Seriál The Walking Dead (Živí mrtví) – recenze

Tematice zombíků jsem se ve filmech a seriálech vyhýbala, nemám totiž zájem o noční můry. Pár hororových klasik jako Resident Evil nebo 28 dní poté jsem ale viděla. Nedávno se ke mně dostalo několik nadšených ohlasů na zombie seriál The Walking Dead. Zvědavost udělala své a do seriálu jsem se pustila. A možná bych nějaké noční můry z detailních záběrů na rozstřílené lebky zombíků měla, kdyby The Walking Dead nebyl spíše rodinným dramatem.

Policista Rick byl při výkonu služby postřelen a převezen do nemocnice, kde nějaký čas stráví v bezvědomí. Jednoho dne se probere a zjišťuje, že je v celé nemocnici sám. Nápis na zajištěných dveřích „Neotevírat, mrtví uvnitř“, polorozpadlé tělo na chodbě a ve stěnách stopy po střelbě mu dávají vědět, že svět, do něhož se probudil, už není, čím býval. Rick se z nemocnice snaží dostat domů ke své rodině, rodinný dům ovšem nachází prázdný. Brzy ho na ulici najdou otec se synem, kteří zůstali v městě jako poslední živí a usídlili se v domě sousedů. Nechtějí opustit manželku a matku, jež se po útoku „chodců“, tedy nemrtvých, stala jednou z nich. Rick opouští městečko a vydává se do Atlanty, kde měl být zřízen tábor pro přeživší. Město ale nachází plné chodců. Z pasti v tanku, kam se před nenasytnými nemrtvými schoval, mu pomůže neznámý chlapec, který ho přes vysílačku z výšky nad ním navádí, kam se vydat a co udělat, aby chodcům unikl. Tím se Rick seznámí s Glennem, odborníkem na přežití ve městě, jenž ho přivede do malé skupinky lidí, kteří řádění viru přežili.

Seriál plný pomalu se ploužících, děsivě chrčících a čerstvé maso konzumujících nemrtvých má v současné době dvě série a třetí startuje v půlce října letošního roku. Obě dosud vysílané série se svým pojetím liší tak, že by se daly považovat za dva odlišné seriály.

První série má pouhých šest dílů, o to víc si ovšem akční jízdu liduprázdnou, ale chodcůplnou Atlantou užijeme. Jednotliví členové skupinky, do které se Rick dostane, jsou tak různého ražení, že si v ní snad každý najde svého oblíbence, jehož další osudy bude sledovat – ať už proto, že se s danou postavou ztotožnil, nebo proto, že mu daná postava svým charakterem pije krev. Čekají nás útěky, pasti, vyhrocené situace s překvapivými rozuzleními, chvíle plné děsu s chodci, kteří se sice obvykle potácejí, ale jakmile vás zmerčí, máte co dělat, abyste unikli. Hluchých míst je v první sérii pomálu, chodci jsou děsiví spíše tušeným zlem, než že by se tvůrci snažili děsit čtenáře lekačkami – a o to jsou jednotlivé scény působivější.

Druhá, tentokrát už třináctidílná série, je ovšem v porovnání s první sérií zklamáním. Misky vah mezi akcí nabitými scénami s nemrtvými a rozhovory jak vystřiženými z rodinných dramat se převažují právě na stranu těch rozhovorů. Nemrtví v druhé sérii jsou sice rychlejší, rozpadlejší, nechutnější a uchrchlanější, zato si s nimi moc srandy neužijeme. V každém dílu na nás čekají akční sekvence, ty se ovšem odbudou rychle, a divákovi je navíc jasné, že hlavní hrdinové to stejně přežijí. Zato se dočkáme nejen několika lekaček, ale také chvil, kdy si při sledování osudů těch sympatičtějších z vedlejších postav říkáme „Proč, proč zrovna tenhle/tahle“. Zapamatovat si členy skupinky, zvláště pokud se obměňují (odcházejí, umírají, přicházejí noví), je ovšem poměrně složité.

Postavy celkově jsou v tomto seriálu černobílé. Vývoj, ať k lepšímu nebo horšímu, jsem zaznamenala jen u velmi mála z nich. A navíc jsou to postavy poměrně klišovité. Postarší pán, stařešina rodu, který do všeho mluví a rozdává moudra, i když o to nikdo nestojí. Drsňák s kuší, který nikdy nemine cíl a nebere si servítky. Několik dětí, kterým všichni všechno odpustí. Jedna máma od rodiny s hnusáckým a násilnickým manželem, druhá máma od rodiny, která má ve všem pravdu. Několik naivních blondýn.

V první sérii se postavy drží humanistických hodnot a zachraňují kdekoho, i když to znamená jejich možnou smrt (výborným příkladem je setkání se skupinou gangsterů). Ti, kdo myslí prakticky, tedy na přežití, jsou považováni za kruté a prezentováni jako záporné postavy. Ti, kteří naopak chovají ke všem soucit a snaží se se všemi spřátelit, nepochopili ani po několika dílech, že v postapokalyptickém světě vám tyto hodnoty nezajistí příliš dlouhé přežití. Přesto jsou svými tvůrci prezentováni jako kladné postavy a samozřejmě přežívají. V druhé sérii si lidé ovšem pomalu začínají uvědomovat, že svět, jak ho znají, a vybudovaná civilizace už neexistují a i ti největší klaďasové pomalu odhazují společenské konvence.

Za všech okolností čestný polda Rick, který po návratu z nemocnice jako první neobleče džíny a triko, ale svou uniformu, prodělává jako postava největší vývoj, především v průběhu doby těžce střízliví ze svých zažitých ideálů. Jeho kolega, kamarád a policejní parťák Shane prochází kompletní změnou osobnosti a pomalu se mění v někoho, kým určitě nikdy být nechtěl. Velkým plusem je Daryl, zpočátku pouze agresivní chlap, jenž nedá sáhnout na svou motorku a kuši a který postupem doby působí jako nejpraktičtější člen skupiny. V průběhu druhé série se také stává nejsympatičtější postavou i pro svůj uvědomělý přístup k současné situaci.

Seriál prezentovaný jako zombie postapokalyptický thriller postupem děje debatuje na téma nejen rodinných hodnot, přátelství a solidarity. Neobejde se bez hovorů o Bohu a bez odkazů na hlubokou víru amerického národa a otevírá také otázku práva na sebevraždu.

Seriál vznikl na motivy stejnojmenného komiksu a koncem října tohoto roku vychází u nakladatelství Baronet také román ze světa The Walking Dead, Živí mrtví – Vzestup guvernéra.