Jeaniene Frost: Na půl cesty do hrobu

Ukázky z knih / 18.4.2012 /

Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstou. A přitom doufá, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce bude její otec. Muž, který zničil život její matce. Dříve, než se jí to podaří, je ale zajata Bonesem, upířím lovcem odměn, a přinucena vstoupit do nerovného partnerství.

Měla jsem tak dobrou náladu, že jsem se rozhodla zajít do stejného klubu i další noc. Koneckonců, venku se volně procházel nebezpečný krvesaj a já ho musím zastavit, ne? Takže jsem se do obvyklých domácích povinností vrhla trochu netrpělivě. V domě kromě mě a mámy žili ještě mí prarodiče. Právě jim patřil dvoupatrový skromný dům, co kdysi býval stodolou. A časem se ukázalo, že žít v trochu odlehlé oblasti na vlastních několika akrech půdy se docela hodí. V devět večer jsem byla ze dveří.

Znovu tu bylo plno, co taky od sobotní noci čekat jiného. Hudba byla zase šíleně nahlas a všechny obličeje prázdné. Při prvním zběžném pohledu jsem nenašla nic zajímavého a moje dobrá nálada trochu poklesla. Zamířila jsem k baru a tichý praskot vzduchu jsem zaslechla, až když vedle mě zazněl jeho hlas.

„Teď už si můžeme zašukat.“

„Co?“

Rozhlédla jsem se a připravila se, že za ta slova dotyčného pořádně seřvu, ale zarazila jsem se. Byl to on. Zrudla jsem, když jsem si vzpomněla, co jsem mu předchozí noci řekla. Očividně si to sám pamatoval víc než dobře.

„Aha, ano, no…“ Co na tohle říct? „Hm, co si nejdřív dát drink? Pivo nebo…“ Mávla jsem na číšníka.

„Nezájem.“ Svěsila jsem ruku a on mi prstem přejel po čelisti. „Jdeme.“

„Teď?“ rozhlédla jsem se. Úplně mě vykolejil.

„Jo, teď. Změnilas názor, zlato?“

V očích se mu zračila výzva a jas, který jsem nedokázala rozluštit. Nechtěla jsem riskovat, že ho znovu ztratím, takže jsem popadla kabelku a pokynula mu ke dveřím.

„Jdi.“

„Ne, ne.“ Pobaveně se křenil. „Dámy první.“

Vedla jsem ho na parkoviště a po cestě se několikrát ohlédla přes rameno. Když jsme byli venku, podíval se na mě s určitým očekáváním.

„Dobře. Které je tvoje auto, ať jsme odtud co nejdřív pryč?“

„Moje auto? Já – já tu nejsem autem. Kde máš svoje?“ Snažila jsem se zůstat klidná, ale uvnitř mě se rozmáhalo zoufalství. Tohle vůbec neprobíhalo jako obvykle a nelíbilo se mi to.

„Jsem tu na motorce. Chceš se svézt?“

„Na motorce?“ Ne, to by rozhodně nešlo. Motorka nemá kufr, do kterého bych pak schovala tělo, a rozhodně se mi nechtělo jet s mrtvolou zapřenou o řídítka. Navíc ani nevím, jak se motorka řídí. „Hm, tak pojedeme mým autem. Je hned tady.“

Jak jsem kráčela k autu, připomněla jsem si, že musím taky zakopnout. Doufala jsem, že si bude myslet, že jsem na šrot.

„Myslel jsem, že tu nemáš auto,“ zavolal na mě.

Na chvilku jsem se zarazila a otočila se k němu. Sakra, to jsem mu skutečně řekla.

„Zapomněla jsem, že tu je,“ zalhala jsem rozveseleným hlasem. „Asi jsem toho vypila až moc. Chceš řídit?“

„Ne, díky,“ okamžitě odpověděl. Nevím proč, ale ten jeho anglický přízvuk mě začínal štvát. Zkusila jsem to znovu, i když mi úsměv trochu povadl. Musel řídit. Zbraň jsem nosila v pravé kapse kalhot, protože jsem zatím vždycky seděla při lovu na sedadle spolujezdce.

