Jonathan L. Howard: Nekromant Johannes Cabal

Upsat duši peklu je tak strašně snadné, ale co když se později zjistí, že je přece jen potřeba? Není moc způsobů k reklamaci. Přinutit Satana ke změně obchodních podmínek je nemožné, ale vždycky se s ním můžete vsadit.

Johannes Cabal uzavřel se Satanem zajímavý smluvní obchod, v němž přišel o svou duši, ale dokázal proniknout do tajů nekromancie. Bohužel, po letech studií došel k závěru, že pro úspěšnost svých experimentů naprosto nezbytně svou duši potřebuje. Pán pekla nakonec souhlasí, že mu duši vrátí, ale chce za ni sto jiných, které Cabal musí do roka získat. Protože Satan má zvrhlý smysl pro humor, tak sucharský vědec dostane jako prostředek pro zisk duší kočovný karneval. Venkovem po železnici od nádraží k nádraží vyráží Světoznámý karneval bratří Cabalů.

Cabal je příkladem faustovského vědce, který vykazuje znaky jako nespolečenský, morous, sobec a spousta dalších. A mávnutím Satanovy ruky se má stát prvotřídním manažerem šíleného putovního lunaparku, kde zaměstnance představují zombie, magické experimenty a uprchlí vrahové i blázni. Přes všechny strasti není Johannes postavou, kterou si čtenář oblíbí, protože vědec si nikoho k tělu nepustí. Ze začátku vzbuzuje sympatie svou odvahou a troufalostí, ale později začnou převažovat jeho negativní vlastnosti a „šílenství“ v honu na duše.

Satan zaúpěl. „Ne, neříkej mi, že dneska je Valpuržina noc. Já věděl, že jsem na něco zapomněl. Mám být nahoře a skotačit s čarodějnicemi.“ s. 29

Jako pravý opak Johannese vystupuje jeho bratr Horst, posledních osm let upír. Kromě pekelných mocností se překážkou v zisku duší stává bývalý policista Francis Barrow, jenž pojme podezření o nekalých praktikách kočovníků. A důležitou postavou ve hře se stává také Barrowova dcera Leonie. 

Příběh se odehrává ve venkovských maloměstech u železniční trati, na ponurých hřbitovech, nekonečných pláních předpeklí a v temných kruzích pekelných. Nemožné se jeví časové zasazení příběhu, neboť atmosféra odpovídá první polovině dvacátého století, ale drobnosti posouvají děj do jeho druhé poloviny, kde zároveň parní lokomotiva působí značně nepatřičně. 

Nekromant se na prvních stránkách tváří jako fantasy plná černého humoru a ironie, což hned na začátku dokazuje téměř parodie na vyvolávání démona a cesta přes pekelného úředníka, jež připomíná byrokratickou scénku z Dvanácti úkolů pro Asterixe. Postupně román začíná nabývat temnější rysy, ale těsně zůstává pod hranicí hororu. Děj se hemží šílenci, sobci, vrahy, psychopaty, pekelníky, chybí mu však jakákoliv rovnováha sil nebo příslovečné světlo ukazující cestu ze zatracení. Hlavní linkou zůstává Cabalův zisk duší, ale občas se od ní oddělí chapadlo scénky, které přibližuje ty, kteří podepsali jeden ze sta úpisů. Ke konci kniha lehce připomíná Hrátky s čertem, ale ztrácí všechnu lehkost, ironii i humor a postavy „přezbrojují z pera na meč“ a neštítí se chladnokrevné vraždy.

„Tys vzal další nevinnou duši, co?“
„Nevzal jsem nic-“
„Nelži mi! Ležel jsem přímo v té pitomé truhle a poslouchal tě.“ s. 338 – 339

Nekromant představuje první díl ze třídílné série. Konec příběhu je otevřený a naplňuje příslovečné, že za vším hledej… Velké plus si zaslouží jednoduchá, ale vhodná a poutavá obálka.

Ukázka z knihy

Vydalo: Albatrosmedia – Plus; 2012

Koupit knihu