Edith Whartonová: Triumf noci

Ukázky z knih / 30.1.2013 /

Edith Whartonová (1862-1937), držitelka prestižní Pulitzerovy ceny, je právem označována za první dámu americké strašidelné povídky. Třebaže tento žánr tvoří jen pramalou část její tvorby, autorka v něm vytvořila dílo impozantních kvalit. Především je spojovacím článkem mezi gotickou tradicí americké ghost story a moderní hororovou povídkou, v němž jsou gotické prvky rafinovaně vtěleny do kulis současnosti – moderních domů, aut, rozhlasu, ale i podnikatelského způsobu myšlení či frivolnosti ve vztazích mezi muži a ženami.

Wharton_Triumf_nociProč jsou povídky Whartonové stále moderní, jako by je autorka napsala včera a ne před více než 80 lety? Jsou strašidelné, jistě, ale jsou víc než to, daleko spíše strachuplné, jsou více o strachu – iracionálním a všudypřítomném – než o strašidlech. A povídky Whartonové jsou plné obav – obav z plíživé nemoci, ze smrti, z temnoty za zdmi našeho domova, obav z druhého, obav z toho, že každý náš vztah zůstane vposledku nejasný a nenaplněný. A ještě jednomu autorčinu mistrovství se můžeme obdivovat: její povídky jsou završené začasté nečekaným finále, jak se na tento žánr sluší, a přesto zůstávají dvojznačné, těžko vyložitelné, takže se k nim čtenáři vracejí znovu a znovu. Tento výbor přináší v češtině vůbec poprvé v jednom svazku to nejlepší, co Whartonová v tomto žánru vytvořila.

Ukázka z knihy

Pan Jones

Lady Jane lynkeová nebyla jako ostatní lidé: když se doslechla, že zdědila Bells, krásné starobylé sídlo, jež Lynkeům z Thudeney patřilo již asi šest set let, napadlo ji, že se na ně zajede podívat neohlášena. Byla právě na návštěvě u přátel v Kentu, nedaleko odtamtud, a tak si druhý den ráno půjčila auto a sama se vytratila směrem k přilehlé vesnici Thudeney-Blazes.

Byl zářivý, bezvětrný den. Barvy podzimu zalévaly sussexské vrchy, mohutné stromy na vysočině i líně tekoucí říčky a splývaly v dálce na mokřinách. Ještě dále plul výběžek Dungeness jako přetrhaný proužek po nehmotném moři, jež bylo koneckonců možná pouze oblohou.

Thudeney-Blazes tiše spalo: hrstka věkovitých domků shrbených okolo kachního rybníčku, stříbřitá kostelní vížka, sady obtěžkané rosou. Probouzí se Thudeney-Blazes vůbec někdy?

Lady Jane svěřila vůz pod ochranu husám na obecním paloučku, otevřela si bílou branku do pole (na velké bráně střežené gryfy visel zámek) a zamířila přes park ke skupině ozdobných komínů. Zdálo se, že ji nikdo nebere na vědomí.

V dolíku stál dlouhý, nízký dům, jehož vyzrálé cihlové zdivo čnělo nad vodním příkopem, hluboko vykopaným okolo jeho kořenů, a podobal se věkovitému cedru, jenž široko rozestírá prastaré načervenalé větve. Lady Jane zatajila dech a jen se dívala.

Na lukách a zahradách spočívalo ticho nastřádané za léta samoty. V Bells nikdo nebydlel od té doby, kdy je poslední lord Thudeney, tehdy nemajetný mladší syn, před šedesáti lety opustil a šel hledat štěstí do Kanady. A předtím byli s ovdovělou matkou jako vzdálení chudí příbuzní ubytováni v jednom z domků pro služebnictvo, kdežto velký dům byl i za jejich časů stejně němý a osamělý jako rodinná hrobka.

Lady Jane, dcera z jiné rodové větve, na niž přešel hraběcí titul a značný majetek, Bells nikdy neviděla a jméno jen párkrát slyšela. Řada úmrtí a rozmar starého muže, kterého nikdy neznala, z ní nyní učinily dědičku celé této krásy; jak tam stála a dívala se, byla ráda, že přijela z takové dálky, od dojmů tak vzdálených a odlišných. „Bylo by strašné být na ten pohled zvyklá a přemýšlet hned o tom, v jakém stavu je střecha a kolik bude stát vytápění.“

Až dosud, do svých pětatřiceti let, vedla lady Jane aktivní, nezávislý a odhodlaný život. Jako jedna z několika dcer se skrovným, ale dostatečným zaopatřením brzy odešla z domova, bydlela v londýnském podnájmu, cestovala po tropech, strávila nejedno léto studiem památek ve Španělsku a v Itálii a napsala dvě nebo tři svižné, věcné knížečky o městech, o nichž se obvykle pojednává sentimentálně. Nyní se právě vrátila po létě stráveném v jižní Francii a teď tu stála po kotníky v mokrém kapradí a zírala na Bells vyhřívající se v zářijovém slunci, jež připomínalo spíš měsíční svit.

„Nikdy odtud neodejdu!“ vykřikla a srdce se jí rozedmulo, jako by právě dala slib milenci.

Seběhla z posledního svahu a vstoupila z parku do starodávných formálních zahrad s tvarovanými tisy, zdobnými jako architektura, a cesmínovými živými ploty, neprostupnými jako zeď. Vedle domu se zvedala kaple s nízkými opěráky. Dveře byly pootevřené a lady Jane to připadlo jako dobré znamení: předkové ji očekávají. V portálu si všimla mouchami zaneřáděného oznámení bohoslužeb, stojanu na deštníky a ošoupané rohožky: kaple nepochybně sloužila jako vesnický kostelík. To pomyšlení v ní vzbudilo pocit sousedské vřelosti. Za vlhkými dlaždicemi předsíně viděla přes ozdobnou mříž náhrobky a mosazné tabulky. Zvědavě si je prohlížela. Některé ji vítaly živými vzpomínkami, jiné k ní šeptaly z dálek a neznáma; styděla se, že toho ví o své rodině tak málo. Ani Croftové, ani Lynkeové se však nikdy nijak zvlášť nevyznamenali. Mohutněli prostě tím, že se drželi toho, co měli, a pomalu hromadili privilegia a akry. Většinou chytrými sňatky, pomyslila si s lehkým opovržením lady Jane.

V tu chvíli jí padl zrak na jeden z méně zdobných náhrobků: prostý sarkofág ze šedého mramoru ve výklenku a na něm po  prsí mladého muže s jemnými, arogantními rysy, byronským hrdlem a dozadu hozenými kučerami.

„Peregrine Vincent Theobald Lynke, baron Clouds, patnáctý vikomt Thudeney z Bells, pán statků Thudeney, Thudeney-Blazes, Horní Lynke, Lynke-Linnet…“ a tak dále, s obvyklým nezáživným výčtem hodností, titulů, dvorních a hrabských úřadů, a nakonec: „Narozen 1. května 1790, zemřel na mor v Aleppu roku 1828.“ A vespod drobným, hustým písmem, jako dodatek vtěsnaný do nedostatečného prostoru: „Také jeho manželka.“

Vydal: Albatrosmedia – Plus; leden 2013

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít