Richelle Mead: Sukuba 1 – Trápení

Georgina Kincaidová je nesmrtelná sukuba, které chybí láska. Je na světě už nějaký ten pátek, ale pořád neví, co s životem. Obklopuje se přáteli a knihami, ale stále to není ono. Přitom práce jí jde od ruky a muži se jí válejí u nohou. Je však těžké někoho milovat a nesmět se ho dotknout, aniž byste z něj vysáli životní energii…

Richell Mead nám po čtenářsky úspěšné Vampýrské akademii představuje novou hrdinku – Georginu Kincaidovou jako v titulu uvedenou Sukubu. Nesmrtelná sexy svůdkyně pro svou životní potřebu svádí muže, kteří už dávno nastoupili cestu hříchu. Všechny milé chlápky však od sebe odhání, z čehož vyplývá její trápení.

V prvním díle série zastihujeme hrdinku v okamžiku, kdy se v Seattlu, kde pracuje v knihkupectví, setkává se svým oblíbeným spisovatelem Sethem Mortensenem. Na to, že je Georgina profesionální svůdkyně, se při schůzkách se Sethem chová jako slon v porcelánu. Jako by jí nestačily osobní problémy s muži, začíná ve městě někdo zabíjet její nesmrtelné přátele (ona ta „nesmrtelnost“ se nedá brát zase tak doslovně), a dokonce se stává v očích svého nadřízeného arcidémona Jeroma jednou z podezřelých.

Georgina se označuje za milou, krásnou, vtipnou, soucitnou, chytrou – s tou poslední charakteristikou však čtenáři mohou mít problém, protože bůhvíjak chytrá se nám hlavní hrdinka příběhu vyprávěného v první osobě asi nejeví. Je domýšlivá, často se chová hloupě a na svůj věk značně nevyzrále, spíš jako potrhlá puberťačka. Těžko si lze představit, že neví, jak vypadá její nejoblíbenější autor, že při setkání s ním netuší, jak s ním navázat hovor (tedy krom prvního setkání, kdy neví, o koho jde), a že zírá s otevřenou pusou, když jí řekne, že zrovna píše další román. Má excelovat ve svádění, ale zve na schůzku slovy, že ten druhý nepřišel. Nejvíc prý touží po normálním vztahu, ale odmítá všechny nabídky na rande. Prohlašuje o sobě, že rozumí lidem a dobře s nimi vychází, přitom se věčně topí v hádkách. Z celé knihy tak má čtenář dojem, že autorka vidí hrdinku jinak, než vyplývá z jejího značně rozporuplného chování.

Ovšem ani další postavy v románu nejsou zrovna dobře stvořené – nesmrtelní upíři se chovají a dohadují jako malé děti, a navíc se Georgina o ně bojí. Lze si vůbec představit, že tisíciletá stvoření hledají informace v knihách, aby se dozvěděla něco o světě, ve kterém žijí už tak dlouho? Epizoda se skládáním knihovny by zase mohla dobře posloužit jako námět pro další díl seriálu A je to.

Příběh je psán zábavně a vtipně, jenže celou dobu se cítíme, jako bychom četli parodii. Téměř se zdá, že dění autorka záměrně shazuje, že postavy přehrávají a chovají se iracionálně. Příběh bohužel postrádá i napětí, protože nejméně od poloviny knihy tušíme, kdo je onen vrah, ale hrdinka na to přijde až v samém závěru knihy. Možná Georgině můžeme fandit, ať jí to vyjde alespoň v osobním životě, tedy v lásce, ale když ona sama neví, co chce, a citově se zaplétá (i když tvrdí, že ne) se dvěma chlápky zároveň, tak si říkám, jestli si toho skvělého Setha vlastně vůbec zaslouží.

Knihu tak asi nebudete mít problém přečíst, je humorná i lehce erotická, ale možná vás budou provázet rozporuplné pocity, jestli tahle holka stojí za to, abyste o ní četli dál.

Vydalo: Domino; 2011