Neschopný milenec (ff Bratrstvo černé dýky)

Fan-fikce / 20.1.2013 /

J. R. Ward, fakt si vás vážím. A žeru vaše knížky a vaše bratry.

„Co si dáte, pánové?“
Objednali si to, co popíjeli obvykle. Všichni, až na jednoho.
„Zdržuješ,“ houkl Rhage. Poslední bratr vyplašeně zvedl oči od nápojového lístku, kterým už poněkolikáté procházel pečlivě odpředu až dozadu, pak se podíval na servírku a pokusil se usmát. Dívka bezděčně o krok ustoupila.
„Prostě si hned teď něco objednej, dělej!“ zavrčel Vishous.
„Tak…“ Poslední rychlé mrknutí do lístku, který vzápětí zmizel, protože mu ho zuřivě se tvářící Zsadist vyškubl z rukou. „Tak piňacoládu,“ rozhodl se bratr. Zbytek u stolu zaklel, John rezignovaně zavrtěl hlavou.
„Piňacoláda je pro ženský, objednej si něco jinýho,“ nakázal Butch.
„Vodku s džusem?“ pípl bratr.
„Jdi do prdele, ty vodko s džusem!“ zavrčel Vishous.
„Ale ty ji taky piješ!“ bránil se bratr přeskakujícím hlasem.
„Piju čistou vodku! Vodku s džusem pijou ženský!“
„Aha… Tak… Colu,“ řekl nakonec bratr rezignovaně. Jeho spolubojovníci si něco mumlali, zaslechl slova padavka a přizdisráč. Než stihla servírka úplně odejít, sebral všechnu svou odvahu a křikl za ní: „Ale s ledem!“
Jmenoval se Lhoser a svému jménu rozhodně dělal čest.
Nikdo netušil, kde se v Sídle vzal. Jednoho večera se roztáhly venkovní žaluzie a Rhage, který zrovna procházel halou s plnou náručí šlehačky a čokoládové polevy a mířil do Maryiny a své ložnice, si málem cvrkl do textilu, protože na okně vedle dveří byla nalepená znetvořená tvář s širokým, rozpláclým nosem a vykulenýma očima. Když mu otevřeli, ukázalo se, že bez skla na obličeji nakonec nevypadá tak hrozně. Nedalo se mluvit o tom, že by to byl hezoun, to ne; měl vlasy, které krátce po umytí připomínaly pár chumáčů chemlonu, ale během zhruba hodinky zplihly, a ačkoliv to fyzikálně nebylo možné, zmastily se, takže mu padaly do očí a nevypadaly vábně. Jeho oči měly hnědou barvu. Hnědou. Obyčejnou, lidsky hnědou, takovou vyblitou. Nos měl až moc velký, rty úzké, ale ústa široká, takže vypadal trochu jako žabák, zvlášť pokud je otevřel. Na bratra byl moc malý, moc hubený… moc, moc malý. Všude.
Kdyby neměl tu samou jizvu jako všichni ostatní bratři, vyhodili by ho za bránu. Jenže on ji měl. A tak mu Fritz obstaral výstroj a výzbroj, přidělili mu jeden z pokojů v Sídle a nechali si ho.
A nepřestávali toho litovat takřka každý den.
Během několika dnů rozbil jednu z Dariových čínských váz, protrhl plátno na kulečníku, dal do pračky špinavé nádobí a ucpal záchod. Pokusil se dvořit jedné z Vyvolených, která přišla nakrmit Rhage. Utekla s pláčem a odmítla se ještě někdy vrátit. V tréninkovém centru ho budoucí bojovníci, upíři, kteří ještě neprošli přeměnou, přivázali k žebřinám a zamknuli, takže tam visel skoro pět hodin, než si ho někdo všiml.
Byl pravým opakem bratrů. Kde oni byli neohrožení, on se bojácně krčil. Kde oni byli hlasití a nepřehlédnutelní, tam on byl potichu v koutě. Kde oni všechno uměli a zvládali, tam on pokazil, na co sáhl. Skoro se zdálo, že existuje jen proto, aby vyrovnával dokonalost zbytku Bratrstva.
Byl jedinou osobou, která dokázala rozplakat Wratha.

„Hej! Lhosere! Kde jsi?“
Phury byl jediný, kdo dokázal mít hlídky společně s novým bratrem. Staletí celibátu ho naučila pevné vůli a téměř božské trpělivosti, takže se ho ještě nepokusil ztratit jako Rhage, škrtit jako Butch, nacpat do popelnice jako John ve spolupráci s Qhuinnem, ani mu nevyhrožoval usmažením vlastníma rukama, jako to udělal V. Zsadista se do dvojice s Lhoserem ani nepokoušeli dát. Phury se stále ještě držel, i když dneska v noci měl namále.
Vážně ho ztratil? Nechtěně? Zatraceně. Nemůže ho tu venku nechat samotného. Lhoser byl jako kombinace kanárka a vačice; ucítil puch bezduchých o pár vteřin dřív než kdokoliv jiný, dokonce dřív než Butch, takže bratři vždycky měli dost času, aby se připravili. Jakmile se ale objevili ti vybledlí šmejdi, Lhoser ve většině případů ztuhl a nebyl schopný boje – jako by se snažil dělat mrtvého a doufal, že si ho jejich nepřátelé nevšimnou. Jenže pokud ho teď Phury ztratil a on narazí na bezduché sám, bude mu naprosto k ničemu, když bude dělat mrtvého, protože bude mrtvý.
„Lhosi!“ sykl Phury. Měl toho dost. Možná bude lepší se vrátit jen k roli Primala. Nebude se muset stresovat s touhle kreaturou, kterou jim určitě podstrčil Omega, jinak si jeho přítomnost a existenci prostě nedovedl vysvětlit.
„Phury! Phury, tady jsem!“ ozvalo se z druhé strany ulice. Lhoser stál přímo pod lampou a s širokánským úsměvem, ze kterého měl Phury husí kůži, mával.
„Okamžitě pojď sem, ty idiote!“ vztekal se bratr, do této chvíle prakticky vždy slušně mluvící upír. „Kdes byl?!“
„Vypadly mi z kapsy moje nové vrhací hvězdice, tak jsem se pro ně musel vrátit,“ vysvětloval Lhoser a tvářil se nadšeně. Nejspíš má radost, že mě úplně sám našel, pomyslel si Phury nešťastně. Je jak pudl, nebo jinej malej pes.
„Vrhací hvězdice?“ zopakoval pak nevěřícně, když mu došlo, co Lhoser řekl. Už to, že mu dali dýky (na kterých si V vůbec nedal záležet) a zbraň (kterou by Wrath nejraději nabil slepými náboji), způsobovalo Phurymu mrazení a jen čekal, kdy se Lhoser sám postřelí nebo bodne. Ale vrhací hvězdice? Kdo mu to dal do rukou?!
„Jo!“ přikývl Lhoser nadšeně. „Koupil jsem je přes internet na ebay, tucet byl za tři dolary a devětadevadesát centů i s poštovným!“
„Čtyři dolary za tucet ocelových vrhacích hvězdic?“ zopakoval Phury šokovaně.
„No jasně! A jsou děsně krásný, podívej, tahle má na sobě vyrytýho čínskýho draka. Pak je tu jedna s vojákem z terakotové armády, já ji najdu, vydrž.“ Zatímco si prošátrával kapsy, aby našel tu správnou hvězdici, první, ta s drakem, mu spadla na dlažbu.
A rozpadla se na dva kusy.
„No ty jo,“ zamumlal Lhoser nešťastně. „Co to tu je za chodníky?“
„Víš, možná kdyby jedna stála čtyři dolary…“ snažil se Phury zachovat klid. „Ne, ani tak ne. Lhosere, je to nějakej čínskej šmejd. Zahoď to do koše a už nic takovýho nekupuj. U Stvořitelky, vážně jsi si jistej, žes už prošel proměnou? Že je ti víc než patnáct? Než deset?“