„Vážně si myslím, že bys měl řídit. Nějak se mi točí hlava. Nechci to omotat kolem stromu.“

Nezabralo to.

„Jestli to chceš nechat na jinou noc…“

„Ne!“ V hlase se mi ozvalo takové zoufalství, až povytáhl obočí. „Tedy, chci říct, dobře vypadáš a…“ Co jen mám sakra říct? „Vážně, vážně chci jít na to.“

Zdusil v sobě smích a oči mu zajiskřily. Přes košili s límečkem měl ledabyle přehozenou denimovou bundu. Ve světle pouličních lamp se jeho lícní kosti zdály mnohem ostřejší. Ještě nikdy jsem neviděla tak dokonale vyřezané rysy.

Přejel mě pohledem odshora dolů a pak obráceně, jazykem si olízl spodní ret.

„Tak dobrá, jedeme. Ty řídíš.“

Bez dalšího slova vklouzl na sedadlo spolujezdce mého náklaďáku.

Jelikož jsem neměla žádnou další možnost, sedla jsem za volant, vyjela z parkoviště a zamířila na dálnici. Minuty ubíhaly, ale já netušila, co mám říct. To ticho mě znervózňovalo. Nemluvil, ale cítila jsem, jak ke mně občas zabloudí pohledem. Nakonec jsem to už nemohla vydržet a vybafla na něj první otázku, která mě napadla.

„Jak se jmenuješ?“

„Záleží na tom?“

Mrkla jsem vpravo a setkala se s jeho pohledem. Oči měl tak tmavě hnědé, že mohly být i černé. Zračila se v nich chladná výzva, téměř tichá pobídka. Pokud mám být upřímná, znepokojilo mě to. Všichni ostatní si rádi povídali.

„Jen to chci vědět. Já jsem Cat.“ Sjela jsem z dálnice a zamířila k nedaleké štěrkové cestě, která vedla až k jezeru.

„Cat, hmmm, kočička, jo? Vypadáš spíš jako kotě.“

Cukla jsem hlavou a hodila po něm otráveným pohledem. Ach, tak tohle si určitě užiju.

„Jsem Cat,“ zopakovala jsem pevně. „Cat Ravenová.“

„To ti neberu, kotě.“

Bez přemýšlení jsem dupla na brzdy. „Co máš za problém, chlape?“

Zvedl tmavé obočí. „Nemám žádný problém, zlato. Dál nepojedeme? Chceš si zašoustat tady?“

Ta jeho otevřenost mě už otravovala.

„Hm, ne. O kus dál. Je to tam hezčí.“ Zajela jsem hlouběji do lesa.

Tiše se uchechtl. „To se vsadím, kotě.“

Ohlédla jsem se na něj, až když jsme zastavili na místě, kam jsem na tenhle druh rande jezdila nejradši. Stále jen nehnutě seděl. Zatím jsem to překvapení z kalhot vytáhnout nemohla. Odkašlala jsem si a mávla ke stromům.

„Co jít ven a… zašoustat si?“ Zvláštní slovo, ale pořád lepší než šukat.

Tvář mu rozjasnil pobavený úšklebek, než odpověděl. „Ani ne. Co rovnou tady? Rád to dělám v autě.“

„Aha…“ Zatraceně, co teď? Tohle nepůjde. „Není tu moc místa.“ Vítězně jsem otevírala dveře na mé straně.

Neustoupil. „Je tu místa víc než dost, kotě. Já zůstávám tady.“

„Neříkej mi kotě.“ Hlas jsem měla ostřejší, než se na romantickou chvilku hodilo, ale vážně jsem už byla vytočená. Čím dřív bude mrtvý, tím líp.

Nevšímal si mě. „Sundej si oblečení, ať zjistíme, co v tobě je.“

„Co prosím?“ Tohle už bylo moc.

