Patricia Briggs: Štvanice
Štvanice je první díl cyklu Alfa a Omega, série zasazené do světa velmi oblíbené automechaničky Mercy Thompsonové. Tentokrát ovšem sledujeme příběhy Charlese a Anny, členů marokovy vlkodlačí smečky. Za přenádhernou, zlověstně zelenou obálkou z palety Daniela Dos Santose se skrývá romantický příběh z hor zimní Montany, ačkoli prvně se s hrdiny setkáváme v městě gangsterů, v Chicagu.
Anna Lathamová, číšnice v jedné z chicagských italských restaurací, je vlkodlačkou už tři roky, proměněná proti své vůli šíleným a násilnickým vlkodlakem. Nyní stojí na poslední příčce v hierarchii své smečky – a její alfa ji i s dalšími členy smečky zneužívá psychicky i fyzicky. Anna se s tím naučila žít, po letech znásilňování a týrání má sebevědomí na nule, vlkodlaky považuje za monstra a touží jen přežít do dalšího dne. Poslední kapkou je pro ni ovšem novinový článek o zmizení mladíka, o němž ví, že ho její alfa držel v zajetí, a rozhodne se zavolat proti vůli svého alfy marokovi, vládci všech vlkodlaků v Severní Americe. Marok již dlouho tuší, že v chicagské smečce není něco v pořádku, a vyšle do města jako vyšetřovatele svého syna – popravčího Charlese.
Tak se setkávají v novele Alfa a Omega Charles a Anna, jejichž vlci v sobě od prvního okamžiku poznají svého druha, ačkoli oni sami jako lidé váhají, zda není jejich vztah příliš uspěchaný. V samotném románu Štvanice, jež přímo navazuje na novelu Alfa a Omega a mezi jí a novelou uplynul v ději jen den a půl, pak musejí stát hlavní hrdinové při sobě, aby porazili několik staletí staré zlo, které se vrátilo z hlubin času, aby se za dávnou křivdu pomstilo jednomu z nejstarších členů marokovy smečky z Aspen Creek.
Děje novely i románu se odehrávají paralelně s Měsíční písní, na rozdíl od románů ze série o Mercy Thompsonové není ovšem série Alfa a Omega psaná v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky, ale ve třetí osobě střídavě z úhlů pohledů několika postav, což dává čtenářům možnost poznat lépe psychiku jednotlivých hrdinů i nahlédnout do několika souběžných scén, a tím lépe sledovat příběh.
V „Mercyverse“, tedy světě Mercy Thompsonové, se vyskytuje několik druhů nadpřirozených bytostí, je plný vlkodlaků, upírů, bytostí fae i čarodějů. V Alfě a Omeze i ve Štvanici si na své přijdou především milovníci bytostí prvně jmenovaných, děj románu nás totiž zavádí přímo do srdce smečky nejvýše postaveného vlkodlaka v Americe. Autorka také čtenáře seznamuje s konceptem vlka omegy, tedy vlka stojícího mimo hierarchii smečky a majícího uklidňující účinek na ostatní, sebešílenější vlkodlaky.
Ačkoli i hrdinové Štvanice řeší svým způsobem detektivní případ, román táhne především romantická linie vztahu Charlese a Anny. Zde nejde koncept této série neporovnat se sérií o Mercy, v níž detektivní linie převládá nad romancí a jejíž hlavní hrdinka se v romantických okamžicích chová poměrně odtažitě. V románu o Anně a Charlesovi jsou sice čtenáři hned na prvních stránkách konfrontováni s násilím na ženách, přesto se jedná především o romanci, v níž jsou si hlavní hrdinové od prvopočátku souzeni.
Prvnímu dílu nové série bych vytkla snad jen chaotičnost závěrečné bojové scény hluboko v lesích. Vzhledem k rychle ubíhajícímu ději, množství nových postav a jejich vlčích bratrů, jak své vlkodlaky mezi sebou nazývají, i kvůli nejasně vysvětlovaným skutečnostem týkajících se černých čarodějek hrajících v románu důležitou úlohu je závěr románu složité sledovat a některé aspekty čarodějnictví ovlivňující vlčí podstatu vlkodlaků pochopit.
Série Mercy Thompsonová z pera Patricie Briggs balancuje na hranici mezi urban fantasy a romancí a přiklání se spíše na stranu UF. Štvanice je naopak spíše romance, kde i přes detektivní, téměř hororovou zápletku, jíž jsou hrdinové v pustých horách zimní Montany vystaveni, jde více o vzájemnou náklonnost a lásku, pochopení svého nitra i přijetí svých vlků jako samostatných podstat sebe sama.
Za sebe mohu říct, že příběh Anny a Charlese mě oslovil mnohem více než jakýkoli příběh ze série o Mercy a netrpělivě vyhlížím vydání Loviště, druhého dílu cyklu Alfa a Omega.
Vydal: Fantom Print; 2012
Jsem ráda, že se ti to líbilo, že to nebyl jen můj dojem, že tahle kniha je chytlavější než knihy o Mercy. Loviště je neméně dobré, jen poslední Fair Game trochu pokulhával, možná tím, že stál víc na Anně než na Charlesovi. Charles mi připadá jako lepší tahoun příběhu, i vzhledem k Mercy.
Jak já se těším, že už dneska u nás zahouká pošťák s balíčkem, kde bude i moje Štvanice. :D
Já tentokrát recenzi oželím a přečtu si ji až zpětně. Štvanice už mi leží na stolečku, jen co přelouskám Říční znamení, vrhám se na ni. A těším se moc :)
Štvanice už čeká a tak taky nebudu recenzi číst. Až poté. To jsem teda zvědavá jak dopadne srovnání s Mercy :-)
to finka: recenze jsou úmyslně psány tak, aby se vyhly spoilerům, takže bys ji mohla číst bez hrozby nebezpečí ;)
Můj názor na knihu je docela podobný Axiinu, recenze je na Fantasyi: http://fantasya.cz/clanek/2421-stvanice
Tak dočteno. Začátek nic moc, taky proto, že Anna příběh neutáhne. Ale Bran a spol to je jiná. Ano konec chaotický, byla jsem až unavená…další díl koupím.