Epica: Consign To Oblivion

V roce 2005 na uši posluchačů opět zaútočila skupina Epica, a sice druhým albem nesoucím název Consign To Oblivion. Jejich debutové CD The Phantom Agony mělo velký úspěch, i mě osobně velmi překvapilo. Epica urazila od prvního alba dlouhou cestu, která se zákonitě musela podepsat i na jejich hudbě.

Epica se nepustila do žádných velkých experimentů. Už od prvních vteřin intra Hunab Ku budete vědět, koho posloucháte. Úvod alba bych si mohl představit i na soudtracku k filmu z prostředí středověku.

„Stará“ Epica se naplno vrátí až v druhé skladbě Dance of Fate. Její energie nezabije ani stopáž 5:13 minut. Potemnělý sborový úvod je předzvěst písně The Last Crusade. Rychlá píseň možná skončí až moc brzy.

Přichází uspávačka Solitary Ground. Simone Simons sice v této singlové písni zní skvěle, ale po skončení jsem byl téměř rád, že je to za mnou. Raději mám „radio edit“, který se dá snést lépe. Blank Infinity  je na tom jen o něco málo lépe než  Solitary Ground.

Menší reparát se uskuteční v Force of the Shore . Simone Simons tentokrát doplní i Mark Jansen. Rychlý sborový úvod brzy protíná „chrapot“ zpěváka.

Potom přichází další singl Quietus. Povedená píseň, kde mi chybí pouze více kytar. Jde o jednu z nejpovedenějších věcí na albu.

Mother of Light  nezaujme téměř ničím. Úvod sice zní skvěle, ale zbytek je variace na stokrát slyšené. Neurazí, ale ani nenadchne. Trois vierges je dalším zářezem na CD. Pomalá písnička, která částečně vybočuje z toho, co běžně Epica tvoří. Můžeme slyšet i zpěváka skupiny Kamelot (Roy Khan). Další přichází pomalá Another Me. Pomalejší věc, která si své příznivce rozhodně najít může.

Celé album ukončuje Consign to Oblivion. Dlouhá epická píseň, která patří k nejpovedenějším na albu. Tady se mi stopáž 9:45 minut zamlouvá. Překrásné uzavření dalšího příběhu s nálepkou „Epica“.

Skupina připravila i trojici bonusových písní. Linger a Palladium jsou skladby, které by mohly být i na standardní verzi CD. Nejlepší z trojice je ale Crystal Mountain (Death Cover). Rychlá písnička, která překypuje energií. Mohla by nahradit nějakou věc z tracklistu originální verze alba.

Druhé album skupiny Epica se liší od svého předchůdce jen jednou, zato ale podstatnou věcí, a sice kvalitou. V minulém článku jsem jako slabou část někdy zmínil honbu skupiny za epickým zvukem. To samé sice Epica zkouší stále, ale tentokrát mnohem poveděenjším způsobem. Vše působí celistvěji a uspořádaněji. V mnoha směrech je nové CD lepší než jeho předchůdce.

Moje hodnocení: 90 %

Album:
1. Hunab K’u „A new Age Dawns – prologue“
2. Dance of Fate
3. The Last Crusade „A new Age Dawns – part I“
4. Solitary Ground
5. Blank Infinity
6. Force of the Shore
7. Quietus
8. Mother of Light „A new Age Dawns – part II“
9. Trois vierges
10. Another Me „In Lack’ech“
11. Consign to Oblivion „A new Age Dawns – part III“