Rozhovor s redaktorem VIII: Axia
Nepostradatelná členka našeho týmu, bez které bychom byli ochuzeni o řadu rozhovorů s oblíbenými spisovateli. Na dotazy dnes odpovídá překladatelka a recenzentka Zuzana „Axia“ Ľalíková.
1) Tak začněme zlehka, odkud jsi?
Z města Praha.
2) Čím se živíš / co studuješ v „civilním životě“?
Studuji na Karlově univerzitě obor informační studia a ke studiu pracuji v knihovně.
3) Jak ses dostala k žánru SFFH?
Tak to budu muset zavzpomínat. Mojí první SF knihou byl v mých tuším jedenácti letech Ostrov delfínů od mistra Clarkea. Díky Arthuru Clarkeovi jsem se zamilovala do SF. K fantasy jsem se dostala až na střední škole díky Čaroději Zeměmoří od Ursuly LeGuinové a Harrymu Potterovi, ale klasické fantasy jsem nikdy nepřišla na chuť. Pán prstenů, Kroniky dračího kopí, ne, díky. Ale na jaře 2007, v prvním ročníku na vysoké, se mi do rukou dostaly první tři díly Anity Blake a já se zamilovala do žánru dark fantasy, a to trvá dodnes.
4) Vzpomeneš si ještě, kdy a jak jsi web Děti noci objevila?
To bylo těsně poté, co jsem dočetla Cirkus prokletých, na jaře 2007. Hledala jsem na netu tipy na další upíří knihy a Děti noci byly jedním z prvních doporučených webů. Sem tam jsem na Děti noci potom nahlédla, ale pravidelně jsem začala web navštěvovat v půlce roku 2009.
5) Zkus jmenovat tři knihy, které tě nejvíc ovlivnily.
Tak tohle je hodně těžká otázka. Kdybych měla říct, jaký důsledek na můj život měly které knihy, pak vážit si sebe sama mě naučila série Anita Blake, odvahu jít, seznámit se s novými lidmi a nebát se s nimi mluvit (a hlavně návod, jak správně s lidmi mluvit) mi dala kniha Jak získávat přátele a působit na lidi od Dalea Carnegieho. A na střední škole ve mně kniha Zrozená z ledu od Nory Robertsové probudila touhu a sen navštívit a procestovat Irsko, a od té doby si tu zemi držím v srdíčku.
6) Tvé tři nejoblíbenější filmy/seriály?
Ještě těžší otázka, než ta předcházející. Filmů a seriálů je tolik a obliba těch kterých filmů se stále mění. Kdysi jsem nemohla mít den bez Star Wars, těch starších filmů, dnes bych se na ně už jen tak nepodívala. Matrix je úžasný film. Ale filmy, které si ráda pustím třeba několikrát do týdne, jsou Forrest Gump, Láska nebeská a Tajemství. Ze seriálů se stále dokola vracím k Jak jsem poznal vaši matku, Teorii velkého třesku a Babylonu 5. Odpočinu si u nich. Ale těch, co jsem viděla třeba jen jednou, ale zanechaly ve mně dojem, je mnohem víc. Firefly, upírský Moonlight, The Vampire Diaries, Lost girl, Spartacus, televizní podoby Hry o trůny, Pilířů země, Pýchy a předsudku … Ten seznam nekončí.
7) Jak moc potřebuješ ke svému životu hudbu a co nejradši posloucháš?
Neobejdu se bez ní! Poslouchám ji v práci, na cestách, doma. Pracuju s ní, studuju s ní, překládám s ní, čtu si při ní. Hudba naplňuje ticho a prázdno životem. Neposlouchám českou scénu, i když občas se vrátím ke klasice Lucie a Wanastovky. Ale nejradši mám trailerovou hudbu od Immediate music a Two steps from hell a instrumentální soundtrackové skladby – Hans Zimmer, Danny Eflman, to jsou bohové filmové hudby, neopomenu skupiny jako Nightwish, HIM, Epica, Within Temptation nebo Three days grace, ale skvělou hudbu představuje i Lady Gaga a legendární Linkin Park. Ale skladby, které skutečně miluji a které klidně budu poslouchat pořád dokola a dokola, jsou Blood of Cu Chulain od Jeffa Danny, Strangers like me od Philla Collinse a Thief’s lullaby od Borise Potskova.
8) Co tě na webu Děti noci nejvíc zajímá, co tě tu drží?
