Daniel O’Malley: Hra věží
V londýnském parku se probouzí mladá žena z bezvědomí. Déšť okolo ní zkrápí mrtvoly lidí s rukama v gumových rukavicích. Nepamatuje si, kdo je a kdo jsou ti mrtví kolem. V kapse má dva dopisy adresovány Tobě od Já. Ukazuje se, že Já znamená agentka Šachovnicové skupiny, věž Myfanwy Thomasová, která dopisy adresovala Tobě, tedy osobě, která nyní obývá její tělo.
Agentka Thomasová mohla dopisy napsat, protože jí několik stvoření, obdařených talentem předvídat budoucnost, nezávisle na sobě předpovědělo, že ztratí paměť. Supertajná britská agentura, pro kterou Myfanwy pracovala na pozici Věže, by ovšem takové ohrožení bezpečnosti netolerovala a nová Myfanwy musí zmizet pod novou identitou, nebo se zkusit vžít do jiné ženy.
Myfanwy neprodělala obyčejnou ztrátu paměti, kdy si člověk něco málo ze své minulosti pamatuje, ale její osobnost úplně zmizela. Zůstalo pouze tělo a jeho nadpřirozené schopnosti, díky kterým může věž Thomasová za pomoci doteku ovládnout tělo jiného člověka. Starou Myfanwy Thomasovou (na základě dopisů známou jako Já) nahradila úplně nová Myfanwy (známá na základě dopisů jako Ty). Já a Ty jsou jako den a noc. Plachou dívku, která se bojí použít své nadpřirozené schopnosti a vysoký post v tajné agentuře získala kvůli svým manažerským schopnostem, nahradila odvážná žena, jež se snaží vypátrat, kdo měl zájem ublížit Já a škodit Šachovnicové skupině. Ty se nebojí použít nadpřirozené schopnosti, a ač se na sebe nesnaží příliš upozorňovat, tak se rozhodně nekrčí v koutě. Ty je taková super-excelentní administrativní verze známého agenta Jasona Bourna.
„Myfanwy Thomasová ztratila paměť,“ odvětila mladší žena s onou podivnou nezúčastněností, která přichází ve snech. „A já jsem to, co se vzbudilo.“ (str. 15)
Myfanwy pracuje pro Šachovnicovou skupinu – Chequy. Nejvyšší pozice zaujímají pán a dáma, nižší dva střelci, dva jezdci a dvě věže. Jednou z věží je hlavní hrdinka. Pod nimi už pracují jen pěšáci. Kromě toho pro Chequy plní úkoly i sluhové bez super schopností. Tato agentura vypadá jako kříženec MI6 spojené s MI5 (pro amerikanofily CIA plus FBI), které ovlivnil superhrdinský tým Avengers (v případě vzdělání agentů spíše X-meni) a Muži v černém. Ačkoli ve způsobu získávání lidských zdrojů mohou směle soupeřit s totalitními režimy.
Hra věží má přibližně do poloviny pomalejší vývoj událostí, což je zaviněno skutečností, že hrdinka spolu se čtenáři za pomoci dopisů a fialového pořadače poznává svět, postavy a jejich pravidla hry. Mezitím se objeví trochu akce, ale příběh dostane spád až v druhé polovině, kde není nouze o napínavé momenty a dostatek bojových scén. Ponechme stranou, že dvě operace, kterých se Myfanwy jako dohled účastní, jsou si velmi podobné.
Jako v každém špionážním dramatu, ani tady nechybí zrádci, nepřátelští agenti i rafinovaný záporák či přeběhlík z druhé strany. Postavy nezažívají příliš humoru a hrdinka nemusí řešit trable svým ostrým jazykem (naštěstí, protože jím nedisponuje). Nechybí násilí, ale Daniel O’Malley si v jeho detailnějších popisech nelibuje. Na jednu stranu se objevují lidé se super schopnostmi, ale i upíři či draci. Na druhou nechybí technické vychytávky.
Netradiční příběh v sobě míchá prvky špionážního thrilleru se světem super schopností, nadpřirozených bytostí a technického pokroku. Kdo by netoužil ponořit se do příběhu Myfanwy, která se snaží odhalit osobu, jež se ji i Šachovnicovou společnost snaží zlikvidovat?
Vydal: Baronet; 2012
Ttohle mě pobavilo:
„hrdinka nemusí řešit trable svým ostrým jazykem (naštěstí, protože jím nedisponuje)“
.
Jsem ráda, že jsem tě pobavila. :D Já je moc slušná a Ty se teprve rozkoukává.
Musím se do tý knížky podívat,neboť jsem četla tak nadšený názor, že neodolám.
Jsem od té knihy prostě čekala víc, protože je to zajímavý nápad i prostředí. Ale spád je rozmělněn těmi dopisy a strašně dlouho se nic neděje. Navíc hrdinka na mě působí chladně a vyká si i s těmi, co považuje za kamarády (což netuším, zda nevzniklo překladem). Koncept mysli v jiném těle byl mnohem lépe zpracován třeba v Laymonově Ten, který ovládá tvé tělo.
Ten, který ovládá mé tělo bylo nic moc.
To s tím vykáním je průser. Muselo to vzniknout překladem – vždyť těžko to bylo v originále, žeeeee :-))))))))
Takže někdy kouknu, kousek přečtu a uvidím, hrotit to koupí hned nebudu, to by byly drahé špásy.
Mám (vyjímečně) co číst, tak jsem v klidě.
Tato kniha mi jednoduše vzala dech! Nejlepší co jsem kdy četla (a to že jsem knih přečetla víc, než je zdrávo)! Vřele doporučuji, lepší knihu nenajdete! A co se týče >vykání< vážně nechápu váš problém – toto je formalita a profesionalita, ne zamilovaná kniha plná srdíček!!!
Nevíte jestli je pravda to, že nebude přeložený druhý díl? Nebo jsou to jenom žvásty? Btw. Jedna z nejlepších fantasy. Miluju.
Je to tak, pokračování Baronet vydat neplánuje.