Lynn Flewelling: Zrádcův měsíc (Noční běžci 3)

Ukázky z knih / 16.8.2011 /

Zranění hrdinové osudové bitvy, Seregil a Alek, strávili dva roky v dobrovolném vyhnanství, daleko od hořkých vzpomínek i od Skaly, která se jim stala druhým domovem. Válka však nadále zuří a jejich klid je rozbit zoufalou výzvou královny Idrilain, žádající, aby pomohli její dceři Klie při výpravě do Aurënenu.

Skala je na pokraji porážky v nerovném souboji s nekromantskými vojsky Plenimaru a jedině s pomoci ‘faieů může ještě doufat v konečné vítězství.
Aurënen je však země, odkud byl Seregil kdysi v mládí vypovězen. Tam, v bájné říši magie a cti, se tak musí utkat s přízraky své temné minulosti, zatímco Alek objevuje zcela nečekané dědictví. Zmítáni mezi naléhavými potřebami Skaly a odvěkými intrikami Aurënfaieů, brzy jsou lapeni do sítě proradnosti a zrady. A to ještě nemají ponětí o tom, kde se ukrývá největší nebezpečí…

Ukázka:

Když se Magyana plahočila napříč udupaným bitevním polem, útočila na ni plískanice a uvolňovala z čarodějčina hustého bílého copu mokré prameny vlasů. V dálce u břehu řeky se jako černé přízraky na šedivé pláni zmítaly a skřípěly stany patřící k rozlehlému královninu ležení. V provizorních ohradách se k sobě tiskli koně, zadkem k větru. Nešťastní vojáci, kteří měli stráž, dělali totéž a jejich zelené tabardy představovaly jediné barevné skvrnky na ponuré paletě.

Magyana si přitáhla promáčený plášť těsněji k tělu. Za celých tři sta tři let života jí nikdy nebyla tak strašná zima. Smutně zvažovala, že ji předtím možná hřála víra, víra v uspokojivý řád vlastního života a víra v Nysandera, čaroděje, který byl dvě stě let součástí její duše. Tahle proklatá válka ji oloupila o obojí, a ještě o více. Téměř třetina čarodějů z Domu Orësky zahynula, staletí života a učení se ve chvíli rozplynula. Druhý manžel a dva mladší synové královny Idrilain II. padli v bitvě spolu s tucty šlechticů a bezpočtem obyčejných vojáků – čepele a nákazy je odeslaly k Bilairyho bráně.

Magyanino hoře se mísilo s odporem k tomu, jak byl zničen její životní rytmus. Byla cestovatelkou, učencem, sběratelkou divů a příběhů. Nysanderovo místo po boku stárnoucí královny převzala jen s nechutí.

Můj ubohý Nysandere. Setřela si z tváře větrem rozmazanou slzu. Ty by sis to všechno pěkně užíval, viděl bys události jako velikou hru, kterou potřebujeme vyhrát.

A teď tady je ona, zima ji zavřela v divočině jižní Myceny, na území národa, který se znovu koupe v krvi svých dvou bojovných sousedů. Plenimar napřahoval chtivé spáry na západ k hranicím Skaly a na sever k úrodným územím podél Zlaté stezky. Druhá válečná zima byla krutá a boje se zpomalily, ale jak se dny s blížícím se jarem pozvolna prodlužovaly, královnini špehové denně přinášeli zprávy o nemyslitelném: jejich mycenští spojenci zvažovali, že se vzdají.

A není divu, pomyslela si Magyana, která mezitím konečně došla k okraji tábora. Od poslední bitvy právě uplynulo pět dní. Na zpustošených polích, kde kdysi farmáři kosili obilné snopy, teď ležela krutější žeň. Tlupy sběračů táhnoucí za vojskem sklízely rozervané standarty, zlámané přezky i hroty šípů a na pláních se občas povalovaly i ubohé kousky lidských pozůstatků, tak zmrzlých, že je dokonce ani havrani nedokázali rozklovat. Na jaře přinese tání hořkou úrodu. Magyana však teď, když věci šly tak hrozivě z kopce, pochybovala, že tady ještě někdo z nich bude, aby ji spatřil.

Plenimarští je tehdy překvapili těsně před svítáním. Idrilain si chvatně navlékla zbroj, a ještě než k ní Magyana dorazila, začala shromažďovat jednotky. Přezky na jedné straně pancíře si nechala rozepnuté a jeden z plenimarskych šípů v následující bitvě mezeru nalezl a probodl Idrilain levou plíci. Královna přežila vytahování šípu, ale rána se rychle zanítila; plenimarští lučištníci před bitvou namáčeli hroty ve vlastních výkalech.

Od té chvíle se celý houf drysiánských léčitelů společným úsilím snažil udržet ji naživu, zatímco rána hnisala a jejím tělem zmítala horečka. Pohled na Idrilain bojující tuhle němou bitvu byl mučivý, ale královna odmítala nařídit svůj odjezd.

„Ještě ne. Jestliže si věci stojí takto, ne,“ sténala a tiskla Magyaně ruku, když jí s těžkým oddechováním a chvěním předkládala své plány.

Jakmile Magyana došla ke královnině hlavnímu stanu, němě se pomodlila. Ó Illiore, Sakore, Astelle a Dalno, teď je čas! Dejte královně dost sil, aby dovedla naši lest do konce.
Strážný nadzvedl dílec a čarodějka vkročila do dusivého vedra. Z horních tyčí visely mohutné nástěnné koberce a uzavíraly audienční síň už teď přeplněnou důstojníky a čaroději, kteří se shromáždili na královninu výzvu. Magyana zaujala místo po levé straně prázdného trůnu a kývla na Thera, svého žáka a spoluspiklence, který postával poblíž. Když se ukláněl, jeho klidná, pravidelná tvář neprozrazovala vůbec nic.

Koberce za křeslem se rozhrnuly a vešla Idrilain, opírající se o ruku nejstaršího syna, prince Korathana. Za ní vstoupily její tři dcery. Všichni kromě kypré Aralain byli v uniformě.
Idrilain usedla a její dědička, Phoria, položila matce na kolena starobylý Ghërilainin meč, vytažený z pochvy. Smělá v boji a moudrá v míru, Idrilain se ctí vládla dávnému ostří už více než čtyřicet let. Nikdo kromě jejích nejbližších rádců nevěděl, že je teď příliš slabá, aby ho uzvedla bez pomoci.

Husté šedé vlasy pod zlatou korunou jí měkce splývaly přes ramena a zakrývaly hubený krk. Seschlé ruce se ukrývaly v tenkých kožených rukavičkách, chřadnoucí tělo bylo zahaleno v pláštích, aby nebylo vidět, jak je na tom královna špatně. Drysiánské odvary otupily bolest natolik, aby nepřetěžovala vyčerpané srdce, ale dokonce i jejich účinky měly své hranice.
Bylo zapotřebí Therova kouzla, aby propůjčilo královniným tvářím zdání plnosti a barvy a jejímu hlasu sílu. Jen světle modré oči se nezměnily, zůstaly ostře bdělé jako oči mořského orla.

Výsledek byl bez kazu. Jaká škoda, že je nutné takto klamat i královniny vlastní děti.

Oba manželé jí dali po třech dětech, dvě trojice stejně odlišné jako muži, kteří je zplodili. Starší tři – princezna Phoria, její dvojče Korathan a sestra Aralain – byli vysocí, vážní, světlé pleti.

Klia, nejmladší a jediná přeživší z druhé trojice, měla stejné půvabné rysy, kaštanové vlasy a pohotový vtip jako otec a oba bratři. Na znamení smutku stále nosila černý bandalír.
Čarodějové z Orësky vždy nejpozorněji z celé šestice sledovali nejstarší a nejmladší dívku.

Phoria, zručná a neohrožená v boji, stoupala v hodnostech přes Královskou jízdní hlídku až na nejvyšší velitelku skalské jízdy. Už jí bylo téměř padesát a ve vojenských kruzích byla stejně známá svými taktickými vylepšeními jako na dvoře neomalenými proslovy a špatně působící neplodností. Ve dnech její babičky by možná Phoriiny válečnické zásluhy k zisku koruny stačily, ale časy se změnily a Magyana nebyla jediná, kdo se obával, že korunní princezna postrádá nadhled potřebný pro vládu nad národem zasaženým nesnázemi okolního světa.
Krátce před smrtí Nysander Magyaně naznačil cosi o roztržce mezi královnou a její dědičkou, ale kvůli jakési přísaze víc odhalit nemohl.

„Teď jsme nejstarší z čarodějů Orësky, lásko. Nikdo neví lépe než my, jak nejistě balancuje obecné blaho na ostří Ghërilainina meče,“ varoval ji. „Drž se blízko trůnu a všech, kdo by na něj jednoho dne mohli usednout.“

Magyana se znovu soustředila na Kliu a ucítila povědomou vlnu důvěry. Ve dvaceti pěti letech Klia nejen velela plné švadroně Královské jízdní hlídky, ale předvedla i diplomatický talent. Nebylo tajemstvím, že si mnozí Skalané přáli, aby byla prvorozená raději ona.

Idrilain zvedla ruku a shromáždění utichlo. „Tuhle válku prohrajeme,“ začala sípavým, chraplavým hlasem.

Magyana beze slova poslala do ženina chřadnoucího těla pramen vlastní životní síly. Spojení přineslo zpětný proud bolesti, která jí pronikla do žil spolu s tupým nárazem Idrilainina utrpení a vyčerpání. Magyana se přinutila pomalu dýchat, nechala svou mysl povznést se nad bolest a uchovala si soustředění. Thero na protější straně místnosti dělal totéž.

„Tuhle válku prohrajeme – bez Aurënenu,“ pokračovala Idrilain a její hlas teď zněl pevněji. „Potřebujeme sílu Aurënfaieů i jejich čaroděje, kteří mohou zadržet příliv plenimarských nekromantů. A padne-li Mycena, budeme potřebovat i zboží: koně, zbraně, potraviny.“

„Poradili jsme si dobře i bez ’faieů,“ namítla Phoria. „Plenimarští nás nedokázali zatlačit od Folcwine, i přes všechny svoje nekromanty a ohavnosti.“

„Ale dokáží to!“ zaskřehotala Idrilain. Sluha jí nabídl číši, ale královna ji mávnutím dlaně odmítla; nikdo nesmí vidět, jak se jí chvějí ruce. „I kdybychom je dokázali porazit, budeme Aurënfaie potřebovat po válce. Je nutné znovu smísit jejich krev s naší.“

Vladařským gestem pokynula Magyaně, aby pokračovala.

„Magické schopnosti se u našich lidí objevily po smísení našich dvou ras, lidí a Aurënfaieů,“ začala Magyana a připomněla těm, kdo to potřebovali, jejich vlastní dějiny. „A právě Aurënfaie zasvěcoval naše první čaroděje do tajů magie Orësky.“ Obrátila se ke královské rodině. „Vy sami v sobě stále nesete památku jejich krve, odkaz Idrilain I. a jejího aurënského manžela, Corrutha í Glamiena. Od doby, kdy byl před třemi sty lety zavražděn a hranice Aurënenu se nám uzavřely, přišlo do Skaly jen několik Aurënfaieů, takže se podíl jejich krve v naší snížil. Každý rok bývá v Domě Orësky představováno méně a méně dětí s vrozeným magickým talentem a jejich schopnosti jsou často omezené. Protože čarodějové nemohou mít děti, není jiné záchrany než obnovit styky našich dvou zemí.

