Anita hřeší v blankytu

„Někdy z vás láska udělá hlupáky. A někdy vám připomene, proč milujete svou zbraň.“
V září vyjde v nakladatelství Epocha již jedenáctý román Laurell K. Hamiltonové o upírské popravčí a oživovatelce zombií Anitě Blakeové – Blankytné hříchy. Jako snad vždy je plný perel a pár z nich jsem vybrala.

Čím děsivější byla má pověst, tím víc lidi chtěli, abych k nim přišla a děsila právě je. Řekla jsem Bertovi, že můžu kdykoli jít a pohrozit lidem, že je všechny postřílím, to by mohlo být děsivé. Bertovi to nepřišlo zábavné. Ale taky mě přestal nutit, abych na tyhle večírky chodila.

Lepší být neslušný a naživu, než mrtvý a zdvořilý.

Proč vás všechno bolí víc, když zjistíte, že krvácíte?

Lidé nikdy neočekávají, že na ně smrt padne z oblohy.

Anita: „Co sakra děláš, že u sebe nosíš pouta? Počkej, nechci to vědět.“
Jason: „Jsem striptér, Anito. Používám celou škálu pomůcek.“

Kdysi jsem do Cirkusu chodila jen zabíjet upíry. Teď používám parkoviště pro zaměstnance. Aneb jak hluboko můžou mocní padnout.

Jason: „Ona je taková malá roztomilá blonďatá věcička a je tak nádherná jako oživlá panenka barbie, s menšími ňadry, ale tak akorát, aby to chlapovi stačilo do pusy.“
Anita: „Nejsi tak trochu moc sdílný?“

Když nemohu utéct před strachem, mám tendenci zdroj strachu zabít.

„Až moc upírů mi někdy vyhrožovalo, nemůžu pokaždé panikařit.“

BM: „Jsem Belle Morte, člen rady, nepodceňuj mě, Anito.“
Anita: „Řekni to Zemětřasovi.“

JC: „Naučil jsem se, že láska může vyrůst i bez sexu a že sex nevede vždy k lásce.“

JC: „Cítím se jako dítě ve tmě, které ví, že pod postelí číhají nestvůry. Chci, aby mi někdo řekl, že všechno bude v pořádku, ale já jsem až příliš starý na to, abych těm milosrdným lžím uvěřil.“

Anita: „Proč je pokaždé všechno mé rozhodnutí?“
JC: „Protože ty bys nic jiného netolerovala.“

Mé ego mohlo unést jen jeden akt extrémní zbabělosti za den.

Nenávidím věci, které nemůžete udeřit nebo zabít.

Jason: „Neříkej nikomu, že to, co říkám, dává smysl. Ublížilo by to mé image.“

Konečně mi došlo, že se svléká, zatímco mě stále drží na klíně. Kdo řekl, že se věci, co se naučíte v práci, nedají použít i v běžném životě?

Anita: „Dala jsem jim pár slibů, že buď najdeme způsob, jak být ménage a trois, nebo budeme ménage a quatre.“
Jason: „Kdo je váš čtvrtý?“
A: „Micah.“
J: „Sakra.“

Richard vypadal, jako by věřil, že když bude předstírat, že je svět lepší místo, než ve skutečnosti je, tak že to svět změní. Nezměnilo. Svět byl takový, jaký byl. A žádný vztek, zloba, sebenenávist nebo tvrdohlavá slepota to nezmění.

Upíři se mě vždy snažili buď vlastnit, nebo zabít. Bože, jak já svou popularitu nenávidím.

Světlo netrvá věčně.

Někdy z vás láska udělá sobce. Někdy z vás láska udělá hlupáky. A někdy vám připomene, proč milujete svou zbraň.

Věřila jsem v lásku, ale věřila jsem také ve zlo. Láska ani zlo nemohou získat absolutně vše. Ale zlo víc podvádí.

Normální lidi mají tendenci kolem mě umírat. Monstra přežívají. Hlasuju pro stvůry.

Richard: „Co je s tebou, Anito? Copak s tebou chce každej šukat?“

Nikdy nikoho nepřerušujte, když vyhráváte.

Vztek si užívám, je to jediný koníček, který mám.

Anita: „Ale je to lidská zrůda nebo něco jiného? To je otázka za šedesát čtyři miliard dolarů.“
Zerbrowski:„Myslel jsem, že to je otázka za šedesát čtyři tisíc.“
Anita: „Inflace.“

Nevadilo mi spát s ostatními na jedné velké teplé hromadě, ale vadilo mi sdílet velkou postel s někým, kdo krade lidem peřiny.

Vždycky dávám lepší rady, než přijímám.

Musíte bojovat o to, abyste si do života vtěsnali malé kousky štěstí, nebo vás každodenní starosti sežerou.

Dala bych si křížek vytetovat, ale bojím se, aby nezačal hořet.

(Poznámka: Citáty pochází z českého překladu před závěrečnými korekturami, takže se doslovně můžou malinko lišit od znění v knize.)

Vydá: Epocha; září 2012
Překlad: Zuzana Ľalíková