„No jistě!“ odsekl Lhoser nabroušeně. „Kdybys mě znal před proměnou, nemohl by ses takhle blbě ptát. Byl jsem malej, hubenej, ošklivej… Vůbec nebylo poznat, že jsem upír!“
„Ach tak,“ hlesl Phury, neschopný ze sebe dostat něco smysluplného. Nakonec navrhl, že se pomalu vrátí k autu, aby mohli odjet k Sídlu. Dematerializace byla další věcí, která Lhoserovi moc nešla. Měl nulový navigační smysl, takže když už se dokázal pořádně soustředit a odhmotnil se, zjevil se někde na druhém konci Caldwellu a jednou pro něj Fritz musel jet dokonce až do New Jersey, což vážně nikdo nechápal.
Byli už skoro u auta, když se Lhoser zajíkavě nadechl a ztuhl. Phury okamžitě vytáhl dýky, protože věděl, co to znamená.
„Uhni,“ sykl téměř neslyšně. „Zmiz do auta!“
Jenže Lhoser už byl v módu „vačice“. Phury neměl čas na to, aby ho dostrkal někam do úkrytu, protože z vedlejší uličky vyšli dva bezduší. Vítr foukal směrem od nich, takže si dvou upířích bojovníků všimli až ve chvíli, kdy jim stáli téměř tváří v tvář. I oni byli okamžitě připravení k boji. A pak se ošklivě usmáli a Phurymu se zježily vlasy na zátylku. Nemusel se otáčet, aby věděl, že další dva má v zádech. Byla to nejspíš past, nebo zatraceně pitomá náhoda.
Dva vepředu, dva vzadu. Neschopný Lhoser.
Phury sáhl do kapsy a na mobilu stiskl dlouze nulu. Nouzový hovor. Dostane se k Vishousovi, který snad stihne zjistit jejich polohu včas a pošle sem někoho na pomoc. Nebo na sebrání těl.
„Skoro to vypadá, že jsme ve výhodě, že?“ řekl jedovatě jeden z bezduchých. „Čtyři na dva, to se mi líbí. Omega bude mít dnes v noci radost.“
Vzápětí ho plesklo do čela něco stříbrného.
Vrhací hvězdice.
Sice se o něj rozlomila, ale dala Lhoserovi dost času, aby vytáhl glocka a střelil. Trefil toho bezduchého do nohy, což bylo mnohem víc, než si kdy Phury dokázal představit. Poskytl mu dost času k tomu, aby sám toho bezduchého před nimi zneškodnil jedním hodem dýky, při otočce stihl vytáhnout svou zbraň a bezduché na druhé straně zneškodnil jedním výstřelem a jednou hozenou dýkou.
Když se otočil zpátky k tomu, co byl jen postřelený, uviděl, že Lhoser se nad ním sklání… A omlouvá se mu za to, že ho střelil. V tu chvíli se objevil po zuby ozbrojený Zsadist, připravený zabít všechno a zničit město, jen aby své dvojče zachránil.
„Co to kurva je?“ hlesl při pohledu na Lhosera, který zrovna brebentil něco o kurzu rychlé pomoci, který absolvoval přes internet. Udělal dva rychlé kroky k ležícímu bezduchému a prudkým pohybem mu zarazil černou dýku mezi žebra na levé straně hrudi. Ozvalo se třesknutí, uličku ozářil záblesk bílého světla a po bezduchém nezbylo nic.
„Oslepl jsem!“ zakvílel Lhoser. „Já nic nevidím!“
„Můžu ho taky bodnout, jestli chceš,“ nabídl Zsadist svému bratrovi. Phury zavrtěl hlavou:
„Zachránil mi život.“
Zsadist si ho chvíli zamračeně měřil, pak se podíval na Lhosera, který se motal po okolí a snažil se chytit světýlka, která měl před očima, a pak si frustrovaně přejel dlaní přes obličej.
„Jde to s náma z kopce,“ zamručel.