Drží mě tu atmosféra, kterou na něm návštěvníci najdou. Drží mě na něm už jen skutečnost, že je to web, který se zabývá mým nejoblíbenějším žánrem. Mnoho knih jsem si koupila a přečetla jen díky recenzím nebo informacím na této stránce. Drží mě tu to, že každý den zde najdu něco nového. Nikdy nevím, co nového objevím. Drží mě tu jeho komplexnost. Články nejsou jen o knihách nebo jen o hudbě nebo jen o filmech. Žánr je tu probírán ve spoustě oblastí a z různých úhlů. A na profesionalitě článků bych jako čtenář nikdy nepoznala, že je píší fanoušci.
9) Co ti web dal či vzal?
V tom pozitivním slova smyslu mi vzal spoustu času při čtení všech těch článků. Dal mi spoustu tipů na knihy, za což jsem neskutečně vděčná. Spousty z nich bych si v knihovně nebo knihkupectví nevšimla, nenapadlo by mě je koupit. Třeba by mě odradila mizerná obálka nebo nic neříkající, případně naopak složitá anotace. Ale jak jsem již psala, díky velmi profesionálním recenzím na Dětech noci jsem si koupila a přečetla mnoho knih. Skrze rozhovory s autory jsem tyto osobnosti měla možnost poznat, zjistit, co je vedlo k napsání té a té knihy, vidět jim na chvilku do hlavy. To je výborná zkušenost. A jen díky Dětem noci jsem se dozvěděla o zimním PragoFFestu, kde jsem osobně potkala několik lidí od Dětí. Renču, darkwitch, kuchyho … Vidím jen samá pozitiva.
10) Co čekáš, že se na webu změní za 5 či 10 let? Bude tu ještě? Budou se o tuto tématiku lidé stále zajímat?
Upíři, vlkodlaci a podobné potvory jsou úžasným materiálem s obrovským potenciálem a ještě větší fanouškovskou základnou. Nejstarší články na tomto webu jsou pět let staré. A to k nám tehdy žánr dark fantasy teprve přicházel. Dnes, o pět let později, je na trhu množství skvělých knih, ale stále nejsme na vrcholu. A ještě dlouho nebudeme. V zahraničí vycházejí stovky knih žánru dark fantasy a jeho odnoží a mnoho z těch knih a sérií k nám míří. Počet fanoušků a čtenářů tohoto žánru u nás stále roste, ale vrchol je stále v nedohlednu. Web je tu pět let a já nevidím důvod, proč by tu dalších pět let neměl být. Když má jakýkoli web o čem psát, není důvod k zániku. A tenhle web jen tak nezanikne.
HP jo a LOTR ne? Já přesně naopak, HP je na mne moc pohádka.
Tak koukám, že ty i Cukýna jste tu na web chodily hodně dlouho, než jste se odhodlaly komentovat, psát či třeba se jen přihlásit na fórum.
Stejně, jako se o sobě vyjádřila Cukýna, i já jsem od přírody docela stydlivý tvor, člověku někdy chvíli trvá, než se rozkouká a otrká a zjistí, že lidi za komentář nebo vlastní názor nekoušou :-)
(vím, kuchy, děti noci by mohly :-D )
Tááák a co jsem nevěděla, už vim. Třeba to, že máš zblízka krásná očička a pohled, který mi připomíná Katie Perry :-)
A je poznat, že umíš psát :-))
Axia: A do toho Zaklínače už jsi se pustila? :D Jinak moc pěkné.
Tor: Jednou jsem se Demy zeptala, jak vypadá Axia. První a jediné, co mi řekla bylo, že ji strašně zaujaly její výrazné oči.
Moc díky, dámy, teď se nemůžu přestat rozpačitě červenat …
A ne, Komet, do Zaklínače se v nejbližší době nepustím, jakkoli je to možná klasika, nijak mě to ani neláká, navíc ty víš, že teď věnuju většinu času něčemu jinému, než čtení.
Tak takhle tedy vypadá Axia! :-)
Musím se přiznat, že po dlouhém času poznávání člověka jen po písemné stránce dojdu k fotce tak mě to vždycky překvapí.
Každopádně dík za rozhovor, bylo to velice zajímavé. A do Zaklínače jdi nedám na něj dopustit. I když víc se mi zamlouvaly samostatné povídky nežli sága.
Tj, jsme si opravdu v lecčems hodně podobné (já taky upřednostňuju HP před Pánem prstenů – nemám ráda sáhodlouhý popisy okolí). Seriály jsi koukám vyjmenovala všechny, co mě baví :) Pěkný rozhovor s bohatou slovní zásobou.
Chudák kuchy – každý z nás si ho pořád dobírá (no jo, neměl jsi začít lidi kousat. Už sis domluvil to rande se studentskou – resp. studenou upírkou podle knihy? Na to nejde zapomenout – báječná přednáška s návodem).
Je mi záhadou, jak se vždycky povede z jakékoliv debaty, dostat ke kuchymu. Je všudypřítomný.
Axia: moc pěkný rozhovor :)takhle pěkně psát nás naučí ve škole?
Cukýna: kuchy je ledacos, ale chudák ne :D ale všudypřítomný je :D
Czist: s těmi fotkami to mám úplně stejně :-)
A tobě i Kometce slibuju, že si ho někdy přečtu, ale bohužel absolutně netuším, kdy.
Cukýna: Na tom PragoFFestu mě zamrzelo, že jsem přišla až na konci přednášky, kde tu knihu probíral. Oni ji kluci posunuli o hodinu :-( Ale ano, kuchy je vtipný :-D
Darkwitch: Teď přesně nevím, co tím "pěkně" myslíš. Pro mě jsou to prostě odpovědi na otázky :-)
A ještě PS k Tor: mezi námi, Torinko, ty jsi ta, co z nás dvou umí psát! Těším se na další kapitolu Vlků!!
Nevím, zda všichni čtenáři DN chodí na Axiin web o Anitě, kde Ax oznámila horkou novinku, proto bych i tady chtěla Axii poblahopřát ke smlouvě s nakladatelstvím Epocha na překlad dalších dílů Anity :)
Děkuju. I za Valkýru, spolupřekladatelku. Pevně doufám, že fanoušky Anity nezklameme.
Tak mě napadá, že jsem se tě nikdy nezeptala, co tě vedlo k tomu překládat knihy a jestli byla Anita první? Chci říct, že taky si čtu knihy v AJ, ale překlad – to je něco jiného, jednak člověk musí dobře umět jak anglicky, tak česky, jednak tomu musí být ochoten věnovat spoustu času. A já prostě sobecky věnuju raději ten čas čtení další knihy, než abych to překládala pro jiné. Občas článek či povídku pro web udělám, ale celá kniha, to jsou desítky hodin. Tě obdivuju.
Není co obdivovat. Udělala jsem to vlastně z trochu sobeckých důvodů. Potřebovala jsem si osvěžit angličtinu před poměrně těžkou zkouškou na vysoké a tehdy (leden 2010) jsem se také dozvěděla, že Triton hodlá Anitu vydat jen do 9. dílu (Dnes už víme, že je všechno jinak). V té době jedna slečna právě tento díl překládala jako fanoušek. Pár dní nato jsem našla stránky Valkýry (ty, které nyní spravuji já), kde ona překládala 10. díl, tak jsem si řekla, proč neudělat 11, když o to nakladatelství nemá zájem, ačkoli fanoušků má u nás ta série dost. Osvěžím si angličtinu a Anita bude aspoň hotová rychleji. Za dobu základky a gymplu jsem přečetla dohromady odhadem tak 1300 knih, takže slovní zásobu mám poměrně bohatou.
Blankytné hříchy byly skutečně mým prvním překladem a je to na tom hrozně znát. Divím se, že mě za ty krkolomné věty a těžkopádný překlad čtenáři minimálně nezprdli. Incubovy sn
Incubovy sny už jsou lepší, ale hodně jsem se zlepšila díky překladu rozhovorů a článků pro DN během posledního půlroku, kdy jsme od překladů Anity po prosbě Epochy daly ruce pryč. Každý rozhovor nebo článek přinášel jiný styl jazyka. Překládat jen Anitu je z jazykové stránky hodně … stereotypní. Proto si to i teď ráda ozvláštním překladem něčeho kratšího sem, pro DN.
Ale Anita je srdcovka, té sérii, a potažmo Laurell, jsem za mnohé vděčná, a tak těch stovek hodin a mnohých probdělých nocí nelituji. Když si člověk udělá koníček z něčeho, co bylo původně nutností, navíc když ví, že tím udělá radost mnohým dalším lidem, všechny překážky a únava se zapomenou a zbyde jen dobrý pocit.