EPICA: The Phantom Agony

V roce 2003 se na fanoušky usmálo štěstí a vyšlo debutové CD skupiny Epica s názvem The Phantom Agony. V té době ještě mladá formace do světa vypustila to nejlepší, co ve svých začátcích mohla nabídnout všem příznivcům gothic metalu. Může se ale prvotina rovnat tomu, co vytvořili později?

K prvnímu albu skupiny jsem přistupoval trošku s obavou. Debutová alba skupin podobného ražení mnohdy obsahují úplně první skladby kapely, které někdy působí nedotaženě. Na mysli mám CD Nightwish Angels Fall First anebo prvotinu Within Temptation.

Epica se snaží o svůj vlastní hudební styl. Již v úvodním intru Adyta „The Neverending Embrace“ nastiňuje, co nás čeká dál.

Druhou věcí je energická a na Epicu i téměř jednoduchá Sensorium. Zatím je vše ve středním tempu, které zpomalí až na únosnou hranici.

Jako třetí písnička totiž přichází pomalá Cry for the moon. Sbory později doplní i překrásný hlas hlavní aktérky Simone Simons. Písnička ke konci zrychlí a opět se ukáží postupy, které bude Epica později používat téměř v každé písni.

Jako další přichází Feint, píseň je celá v pomalém tempu, které si udrží až do konce.

CD se vrátí k rychlému tempu v epické Illusive Consensus. Po „zběsilém“ orchestrálním úvodu přichází hlas Simone Simons.

Stejný model nabízí i následující Facade of Reality. Tím nechci naznačit, že by se skupina začala tak brzy opakovat. Pořád jsem nenašel nic, co bych vytkl.

To se nezmění ani po Run for a Fall. Píseň začíná osamoceným hlasem Simone Simons. Později se přidává i sbor.

Blížíme se ke konci alba, a to se Seif Al Din. Svou velkou roli si zde uzme chraplák Marka Jansena. Některé pasáže na mě působí orientálním dojmem. Kouzlo ale protrhne. Něco bych použil jako podkres pro film o upírech. Celé to ale podivným způsobem drží pohromadě.

The Phantom Agony, poslední a rozhodně povedená tečka na závěr. Nejdříve mě málem odradil sáhodlouhý úvod. Ten ale protrhly sbory a hlas Simone Simons.

Album nabízí jen devět písní, tedy úplně přesně, osm písní a intro. Všechno tedy končí až příliš brzy, i když má album délku téměř 52 minut.

Epica dokázala na svém debutovém albu, že se s ní musí do budoucna počítat. Nic nepůsobí jako demo, vše je dotažené až do konce. Slabší stránkou je někdy přehnaná délka písniček. Snaha Epiky o epický zvuk tak někdy vychází o poznání slaběji než na některých jiných částech alba.

Moje hodnocení: 86 %.

CD
1.Adyta „The Neverending Embrace“
2.Sensorium
3.Cry for the Moon „The Embrace that Smothers – Part IV“
4.Feint
5.Illusive Consensus
6.Façade of Reality „The Embrace that Smothers – Part V“
7.Run for a fall
8.Seif al Din „The Embrace that Smothers – Part VI“
9.The Phantom Agony

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít