Rozhovor s redaktorem III: Cukýna
„Snad jsem se moc nerozjela – mě je těžký zastavit – jsem jako parní válec. Jak se jednou rozjedu, nevím, kdy je konec. Tohle motto zřejmě budu mít i na náhrobku.“ Eva Vokůrková alias Cukýna
1) Tak začněme zlehka, odkud jsi?
Jsem Jihočech. Bydlím v okrese České Budějovice, konkrétně v Hluboké nad Vltavou, kde se nachází úžasný zámek s nádhernou krajinou.
2) Čím se živíš v „civilním životě“?
Ještě do minulého měsíce jsem pracovala jako personální účetní osm dlouhých let, ale jelikož se naše firma stěhovala, získala jsem novou pracovní pozici, a teď je ze mě sekretářka ředitele (nemůžu si stěžovat, je to mnohem lepší práce).
3) Jak ses dostala k žánru SFFH?
Když mi bylo asi patnáct let, onemocněla jsem, a jakožto lazar jsem se samozřejmě hodně nudila. Kamarád mi chtěl pomoct zachovat zdravý rozum (nevím, jestli to pomohlo), tak mi půjčil něco ze své sbírky. Výběr padl na pro mě tehdy neznámého autora R. E. Feista a jeho knihu Mág učedník, načež jsem se do tohoto světa natolik ponořila, že jsem prostě musela zjistit, jak to skončí. A kdo tohoto spisovatele zná, ten ví, že knihy vychází dodnes.
Do té doby jsem četla pouze romantické knihy nebo povinnou četbu. Objevila jsem, že svět fantasy mi skýtá větší potěšení než neustále se opakující příběhy zamilovaného páru. Není nad trochu magie a nadpřirozené bytosti s dobrou zápletkou. Takže vlastně nebýt Feista, nevím, jestli bych vůbec kdy po tomto žánru sáhla. Bylo štěstí, že hned první kniha mě tak nadchla.
4) Vzpomeneš si ještě, kdy a jak jsi web Děti noci objevila?
Jéžiš, to už bude tolik let zpátky, že si nevzpomenu. Vím jen, že jsem byla strašně moc ráda za stránku, která se věnuje upírům, a často jsem ji navštěvovala. Dlouhou dobu jsem nepsala komentáře, protože mi to bylo blbé (jsem od přírody stydlivý tvor), pak jsem začala psát do Shoutboardu a nakonec jsem se osmělila psát své postřehy a díky do komentářů.
5) Zkus jmenovat tři knihy, které tě nejvíc ovlivnily.
Noční klub, Provinilé slasti a Hraničářův učeň.
6) Tvé tři nejoblíbenější filmy/seriály?
Interview s upírem, seriál Upíří deníky a Chuck.
7) Jak moc potřebuješ ke svému životu hudbu a co nejradši posloucháš?
Hudbu potřebuju skoro tak moc, jako vzduch. Nemám vyhraněný žánr, takže si poslechnu jak vážnou hudbu, tak rnb či trance. Momentálně u mě vede DJ Tiësto, Coldplay, Muse, Fireflight či One Republic, ale jak říkám – poslouchám všechno, co má rytmus, a taky hodně záleží na náladě.
8) Co tě na webu Děti noci nejvíc zajímá, co tě tu drží?
Upozornění na knihy včetně recenzí a doporučení hudby, které je sice méně časté, ale vždy stojí za to. Nápadům se meze nekladou a každý z redaktorů má možnost sebevyjádření skrz své články, což je něco úžasného.
9) Co ti web dal či vzal?
Web mi nevzal nic, za to mi toho hodně dal, např. nové poznatky a rozšíření obzoru. Poznala jsem Renču a další skvělé lidičky, kteří na stránce spolupracují a odvádějí perfektní práci. Troufám si tvrdit, že mi dodal i sebevědomí.
10) Co čekáš, že se na webu změní za 5 či 10 let? Bude tu ještě? Budou se o tuto tématiku lidé stále zajímat?
Určitě tu bude a pravděpodobně ještě lepší než dosud. Na stránce spolupracuje tolik skvělých lidí, že věřím v její zářnou budoucnost. Tato tématika bude jistě stále populární (mě už drží dobrých patnáct let a nevypadá to, že by mě tato „posedlost“ jen tak pustila).
Kromě toho se v poslední době na stránce čím dál častěji objevují informace o seriálech a knihách s bytostmi, které nepatří pouze do sorty upírů a vlkodlaků. Zaměřujeme se na nadpřirozené bytosti a nikoho nediskriminujeme, takže bych řekla, že úpadek nehrozí.
Líbí se mi ten tvůj záběr – na jedné straně Hraničářův učeň jako pohádka pro děti, na straně druhé Noční klub, jako, no, vlastně taky pohádka, jen pro dospělejší a otrlejší děti :)
To je fakt. Já mám rozmanitý vkus úplně na všechno. Když ti řeknu, že překonat strach z řízení mi pomohla kniha Stmívání, asi se potrháš smíchy, co? Ale já si tehdy řekla, že když to zvládne i takový "hňup", tak musím taky. A Kulhánek mě přivedl k upírům. Do té doby jsem jen koukala na filmy, ale jeho Noční klub byla první upířina, kterou jsem četla a moc se mi líbila. Tenkrát takovýchhle knih ještě moc nebylo.
No já jako první upírskou knihu četla "netradičně" Stokerova Draculu cca před 20 lety :)
Já viděla filmy a říkala si, co by asi mohlo být v knize jiného, tak jsem to pořád odkládala a přečetla jsem ji až teprve před pár lety, kdy jsem na knihu narazila ve výprodeji. Z jeho díla budou čerpat autoři inspiraci zřejmě ještě hodně dlouho.
Paádní rozhovor!
Možná jste měli zařadit ještě jednu otázku: Jak jste přišli na svůj nick? Už dlouho mě zajímá, proč si Cukýna dala přezdívku podle zeleniny. To ji máš tak ráda? :-)
Klára: dobrá otázka. Je to moje přezdívka už od dětství. Vymysleli mi ji kamarádi (každý z naší party má svou přezdívku). Protože mám příjmení Vokůrková, od okurky není daleko k cuketě. Ani nevím jak, ale než jsem se nadála, už mi každý říkal Cukýno (a to můžu být ráda, že zůstalo u toho… Miluju olivy a málem mě po letech přezdívali Olivo). Zvyk je železná košile, přezdívka je to neobvyklá a nemá ji každý druhý, tak jsem u ní zůstala i na netu.
Díky :-)
krásná, chytrá, sympatická ženská, co má ráda Noční klub a olivy. Nemám slov :-)) Děkuju, že jsi se nám tak pěkně představila, je to moc fajn :-)
Cukýna :-). Dobrá přezdívka:-). Tor zase řekla vše za mě :-). Je to neuvěřitelné, ale já se dostala k této literatuře teprve cca před dvěma lety. Kdyby mi tehdy někdo řekl, co budu číst, tak se mu vysměju:-). Do té doby mě zajímala POUZE historie. Holky, díky za rozhovor.
Musím říct, že já kdysi taky na fantasy žánr pohlížela se skepsí – než jsem po "ochutnávce" zjistila, že stačí mít otevřenou mysl a nestát ve frontě se "stádem" zabedněných lidí, kteří jen kritizují a odsuzují. Není nad únik od reality. Mnohdy píše autor natolik humorně, že se můžu smíchy potrhat a jindy zase tak poutavě, že mám pocit, jako bych postavy znala. Historie mě taky zajímá, ale například dívat na zprávy už mě nebaví. Stejně zveřejní jen to, co se jim hodí, ohledně politiků se pravdu dozvíme málo kdy a ostatní je depresivní. Raději čas využiju u fantasy knih.
Cukýno, teď mi mluvíš z duše, radši dobrá fantasy (no dobře i méně dobrá) než zprávy :D
A pěkný rozhovor :)
Nevím, proč mě nenapadlo zeptat se tě už na FF, ale jak ses vlastně dostala k recenzování pro mfantasy?
Renča: Před pár měsíci měli na stránce informaci, že přijímají nové redaktory, tak jsem hawkovi napsala, že bych měla zájem recenzovat, popřípadě občas napsat nějaký ten článek. Hned mi odepsal, o jaký knihy bych měla zájem. Šlo to rychle :) Všichni jsou tam zlatíčka – ochotní, vtipní a dávají každému šanci na sebevyjádření. Stejně jako na dětech noci :) Mít víc času, zase bych začala psát články o mytologii (uvažuju nad tím). V poslední době ale raději čtu, než píšu – to se samozřejmě nevztahuje na recenzování – ráda kritizuju nebo chválím. Můhehé. To jsem ve svém živlu.