Upíři a já aneb postřehy z Plesu upírů…

…očima zaujatého návštěvníka.
K upírům mám blízký až intimní vztah. Takže možnost navštívit Ples upírů, konaný 3. 3. 2012 v secesních prostorách Grand hotelu Evropa v Praze, mě doslova nadchla. Možná i proto, že celý život chodím okolo a nikdy jsem neměla tu čest vidět tyto historické prostory jinak než přes okna z ulice.

K tématu upírů jsem se dostala přes Stmívání a nestydím se za to. Tedy, tehdy jsem se nestyděla. Od té doby jsem poznala, troufám si tvrdit, všechny dostupné vampýry v literatuře i filmu. Mými favority jsou: Hamiltonové Jean-Claude, Huffové Henry, Hohlbeinův Andrej, Riceové Lestat, Farnsworthův Nathaniel, Elrodové Jack, Mičanové Alexander a zásluhou Jenny Nowak  i  Vlad Drakula. Nesmím zapomenout na Micka, Erica i Angela. Mé srdce je zkrátka velké. Myslím, že se tedy můžu nazývat odbornou veřejností.

Budova Grand Hotelu Evropa byla postavena v roce 1872, do současné secesní podoby byla později přestavěna. Krásné a původní a omšelé. Ze všeho dýchá zašlá sláva, volající po citlivé renovaci. Přišli jsme těsně po osmé hodině a chvíli se v prostorách jen tak motali, nikdo hosty nevítal ani neuváděl. Na akci mohl přijít kdokoli z ulice, škoda že to kolemjdoucí nevěděli, na plese by tak mohlo být víc hostů a kavárna, kde se konal, zaplněná. Nicméně usadili jsme se ke stolu a za chvíli nám číšník přinesl sklenky Champagne Maxim´s na přivítanou. Obsluhující personál měl skvělé kostýmy. S krásně hrůznými bílými obličeji se stopami krve po krmení a bohatými cákanci krve na zástěrách vypadali jako upíří řezníci. Úchvatné. Byli připraveni posloužit třeba i infuzním stojanem s krví. Obsluha a pozdější raut na jedničku.

Prostory byly vyzdobeny dekoracemi z Národního divadla, pohled na krásné křeslo coby trůn mi hned evokoval Trůn pro mrtvého. Mrtvý, tedy spíše nemrtvý, do něj také usedl, maska byla interesantní. Jen my upírofilové ale víme, že opravdoví upíři nemají dlouhé drápy a na ostatní nesyčí. Nešlo si také nevšimnout vysokého muže v sametovém plášti s dlouhou vlečkou, ze kterého se vyklubal průvodce akcí, jinak spisovatel a dramatik Jakub Hladký. Píše o celebritách, jak se dostal k upírům, tedy nevím. No, jsou svým způsobem také celebrity. Ovšem jedna známá tvář se na plese vyskytla. Možná dvě, ale herečka Zdeňka Žádníková, hvězda jednoho českého seriálu, byla i hvězdou plesu.

Byla jsem zvědavá na kostýmy. Hlavně na to, jak si nezaujatá veřejnost představuje upíry. Bylo to tak půl napůl, kostýmy nekostýmy. Můj doprovod si zapomněl zuby doma, naštěstí jen upíří, ale stejně mě to rozladilo. Já jsem byla za ovci, krávu, nebo chcete-li dobytek, prostě upíří potravu. Jsem dost šťavnatá, i když někdy by se ve mně krve nedořezal. Kostýmy nápadné, provokující, některé slečny měly nalepené upíří zuby, takže jejich štíhlá linie neutrpěla u bohatého rautu.

Raut to byl skvělý, v prostorách restaurantu Romantic, mistr šéfkuchař nám byl představen a zaslouží si hold. Krvavá fontána, tzn. čokoládová fontána, na kterou jsme zvyklí z jiných akcí, zde měla krvavý nádech. Hosté se mohli zakousnout do pokrmů teplé i studené kuchyně, salátů, ovoce, sladkostí, jen kohoutí varlátka v lanýžové omáčce, podávaná na stejně tematicky zaměřeném plese v brněnském hotelu International minulý rok, jsem tady nenašla. Nejde obě akce ani srovnávat, v Brně bylo osm stovek hostů, tato akce byla dost komorní.

Viděli jsme dvě skvělá vystoupení tanečníků z The pack-dance company. K poslechu i tanci hrála swingové melodie kapela Pilsner Jazz Band. A tančilo se. V pozdějších hodinách se zábava konečně rozproudila, takže mohli být vyhlášeni i vítězové v kategorii nejlepší tanečník a tanečnice a nejlepší pár. Odnesli si ceny (věnované partnery akce), také knihy, ovšem ne s upíří tématikou, což mě zklamalo. Asi proto, že jsem dost zaujatá. Odbila půlnoc a já musela domů. Ne, že bych byla Popelka, ale nebydlím už v Praze.

Celkové dojmy? Malá akce ve starém secesním hotelu se skvělou obsluhou a rautem. Povedené dekorace, kostýmy a masky. Jsem ráda, že jsem měla možnost ji navštívit, tímto organizátorům děkuji.