To ráno se konala opulentní hostina na počest Lhosera, který se pravděpodobně stával pravým bratrem.
Toho Lhosera, který rozbil skleničku s vínem a polil se kečupem. Toho Lhosera, který právě pečlivě vyďoubával z bramborového salátu hrášek a vyprávěl Mary, že nemůže pít sycenou minerálku, protože se po ní hrozně nadýmá.
„Domluvil jsem sezení u psychoterapeuta,“ řekl potichu Vishous Butchovi.
„Pro něj? Fajn. Jen s ním bude muset jít někdo další, aby pak tomu psychoušovi vymazal vzpomínky. Víš dobře, že L to většinou posere a nechá člověka úplně prázdnýho, jen se vzpomínkou na upíra.“
„Myslel jsem pro nás,“ přiznal V utahaně.
„Jo,“ kývl Butch. Podíval se na Lhosera. A zavřel oči, aby neviděl, jak se zrovna řízl do prstu příborovým nožem. „Dobrej nápad.“
Najednou se celou jídelnou rozlilo teplé, velmi jasné světlo. A když přestalo jasně zářit, upíři i jejich shellan zjistili, že za Lhoserem stojí drobná ženská postava v černém rouše, zpod kterého vychází bílá mihotavá záře. Ozval se zvuk překotně odsunovaných židlí a bojovníci během dvou vteřin klečeli s hlavami skloněnými.
Kromě Lhosera.
„Co je?“ vykulil oči. Wrath měl chuť zakňučet.
„Mí válečníci,“ promluvila Stvořitelka. Lhoser ztuhnul a pokusil se schovat pod stůl, ale zářící ruka, která mu přistála na rameni, ho donutila zůstat sedět. „Děkuji vám, že jste tohoto bojovníka přijali do svých řad a ukázali mu, jak nádherný je život v párech a rodinách. Děkuji vám, že jste mi dokázali, že jsem se rozhodla správně. Tento muž je vše, čím vy nejste. Tento muž je vše, co potřebuji. Tento muž…“ Ruka pohladila Lhoserovo rameno a on překvapeně zamumlal:
„Mám erekci!“
John pevně sevřel víčka, aby neviděl, co s tím volem Stvořitelka provede.
„Tento muž je můj,“ řekla Stvořitelka a její hlas zněl jako předení spokojené kočky. Pak celou místnost opět oslnilo bílé světlo a najednou byla pryč nejen Stvořitelka, ale i Lhoser.
Ještě několik dlouhých vteřin bylo ticho.
Pak se otevřely lítací dveře z kuchyně a Fritz se suše zeptal:
„Kdo si dá dezert?“
O čokoládový dort se spoustou šlehačky později našel konečně Vishous odvahu k tomu, aby promluvil:
„Takže… ehm.“ Všichni se na něj podívali a doufali, že nejchytřejší upír si bude vědět rady s tím, čeho byli před chvíli svědky. „Takže tu máme upíra, co je malý, slabý, pomalý, opatrný, zženštilý, nerozhodný… Zapomněl jsem na něco?“
„Má malého… Au!“ Zbytek Rhage nestihl doříct, protože ho Mary štípla do stehna.
„Přesně tak,“ přikývl V. „Prostě přesný opak nás, že.“
Ozvalo se souhlasné zamručení.
„Přesný opak jakéhokoliv bratra.“
Další zabručení.
„No, o té zženštilosti…“ vložila se do toho Beth.
„Ne,“ řekl rozhodně Wrath.
„Ale já chtěla říct…“
„Ne. Mlč, lásko.“
„Ale Butch nosí hedvábný ponožky!“ vychrlila ze sebe Beth.
„Hej! Nebuď drzá!“ ozval se dotyčný.
„Hele! Nenavážej se do mý shellan!“ nedal se Wrath. Na rozdíl od Butche byl králem, takže vyhrál. Butch jen něco nespokojeně zabrblal a Marissa ho láskyplně pohladila po vlasech.
„Já bych to jen dořekl,“ ozval se Vishous. „Chtěl jsem jen říct, že Lhoser je pravým opakem Bloodlettera.“
„No to každopádně,“ souhlasil Wrath a ostatní přikývli.
„Takže si myslím, že za pár měsíců můžu očekávat prvního svítícího sourozence,“ utrousil Vishous s notnou dávkou ironie v hlase a zvedl ruku v rukavici.
V jídelně zase zavládlo ticho.
„Já si to představil! Do prdele, já si to představil! Moje oči!“ zaúpěl Rhage a zabořil hlavu na Maryinu hruď. Nechal se od ní konejšit, a když v jeho hlavě nahradila představu Stvořitelky a Lhosera představou jeho a sebe, udělalo se mu líp.
„Ty vole,“ hlesl Zsadist znechuceně. „To je fakt zvrhlý.“
„Nerouhej se,“ doporučil mu Phury.
„Vidíte?“ ozvala se Bella. „A vy jste pořád tvrdili, že je neschopnej!“
Odkudsi seshora se ozval slabě, ale dobře slyšitelný ženský smích. Ryze smyslný zvuk, který přešel do táhlého zasténání.
„Potřebuju vodku,“ rozhodl Vishous. „Hodně vodky.“

Původně vyšlo na webu bez-hranic.cz

komentářů 6

  • K. 20.1.2013na11.34

    Už jsem to sice před nějakou dobou četla, ale opět jsem se smála až jsem se za břicho popadala… Ten kdo to napsal má úžasný smysl pro humor… Díky za ff…=D =D …

  • Misha 20.1.2013na15.44

    Taky jsem četla podruhé a smála jsem se ještě víc než předtím. Co takhle pokračování? :-D

  • Golden Fox 20.1.2013na19.32

    Tak tohle je vážně dobré, už jsem pár „parodií“ četla, ale takhle má každopádně všech 5 hvězdiček a palec nahoru. Moc moc dobré =) =)

  • misaen 20.1.2013na21.31

    To byl jasný pokus usmát mě k smrti… Skoro se podařilo…

  • Silvia 21.1.2013na18.18

    Tak toto bolo super. Už dlho som sa tak dobre nezasmiala. :-)

  • Janie24 23.3.2014na21.53

    Tahle povídka je naprosto bezkonkurenční, asi nejlepší na BDB kterou jsem kdy četla. Moc ti za ni děkuju :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít