Daniel Dos Santos: Stvoření Mercy

Daniel Dos Santos všem ukázal, jak má vypadat obálka urban fantasy, když namaloval obálku Měsíční písně Patricie Briggs.
Rozhovor Irene Gallo s Danielem Dos Santosem z července 2010.

Jako většina umělců Daniel Dos Santos pro své malby využívá modelky. Irene Gallo z Tor Books ho požádala, zda by ji seznámil se ženou, jež propůjčila tvář Mercy Thompsonové, a prozradil trochu víc o procesu, jak přivést k životu pomocí reálných elementů fiktivní postavu. Na šesti knihách Dan a modelka Jaime stvořili sérii obrázků definujících jednu z nejoblíbenějších hrdinek urban fantasy.

Jaime, co děláš, když zrovna nejsi Mercy Thompsonovou?
Přes den kreslím architektonické návrhy. Mám zkušenosti s designováním a kreslením návrhů obytných domů, komerčních staveb a s renovací interiérů. Architektura je mou vášní už od mládí. V noci pracuji jako barmanka v hospůdce a obsluhuju místní patrony už sedm let.

Jaké to je vidět se na seznamu bestsellerů NY Times?
Velmi vzrušující! Ale veškeré zásluhy patří Danově úžasné práci na obálce a samozřejmě autorce Patricii Briggs.

Poznávají tě lidé na ulici?
Neřekla bych, že mě poznávají na ulici, ale mnoho přátel a členů rodiny o tom nevědělo, a pak mi volali z knihkupectví, zda jsem to opravdu já na té obálce. Je to fajn!

Dane, jak jsi našel tu správnou ženu, aby ztělesnila Mercy Thompsonovou?
Žil jsem naproti od hospůdky, kde Jaime pracuje jako barmanka. Chodil jsem tam téměř denně hrát kulečník s kamarádem. Diskutovali jsme o tom, že bych ji někdy měl využít jako modelku, ale neměl jsem vhodné zakázky, dělal jsem v té době spoustu YA (Young Adult – literatura pro mládež, pozn. překl.) Pak jsem dostal zakázku na Měsíční píseň, která volala po drsné ženě s postavou atletky. Po krátkém čtení jsem cítil, že Jaime bude pro tu roli perfektní, a už jsem ji jen potřeboval přesvědčit o tomtéž, aniž bych zněl jako další opilý zákazník. Naštěstí ji to nevyděsilo, jako se stává u mnoha jiných perspektivních modelek, když je někdo osloví na veřejnosti, a naopak ji ta myšlenka zaujala. Pak už to byla jen otázka času, kdy se bude fotit.

Umělci většinou nafotí mnoho fotek svých modelek. Co v těch fotkách hledáš? Proč to není jednoduchá kopie fotografie?
Kdyby to bylo tak snadné jako okopírovat fotku, moje práce by byla mnohem jednodušší. Naneštěstí něco, co vypadá dobře na fotce, vypadá divně, když to namaluješ. Naučili jsme se akceptovat fotografii jako pravdu, takže se nezaměřujeme na detaily. Ale když se podíváš na malbu, začneš ji podrobně zkoumat a najednou malé detaily jako pozice prstů se můžou stát opravdu ošemetnými. Kvůli tomu se soustředím na detaily, když fotím, zaměřuji se většinou na konkrétní části těla než na celkovou figuru, ujišťuji se, že každá malá část těla vypadá nejlépe, jak může. A navzdory veškeré pozornosti na detail i ty nejkrásnější modelky ještě potřebují být vylepšeny. Téměř vždy míchám různé fotky, natahuji údy do nemožných pozic, zdůrazňuji rysy, měním styly účesů. Na téhle konkrétní sérii mě navíc čekala výzva v podobě přidání tetování, protože Jaime žádné nemá.

Udělal jsi už s Jaime hodně obálek. Myslíš si, že jste oba schopni povznést tu postavu na vyšší stupeň, než kdyby měla každá obálka jinou modelku?
Určitě. Měl jsem opravdu štěstí, že Jaime byla skvělá modelka už od začátku (což je vzácnější, než se může zdát), ale i tak je vždy co zlepšovat. S každou další úspěšnou obálku povznáší Jaime tu postavu výš a výš a dosahuje výsledků rychleji.
Dlouhá série navíc poskytuje příležitost opravdu rozvinout postavu mnohem dál než jednorázové obálky. Každá osobnost má mnoho stránek a víc obálek mi dovoluje ty nuace prozkoumat. Mercy může být drsná a pyšná na jedné obálce, na druhé zranitelná a sexy. Což vede k tomu, že Mercy vnímáme jako skutečnou osobu.

Jaké výzvy představuje práce na sérii?
Na téhle sérii je jich hodně. Protože obálky mají metalizované pozadí, mám spoustu omezení v kompozici. Nemůžu použít příliš měkké okraje postavy, protože umělecký ředitel potřebuje pokrýt obálku povlakem a velmi dobře definovat, kde začíná a končí. Což je docela výzva při malování vlasů. Ten povlak také znamená, že nemůžu ničím z popředí překrýt postavu, protože by měla metalický nátěr jako zbytek prostředí, a postava by tak nakonec vypadala divně, až by se to vytisklo.

Jde taky o vybalancování soudržnosti a různorodostí, když pracujete na sérii. Chcete, aby celá série vypadala dobře pohromadě a měla konzistentní téma, ale také potřebujete zajistit, aby každá obálka vypadala jinak.

U této konkrétní série jsme se rozhodli zachovat soudržnost díky použití metalického pozadí a vlastní kompozice. Všimněte si, že každá obálka ukazuje Mercy ve stejné velikosti, od hlavy po kolena, umístěnou do středu obrázku. To není náhoda. Byl to vlastně požadavek uměleckého ředitele, aby si obálky zachovaly pevnou podobu. S tímhle požadavkem jsem musel zaměřit pozornost na pozici figury, na barevné schéma, abych zaručil, že každá obálka bude trochu jiná. Naneštěstí tíhnu k tomu, že mým kompozicím dominuje jedna barva, takže po šesti obálkách jsem vyčerpal barvy duhy.

Kolem těch obálek je tolik vzrušení, myslíš, že tě to umělecky a profesionálně ovlivnilo?
Než přišla série Mercy Thompson, John Jude Palencar udělal pár skvělých obálek pro sérii Kushiel, ne níž byla žena s tetováním. Ale krom toho si nemůžu vzpomenout na žádnou předchozí obálku, na které by byla žena s tolika tetováním udělaném v moderním rockovém stylu. Zřejmě to zahrálo lidem na tu správnou strunu, protože jsem úplně zahlcen nabídkami vyžadujícímí tetování. Doslova bych celý rok nemusel malovat nic než lidi s tetováním. Pár sladkých nabídek jsem přijal (některé z nich jsou mé oblíbené), ale opravdu se musím hodně snažit jich nevzít hodně, abych se nezaškatulkoval.
Popularita série vlastně ovlivnila i kvalitu zakázek, které dostávám. Nejenže mít obálku jako Nr. 1 na seznamu bestsellerů NY Times opravdu pomůže umělcově obchodu k proslulosti, ale také to pomůže vytvářet kvalitnější obálky.

Vytvoření okouzlující obálky však také záleží na tom, co vydavatel udělá, když je obálka namalovaná. Může to být někdy důležitější než malba samotná. Když vydavatel očekává, že kniha se dostane na vrchol žebříčku bestsellerů, je nakloněn tomu, dát do toho peníze. To znamená, že mám na malování víc času a že se obrázku bude věnovat pečlivá práce, co se týče designu, tiskové kvality, reklamy atd. Je to jako naplňující se proroctví, a nakonec všechno vypadá velmi dobře.

Zdroj: Tor.com
Překlad: Renča