J. R. Ward: Pomstěný milenec
Napůl upír, napůl sympath. Rehvenge, bratr Zsadistovy shellan Belly, je již celá léta vydírán proradnou a hamižnou princeznou, která výměnou za služby jeho těla neprozradí nebezpečnou pravdu o tom, kdo Rehvenge ve skutečnosti je. Ale přijme ho takového Ehlena, ošetřovatelka z upíří nemocnice?
J. R. Ward i v tomto románu pokračuje ve své koncepci mnohovrstevného příběhu, v němž sledujeme několik současně běžících linií, které se míjí i proplétají, až dospějí k neodvratitelnému konci.
Všichni členové Bratrstva již našli své shellan (odpočívej v pokoji, Wellsie) a autorka před nás nyní předestřela příběh dalšího důležitého muže, jenž svým způsobem slouží i Bratrstvu.
Rehvenge, syn Rempoonův, pasák i prostitut, vyděrač i vydíraný, překupník drog, úspěšný podnikatel, navenek sebevědomý, uvnitř nejistý. Materiálně zajištěn, v hloubi duše prázdný. Ačkoli se po nájezdech bezduchých, vedených mocichtivým a zákeřným Lashem, na sídla příslušníků glymery stal představitelem rady upíří šlechty, skrývá před světem pravdu o svém původu, pravdu o tom, kdo skutečně je. Když mu ovšem během návštěvy nemocnice padne do oka mladá sestřička Ehlena, Rehvenge začne pochybovat, zda je pro někoho tak čistého dost dobrý.
Ehlena pracuje jako ošetřovatelka na Haversově klinice. Tato bývalá příslušnice glymery se doma stará o nemocného otce a sžírají ji pocity viny za to, že by si přála lepší život. Ten, který jim glymera vzala. Rehvenge je pro ni tajemstvím a zprvu nechápe, co na ní bohatý a krásný upír vidí. A zjišťuje, že ne všichni navenek silní jsou si sebou uvnitř jistí.
Jejich příběh více než kterékoli jiné dvojice v sérii připomíná příběh o tom, jak chudá dívka ke štěstí s princem na bílém koni přišla. A když Ehlena zjistí, že ten kůň zas tak bílý není, rozhodne se o to víc o svou šťastnou budoucnost s Rehvem po boku bojovat. I když to znamená postavit se děsivému a podlému nepříteli.
Vracíme se také k příběhu krále Wratha, jenž se potají již několik měsíců vydává do ulic Caldwellu, aby už tak oslabenému Bratrstvu pomohl v boji s bezduchými. Brzy se má ovšem naplnit vize, jež se už delší dobu zjevuje Vishousovi, bratru, jenž vidí do budoucnosti. Vize, v níž stojí Wrath obklopen svými bratry, a přesto sám. Vize, jejíž naplnění brzy změní Wrathův pohled na svět. A záleží jen na tomto muži, jak se svému osudu postaví – sám, ale i s podporou své shellan, svých bratrů i s malou (či velkou) pomocí nového člena domácnosti.
Ani na naše tři upíří přátele autorka nezapomněla. Přestože zde linie Qhuinna a Blaylocka ustupuje do pozadí a k vyznání, jež zaznělo v předcházejícím dílu, se zde vracíme jen v náznacích, u této trojice zůstaneme. Nadále sledujeme příběh Johna, jemuž je v tomto dílu věnován velký prostor a kterého známe od malého zakřiknutého kluka pronásledovaného ozvěnami násilí, přes chlapce, jenž našel štěstí v náručí milujících adoptivních rodičů Tohra a Wellsie, až po sebevědomého žádoucího muže, jenž zjišťuje, že i jeho více než jen přitahuje jistá žena.
Xhex ovšem stejně jako Rehv skrývá tajemství svého původu a na Johnovi jí záleží až příliš na to, aby jakkoli ohrozila jeho život. Jejich příběh, jehož završení se dočkáme v následujícím dílu, přináší do celé knihy smutek, hořkost a beznaděj, jaké se do duše vkrádají jen se zoufalstvím z nenaplněné lásky.
Ač se milují, navzájem si ubližují, aby od sebe toho druhého odehnali. Oba skrývají tajemství, kvůli kterému se považují za méněcenné. Z jejich příběhu se do duší čtenářů vkrádá melancholie, smutek a lítost. Obě postavy si své čtenáře naklonily natolik, že jim nelze než přát nic jiného, než ať jejich trápení brzy skončí. Ať najdou své „A žili šťastně…“ Po útoku bezduchých je ovšem jasné, že si na tato slova budou muset John, Xhex i čtenáři ještě počkat.
Warden, jak si autorka nechává říkat, nám připravila pořádnou porci akce, dramatu i romantiky. Postavy, jež známe z předchozích dílů, poznáváme opět z jiného úhlu pohledu. Žijí svůj život, milují se i nenávidí, bojují i přátelí. Čtenář s romantickou duší a zálibou v milostných románech tak s každou další knihou propadne příběhům z Caldwellu ještě více. Všichni ti muži a ženy, jež na stránkách knih sledujeme, jak prožívají všechny radosti i starosti, hádky i usmiřování, vítězství i prohry, jsou popsáni tak živě, jako by stáli vedle nás.
J. R. Ward umí napsat poutavý příběh. Pomstěný milenec je toho důkazem. A já se nemohu dočkat dalšího dílu.
Nakladatelství Baronet děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.
Vydal: Baronet; 2011
Recenze:
Milenec z temnot
Milenec z věčnosti
Probuzený milenec
Nalezený milenec
Nespoutaný milenec
Vyvolený milenec
Změna, která se odehraje v nitru Johna, mě dostala. Bylo mi ho tak líto, chudáčka – jak má pocit osamění, a že nemá rodinu. Tahle kniha je ponuřejší, než předchozí, ale taková realistější, pro tvrdé jádro příběhu. Moc hezky jsi vystihla Rehvenge – vyděrač i vydíraný. Všechno jsi popsala naprosto dokonale a připomněla jsi mi některé důležité části z knihy.
Mě neuvěřitelně dostala ta scéna, kdy šla Xhex na ty toalety a z nich vyšel Qhuinn, John a ta holčina.Jak John pak ukázal Xhex prostředník … Ta scéna byla tak nasáklá zoufalstvím a beznadějí… Poprvé po letech jsem u knihy, u téhle scény, plakala.
To mi povídej, jen si na to vzpomenu, úplně se mi svírá srdce. Jsem zvědavá na Johnův příběh a doufám, že Qhuinn a Blaylock tam budou mít dost prostoru.
Četla jsem originál. No, prostor mít budou, ale … Jen si hoši taky dost protrpí …
Tenhle díl je podle mě zatím druhý nejlepší. Chudák John-docela to schytal. Ale docela jsem se i zasmála hlavně na začátku s těma vanilkovýma stromečkama v podpaží
Tenhle díl je jeden z těch velmi velmi povedených. Nebo je to tím, že Rehv je postava zajímavá sama o sobě.