Plenimarský útok na Dům Orësky skosil některé z našich nejlepších mladých čarodějů ještě dříve, než válka doopravdy vypukla. Od počátku bojů naše řady stále řídnou. V síni učedníků Orësky jsou prázdná lůžka a poprvé od založení Třetí Orësky v Rhíminee zůstávají dvě věže Domu prázdné.“

„Magie tvoří jeden ze základů skalské síly,“ zachraptěla Idrilain. „Než začala tato válka, neměli jsme ponětí, jak mocní nekromanti vyrostli v Plenimaru. Pokud přijdeme o čaroděje, zatímco plenimarská magie tak zřetelně nabývá na síle, během několika generací bude Skala ztracena!“

Královna se odmlčela. Když Magyana předávala selhávajícímu tělu další sílu, znovu ucítila, jak se Therova magie přidává k její.

„Lord Torsin a já už s Aurënfaiei vyjednáváme více než rok,“ pokračovala Idrilain. „Je nyní tam, ve Virésse, a poslal zprávu, že Iia’sidra konečně odsouhlasila, že přijme malou delegaci, která by celou záležitost urovnala.“

Idrilain pokynula Klie. „Ty půjdeš jako můj vyslanec, dcero. Musíš nám zajistit jejich podporu. Podrobnosti projednáme později.“

Když Klia úklonou potvrzovala, že úkol přijímá, tvářila se vážně, Magyana však v jejích modrých očích rozeznala záblesk radosti. Spokojená čarodějka se rychle zběžně dotkla myslí ostatních. Z princezny Aralain sálala úleva, ta dychtila jen po návratu k bezpečnému krbu. U ostatních to bylo něco jiného.

Phoriin výraz navenek nic neprozrazoval, ale žárlivost, která ji sevřela, zanechala Magyaně v hrdle hořkou pachuť žluči.

Korathan byl méně lstivý. „Klia?“ zavrčel. „Pošleš nejmladší z nás k lidem, kteří žijí čtyři sta let? Vysmějí se jí do tváře! Já alespoň…“

„Nepochybuji o tvých schopnostech, synu,“ ujistila ho Idrilain a přerušila tak jeho protest. „Ale potřebuji tě tady, abys zastoupil Phorii ve velení.“ Znovu se odmlčela a obrátila se na nejstarší dceru. „I tebe potřebuji zde, Phorio, abys na čas zastoupila mne. Mí léčitelé jsou příliš pomalí. Než se zotavím, budeš naším vojevůdcem.“

Královna oběma rukama sevřela Ghërilainin meč. Na ten pokyn Thero pomocí levitace nadzvedl těžkou čepel a umožnil tak Idrilain předat zbraň dceři.

Ačkoliv Magyana tuto chvíli sama připravila, náhle pocítila ledovou předtuchu. Od dob Ghërilain, první z dlouhé řady královen bojovnic, přecházel meč z matky na dceru – ale až po matčině smrti.

„A regent?“ zeptal se Korathan, na Magyanin vkus až příliš rychle.

A zdálo se, že i na vkus své matky. Idrilain se na něj zahleděla. „Nepotřebuji regenta.“

Když se Korathan matce mlčky ukláněl, Magyana viděla, jak zaťal zuby.

Bojíš se tolik o sestřinu čest, nebo se bojíš toho, že usedne na trůn? podivila se Magyana a podruhé sklouzla po povrchu jeho mysli. Věštírna v Afře mohla zabránit mužským dědicům usednout na trůn, nikdy však žádnému nezabránila vládnout zpoza něj.

„Musím si s Kliou promluvit o samotě,“ řekla Idrilain, propouštějíc ostatní.

Vydává: Fantom Print; 2011
Překlad: Hana Vlčinská

komentáře 3

  • Renča 16.8.2011na0.00

    Těším se jak malá :D

  • Sevia 16.8.2011na0.00

    I já. Tenhle díl je mnohem víc o intrikách a vztazích než o dobrodružství a napětí – změna oproti předchozím knihám, ale docela příjemná.

  • Zuza 16.8.2011na0.00

    Teď čtu akorát druhý díl a šetřím si ho,už abych měla v ruce třetí,nechci to ničím prokládat :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít