John Ajvide Lindqvist: Jak zacházet s nemrtvými

Literární recenze / 2.4.2012 /

John Ajvide Lindqvist si získal debutem Ať vejde ten pravý čtenáře po celém světě. Na odpověď, s  čím přijde švédský spisovatel příště, nemuseli jeho obdivovatelé, ale ani kritici čekat dlouho, hned následující rok bylo jasné, že se Lindqvist přidrží vytyčené linie neobvyklých pohledů na tradiční hororová témata i v dalším svém románu s názvem Jak zacházet s nemrtvými, úlohu upírů zde převzali jiní nemrtví tvorové – zombie.

Začalo to dusnem, horkem až k zalknutí způsobujícím strašlivé bolesti hlavy a jako by to nestačilo,  stávkou všech elektrických přístrojů v domácnostech, které se najednou odmítaly vypnout. Snad stačilo jedno jemné mávnutí motýlích křídel kdesi ve vesmíru, aby vyvolalo řetězovou reakci, na jejímž konci byl prudký nárůst elektromagnetického pole v okolí Stockholmu a po čase jeho stejně náhlý pokles. Lidé ve městě si oddechli, vrátili se ke svým běžným záležitostem a na celou podivnou věc se snažili rychle zapomenout. Ale ne všichni. Těm, kterým v nedávné době odešel někdo milovaný, se právě navždy změnil život, protože mrtví uložení v márničních chladících boxech, stejně jako ti odpočívající v rakvích na hřbitovech se znovu probudili a tíha rozhodnutí, jak se o ně postarat, dopadne brzy především na jejich blízké.

Nově probuzení nepředstavují krvelačné zombie z Noci oživlých mrtvol, jsou to jen apatické,  neškodné a často odpudivě se rozkládající pozůstatky lidí, kterými bývaly (ztracená sestra, matka nebo životní láska). Nějaká síla je znovu uvedla do pohybu a přinutila se vracet domů k příbuzným. Policie, lékaři a švédská vláda mají před sebou náročný úkol poradit si s dvěma tisícovkami kráčejících těl, ale především s veřejným míněním. Mají být oživlí izolováni, jedná se o nějaký druh virové nákazy, nadpřirozený úkaz nebo snad o znamení příchodu apokalypsy? Jakým způsobem si poradit s masou těl, na kterou se nevztahuje žádný zákon, ale je hmatatelně přítomná a působí nepříjemně emotivně na své okolí?

Zájem médií a stanoviska autorit ale nejsou hlavní náplní děje. Kniha se soustředí na tří téměř samostatné příběhy rodin, z nichž každá ztratila jednoho svého člena. Linie vyprávění se protínají jen v několika náhodných momentech, ale všem je společný úkol vyrovnat se s nastalou nezvyklou situací. David ztratil svou milovanou manželku Evu jen několik málo hodin před jejím znovuprobuzením. Zabila se při autonehodě a teď jako jediná z oživlých dokáže mluvit, lékaři jsou jí fascinováni, ale David myslí jen na to, co řekne svému malému synovi Markusovi, až se zeptá na maminku. Elvi a Flora, babička s vnučkou, sdílejí neobvykle silnou schopnost empatie, ale přes generační propast se rozcházejí ve svém pohledu na to, co nemrtví mohou znamenat. A nakonec je tu příběh bývalého novináře Mahlera, jeho odcizené dcery Anny a donedávna pohřbeného šestiletého vnuka Eliáše, kterého se společně rozhodnou ukrýt před úřady. Tato poslední linie je nabita nejsilnějšími emocemi a emoce také tvoří hlavní náplň celé knihy.

Oživlí mají daleko k zombie z Romerových filmů a stejně tak i celý směr vyprávění se jen v několika málo bodech dotkne hororového žánru. Místo toho jsou na pozadí pomalu plynoucího děje kladeny otázky možná znepokojivějším způsobem, než by to dokázaly otevřeně děsivé scény. Jak zacházet s nemrtvými je kniha o síle pout mezi lidmi, o jejich násilnému zpřetrhání a podivné naději na navrácení, se kterou ale přichází ruku v ruce strach a jednání mimo hranice racionality. Patří mezi melancholické studie o smrti, lásce a ztrátě s otevřeným a náhlým koncem zanechávajícím široký prostor pro vlastní myšlenky.

Lindqvist přišel bez nejmenších pochybností s neuvěřitelně silným motivem, bohužel ho nedovedl podat stejně dechberoucím způsobem, jako se mu to podařilo v Ať vejde ten pravý. Přitom nejde jen o zklamání z vysokého očekávání, problémem knihy je způsob jejího napsání, neuvěřitelná rozvláčnost a absence téměř čehokoliv, co by při čtení posloužilo jako záchytný bod a dalo tušit, kam vše směřuje. Není tu nic zapamatovatelného, žádná ústřední postava a žádné napětí. Styl vyprávění z několika odlišných úhlů pohledu nevnáší do děje zmatek, na to je autor příliš dobrým spisovatelem, ale také ho nijak neozvláštňuje. K tomu lépe slouží výňatky z lékařských zpráv, televizní interview s odborníky a novinové články vkládané za konce kapitol, ale ani to nedokáže dostatečně zaujmout a změnit skutečnost, že se kniha nečte snadno.

Jak zacházet s nemrtvými ve výsledku nedosahuje ani poloviny svého potenciálu. Mohlo se jednat o ideální příběh pro ty, kteří se obvykle tématu zombie vyhýbají. Lindqvist si pohrál se zajímavou a lákavou myšlenkou, ale zoufale nešťastně ji podal, tak nešťastně, že celek působí velmi rozporuplným dojmem. Na druhou stranu jakkoliv příběh nefunguje, ústřední otázka točící se kolem toho, co by každý z nás dělal v tváří v tvář návratu ztracených blízkých, ať už v jakékoliv formě, je příliš znepokojivá na to, aby na ni šlo lehce zapomenout.

Na závěr bych chtěla poděkovat nakladatelství Argo za stejně povedenou obálku jako byla ta k  Ať vejde ten pravý, velmi dobře spolu korespondují.

Vydalo: Argo; 2012

Komentáře: 2

  • Renča 2.4.2012na0.00

    díky za recenzi, odrazovaly mě zombie, ale kdybys napsala, že je to skvělá kniha jako jeho předchozí, tak bych to zkusila, takhle asi ne :( I když jako sociální téma to zní zajímavě…

  • Sevia 2.4.2012na0.00

    O klasické zombie tam doopravdy nejde a je docela dobře možné, že pro někoho to bude ten pravý příběh a pravé podání, ale za mě bohužel.

Napsat komentář: Renča Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít