Rozhovor s Patty Briggs na Světě knihy

Jistě žádnému fanoušku knih Patricie Briggs neunikla informace, že nás autorka poctila návštěvou na veletrhu Svět knihy 2012. Na Dětech noci jsme si nemohli nechat tuto jedinečnou příležitost uniknout a Patty jsme položili několik otázek.

Plyšového vlka s českou vlajkou darovala Patty skupina jejích fanoušků sdružená na webu anitablakebooks.cz.

Je tohle vaše první návštěva ČR?
Ano, je, a moc a se mi tu líbí. Je to překrásná země.

Byla jste se projít po městě?
Ano, byli jsme se projít v centru Prahy. Bylo to úžasné. Líbí se mi ty úzké ulice a překrásná stará architektura. Také jsme navštívili Brno. Jeli jsme po dálnici a já si prohlížela okolní městečka a krajinu. Máte krásné lesy. Úplně vidím, jak v nich žijí vlkodlaci. Lesy tu máte hluboké.

Poslední vaší vydanou knihou u nás byla Štvanice. Najdeme v ní několik velmi zajímavých skutečností o minulosti Brana a Samuela. O jejich proměně, jak se z Brana stal berserk. Možná byste mohla napsat román o jejich minulosti.
Nemyslím, že napíšu samostatnou knihu, ale zcela jistě napíšu povídku. V knize bych musela zabíhat hodně do minulosti postavy a napsat knihu je složitější, v povídce by to bylo jednodušší. Bran je také má nejoblíbenější postava vůbec, takže určitě bych se k němu chtěla vrátit. Také proto, že sama o něm moc nevím. On se v mé hlavě jednoho dne objevil, tajemný, nemluvný. Psát takové postavy je zábava, když sami v podstatě nic nevíte. Ale oblíbila jsem si ho a určitě bych o něm chtěla napsat povídku, ale hlavní postavou románu se nejspíš nikdy nestane. Takže odpověď na vaši otázku je ano i ne.

Věděla jste už od začátku, že Mercy skončí v náručí Adama, a ne Samuela?
Ne. Vůbec jsem to netušila. Zjistila jsem, že když hned od začátku vím, jak příběh skončí, pak ho napsat vůbec nechci. Takže jsem vůbec neměla tušení, jestli Mercy skončí se Samuelem, nebo ne. Sama se ráda nechávám překvapit. Nechávám příběh volně plynout, takže pokud od začátku vím, kam mě to zavede, nemám ani zájem se na tu cestu vydat. Takže ne, netušila jsem to.

Chtěla byste žít ve světě Mercy?
Nechtěla bych být Mercy (směje se), ale v žít v jejím světě, proč ne?

Proč byste nechtěla být Mercy?
Protože být Mercy je pěkně složité. Pořád zachraňuje své přátele z nebezpečných situací. Víte, myslím, že by bylo vlastně docela fajn žít ve světě, který není tak bezpečný, kvůli různým stvůrám. Bylo by to zajímavé. Ano, chtěla bych žít v jejím světě, ale nechtěla bych být Mercy. Chtěla bych být třeba, já nevím, obr nebo víla nebo cokoli.

Obr? Proč zrovna obr?
Klidně i ta víla nebo jiná fae, prostě cokoli, jen ne Mercy. Nejradši bych byla Šedým pánem, aby mě všichni museli poslouchat a plnit mé rozkazy (směje se).

A váš muž Mike, je spíš jako Adam nebo spíš jako Samuel?
Je spíš jako Adam. To, co mám na Mikovi ráda, jsem vtiskla do postavy Adama, Sam mu vlastně vůbec není podobný.

Chtěla byste mít Mercy i v podobě televizního seriálu, nebo se toho spíš obáváte?
Určitě bych byla ráda, ale pouze, pokud by se seriál povedl. Byla bych nadšená, kdyby si to vzali pod křídla lidi, kteří dělali seriály Pravá krev nebo seriál podle knih Tanyi Huff, Krevní pouta. Oba jsou to skvělé seriály. Výborní herci, výborné scénáře, za to bych byla moc ráda. To by bylo fajn. Ale určitě bych nechtěla, aby to dopadlo jako seriál podle knih Jima Butchera, o Harrym Dresdenovi. Ten byl hrozný. Knihy jsou mnohem, mnohem lepší. Takže ano, trochu bych se toho taky bála.

Když píšete knihu, dáváte přednost tichu nebo si pouštíte nějakou hudbu?
K psaní si pouštím hudbu. Hudba tak překrývá všechny rušivé zvuky, které se z domu ozývají, jako že někdo pořád chodí po chodbách a někde v domě vrčí myčka a auta jezdí po ulici. Hudba mi tohle všechno izoluje a mně se tak píše mnohem lépe, dokážu se tak lépe na příběh soustředit. Zkoušela jsem psát i bez hudby, ale nedařilo se mi to. S hudbou mi to jde lépe.

Dáváte přednost e-bookům nebo papírovým knihám?
Určitě papírovým, ačkoli zabírají hodně místa. Přečtu tři až pět knih denně (pozn. red.: Není to překlep. Vysvětlení naleznete v komentářích.). E-booky se hodí na cestování, ale já mám ráda pohled na knihy na policích. A miluju jejich vůni. Vůni papíru a tiskařské barvy. Když jsem před lety zajela na svůj první knižní veletrh, připadala jsem si jako v zemi Oz. Všude tolik lidí a knih a příběhů a barev. Pro mě to byl ráj a v tu chvíli jsem se stala na knihách závislou. Chtěla jsem skoupit všechny knihy na tom trhu. Miluju knihy.

Proč jste si jako studijní obor zvolila němčinu? Máte v Německu předky?
To kvůli jejich zámkům a pohádkám. Trošičku, ale jen malinko, umím francouzsky, na střední jsem studovala španělštinu. Chtěla jsem s ní procestovat svět, ale… Ty zámky. V Německu jsou úchvatné. I tady, v České republice, máte nádherné hrady a zámky. Nicméně moje němčina je hrozná a byla hrozná, už když jsem promovala. Nedomluvím se. Ale chtěla jsem ji využít, tak jsem pár vět dala alespoň do Mercy.

Byla jste někdy v Německu?
Ano, asi hodinu na letišti ve Frankfurtu, než jsme vyjeli sem (směje se). Můj manžel se chtěl podívat do Paříže, byl to jeho sen, tak jsme jednou letěli do Francie, ale skoro jsme se tam anglicky nedomluvili a moje francouzština je hrozná.

Proč jsou postavy Mercy a Charlese napůl indiáni? Zajímá vás indiánská kultura?
Ano. V Montaně odjakživa žili. V mnoha dětských knihách najdeme indiány. Ale Charles a Mercy jsou indiáni proto, že jsem nechtěla slabé a nezapamatovatelné postavy. Tedy, nechtěla jsem Mercy tak silnou, jako jsou vlkodlaci, ale nechtěla jsem také, aby se nedokázala nijak bránit. Proto jsem z ní udělala kojota, v Montaně jich žije spousta. Vlci jsou sedmdesát, osmdesát kilogramů vážící predátoři, kojoti váží patnáct kilo a dokáží přežít. A pokud má být nějaká postava kojotem, pak by měla být i indiánem, protože kojoti jsou jedni z hlavních zvířat indiánské kultury. V legendách se indiáni měnili v kojota a kojoti v člověka. Jsou součástí jejich kultury odnepaměti. Takže Mercy, to byla spíš náhoda. S Charlesem jsem to zpočátku nezamýšlela, měl být obyčejný člověk, ale napadlo mě, proč by Mercy měla být se svým indiánským odkazem v knize sama. A oblast, kde Mercy žije, je zemí Ploskohlavých, kmene indiánů, tak jsem z Charlese udělala částečně Ploskohlavce, ačkoli jsem nikdy netušila, že se z něj stane tak významná postava. Ale jsem za tu šťastnou náhodou ráda, protože psát scény s Charlesem je zábava. Plánovala jsem, že bych mu věnovala povídku, ale když pak přišel nápad na samostatný román, byla jsem více než ráda.

Kolik z vás je v postavě Mercy?
Och, to nevím. Všechny mé postavy vycházejí ze mě. Do každé dávám své srdce a jsou mi v něčem podobné. Mercy je v něčem hodně jiná než já. Ona je tvrdohlavá, do všeho se řítí po hlavě, je mnohem sebevědomější než já. Plete se do věcí. Když se někdo dostane do průšvihu, ona ho z něj vyseká. Má to v povaze. A taková já vůbec nejsem.

A co děláte ve svém volném čase? Krom čtení všech těch knih?
Jezdím na koních. Máme na ranči několik koní, mohutné plemeno, aby mě uneslo (směje se). V našem kraji je mnoho vinic, ráda se po nich projíždím. Trávím s koňmi hodně času. Když zrovna nepíšu nebo nečtu. (směje se)

A co třeba ráda čtete?
Mám ráda Jima Butchera, Ilonu Andrews, J. R. Ward. Čekám na další román od Nalini Singh, nevím, jestli ji tu vydávají.

Vyjde, příští rok. Tady u Fantom Printu.
Tu si zamilujete. Je to skvělá autorka. Taky jsem několikrát četla Janu Eyrovou. Ráda si přečtu romány třeba od Kelley Armstrong, ta píše výborně. Je to jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Mám ráda její knihy, ona má ráda mé. Ráda si přečtu třeba Jennu Black nebo různé autory z počátku 20. století

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor: Renča a Axia
Foto: Jan Pechanec (sarden.cz) a Axia

13 komentářů k článku: Rozhovor s Patty Briggs na Světě knihy

  1. Míša [29.5.2012]

    Moc se vam to holky povedlo….Patty byla naprosto suprova.

  2. Kometa [29.5.2012]

    Krásný rozhovor. :D Tak za pět let by si Patty mohla návštěvu zopakovat. :D

  3. Cukýna [29.5.2012]

    Patty přečte tři až pět knih denně? To snad ani není možný. Jo jo, taky miluju vůni nové knihy. Líbí se mi, že Patty svoje postavy vidí před sebou, když o nich mluví. V jejím podání doslova ožívají. Indiánská kultura má něco do sebe a je fakt, že jsou to silné osobnosti. Nalini Singh vyjde příští rok? Bezvadný! Co ta Jenna Bleck nebo Kelley Armstrong? Jak to vypadá s těmito knihami – ví někdo?
    Děkuju za fotky a rozhovor. Velice poučný a poutavý.

  4. Axia [29.5.2012]

    Cukýna: Ano, říkala tři až pět knih denně. Ještě jsme se tomu s Renčou divily i před ní, mně ten počet nedává smysl. Ptala jsem se jí, jestli fakt denně a ještě jsem daný úsek záznamu poslouchala několikrát, jestli jsem se fakt nepřeslechala nemyslela týdně. I to by byl extrém, ale ne takový jako denně. Nu, ale prý fakt denně.
    Možná tím myslela "za den", ale řekla "daily"…

  5. finka [30.5.2012]

    Holky, dík za rozhovor. Bylo to celé moc fajn :-)
    Taky mě ten počet knih šokoval…

  6. Tor [30.5.2012]

    moc pěkné povídání, díky za něj. Je vážně moc milá a sympatická. A kvůli počtu přečtených knih denně! mám mindrák. A závidím jí koně :-)

  7. Kometa [30.5.2012]

    Taky jsem včera přečetla 3 knihy a dvě studie…ale netuším, kde bych na jejím místě našla čas na psaní při takovém čtenářském vypětí.

  8. Lea [30.5.2012]

    Takovou čtivost teda taky nechápu, ani nevím, jestli bych si při takové rychlosti dokázala z těch knížek něco odnést :) Já když mám psací dny, dám tak maximálně 150 stran četby, a to už musí stát příběh vážně za to. Koníka mám taky, tady ji úplně chápu – je to radost a relaxace. Lituju, že jsem se na Svět knih nedostala. Díky aspoň za rozhovor. Závidím :))

  9. Axia [30.5.2012]

    Ten počet knih mi totiž nedal a Patty jsem se na to zeptala.Její odpověď:Zuzana,Yes, it really is 3-5 books a day that I read, though usually closer to three than five. I read very fast — and, I confess, somewhat faster when I am reading books for a second or third — or tenth– time. This is on a normal day — on a day where I am writing for long hours — or exploring Prague — maybe I will not read any books at all. It takes me about two hours to read an average book on the first time through. My assistant Ann (who had the purple hair) is the only person I know who reads faster than I do.Hugs,Patty

  10. Axia [30.5.2012]

    Zuzano,
    Ano, skutečně přečtu 3-5 knih denně, ačkoli obvykle je to spíš tři než pět. Čtu velmi rychle – a přiznám se, že rychleji, pokud čtu knihu podruhé nebo potřetí nebo podesáté. Tedy, v obvyklých dnech. Ve dnech, kdy dlouho píšu – nebo se objevuju zákoutí Prahy – se ke čtení třeba nedostanu vůbec. Obvykle průměrně dlouhou knihu přečtu za dvě hodiny, pokud ji čtu poprvé. Jediným člověkem, koho znám a kdo čte rychleji než já, je má asistentka Ann (na veletrhu měla fialové vlasy).
    S pozdravem,
    Patty

  11. darkwitch [30.5.2012]

    Díky za rozhovor, byla fakt moc milá. To mi všichni říkaj jak čtu rychle, jdu se stydět do kouta :D

  12. Renča [30.5.2012]

    Tak to bylo rychlé, Ax, díky :) Záhada objasněna. Ale nechápu, jak si z toho něco může pamatovat. Já si spoustu knih nepamatuju, a to je čtu normální rychlostí (cca 30 str/h)

  13. Renča [7.6.2012]

    Na webu PB už je povídání o návštěvě ČR. http://patriciabriggs.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít