Laurell K. Hamiltonová: Provinilé slasti
Lovkyně upírů Anita Blakeová slavící úspěch po celém světě si i u nás získala početný zástup příznivců, takže když se nakladatelství Epocha nedávno rozhodlo v rámci dotisků restartovat tuto knižní řadu v novém designu, nemohla zde tahle informace chybět, stejně jako recenze první knihy. Tady jsme ale narazili na drobný zádrhel…
Většina redakce už má „načteno“, těžko může hodnotit úvod série, když je osm dílů dále, a tak to v rámci zachování objektivity zbylo na brakovém specialistovi, který tvrdí, že Transformers jsou společně s narůstajícím množstvím konzumovaného alkoholu čím dál koukatelnější záležitost, ale Twilightový večírek by dobrovolně nedal ani na tvrdých drogách a v této chvíli ještě neměl tušení, že se jedna z hlavních postav Provinilých slastí taky jmenuje Edward.
Nové vydání si s tím původním rozhodně nespletete, místo bílé brožované knihy máte v rukou pěkný vázaný svazek s tmavým přebalem, který je již na první pohled po vizuální stránce o několik úrovní výše. Čtenáři mohou být spokojení a v případě zájmu jim nakladatelství nabízí za zvýhodněných podmínek výměnu starších výtisků za nové, takže i když už máte poličku se ságou od Laurell K. Hamiltonové poctivě zaplněnou, nemusíte si na rozdíl od příznivců Darrena Shana zoufat z estetického hlediska. Drobné úpravy překladu a jazykové korekce pak už jen podtrhují, že lidé z Epochy dobře vědí, co mají v rukou, a snaží se nám to naservírovat v nejvyšší možné kvalitě.
Samotný úvod není nijak překvapivý, logicky se představuje Anita Blakeová, odbornice na všechny nemrtvé a podobnou havěť, toho času na volné noze. I když na volné noze asi není úplně přesný výraz, protože i ve světě, kde člověk běžně potkává zombie, ghúly a všemožné dlaky se taky musí platit složenky, takže zájemců o konzultace s paranormální vyšetřovatelkou není málo a za její služby jsou ochotni dobře zaplatit.
Poslední případ se však přeci jen trochu vymyká, protože mocným upírům se vůbec nelíbí, že někdo likviduje jejich kamarády, a tak si pro zvýšení Anitiny motivace při pátrání pomohou drobným úskokem. Když se nad tím čtenář zamyslí, je to sice trošku kostrbaté, ale v zájmu urychlení děje to lze zkousnout.
Autorka naopak získává kladné body za velmi dobře zvládnutou (a trochu nevděčnou) ich-formu vyprávění, kdy v rámci dialogů poměrně nenásilně popisuje zákonitosti svého světa a jeho drobné odlišnosti od notoricky známých popkulturních stereotypů.
Hlavní hrdinka nás během pátrání seznamuje s dalšími postavami a provede zajímavými lokacemi, kterým se dle názvů budeme určitě ještě podrobněji věnovat v dalších dílech. Prostě úvodní díl či seriálový pilot se vším všudy, který samozřejmě nemůže končit jinak než závěrečnou epickou bitvou, co poměrně značně naruší zavedené pořádky a rozložení sil ve městě. V tomhle případě ani příliš nevadí, že někteří padouši jsou v rámci vysvětlivek ke konci až příliš bondovsky ukecaní, ale na druhou stranu zase bývají včas a dostatečně krvavě umlčeni.
Pokud před sebou máte volné odpoledne a toužíte zjistit, o čem vlastně současná módní vlna paranormálních romancí je, Provinilé slasti jsou ideální volbou a nemohou zklamat, protože v dostatečně míře obsahují všechny klady i zápory svého žánru, ale ještě navíc jsou podpořeny slušným spisovatelským řemeslem. No a jestli ještě stále váháte, zda je Anita a její dobrodružství pro vás, stručný rozbor celé řády, který tu nedávno publikovala Axia, vám určitě odpoví – i když číst jen na vlastní nebezpečí, obsahuje možné spoilery.
Vydala: Epocha; 2012
Pěkně, Mildo :)
Transformers dávám i bez alkoholu, prostě nepřemýšlím a jen koukám :)
Teď by mě zajímalo, jestli půjdeš i do dalších dílů Anity, nebo jednou stačilo? :D
Souhlasím. Parádní recenze. A u prvního odstavce pod fotkou jsem na férovku hýkala smíchy :-))
Jsem rád, že recenze pobavila… …a s Anitou ještě nevím, zatím si v rámci žánru asi vystačím s Tinou… :-)