„Snad si se mnou nechceš zašoustat oblečená, že ne, kotě?“ posmíval se mi. „I když vlastně jediné, co potřebuješ dát dolů, jsou kalhotky. No tak. Ať to netrvá celou noc.“

Tak tohohle bude litovat. Doufala jsem, že ho to bude hodně bolet. S povýšeným úsměvem jsem se na něj podívala.

„Ty první.“

Znovu se zakřenil, ale zuby měl teď ještě normální. „Jsi to ale stydlivý ptáček. Na to jsem tě netipoval, když jsi za mnou přišla a prakticky o tohle všechno žadonila. Co takhle? Uděláme to oba naráz.“

Parchant. Bylo to to nejodpornější pojmenování, na jaké jsem v tu chvíli přišla, a já si ho v duchu opakovala, zatímco jsem se mu upřeně dívala do očí a rozepínala si džíny. S nenucenou pomalostí si rozepnul opasek, pak kalhoty a vytáhl z nich košili. Tím odhalil pevné bledé břicho, na kterém mu chloupky rostly až těsně nad slabinami. Tohle bylo mnohem dál, než jsem kdy nechala věci zajít. Strašně jsem se styděla, prsty se mi třásly, jak jsem stahovala džíny a vsouvala do nich ruce.

„Podívej se, zlato, co pro tebe mám.“

Shlédla jsem a viděla, jak se objal prsty. Pak jsem se rychle odvrátila. Kůl jsem měla téměř na dosah, potřebovala jsem jen vteřinu…

Ta moje zatracená cudnost. Jak jsem se odvracela, abych mu nezírala na slabiny, přehlédla jsem, jak pevně sevřel dlaň. Neuvěřitelnou rychlostí mi jeho pěst dopadla na spánek. Jen slabý záblesk světla, pak ochromující bolest a nakonec ticho.

Vydá: Fantom Print; duben 2012

komentářů 16

  • Renča 18.4.2012na0.00

    Když jsem přečetla 1.díl, tak jsem se prostě nemohla zastavit, a přečetla všech dalších 5. Naštěstí jsem v únoru neměla na čtení nic jiného, tak jsem jej prožila s Nočními lovci :) Opravdu velmi dobrá série, jsem ráda, že se do ní FP pustil :)
    A díky Ax za překlad :)

  • Renča 18.4.2012na0.00

    Další ukázka na Fantasyi: http://fantasya.cz/clanek/2435-na-pul-cesty-do-hro bu

  • Lea 18.4.2012na0.00

    Asi už mám stanovenou laťku. Dost mi v tom chybí barvitější styl (trochu to promíchat s myšlenkami, přidat víc vjemů, co mě vtáhnou do prostředí), pouhý popis děje mě už moc neohromuje. Ale přemýšlela bych o tom v angličtině, tam jednoduchý styl vítám, vlastně ho potřebuju :)

  • Axia 18.4.2012na0.00

    Osobně tedy prostší styl vyprávění po všech popisných Briggsových, Harrisonových a především Hamiltonových vítám jako překladatelka i jako čtenářka. Je skutečně osvěžující, když se nemusím zabývat tím, jakýjaký přesný odstín okrové má vápenec v jeskyni, ale mohu se soustředit na děj, který přímo odsýpá.

  • Lea 18.4.2012na0.00

    Někomu to vyhovuje, někdo zastává názor, že síla knihy netkví jen v příběhu, ale především v detailech, které všichni znají, ale málokdo si je uvědomuje, a v trefných metaforách. V tom je Hamiltonová jednou z nelepších (a jednou z mála, která podá popis tak, že neunudí). Teď čtu třeba Marinu od Zafóna, a přestože je popisný, dovede popisovat s takovou grácií a trefností, že mi stránky letí stejně jako text založený na úderné akci. Pokud jde o překladatelskou práci, tam samozřejmě hluboce soucítím :)))

  • Cukýna 18.4.2012na0.00

    Mě je jedno, jestli tam jsou popisy delší nebo kratší, hlavně, když je děj poutavý a překlad kvalitní. Frostová patří k mým oblíbeným autorkám, takže hned jak vyjde další LKH, jdu hromadně objednávat!

  • Axia 18.4.2012na0.00

    Hamiltonová je určitě mistryní co se popisů týče. Kdo jiný u nás vydávaný by dokázal popsat výšivku na plášti tak lyrickými slovy, že tu výšivku vidíte přímo před očima :-) U Frostonky se mi líbí, že čtenáři přináší strohý prostý akční děj, kde popisy nechává na fantazii čtenáře.
    Hamiltonka řekne, jaký obrazec tvoří kamínky na zemi jeskyně, jakou barvu má mech na skále nad řekou protékající jeskyní a pod jakým úhlem dopadá do jeskyně světlo v průzorech mezi kameny u stropu. Frostonka stejnou jeskyni popíše slovy "byla velká s pár výklenky" , v detailech nechá pracovat fantazii čtenáře a sama jde rovnou na akci.
    Oproti Hamiltonce je to zas něco jiného překladatelsky i čtenářsky. Líbí se mi ta různorodost stylů psaní, jaké nám naše oblíbené autorky UF a PR nabízejí. Každý si tam vybere to svoje, nebo si od jednoho odpočine u druhého :-)

  • Cukýna 18.4.2012na0.00

    Ax: naprosto s tebou souhlasím. O tom to je – různorodost stylů psaní, aby se čtenář nenudil :)

  • Lea 18.4.2012na0.00

    Střídání stylů je jasnačka. Horší je, když autorovo pojetí vážně nudí :))

  • Axia 18.4.2012na0.00

    Lea: souhlasím, ale zas co by tebe nudilo, může být pro jiného skvělá relaxae. Prostě máme každý jiný vkus. A vo-vo-vo tom to je ;-)

  • Lea 18.4.2012na0.00

    Ax: Tak tak. Jenže (teď teda nemluvím o knihách Frostové) občas se člověk stejně nestačí divit, co všechno lidi masově vychválí do nebes. Já knihy vždycky považovala za nositele nějaké hlubší myšlenky, což může fungovat i v PR a fantasy všeobecně. Jenže dneska trhá rekordy čtenosti spíš povrchní kýč. Já vím, já vím, každýho názor, už ani muk :D

  • Axia 18.4.2012na0.00

    Klidně i ten muk, Petr byl hodně dobrej ;-)
    Pokud je kritika pozitivní, měla by být upřímná a ne pokrytecká. Pokud je negativní, pak by měla být konstruktivně negativní.
    Ono je těžké v té mase románů psaných pro masy jako v případě trendů, jakým jsou dneska třeba upíři, najít něco s hlubší myšlenkou, když pro většinu autorů je cílem jen napsat něco, u čeho si lidi odpočinou, u čeho nemusí nijak přemýšlet, něco nenáročného, co se bude kupovat a autor pak bude mít na činži. V tomhle jsem na druhou stranu ráda, že u nás vychází jen výběr toho nejlepšího, co vychází v zahraničí. Máme jistotu, že ten mix románů a sérií bude různorodý a každý si v tom najde to svoje.

  • Lea 18.4.2012na0.00

    Jejej, ono je to v zahraničí ještě horší? Toho jsem se bála :D Do upířin se dá vložit taky nějaké to moudro, pokud to není jen o svalíkách, božské nádheře a zázračné inteligenci postavy (jak nám tvrdí autor), a v hrdinově vystupování ji čtenář ne a ne objevit, jak je skvěle maskovaná :)

  • Axia 18.4.2012na0.00

    Lea: Tak teďs mě regulérně rozchechtala :-D

  • Axia 18.4.2012na0.00

    Mimochodem, mohla bych se zeptat, jaký to máš ten blog, o kterém tu občas v kometářích mluvíš?

  • Lea 18.4.2012na0.00

    Blog přímo ne. (Ještě to tak, na to už vážně nenajdu čas!:)) Ale mám dohodu s Českou bibliografickou databází, takže jim sem tam recenzuju knížky: http://www.cbdb.cz/recenze-knih

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít