Douglas Rees: Upírská střední – Prvák

Rodičům potížisty a věčného pětkaře Codyho Elliota dojde trpělivost a přihlásí ho na novou školu Vlada Draculy, jež podle reputace dokáže dostat i ztracené případy k jedničkám. Cody ovšem brzy zjistí, že jako jeden z mála obyčejných lidí chodí na prestižní střední školu pro děti jentiů, jak si upíři Douglase Reese nechávají říkat.

O Vladu Draculovi jsem už slyšel, ale jenom to jméno. Kluci na škole Cottona Mathera říkali jen něco v tom smyslu, že: „Fotbalový tým hraje v sobotu proti Vladovi. Modlete se za ně.“
Když jsem to zaslechl, zeptal jsem se kluka, který to řekl, o co vlastně jde.
„Drž hubu,“ vysvětlil mi.
„Ale no tak, o co jde? Na školu Vláda Draculy posílají děti, které propadly u Dámy každodenních úkolů?“ zajímal jsem se.
„Podívej, ty pitomečku,“ prohlásil ten kluk. „Tahle slova už nikdy neopakuj. Nikdy nevyslovuj celé jméno. A ne, nikdo je tam neposílá. K Vladovi by žádný opravdový rodič svoje dítě neposlal.“ (s. 13-14)

Cody musí chodit do prestižní střední školy Vlada Draculy v městečku New Sodom a brzy zjistí, že se ocitl mezi jentii – upíry. Jemu samotnému říkají gadje – obyčejný člověk. Codyho jentiovský kamarád Justin ale brzy hlavnímu hrdinovi osvětlí skutečný důvod, proč byl na školu přijat – podle stanov musí mít každá střední škola tým pro vodní sporty. Jentiové ale do vody nemohou, a proto přijímají gadje, aby za ně hráli. Codyho zapíší do školního týmu vodního póla a za svou účast má slíbené jedničky, přijetí na jentiovskou univerzitu i jistou práci v jakékoli firmě, kterou vlastní jentiové. Zpočátku se Codymu tento systém zalíbí, ale brzy mu jedničky za žádnou práci zhořknou a zažádá profesory o férové jednání. Tím ale vykročí na první schod vedoucí až ke zborcení zažitých jentiovských pořádků.

Nakladatelství Baronet přináší na knižní trh první díl duologie Upírská střední. Kniha přitahuje zrak svou temně laděnou obálkou, která ovšem může čtenáře trochu zmást. Za temnou a ponurou obálkou se totiž skrývá veselý a zábavný příběh.

Román psaný odlehčeným jazykem a plynoucí příjemným tempem by se dal rozdělit na dvě poloviny. V první části se dozvídáme skutečnosti týkající se světa jentiů Autor představuje svou verzi upírů, jejich schopnosti, politiku a historii a dozvíme se, proč jsou v upírském světě jména Bram a Stoker těmi nejurážlivějšími nadávkami a proč upíři Douglase Reese nesmí do vody. Tato první část je nejen zábavná, ale také čtenáře překvapí tím, jak autor převrací zažitá paradigmata o tom, jací upíři jsou. Román se ale láme během prvního zápasu ve vodním pólu proti konkurenční škole a v tu chvíli nastává chaos, během něhož se čtenář jen ptá: „Tohle myslí autor vážně?“

V druhé půli románu se postavy začnou chovat ještě nelogičtěji a neuvěřitelněji, jejich jednání naprosto odporuje představám, jak by se měli studenti i profesoři chovat. Chování příslušníků vyšších vrstev jentiů by se sice dalo pochopit vzhledem k tomu, že naprosto neschvalují přátelství jentie a jentiovské princezny s gadjem, přesto jsem se nemohla zbavit dojmu, že si autor po celou dobu ze čtenářů utahoval. A to, co se ve skutečnosti stane jentiům, kteří se namočí, knihu posunuje do žánru komedie ještě hlouběji.

Celkově bych první díl Upírské střední hodnotila jako velmi zábavné, odlehčené čtení a doporučila bych ho čtenářům ve věku hlavních hrdinů, tedy 12-15 let. To ovšem neznamená, že by se jím nebavil ani nikdo starší, jen by na něj především druhá polovina románu možná byla až příliš bláznivá.

Uvidíme, jaký bude druhý a závěrečný díl této netradiční duologie. Druhák vychází už 27.6.

Vydal: Baronet, 2012