Jane Austenová, Seth Grahame-Smith: Pýcha, předsudek a zombie

Převyprávění klasických příběhů pro současného čtenáře je v módě a díla velmistryně společenského románu Jane Austenové vyšperkované o zástupy různých roztomilých kreatur určitě patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v tomhle specifickém žánru poslední dobou urodilo.

Doba je zlá a protože i autoři potřebují z něčeho platit složenky, nepouštějí se do krkolomných dobrodružství a raději sazí na jistotu v podobě léty prověřených příběhů. Známé přísloví říká, že pokud něco funguje, nemělo by se to opravovat. Stačí si jen vzpomenout, kolik různých více či méně zábavných variací jsme mohli poslední dobou vidět na obrazovkách se Sherlockem Holmesem a podobné je to i v literatuře. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat, protože převyprávění klasických příběhů pro současného čtenáře je zkrátka v módě a díla velmistryně společenského románu Jane Austenové vyšperkované o zástupy různých roztomilých kreatur určitě patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v tomhle specifickém žánru poslední dobou urodilo.

Jak už je z názvu patrné, když do Pýchy a předsudku přidáme ještě trochu zombie, nelze tuto knihu brát úplně vážně. Otázkou tedy zůstává, pro koho je vlastně určená, protože příznivci původního románu se jí logicky vyhnou velkým obloukem. Seth Grahame-Smith se však paradoxně předlohy drží, jak jen mu to jeho svébytná implementace nemrtvých dovoluje, ale zároveň tím sám sobě trošku podraží nohy, přestože si velmi dobře hraje s jazykem a své dílko prokládá nezbytnými archaismy, které mu nijak neubírají na čtivosti.

Potíž ale nastává ve chvíli, kdy se čtenář prokouše třetinou knihy a ono se toho pořád moc neděje – tedy přesně v duchu originálu, který je prakticky dokonalou ukázkou konverzačního románu. Pro čtenářky přivyklé současným upírským romancím je neustále platonické povídání přeci jen trochu únavné a ostatní očekávající alespoň drsné hlášky kulhánkovsko-kopřivovského ražení se zase budou spíše s rozpaky usmívat nad roztomilým popisem akčních scén ve stylu: „Elizabeth si zvedla sukni, neohlížejíc se na cudnost, a zprudka kopla kreaturu do hlavy.“

V této chvíli tedy nejspíše přijde vhodná příležitost pro malý doping, protože jen těžko si člověk dokáže plně vychutnat sebelepší parodii bez znalosti předlohy. Osa příběhu a vztahové linky nejsou sice nikterak složité, v podstatě někdo někoho chce, pak nechce a nakonec se dají dohromady, jenže kromě nejvýraznějších postav pana Darcyho a Elizabeth Bennetové její čtyři sestry splývají s příbuznými svých nápadníků, což přehlednosti příliš nepřidá a vyžaduje prakticky permanentní soustředění, což u autobusové „brakovky“ není zrovna ideální. Na druhou stranu se filmové zpracování podařilo vměstnat do příjemných dvou hodin, takže se určitě vyplatí dohnat školní rest a doplnit si vzdělání, protože po jeho zhlédnutí následný čtenářský zážitek rázem stoupne minimálně o polovinu.

Výsledné dílo zůstává zaměřené na poměrně úzkou cílovou skupinu a nejsem si jist, že by v naší malé literární kotlině získalo stejný kultovní status jako u anglicky mluvících sousedů. Na druhou stranu si však dokážu dost dobře představit, že pokud by se některý z našich psavců vrhnul na Babičku a ze Sultána s Tyrlem udělal vlkodlaky soupeřící o Barunku, celý fandom by vrněl spokojeností a uznale zatleskal.

P.S.: Poměrně zábavnou videoupoutávkou na knihu se nenechte zmást, tolik intenzivní akce nenajdete na všech tři sta stranách dohromady.

Vydala: Mladá Fronta; 2012
Překlad: Alexandra Fraisová
304 stran / 339 Kč