Porfyrie
Metabolické onemocnění, nebo vysvětlení, proč se lidé mění v přízraky lačnící po krvi?
Lékařské tvrzení praví, že se jedná pouze o projev poruchy funkce enzymů řídících syntézu hemu v červených krvinkách. Ovšem kanadský biochemik Dr. David Dolphin přišel s teorií: „Vzácná krevní nemoc souvisí s upírskými legendami“.
Projděme si tedy obě teze o této nemoci, možná tak přijdeme této záhadě na kloub. V prvé řadě se obeznámíme, jak se nemoc projeví, co ji způsobí a jaký je následný průběh, ovšem pouze z lékařského hlediska.
Nikde není vyloučeno pozdější onemocnění, přesto v drtivé většině případů platí vrozená porucha metabolismu červených krvinek. Porfyrie způsobují narušení tvorby hemu (molekula porfinu a železa se namísto syntézy ukládá do těla).
Příznaky:
Červené zabarvení moči.
Přecitlivělost na sluneční světlo, které působí bolest a praskání už tak křehké, skoro průhledné kůže.
Ústup dásní spolu s červenáním zubů.
Enzymů k tvorbě hemu je přesně osm typů. Z toho tedy lze logicky odvodit, že porfyrie může být dělena na osm druhů. Lze ji však dělit i podle místa v těle či příznaků onemocnění. Taktéž existuje dělení primární (vrozené) a sekundární (získané až během života). Lékaři dodávají, že v případě žen se vyskytují většinou akutní porfyrie, kdežto u mužů naopak porfyrie chronické.
Veškeré lékařské poznatky nasvědčují Dolphinově teorii, ten totiž v roce 1985 tvrdil, že oběti této záhadné nemoci mohli být zodpovědní za šíření hysterie společně s legendami o jim toliko podobných Vampýrech. (Nemůžu napsat Upírech, pokud někteří z vás stejně jako Darren Shan rozlišujete Vampýry a jejich příbuzné Upíry).
Středověká historie všemu nasvědčuje. Tisíce pověrčivých věřících v existenci nemrtvých. Nespočet mrtvol vykopaných, rozřezaných a následně spálených. Není tedy divu, že pokud se v této době vyskytl pacient s takto vzácnou nemocí, je zcela jasné, odkud se berou Vampýrské legendy.
Fotosensitiva, odpor k česneku (látky, jež obsahuje, můžou nemocnému přivodit otravu a v extrémních případech i smrt), prodloužené zuby… Veškeré tyto další projevy jsou jak u nemrtvých tak i u pacientů shodné.
Co se pití krve týče, doktoři se s teorií Dr. Dolphina shodují, nemocní na ni mohou mít chuť. Je přirozené, že nám tělo za pomoci chutě říká, co mu chybí. A tělo postiženého moc dobře vnímá fatální nedostatky důležitých látek ve vlastní krvi.
Dříve se věřilo v léčebný prospěch, pokud se nemocnému dávala k požívání cizí krev. Dnes se však na základě výzkumů jeví tato teorie jako neúčinná a pacientovi neprospěšná.
Ve středověku se vědy nevyužívalo. Byl to čas pověstí a mýtů. Takž domněnka Dr. Dolphina by mohla být víc, nežli jen pouhá teorie.
Co si o tom myslíte vy? Vítězí u vás názor Dolphina nebo opravdu legendy pochází od skutečných nemrtvých?
Berme ale v úvahu, že porfyrie není jediná záhadná nemoc měnící člověka k nepoznání, co třeba taková vzteklina? O ní ale až jindy.
Asi před rokem jsem koukala na americký seriál (něco podobného pořadu "Jak se staví sen"), a tam byla asi desetiletá holčička, která nemůže na světlo, protože má hned popáleniny, tak jí postavili zatemněný dům. Kdysi by ji upálili, dnes už je to normální, i když neobvyklé. Hezký článek.