Jeaniene Frost: Věčný polibek temnot

Po poměrně nepovedené První rudé kapce, v níž autorka Jeaniene Frost dala po mnoha peripetiích a neshodách dohromady upíra Spadea a cosi-jako-kožoměnečku Denise, jsem k druhému dílu série, Věčnému polibku temnot, přistupovala poměrně zdrženlivě. O to příjemnějším překvapením pro mě příběh byl.

Otevírá se před námi příběh prastarého upíra Mencherese, který má po čtyřech a půl křížcích na krku (Kdo by to počítal v desítkách nebo stovkách. Upíři nejsou troškaři, ti jdou do tisíců.) světa a neživota dost a rozhodne se spáchat sebevraždu. Jenže nezničitelní upíři se těžko utopí nebo někde rozplácnou, a tak si Mencheres vybere ke svému plánu doupě ghúlů, masožravých zombií – a zrovna, když si ho parta ghúlů podává, jde kolem soukromá vyšetřovatelka a ochránkyně nevinných (to nemá být sarkasmus, hlavní hrdinka se touží stát policistkou a navíc je jako postava velmi sympatická) Kira. Pokusí se ho zachránit, je při tom ovšem těžce zraněna, proto ji Mencheres uzdraví svou krví. Tím Kira poznává nový svět, společenství upírů, kteří už celá tisíciletí obývají Zemi spolu s lidmi a snaží se před nimi svou existenci utajit – a tak je Kiře jasné, že se už ke svému předchozímu životu nevrátí. Zvláště, když jí o život usiluje Mencheresův odvěký nepřítel, Strážce Radžedef.

V knize najdeme mnoho odkazů na události, které jsou detailně představeny v hlavní sérii Noční lovci, která u nás teprve vyjde. Čtenář, jenž tyto události podrobně nezná, tápe i u tohoto dílu spin-offové série, jelikož autorka přibližuje pouze některé z nich, a jen zběžně. Čtenář tak má problém porozumět vztahu, jaký má Mercheres se svým spoluvládcem Bonesem, hrdinou hlavní série, a chování postav se tak jeví neadekvátní situaci. Na druhou stranu autorka, přestože některé události jsou zde opět jen nakousnuty a nedovysvětleny, přibližuje minulost a manželství Mencherese s jeho ženou Patrou, proto alespoň částečně rozumíme Mencheresově vztahu k ženám obecně.

Akcí od začátku do konce nabitý romantický a především propracovaný příběh s množstvím milostných scén je jako stvořený pro milovnice (u této literatury nějak nepředpokládám, že to bude číst muž) čistě upírských romancí pro dospělé, a potvor á la ďáblové se zde naštěstí nedočkáme.

Naopak o něco víc pronikáme do problematiky upíří politiky a mocenských bojů a seznamujeme se s upíří obdobou policie, což je pro čtenáře neméně zajímavé, protože právě tyto scény s sebou přinášejí jedny z nejakčnějších sekvencí románu.

Jeaniene Frost vsadila na správnou kartu, když ústřední dvojici tentokrát tvoří upír, který již dávno ví, oč kráčí, a žena, která do jeho světa stejně jako čtenář vpadla čistě po hlavě a teprve se rozkoukává. Kira se učí za pochodu (ve většině scén za běhu či za letu), jak to ve světě upírů ve skutečnosti chodí, a proto si postavy i čtenáři průběžně utřiďují myšlenky a tento nový svět poznávají.

Věčný polibek temnot tentokrát skutečně přináší to, co touto navazující sérií autorka pravděpodobně zamýšlela: nejen pořádný kus akce a napětí, ale také čistou romanci, sex a jiskřící vzájemnou přitažlivost sympatických postav, vše zabalené v úhledném balíčku s pěkným obalem. Nebojím se román přirovnat k prvnímu dílu Bratrstva, k Milenci z temnot, s nímž ho pojí poměrně dost společných znaků, proto si myslím, že se román tentokrát zalíbí každému, kdo má v oblibě kvalitní příběhy ze žánru paranormální romance.

Nakladatelství Baronet děkuji nejen za poskytnutí recenzního výtisku, ale také za „lidský“ slovník postav, aneb žádné Prčice v americkém románu. Děkuji.

Vydal: Baronet; 2011