Cirkus prokletých – nové vydání

Nakladatelství Epocha převzalo v letošním roce od Tritonu vydávání knižní série Anita Blake autorky Laurell K. Hamiltonové, čímž by se mělo uspíšit vydávání dalších pokračování. Epocha přináší do série také velkou změnu obálek, která započíná právě nově vydávaným Cirkusem prokletých v pevné vazbě!

Anotace:
Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem.
Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude.
Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům…

Citát na obálce:
„Nechodím s mrtvolami. Člověk musí mít nějakou sebeúctu.“

Recenze Cirkusu prokletých

Ukázka z knihy

Citáty z knihy:

„Jestli jste mě přišel urážet, tak vypadněte z mé kanceláře. Jestli chcete řešit obchodní záležitosti, tak řekněte, oč jde, a pak vypadněte z mé kanceláře.“ (str. 8)

Ruebens se zastavil na prahu a zasyčel na mě: „Jsi ohavnost před tváří Boží.“
„Bůh i s tebou,“ odtušila jsem s úsměvem. (12)

Dolph: „Jsi si jistá, že Vládce města bude ochoten s tebou mluvit?“
„Jo.“ Problém s Jean-Claudem není se k němu dostat, ale vyhnout se mu. (19)

Nechat chlupatou kouli, aby mi šéfovala, to není moje představa o vlastnictví psa. Jestli si kdy znovu pořídím psa, tak já tady budu pán, jinak to jeden z nás dvou nepřežije. (22)

Provinilost je úžasný zdroj motivace. (26)

Měla jsem hlad a párky v těstíčku skvěle voněly. Mám se nejdřív najíst, nebo nejdřív obvinit Vládce města z vraždy? Muka volby. (30)

Kdybych tuhle místnost stavěla, kam bych umístila vnitřní dveře? Odpověď: naproti těm prvním. Odhrnula jsem závěsy. Dveře tam byly. Jak prosté, milý Watsone. (35)

Anita: „Ježíšikriste, to jsou všichni upíři, kterým je přes dvě stě, takoví zvrhlíci?“
„Mně je taky přes dvě stě,“ ozval se Jean-Claude.
„Vzdávám se.“ (38)

Anita: „Sadistická mrcho.“
Jasmína: „Ano, to přesně jsem.“
Ježíšikriste, někoho prostě nemůžete ani urazit. (40)

Jean-Claude: „Nemůže se vzdát, ma petite, jinak bys získala Jasmínino tělo, pokud ne její srdce.“
Anita: „Nestojím o její tělo. Nestojím o ničí tělo.“
Jean-Claude: „Ale no tak, to přece není pravda, ma petite.“ (42)

Lidští poskoci jednoho upíra mě ocejchovali. Mysleli si, že je to vtipné. Smáli se jen do té doby, než jsem je zabila. (46)

Odhadovala jsem, že jsem mimo dosah, ale jistá jsem si nebyla. Jak velká je bezpečná vzdálenost od hada většího než náklaďák? O dva státy dál? Nebo o tři? (52)

Anita: „Čeho se bojíš?“
Richard: „Letadel, pistolí, velkých dravců a vyšších upírů.“
Anita: „Souhlasím se dvěma ze čtyř.“ (69)

Chytrý hezký středoškolský učitel přírodovědy, má vystudovanou supernaturální biologii, co víc bych si mohla přát? Nechte mě chvilku přemýšlet a já na něco přijdu. (70)

Přátelit se s Edwardem je jako přátelit se s ochočeným leopardem. Můžete ho hladit a zdá se, že vás má rád, ale hluboko v duši dobře víte, že kdyby byl jednou dostatečně hladový nebo dostatečně rozzuřený, tak by vás zabil. (78)

Nikdy nevěřte tomu, že se upír napije jenom trochu. Že to nebude bolet. To je jako věřit, že váš partner toho včas nechá. Jen mu důvěřujte. Jo, jasně. (96)

Bože, prosím, ať nemusím zvracet. Snažili jste se někdy na někoho mířit pistolí, když se přitom můžete vyzvracet z podoby? Jde to setsakra mizerně. (110)

Anita: „Kromě školních bitek jsi někdy zažil násilí?“
Larry: „Chodím na rockové koncerty.“ (126)

Nejsou zvyklí, že na ně někdo střílí. Chudáčci malincí. (132)

Některé věci jsou důležitější než fyzické přežití. Musíte pak být schopni podívat se sami sobě do tváře v zrcadle. (141)

Jsou jenom dva druhy lovců upírů: schopní a mrtví. (153)

Nikdy jsem nepochopila, proč by si naprosto zdravý člověk nemohl sám otevřít dveře. Obzvlášť dveře od auta, kde musí muž obejít celé auto a žena jenom sedí a čeká jako… tvrdé Y. (163)

Trošku mu (Bertovi) narůstá břicho od příliš vydatného jídla a nedostatku pohybu, ale v obleku za sedm set dolarů se nesl obstojně. Za ty peníze by v tom obleku měl jít schovat i Tádž Mahál. (174)

Ve dvaceti jsem znala všechno. Další rok mi trvalo, než jsem pochopila, že nevím nic. Pořád ještě se snažím něčemu přiučit, než mi bude třicet, ale poněkud nestíhám. (175)

Zatoužila jsem mu (Bertovi) ten škleb smazat z obličeje pěstí. Odolala jsem. Kdo říká, že se nedokážu ovládat? (179)

Světla zhasla a já zůstala v naprosté tmě spolu s vyšším upírem, lamií a třemi nepřáteli. Dneska nemám nijak skvělý den. (207)

Vyrazím si mozek o nějaký stalaktit nebo spadnu do nějaké bezedné propasti. No dobrá, možná ne bezedné, ale jestli spadnu nějakých deset metrů, tak ani nemusí být bezedná. Mrtvý je mrtvý tak jako tak. (209)

Riskovat utopení nebo zůstat a buď se nechat zabít lamií, nebo zotročit upírem. Muka volby. (216)

Vypotácela jsem se na okraj silnice, pokrytá šedým blátem, oslizlá, promáčená na kost. V podzimním vzduchu jsem se třásla zimou. Nikdy mi nebylo líp. (217)

„Bez tebe by tenhle svět byl mnohem méně zajímavý.“ Hlas měl neutrální, bez emocí. Jako by tu vůbec nebyl. Přesto to byla poklona. Od Edwarda to byla velká poklona. (219)

Proč nejsem šťastnější, že jsem se zbavila Jean-Clauda? Proč jsem si neoddechla, že už nejsem ničí lidská služebnice? Protože mi bude chybět? Hloupost. Nesmysl. Pravda. (257)

Většina žen si stěžuje, že už nezbývají žádní svobodní heterosexuální muži. Mně by stačilo potkat nějakého, který je jenom člověk. (259)