Liliana Lazarová: Země prokletých
Rumunsko, tajemná země za lesy, si svou čarokrásnou a znepokojivou tvář uchovává napříč časem až do dnešních dnů. Literární svědectví o tom nejnověji podává debutový román spisovatelky Liliany Lazarové Země prokletých, jehož vydání u nás obstaralo v rámci své Zlaté edice nakladatelství Jota.
Na počátku příběhu se rozkládá hluboké jezero, neprostupná masa vody přezdívaná obyvateli rumunské vesnice Slobozia na základě biblického vyprávění Jáma lvová. Podle legendy zde došlo před třemi stovkami let ke krveprolití, při kterém vlny spláchly a na dno jezera uložily nespočetné kosti tureckých vojáků. Od té doby se k tomuto prokletému místu skrytému v lesích neodvažuje přiblížit nikdo z místních, neboť věří, že klidná hladina lesknoucí se jako zrcadlo má smrtonosnou moc a přitahuje ke svým břehům přízraky moroi, odsouzené k věčnému nepokojnému bloudění.
Tato víra přetrvala staletí a neoslabil ji ani příchod nové doby, utrpení světových válek, proměny vládních systémů a nástup komunistické diktatury. Podobně neměnný zůstal i způsob života vesničanů, malé komunity stále z velké části odříznuté od světa a spoléhající se při obživě na své vlastní možnosti. Zákon ve Slobozii představuje policie, mnohem větší moc si ale uchovává pravoslavná víra, byť je režimem náboženství pronásledováno. Obě moci se střetávají, koexistují a mísí se s tradiční úctou k přírodě, se silou pověstí, ale i předsudků a starých křivd přetrvávajících v paměti společenství ještě po generacích.
Vesnice utopená v lesích skutečně odsuzuje každou odlišnost a nezvyklé chování, lidé v ní plni strachu a úzkosti hledí kolem sebe, ale obavy, kterými trpí, pouze přispějí k rozdmýchání tragického dramatu, v jehož středu se nachází jediný člověk – Viktor Luca. Mladého Viktora nikdy neděsilo tajemné jezero za vsí, už jako chlapec se k němu utíkal skrývat před násilnickým otcem. Souznění s duší jezera mu ale nepřinese nic dobrého, naopak tak uvrhne celé své okolí do spleti krvavých událostí. Souboj s vlastním nitrem ale zdaleka v tomto neobvyklém románu nesvádí sám. Stejný osud sdílí i postavy prorežimního policisty, osamělého poustevníka utíkajícího před minulostí a dvou kněží, z nichž jeden aktivně podporuje odboj a druhý kolaboruje. Neopominutelnou roli v knize hrají také ostatní obyvatelé vesnice a zejména možnost je snadno proměnit ve zmanipulovaný a nelítostný dav.
Zemi prokletých tvoří záznamy psané jednoduchým stylem časově pokrývající období druhé poloviny 20. století. Legendy si v knize podávají ruku s těžkostmi každodenního života, svědectví o tvrdých časech komunismu se střetává s různorodostí lidských charakterů, zlo se tu potkává s dobrem a děj prostupují nadčasové otázky viny, trestu a odpuštění. Je velmi těžké takovou knihu hodnotit, protože pro každého bude mít její obsah jiný význam. Jedná se o zvláštní, originální a angažovaný příběh, do kterého se ovšem, alespoň pro mě, nebylo lehké začíst ani vcítit.
Liliana Lazarová se narodila v roce 1972 na území dnešní Moldávie. Její otec pracoval jako lesník a ona v dětském věku z vlastní zkušenosti poznala hluboké lesy kolem vesnice Slobozie, kam později zasadila i dění své knihy. Vystudovala univerzitu Alexandra Ioan Cuza v rumunském městě Iaşi a jako své zaměření si zvolila francouzskou literaturu. Po roce 1989 a pádu Nicolae Ceauşesca se do Francie přestěhovala a žije tam dodnes. V roce 2009 publikovala svůj první a zatím jediný román, který u kritiků sklidil příznivé ohlasy a byl ověnčen několika cenami. Země prokletých sice původně vyšla ve francouzštině, svým obsahem ale vzdává nesporný hold spisovatelčině rodné zemi a jejím tradicím.
Vydala: Jota; 2012
Velmi jsem nad touto knihou váhala…mám strach, aby mi místy nepřipomínala Děti noci od Simmonse s tou hnusnou ponurou bezútěšnou atmosférou vlády komunistů v Rumunsku. Brrr.
finka: Tady je popisů komunistických zvěrstvech minimum a celková atmosféra vyznívá úplně jinak než u Dětí noci.