Deborah Harknessová: Čas čarodějnic
Literární prvotina Deborah Harknessové Čas čarodějnic je příběhem o překonávání předsudků, poučením z historie i vědy, ale zejména do detailů propracovanou romancí, v jejímž srdci bojují o právo na lásku historička a čarodějnice Diana a vědec a upír Matthew.
Doktorka historie Diana Bishopová při svém bádání v oxfordské knihovně narazí na začarovaný alchymistický rukopis. Vrací jej však zpět do skladu, protože zrovna nemá čas ani chuť se jím podrobněji zabývat, tohle dílo totiž už na první pohled žádá od čtenáře plnou pozornost. Tím se spouští lavina nečekaných a pro Dianu hlavně nepříjemných událostí – začnou se o ni zajímat démoni, upíři i čarodějnice, neboť je po mnoha letech první, kdo vůbec dokázal rukopis otevřít.
Diana je zatažena do světa nadpřirozených bytostí, o jehož existenci jako čarodějnice sice věděla, ale kterému se snažila vyhýbat od podivného úmrtí svých rodičů. Čarodějnické schopnosti navíc v sobě dlouho potlačovala. Jediným pozitivním přínosem téhle nebezpečné hry, je seznámení s profesorem Matthewem Clairmontem, geniálním vědcem zabývajícím se mimo jiné výzkumem DNA, a také upírem pamatujícím ještě Franskou říši. Co zpočátku vypadá jako záminka pro získání rukopisu, se s postupem příběhu mění v hluboký vztah, v němž oba hrdiny čeká nejen boj o lásku, která je mezi upíry a čarodějnicemi zakázaná starým kodexem, ale hlavně o holé životy. Ve hře mocných bytostí nejde jen o rukopis, ale především o Dianiny skryté schopnosti.
Americká autorka Deborah Harknessová je stejně jako její hrdinka Diana profesorkou historie a stejně jako Matthew milovnicí vína. Poměrně klasickou a předvídatelnou romanci tak zabalila do barvitého hávu vědeckých i historických poznatků, citátů z klasických děl a téměř neustálého popíjení červeného vína. Dějová linie je přímočará, nečekají nás žádná velká překvapení, odhalení a zvraty, i postavy jsou jen černé nebo bílé, s barvou jasně danou od začátku, s žádnými skrytými nekalými úmysly. Na knihu pro dospělé to bohužel vypadá dost naivně a nereálně.
Příběh má několik styčných bodů s proslulým Stmíváním Stephenie Meyerové – motiv zakázané lásky, předsudků vůči jiným bytostem, hrdinčino smíření se s možnou proměnou v upírku, upírovo otálení se sexem – a působí v některých scénách naivně a přesladce růžově. Autorka se vyžívá i v podrobném popisování vzhledu postav a prostředí. Čtenáři jsou v hojné míře vnucovány docela nudné pasáže z běžného života (procházky, klábosení u snídaně), kdy se nic podstatného neděje. To by se dalo přijmout na začátku knihy, kdy se milostný vztah teprve rozvíjí a oba hrdinové se teprve seznamují, ale v druhé polovině poměrně rozevlátého příběhu je to jen nudná vata.
Napínavá a čtivá první polovina ubíhá poměrně rychle, druhá, odehrávající se v domě čarodějnic, však vyznívá příliš pohádkově, jako kdyby došlo ke změně žánru z mystery fantasy na pohádkový příběh o strašidelném domě v sousedství. Myslím si, že řada scén mohla být z příběhu vystříhána, aby nabral strmější spád.
Spisovný jazyk vyprávění na čtenáře dýchne atmosférou minulých století, klení, slang a bohužel i slovní humor či nadsázku by hledal jen marně. Komicky působí jen situace jako takové (a je otázkou, zda záměrně), něco jako když se sejde „Taková normální rodinka“ ve složení čarodějnice, démoni, duchové a upíři v domě, který má svůj vlastní rozum a podivné móresy.
Paranormální romance na začátku se tvářící jako detektivka, na konci spíš jako pohádka nevybočuje nad parametry subžánru, bohužel jí v druhé polovině chybí napětí mezi oběma milenci i rychlejší spád. Vzhledem k zahraničním ohlasům a z toho vyplývajícím zvýšeným očekáváním byl pro mne Čas čarodějnic spíše zklamáním. Kniha je úvodem trilogie, ale i přes utahané vyprávění a podivný závěr jsem zvědavá na pokračování, které hrdiny zavede do minulosti.
Vydal: Knižní klub; 2011
O autorce:
Deborah Harknessová (*1965) vyrostla na okraji Filadelfie, žila v Massachusetts, Chicagu, Kalifornii, New Yorku, Oxfordu a Londýně.
Studovala historii na univerzitě Moung Holyoke, na Northwestern University a na Kalifornské univerzitě v Davisu, v té době se zabývala historií magie a vědy v Evropě v období let 1500–1700.
Čas čarodějnic je její prvotinou, která vyšla ve Spojených státech a Velké Británii v únoru 2011. Knihu začala psát v roce 2008.
