Dan Simmons: Děti noci

Literární recenze / 11.1.2012 /

Americká lékařka Kate při několikatýdenní výpomoci v nemocnici v porevoluční Bukurešti narazí na dítě s podivnou nemocí podobnou AIDS. Jako lék malému Joshuovi zabírají pravidelné transfuze krve. Dan Simmons v mrazivém příběhu z Rumunska podává lékařské vysvětlení vampyrismu.

Opuštěných dětí jsou v Rumunsku vinou státní politiky na podporu porodnosti plné sirotčince. Zvlášť o nemocné děti nemá nikdo zájem. Hematoložka Kate si je vědoma, že s daleko lepším lékařským vybavením doma v Coloradu v Centru pro kontrolu nemocí (CKN) by mohl mít sedmiměsíční Joshua větší šanci k přežití. Přestože adopce probíhají v úplatky a korupcí prolezlé zemi hlavně načerno, po pobídce od amerického kněze Mikea se podaří Kate miminko legálně adoptovat, a přes nějaké překážky i odvézt domů.

Tým specialistů CKN odhalí v Joshuově těle neznámý orgán v žaludku, který vstřebává přijatou krev a umožnuje nejen regeneraci jeho těla, ale především jej zachraňuje před jistou smrtí kvůli vrozené poruše imunitního systému. Před Kate se tak otvírá nejen cesta k tajemství léčby AIDS či rakoviny, ale především se v ní rozpuknou mateřské city, s nimiž už ani v 38 letech nepočítala. Její štěstí však nemá dlouhého trvání – jedné osudné noci jsou laboratoře se vším výzkumem zničeny, malý Joshua unesen a pár Katiných přátel přijde o život. Kate se vydává na nebezpečnou výpravu po Rumunsku, na níž bude muset čelit nejen cikánským pašerákům, tajné službě, ale především až do nejvyšších kruhů zasahujícím chapadlům strigojské mafie. A bohužel si není jistá ani loajalitou svého průvodce – kněze Mikea, veterána z Vietnamu s podivnými styky, ani přátelstvím mladého lékaře a tlumočníka Luciana.

Americký autor Dan Simmons po cenami ověnčeném hororu Hladové hry napsal další upírský příběh. Tentokrát se však nezaměřil na upíry „psychické“, ale na genetickou poruchou postižené lidi nucené žít z lidské krve. Jako amatér těžko můžu posoudit reálnost autorem předloženého odůvodnění vampyrismu i možnost jeho využití pro medicinské účely, ale přes spoustu odborných termínů se autor snaží vše podat tak, aby se v tom i laik jakžtakž orientoval. Dan Simmons nám ve svém románu především však přichystal napínavý thriller, který jen tak snadno neodložíme, přestože tušíme kdo, co a proč.

Krom hlavní dějové linie je román také exkurzí do postkomunistického Rumunska, poněkud mrazivým výletem po nacistická vězení připomínajících sirotčincích, ukázkou úděsných hygienických podmínek, ve kterých jsou drženy malé děti, o něž nemá nikdo zájem a z nichž je velké procento nakaženo AIDS. Autor se dle doslovu byl v Rumunsku po revoluci podívat, těžko ovšem můžu posoudit, do jaké míry reálné či vymyšlené jeho popisy jsou – čtvrtina populace napojena na státní tajnou službu, nevytápěné byty, policisté se samopaly, absolutní nezájem o ekologii atd. Autor v závěru přiznává studium materiálů o životě Vlada Draculy – jednoho z průvodců příběhu. Vzpomínkové výlety do jeho minulosti nenarušují spád příběhu, naopak jsou podány natolik poutavě a s dostatečnou provázaností na současnost, že je radost se do nich začíst.

Dan Simmons v Dětech noci stvořil ucelený hororový příběh, do nějž krom napětí, akce, poznatků z historie i z medicíny přidal i pár východoevropských vtipů, o to bližší nám Čechům kniha je. Ač jsem to z prvotního vyznění příběhu a charakterů postav nečekala, vyprávění protkal také romantickou linkou. Co mě jen trochu zamrzelo a co je tedy mou jedinou výtkou k jinak úžasnému dílu, byl závěr – příliš nadějný na tak temně laděný až depresivní příběh.

Doporučuji všem, bez rozdílu pohlaví a věku (teda krom malých dětí). Pro Děti noci jsou Simmonsovy Děti noci jasná volba ;)

Vydal: Laser-books, 2011

komentářů 7

  • finka 12.1.2012na0.00

    Strašně mě anotace lákala, pak jsem knihu konečně sehnala v knihovně a jak píšeš: silně depresivní. To by mi nevadilo, ale kniha mě ani jinak nedostala, ač jsem měla takové naděje.

  • Renča 12.1.2012na0.00

    Zrovna tebe bych tipovala, že by se ti to mělo líbit.
    Co jsem četla reakce na Legii, tak někomu přišlo, že je to málo vyspádované, že se autor moc zabýval stavem Rumunska. Mně to přišlo čtivé a rychlé dost, a ten rumunský místopis a historie mi přišlo jako plus.

  • finka 12.1.2012na0.00

    Zajímal mě také Simmonsův styl psaní, že bych se vrhla po jeho dalších knihách, což jsem se nevrhla. Stejně tak jsem neskočila na Kinga, zkusila jsem Salem. Jak už jsem stará, tak už nečtu všechno. Mládí je tolerantní. Jako mladá jsem nenechala žádnou knihu nedočtenou, což už teď klidně dokážu :-)

  • Cukýna 12.1.2012na0.00

    Naprostý souhlas. Perfektní kniha. Zajímalo by mě, jestli se překlad nějak liší od prvního vydání – obálka jiná je, proto mě to napadlo.

  • Renča 12.1.2012na0.00

    má to nový překlad od Milana Žáčka, který překládal i nově vydané Hladové hry.

  • finka 12.1.2012na0.00

    Jen mě překvapilo, že původní docela útlá kniha je jaksi objemnější… nebo se mi to jen zdálo. Koukala jsem na hodnocení: většinou tři hvězdičky z pěti a s tím souhlas.

  • Hyperion 17.1.2012na0.00

    Původní vydání je sice objemnější, ale jen opticky. Ve skutečnosti je to nové vydání zhruba o 30 ns delší než to předchozí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít