Frankenstein (kolekce filmů s Frankensteinem)

Po minulém seznámení s Vlkodlakem se dnes podíváme, co zajímavého nás čeká po otevření další obsáhlé krabičky, která je tentokrát věnována jiné, ale rozhodně neméně zajímavé hororové superstar. Dámy a pánové, vložte stříbrný disk do svého přehrávače, pohodlně se usaďte do křesla a můžete se začít seznamovat, protože do vašeho obývacího pokoje právě vstupují další legendy stříbrného plátna – hrabě Frankenstein a jeho ještě slavnější monstrum!

Frankenstein (1931)

Stejně jako u vlčího muže není tohle první pokus o převedení slavného románu do filmové podoby, ale zatímco chlupatý lykantrop už asi navždy zůstane spjatý s Lonem Chaneym, filmoví fanoušci budou nepovedený výsledek vědeckých experimentů zase nejčastěji spojovat s Borisem Karloffem, pro něhož se tato role časem stala nepříjemných cejchem, kterého se nedokázal zbavit, ač se snažil sebevíc.

Než se však ozve ono kultovní „It´s alive!“, uběhne skoro třetina filmu, během níž se nadšený mladý vědec Henry Frankenstein (Colin Clive) věnuje pokusům s oživováním mrtvých těl. Nápad a výzkum sice nesmírně zajímavý, jenže se celkem pochopitelně setkal s nesouhlasem kolegů, takže tajně pracuje v domácí laboratoři a studijní materiál si horko těžko shání, kde se dá. Nejčastěji na opuštěných vesnických hřbitovech, ale nepohrdne ani čerstvým oběšencem. K dokončení úžasného díla už mu chybí jen dostatečně čerstvý mozek, a když se jeden takový shodou okolností zrovna povaluje na nedaleké anatomické fakultě, horlivý vědec pro něj obratem pošle svého pomocníka.

Jenže cesta do pekel je obvykle dlážděna dobrými úsmysly, a tak Frankenstein své úžasné dílo završí tím, že do připraveného těla nedopatřením úspěšně transplantuje mozek popraveného zločince, což se naplno projeví, když si na nešťastném stvoření začne léčit komplexy asistent Fritz. (Ano, čtete správně, a tím pádem uvádím na pravou míru všeobecně rozšířenou mýlku, že se všichni doktorovi pomocníci jmenovali Ygor. Možná to vypadá jako zbytečná informace, ale třeba se bude hodit, až budete mít půlnoční telefonát a kromě tradiční otázky, kdo vraždil v prvním pátku třináctého, zkusí volající i další chyták.) Monstru se podaří uprchnout z laboratoře, ale jeho svoboda nemá dlouhého trvání, protože při svém putování se ne úplně vlastní vinou připlete k několika nehodám, které obvykle končí smrtí některého z místních. Vesničané si pochopitelně nenechají nic líbit a rozhodnou se vzít spravedlnost do svých rukou. Mezi pronásledovateli pak nechybí ani mladý baron Frankenstein, jež konečně pochopil, že jeho bádání přineslo ostatním více škody než užitku, a dramatické finále v opuštěném mlýně se nezadržitelně blíží…

Dalo by se napsat, že se jedná o klasický šablonovitý příběh, který jsme už viděli mnohokrát a ještě nejspíš několikrát uvidíme. Je však třeba vzít v potaz, že právě podobné filmy tyto klišovité zápletky pomáhaly vytvářet, a jestliže se k podobným schématům tvůrci rádi vrací dodnes, pak musí fungovat na výbornou. A také je třeba trochu přimhouřit oči, když během bouřky občas do záběru vykouknou studiové kulisy, nebo se shovívavě pousmát nad nešťastně přilehnutou pochodní během závěrečného souboje.

Frankensteinova nevěsta (Bride of Frankenstein, 1935)

Jen málo snímků se v dějinách kinematografie může pyšnit tím, že má důstojné pokračování, které je minimálně stejně kvalitní jako originál.
Frankensteinova nevěsta naštěstí patří k těm nemnoha výjimkám a zajisté potěší každého filmového gurmána. Poněkud překvapivě začínáme na zámeckém dýchánku, kde Percy Shelley s lordem Byronem přesvědčuje svojí manželku Mary (Elsa Lanchester – později taktéž i jako „monstrózní“ nevěsta), že její dílo bylo sice nesmírně napínavé a dramatické, ale zbytečně skončilo zrovna v tom nejlepším. Mladá paní se nenechá dlouho pobízet a pokračuje ve vyprávění, zatímco divák zasedne k internetu, aby si potvrdil, že to jsou opravdu ti Shelleyovi a ten Byron a že spolu chodili pařit.

Po vtipné historické vsuvce se už vracíme přesně tam, kde jsme předtím skončili, a potkáváme všechny známé postavy z předchozího filmu, přestože některé mají jiné obličeje. Ústřední dvojice však zůstala nezměněná, takže není problém si zvyknout. Pro příště bych klidně vypustil komickou postavu staré vesničanky, ale na druhou stranu je alespoň hned jasné, že tvůrci mezi všemi těmi mordy občas trochu odlehčí.

Vyprávění je přehledně rozděleno do dvou samostatných linií. V první sledujeme „netvora“, který se protlouká, jak se dá, a neustále musí před někým prchat. Nezapomenutelná je zejména krátká pasáž v chatrči slepého poustevníka, kde spolu dva vyděděnci vesele pokuřují a notují si nad džbánkem vína. Druhý příběh pak sleduje zdrceného Frankensteina, za kterým přijíždí doktor Pretorius, aby konzultoval svůj výzkum, kdy sice dokázal stvořit dokonalý umělý život, ale už se mu ho nepodařilo nafouknout z původní „trpasličí“ podoby. Když se však dají tyhle vědecké kapacity dohromady, dílo by se snad konečně mohlo podařit dotáhnout ke zdárnému konci.

Dějové linky se pak samozřejmě na konci protnou a monstrum se konečně dočkává vytoužené společnice. Jen škoda, že si jí diváci na platně moc neužijí, ale i tak její postava výrazně přispěje k závěrečnému rozuzlení.

Těžko tyhle dva snímky brát jako samostatné poloviny jednoho příběhu, ale s celkovou minutáží obou filmů, lehce přesahující dvě hodiny, se na ně určitě vyplatí podívat klidně na jeden zátah… a když už nic jiného, přinesla tahle povedená nevěsta velmi zajímavý účes, se kterým se i v současnosti setkáváme na conech a byl k vidění třeba i v nedávno recenzovaném The Rocky Horror Picture Show.

Frankensteinův syn (Son of Frankenstein, 1939)

Baron Wolf Frankenstein se vrací do rodného města, aby očistil své jméno, se kterým místní spojují sérii nedávných vražd. Jak už to tak bývá, netrvá dlouho a v polorozpadlé laboratoři se setkává s pomocníkem svého otce a společně se znovu pokouší oživit i jeho monstrum, aby prokázali jeho nevinu. Čím více se však mladý hrabě ponořuje do zajímavého výzkumu, tím více ztrácí soudnost, podléhá rodinnému prokletí, a navíc mu ještě neustále šlape na paty dotěrný inspektor Krogh.

Autoři se tentokrát rozhodli jít trochu odlišnou cestou a karty jsou na začátku rozdány jinak, než bychom očekávali. Na scéně se totiž konečně objevuje hrbatý Ygor (Béla Lugosi), který si pomocí monstra chce srovnat účty s vesničany, a nijak nám nemusí vadit, že jeho postavu jsme v minulých filmech vůbec neviděli. Přestože Frankensteinův syn prakticky vůbec nebere v potaz předchozí Nevěstu, jedná se o důstojné pokračování a koukatelný film, kterému nijak zásadně neubližuje ani na svou dobu extrémní délka devadesáti minut, protože Basil Rathbone ve své roli rozpolceného vědce na scestí doslova exceluje.

Frankensteinův duch (Ghost of Frankenstein, 1942)

Když nějaká filmová série slušně vydělává, není sebemenší důvod, proč z ní nezkusit vytřískat další peníze. Brzkému návratu slavného monstra nemohlo zabránit ani to, že na konci předchozího snímku byl (doslova) terminován. Zlotřilý Ygor ho tentokrát bere k dalšímu baronovu synovi Ludwigovi (Cedric Hardwicke) a s trochou poctivého vydírání ho přiměje, aby konečně dotáhl otcův experiment do konce a do nezničitelného těla vložil ten správný mozek. Samozřejmě nejlépe ten jeho, protože živoření v hrbatém těle se zlomeným vazem už podle jeho mínění bylo dost.

Nezní to nijak extra zábavně, a ještě o dost hůř se na to kouká. Navíc Borise Karloff asi moc dobře věděl, proč s tím nechtěl mít nic společného, zaskočil za něj Lon Chaney a celou značně nepovedenou taškařici už nezachránil ani pitvořící se Béla Lugosi.

Frankensteinův dům (House of Frankenstein, 1944)

S ohledem na dobu, kdy měl tenhle snímek premiéru, lze pochopit, že diváci nebyli zvědaví na žádné hluboké a mnohovrstevné dílo, ale ani tahle výrazná polehčující okolnost nijak neomlouvá, co se v následující hodince odehraje před našima očima.

Vrací se Boris Karloff (byť nezvykle jen v roli šíleného vědce) i Lon Chaney, k nim ještě přihodíme upíří variaci hraběte Latose, milostnou linku mezi nešťastným hrbáčem a krásnou cikánskou tanečnicí, všechno to hezky promícháme a výsledek je velmi podobný tomu, jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Zdánlivě jsou tu zastoupeny všechny potřebné a chutné ingredience, jenže celé to vůbec „nelepí“ dohromady a musím konstatovat, že méně je někdy více a už teď jsem tomuhle filmu věnoval mnohem větší prostor, než by si zasloužil.

Závěrečné hodnocení:

Dlouho jsem váhal, jak se k tomu postavit. Pod rukama mi prošly dva skvosty, jeden ucházející a řemeslně dobře odvedený snímek a dvě věci, které by snad ani nikdy nemusely spatřit světlo světa. Na rozdíl od dalších tematických kolekcí na sebe ale všechny tyhle filmy více či méně navazují, a tak nemůžeme dělat, že neexistují, protože tvoří nedílnou část slavné ságy.

Hodnotit procenty nebo hvězdičkami jako celek nelze, protože při jakémkoliv průměrování by jedna část byla silně podhodnocena nebo nadhodnocena. Nejvýstižnější asi bude konstatování, že k některým kouskům z téhle krabičky se jistě budete rádi vracet a na jiné s klidným svědomím zapomenete, ale všechny si opět můžete užít v digitálně vyčištěné DVD kvalitě.

P.S.: Pokud všech těch monster a bláznivých vědců ještě pořád nebude mít dost, jako malý bonus se mi podařilo dohledat i původní cca čtvrthodinovou verzi Frankensteina z roku 1910, na kterou se můžete podívat třeba zde.