V současnosti píše pokračování Času čarodějnic, jež vyjde v létě 2012 pod názvem Shadow of Night.
Děkuju za recenzi. Většinou s tebou názor na knihy sdílím, tak mě tohle hodnocení překvapilo. Všude na to čtu samé ovace… No, aspoň vím, že Čas čarodějnic nemusím násilně vecpávat do té kupy, co chci letos přečíst. Nechám si ji na literárně chudší časy :)
Pro mne to byla průměrná romance nepřinášející nic nového a překvapivého, dost utahaný styl vyprávění, a čekala jsem větší jiskření mezi ústřední dvojicí. Možná kdybych k tomu nepřistupovala se zvýšeným očekáváním, nebyla bych tak zklamaná.
Já právě od téhle knihy očekávala víc mystiku a akci než romantiku, takže bych se taky asi spálila. Na lovestory teď nemám moc chuť, ale třeba to období zase přijde. Už vím co čekat.
Jak jsem byla z knihy na začátku nadšená, s přibývajícími přečtenými stránkami se to postupně zvrtlo. Není to špatná knížka, rozhodně ne na debut, ale snad jsem díky nadšeným ovacím ostatních měla i já moc velká očekávání. Mám pocit, že se teď někteří autoři až příliš snaží psát "dospěle".
Knížku mám doma již asi 5x přečtenou je opravdu krásná a moc se mi líbí a je vážně geniálně zpracovaná … Děkuji za takto krásné dílo … ;)
Já jsem byla moc nadšená. Knihu jsem přečetla za tři dny a těším se na druhý díl. Snad to do třetího nebude dlouho trvat. Za mě palec nahoru..:-)
Knihu jsem právě dnes dočetla a moc se mi zamlouvala. Autorka co by vystudovaná historička a profesorka historie zapletla do své knihy hodně ze svého oboru a je znát i to, že se zajímá o alchymistické řemeslo. Podle mě není vztah mezi upírem a čarodějnicí vůbec podstatný a na knihu jsem nenahlížela jako na para romanci, ale jako na knihu s kusem historie spletenou s mystikou a úsilím mystických bytostí dobrat se svých práv na život a na budoucnost a také o objasnění starých tajemství.
Na knihu jsem narazila zcela nahodou a o autorku jsem se zacala zajimat az po precteni (zvladla jsem to za dva dny!). Souhlasim s tim, ze druha pulka byla slabsi odvar prvni pule, ale celkove jsem se nemohla odtrhout, na debut SUPER! Vrham se na druhy dil!!!
Právě jsem dočetla 2 díl a těším se na ten 3 Obě knížky se mi líbily,i když 2 díl byl ze začátku dost těžkopádný. Je to asi něco jiného než všechny ty knížky a seriály o upírech a čarodějnicích,ale asi proto se mi to líbilo,to ostatní mě totiž moc neoslovilo…
Abych pravdu řekla tvá recenze mě poněkud zaskočila, dokonce i nepatrně pobouřila. Nejspíše to je jen nesdílení stejných názorů, ale právě ta „nudná vata“ je věcí, která by neměla chybět žádnému příběhu, protože jestli to má vypadat skutečně ze života jedné historičky, která je náhodou čarodějnice odmítající svoji moc, je „nudná vata“ na místě, má své kouzlo stejně jako rozsáhlé popisování postav a věcí v příběhu.
Já nemám ve zvyku číst jakoukoliv knihu 2x, nebo vícekrát vzhledem k tomu, že si děje i po letech vybavuji, ale tato kniha má něco geniálního, kvůli čemu stojí za to se k ní vracet.
Mně se po víc jak pěti letech od přečtení docela špatně reaguje, protože si z toho už moc nepamatuju, ale dojmy si pamatuju a vím, že jsem se tím těžce prokousávala a nudila se u toho. Stylem mi to připomínalo historický román, ne příběh ze současnosti. Další díly recenzovala kolegyně Czistoslava, které se to na rozdíl ode mě líbilo. Rozhodně je to otázka vkusu, a i proto jsem v té recenzi zmínila, co mi na tom nesedlo – někomu totiž přesně to, co já v knize nemusím, může vyhovovat :)
Přesně tak, mě se právě ta historická část zamlouvala, bylo to zas trochu něco jiného. Ale každý máme jiná očekávání a jiné chutě. Záleží i na rozpoložení v jakém člověk zrovna je, i vkus se časem mění.
Já se také spíš přikloním k Renče. Knihu by označila za průměrnou a asi jsem od ní očekávala příliš a ve výsledku mě to akorát zklamalo. Některé ty biologické a historické části jsem zvládla, ale někdy toho bylo přespříliš. Druhý díl byl lepší, ale nijak zásadně. Třetí díl odložím, nejspíš se k němu vrátím, už jenom z toho důvodu, že chci vědět, jak to dopadne a jak co vyřeší. Teď si ale radši přečtu něco, co mě uspokojí a budu z toho nadšená.