„Kdo?“
Mort pokrčil rameny. „To nedovedu říct. Promiň.“
Potřásl jsem hlavou. „To je v pořádku. Díky, Morte.“
Opřel jsem se v křesle a přemítal o tom, co jsem se právě dozvěděl.
Susan Rodriquezová byla reportérkou místního bulvárního plátku Midwestern Arcane. Začala se o mě zajímat v době, kdy jsem si otevřel praxi a neúnavně mě naháněla, aby se dozvěděla víc o tvorech, kteří se potulují za nocí. Vznikl z toho vztah a na našem prvním rande skončila nahá na zemi v bouři, zatímco blesk rozpékal žabího démona na mazlavé kousky.

Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.

Butcher, Jim: Masky smrti (Death Masks)
Vydal: Triton; 2013
Překlad: Zdeněk Uherčík
Obálka: Chris McGrath
ISBN 978-80-7387-625-8
Formát: 110×165
Vazba: brožovaná
Počet stran: 440
Cena: 299 Kč